Jsem zklamaná z mateřské role
Ahojte ženy, trvalo mi celkem dlouho, než jsem si to přiznala, ale je fakt, že nejsem v mateřské roli tak spokojená, jak jsem si myslela, respektive - mateřská role mě nenaplňuje. Zajímalo by mě, jestli to některá z vás cítí stejně? Co s tím děláte? Dá se vůbec něco dělat? Díky za příspěvky 🙂
@claris87 Já se snažím, aby děti dělaly se mnou to, co baví mne. Nebaví mě třeba stále hřiště, tak se hodně procházíme v přírodě. Už malé dítě může ,,pomáhat" při domácích pracech-malý házel oškrabané brambory do vody, podával kolíčky-žádné rychle to udělám a sedneme na koberec ke kostkám-to mě nebaví a jeho za chvíli také ne.Všechno jsem mu ukazovala-i věci, které zdánlivě nepochopí-jak co funguje atd.Děti mají rády, když nás mohou napodobovat. Baví mě malovat na kameny-je jasné, že složitá titěrná práce se s ním neudělá, ale kámen klidně spolu pomalujeme. Když vidí dcery cvičit, přidá se po svém.Začala jsem s dětmi ve 26 letech a užívala jsem si mateřskou až když jsem fakt dělala, co baví mne-u posledních tří-tak tak od 35 let. Je to asi i věkem.
@claris87 No bezva...ještě mně napadlo k babičkám, celkem by snad asi nebyl problém, kdyby jednou za 14 dní jedna z nich v sobotu přijela (což vychází na jednu 1x za měsíc, a to se fakt dá), večer prcka pohlídala, a vy si s manželem mohli vyrazit někam na večku, do kina, nebo jinak za kulturou. Samo, že pokud jste z Malé Vsi, a babička z Brna, bylo by šikovnější jet k ní...myslím, že by to byla dokonalá tečka k tvému autoresuscitačnímu plánu...aspoň by se část penízků z brigošky smysluplně využila...a co se týče košíků, tak je to bezva zábava, a obdivuju šikovnost🙂. jelikož já pracuju hlavou, a manuální potenciál padá do oprav domu. Jestli tě to baví, tak ti to automacky i jde, tak bych se do toho možná zkusila pustit i ve větším...
Holky jaká izolace na MD? Z 99% si to děláte samy...já jsem doma už pár let, mezitím práce. S detma pořad něco podnikame, jezdime,setkavame se s různými lidmi... izolovaná si opravdu nepřijdu..
Co takhle paní na výpomoc,hlidani?
Každá to máme nastavené jinak. Při dýchánku s kamarádkama se polovina rozplývala nad "mimiškama", jak jsou úžasné a zastavily by čas, aby si je užily a muchlovaly by se s nima a nejšťastnější byly tak do toho roka...
Já to mám jinak - do roka galeje, čím je starší, tím víc jsem v pohodě, víc mě baví, víc mě to všechno naplňuje.
A není třeba se za to stydět. Malý byl náročné dítě, nespavec, problémy s kojením...
@lajla ja si myslím, že to není vzdy taky tak jednoduché. nekdo proste ty moznosti a prostredky, aby furt neco podnikal a setkaval se, nema. Pokud rodina na tom není extra finančně dobře, je jasné, že nemuze jen tak nekam jet a dopřávat si. A byt furt na jednom hrišti, s par maminama,... to proti izolaci moc nepomuze
@chris_n ono to opravdu není jen o těch penězích...pro děti se dá vymyslet věci a hodně akci je zadarmo nebo levně,staci hledat.. znám několik maminek co takhle busem jezdí se třemi😂 dvakrát týdně a už to md dá jiný nádech... každopádně autorka na tom až tak zlé není když si může dovolit hlídání,jestli jsem dobře pochopila...důležité je a velkým krokem je vykopat se z nečinnosti a začít něco dělat,to je pro valnou většinu problém...překonat se,taky jsem to měla...ale jakmile se vykročí už to jde samo..
@lajla no ja jsem v cechach zila na malem mestecku, 30km od prahy. Jezdit do prahy za kamoskama byl celkem drahy spas. s materskou to slo, s rodičakem bych si ani neskrtla. Ve meste sice spousta mladych mamin, ale stejne jsem se tam necitila. Ted jsem v zahranicí, a paradoxne (az na začátek), se necitim tak osamele, jako v CR. Mam vic mozností, jak jít mezi lidi, víc finančních mozností, co podnikat....
@chris_n na malém městečku nejsou maminky na MD? My se stěhovali třikrát, teď na dům, na vesnici, takže pokaždé změna jak pro mě tak i pro děti..novi kamarádi,kamaradky...nevím,asi to mám nastavené jinak,a vždy jsme zvládli vše v pohodě...doma si mě nikdo nenajde,kdyz něco chci..první krok musím udělat sama
Každopádně je každého věc,co si dela a jak..
@claris87 Mám to podobně jako @kika_21 (teda né počtem dětí 😀). Moje zkušenost mi říká, že nejhorší je udělat šéfem dne dítě. Mám rok a tři čtvrtě starého syna a neustále se mnou něco podniká. Určím si vždy cíl dne a ten se snažím naplnit a dítě se zapojuje. A může to být už jen blbý nákup, vaření, pečení, prádlo, procházka, postavit z kostek mega věž i přes destruktivní činnost syna atd. Nejhorší je nechat se jím vláčet od ničeho k ničemu. Studuju a pracuju k tomu, takže vždy dopo nebo odpo je se synem naplno manžel a ten to už zvládá hůř. Věnuje se synovi na 100 %, ale bývá to hra s hračkami. Občas zvládnou nádobí, pračku sušičku, něco spolu opraví, ale někdy bývá frustrovaný, že nic nestihne.
@olga_ "nejhorší je udělat šéfem dne dítě"...To je moc hezká formulace, hodně se mi líbí, a pěkně vystihuje podstatu spousty věcí🙂...nicméně přes všechny aktivity, atd. jsou i mamky, které si představují kousek dne i jinak, než kolotoč s dítětem...Úplně nejlepší je činnost. Mám to se studiem podobně jako ty, první dítě, první výška, 2x týdně práce, druhé druhá výška, celkem záhy návrat do práce, ale musím říct, že druhé a další děti už jsou v podstatně větší pohodě...
No, já mám kamarádku kterou jsem v tomhle vždy obdivovala. Má dvě děti, momentálně rok a půl a necelé čtyři roky staré. Ta holka je tak neuvěřitelně aktivní, co ji znám mám plno kamarádů, má své aktivity na kterých prostě neslevila, i v těhotenství chodila pořád ven, nejprve s jedním dítětem, pak teda po porodu měla trošku oddech a pak zase začala ale už s oběma. Teď, co už tak moc nekojí, chodí po večerech mezi lidi i sama, děti hlídá manžel, ona je má přes den. Starší už začla školkovat, s mladším je denně někde venku. Kromě toho pořádají s maželem doma různé ativity pro kamarády (pokerové turnaje, sledování sportovních zápasů apod). Mám pocit že se u nich pořád něco děje a jejich děti jsou uvyklé na společnost a doslova si v tom libují.
Když jsem byla těhotná, vyjádřila jsem jí svůj obdiv jak to zvládá. Řekla mi, že zastává názor, že dítě se musí přizpůsobit chodu rodiny a ne naopak a taky že ke svému štěstí dítě potřebuje spokojenou matku, která se věnuje různým věcem, aby se od ní mělo co učit a mohlo k ní vzhlížet. A matka musí být především vyrovnaná osoba s vlastní osobností a zájmy, ne otrok dítěte, který se sebezapře ve všech oblastech. Takže když na mě přijde krize, vzpomenu si na ni a hned mě to vyhecuje něco dělat 🙂
Já mám jinou povahu, jsem větší pecivál, bohužel má malá nerada spí v kočárku a ještě s ní 4x denně musím cvičit, takže celé dny venku s ní být nemůžu (jak jsem si představovala), ale aspoň se snažím věnovat svým věcem co to dá. Mým koníčkem je zahrada, ráda čtu a chodím 2x týdně cvičit už od 2 měsíců po porodu, občas do divadla nebo s kamarády do hospody na kvíz... a jde to 🙂 těším se až malá povyroste a zbavíme se toho cvičení, že budeme mít víc volnosti, zatím nemůžu bohužel ani šátkovat.
@alkuska naprosto sdílím přístup a názor tvé kamarádky 🙂 Mám to stejně a navíc si s manželem zachováváme ještě tradici dovolené bez dětí aspoň 1 ročně 👍🏼
@annette27 Ony ty dvě nejstarší jsou naštěstí zatím rozumné, učí se, protože chtějí a jsou velmi spolehlivé-může se to změnit-samozřejmě.Staršího syna musím honit do učení, uklidňuje mne trochu, že má rád atletiku a není líný pracovat rukama-keramika a tak-snad z něj něco bude, i když nevystuduje zrovna VŠ.Těm opravdu malým se člověk prostě snaží věnovat, odpovídat na otázky, být trpělivý-ne vždy mi to jde.Pozdravuji, pěkné dny.
@kika_21 Pet děti? Klobouk dolu me stačí jedno a občas mam s tou naši cacorkou co delat 😉
@monikagurthova Ono je jedno dítě pro rodiče často náročnější než smečka-já mám na nejmenšího další 4, kteří aspoň chvilku dohlédnou, zda nedělá, co nemá-teď se třeba rád klouže z okraje vany dolů a střídavě na všechny volá, aby ho náležitě obdivovali-samozřejmě , že holky jdou-sice mají oči v sloup 😕, musí opustit třeba facebook, ale jdou.
@alkuska velký souhlas, že máma potřebuje být hlavně vyrovnaná a mít svoje zájmy 😎
je moc důležité i na MD mít dostatek kontaktu s lidmi, kteří děti nemají nebo je v ten moment nemají s sebou a umí se uvolnit a povídat i o jiných tématech než mateřských 🙂
protože jinak se lehce může stát, že maminka si zařídí hlídání, jde ven s kamarádkou a hlavním tématem je porovnávání schopností dětí, schopností matek (rodič, starost o domácnost, manželka).... tam pak člověk neodchází domů nabitý energií, ačkoli měl "volno"...
zásadní je umět vypnout a uvědomovat si, že i když jsme maminky, tak máme svoji vlastní osobnost, svoje zájmy, potřeby, přání, svůj okruh známých.... pak stačí třeba i kratší doba mimo domov, aby se maminka regenerovala a těšila se zase na rodinu....
vlastní zájmy jsou také důležité, aby po odchodu dětí z rodného hnízda nenastal pocit "emocionální díry", kterou nemá co zaplnit..... tu pak některé starší maminky vyplňují velkou snahou řídit život všem okolo - a tím přicházejí o blízkost, místo aby jí měly více... je to velmi smutné 😔
péče o sebe není sobecká, naopak! sobecké je o sebe nepečovat 😉 nejen kvůli vlastní pohodě, ale také kvůli pohodě celé rodiny.. a kvůli tomu, že děti se nejvíc učí nápodobou... co jim tedy chceme předat? 😉
Já bych to nevnímala tak fatálně,zklamání z role matky zní dost hůř než jak to popisujete,ale jeho matkou budete už navzdycky a to co prozivate ted je JEN obdobi, z pohledu Vašeho i jeho života vlastně velmi krátké. Deti v tomhle věku jsou opravdu hodně náročne a je dobre si najít každý způsob,jak si trochu vydechnout,ale postupně si to sedne,dítě bude samostatnejsi a víc schopné komunikovat, po tom roce a pul az dvou už s nimi začíná byt i legrace a jde to nenasilne víc a víc skloubit s pracovními aktivitami (at už doma nebo na cast.úvazek).
@monikagurthova kdyz jsme meli jedno, mela jsem pocit, ze je to desny, k nepreziti....co prisel druhy, vzpominam s nostalgii na dobu jen jednoho ditete, jaky byl hodny, poslusny, vsechno slo.....ted se rvou, jeci, jsou vztekli, urvani, nemuzeme s nima vubec nikam....a ve zlepseni uz ani nedoufam.
@bachovy_esence_poradna suprově napsané, naprosto souhlasím a snažím se tak i řídit-)) Přesně jak píšete o té emocionální díře...takto dopadla moje mamina a je to tragédie-(
@heduska82 zlepšení bude 😉 opravdu... ne všude je vztah mezi sourozenci ideální, ale s věkem a dobrým přístupem se to může hodně posunout...
já jsem se u dětí dočkala ve věku zhruba 4 a 6 let... teď je jim 6 a 8 let a už proti mně i společně kují pikle a umí se za sebe vzájemně postavit, je to krásné
pro maminku je důležité do té doby než tohle alespoň do určité míry nastane, aby se úplně nevyčerpala, aby měla psychickou sílu, protože děti ji potřebují pořád.... i když jsou už větší, tak maminka je pro ně opravdu do puberty velký zdroj vztahu k sobě (je tu maminka pro mě? je opravdu přítomná? přijímá mě takového jaký jsem? jak se chová sama k sobě? jaký má vztah k tatínkovi?) ....
je to někdy hodně náročné.....proto je sebepéče a duševní hygiena z mého pohledu pro maminky naprostá nutnost... ne luxus, který si může dovolit až po tom co dokonale obstarala děťátko
abychom tu opravdu BYLY... a mohly si naše děti opravdu užít 😵 😵
však proto jsme je chtěly, proto jsme je odnosily... ale v tom každodenním kolotoči a stresu na to někdy člověk v té únavě pozapomene.... a tak v rodičovské roli vydává mnoho energie a může málo dostávat zpátky.... protože nejen děti, ale my všichni potřebujeme hlavně vřelost, blízkost, stoprocentní přijetí, klid, přítomnost toho druhého, ale plnou (ne jen fyzickou)
děti opravdu jsou dar... ale vychází to z toho, že si uvědomíme, že dar je také náš život 🙂
@claris87 Tak klobouk dolů, 5 týdnů... Ufff... Já málem zešílela, když měl manžel školení 3 dny v kuse. No nespoléhala bych na to, že vyroste, ono jsou sice děti větší, rozumí víc věcem, ale zároveň na ně hned mají svůj názor 😉 Navíc náš fešák ze zásady opačný názor než já 😎
Dobré je doporučení být co nejvíc venku. Ale třeba já to těžko zvládám, vzhledem k mým psych. potížím jsem nejradši doma, v bezpečí, kde nejsou cizí lidi, prostě to tak mám. Babičku máme jednu, ta je hlídací jen v nouzi nejvyšší, to samé děda, takže např. naposled před dvěma měsíci, kdy jsem měla vysoké horečky při angíně, tak na dva dny dorazila, ale mezi námi, měla jsem jí za ty dva dny plné zuby, holt je to tchýně 😀
S TV nevím, jestli tak malé dítě baví, našeho začala bavit až tak ve 3 letech.
V těch 14 měsících jsem to dělávala tak, že jsme po obědě lehli spolu a vyspala jsem se i já. Nebo jsem si prostě jen tupě zapla TV, četla atd. Dost mi pomohlo, že jsem začala v malého roce chodit na jedno odpoledne v týdnu do práce, to byla dovolená a ještě placená 😀 Navíc jsem začala studovat dálkově další VŠ, ale to nedoporučuju, měla jsem pak strašně stresu, bylo toho moc, už bych to znovu neudělala.