Jsem zklamaná z mateřské role
Ahojte ženy, trvalo mi celkem dlouho, než jsem si to přiznala, ale je fakt, že nejsem v mateřské roli tak spokojená, jak jsem si myslela, respektive - mateřská role mě nenaplňuje. Zajímalo by mě, jestli to některá z vás cítí stejně? Co s tím děláte? Dá se vůbec něco dělat? Díky za příspěvky 🙂
ahoj... ja som jedna z tych hormonalnych matiek, čo žiaria, ale to neznamena ze taka musi byť každa... a nutit sa do "šťastia" je strasna blbost. ak to tak citis a finančne to ustojie, najdi si mlade žiena (idealne tiež mamička na MD) a nechaj nech ti pomože.. a ty zatial urob niečo čo by ta vazne bavilo... maly tiez radsej prijme spokojnu maminu co s nim bude šalieť menej často ako flustrovanu maminku čo nevladze..
PS: myslim si ze chlap to ani nepochopi aj keby si mu to takto vybalila narovinu...
a hlavne, nemaj pocit ze si v niečom zlyhala a nebude zo seba sklamana.. nemas dovod..
Ahoj, ja to mam podobne. Strasne jsem se na materskou tesila, ted mam taky 14 mesicniho vzteklouna a nejradsi bych ho soupla do jesli a sla do prace 😀 Me ubiji ten stereotyp a samota...Zitra jsem objednana na psychoterapii, pac mam pocit, ze uz mi fakt hrabe. Navic na materske se moje sebevedomi dostalo k bodu 0, proto ten odbornik, snad mi pomuze byt opet happy. Asi jsem ti moc neporadila, ale ver, ze nejsi sama. Pritel ti pomaha? Travi s prckem cas? U tebe to docela vypada na depku, mi z tohohle trosku pomohl olej z trezalky 🙂
Ahoj, taky nejsem matka roku. Male je 14 mesicu a je hyperaktivni. Vyresila jsem to tak, ze jsem v jejich 10 mesicich sla na pul uvazku do prace. Prospelo to nejen mne, ale i male. Je to sice narocny na organizaci a cas, ale nemenila bych🙂 Ono to nechce brat tu materskou roli tak vazne🙂
Ahoj, úplně tě chápu. Když byla dcerka ve věku Tvého synka, založila jsem tady na MK podobnou diskuzi - cítila jsem se nešťastná, úplně vyšťavená, protože dcerka byla náročná a hodně často mi visela na noze a kňourala. Pak se to upravilo. Teď je sice mamánek, ale jinak zlatá.
Radu mám: vyhranit si čas jen a jen pro sebe. zapojit, pokud máš teda tu možnost, tatínka nebo babičku , aby ho třeba 2c týdně na 1-2 hodiny měli jen oni a ty si může jít zaběhat, pokecat s kámoškou na kafe, na manikůru, něco si nakoupit, nebo si jen číst, nebo prostě dělat nějaký svůj koníček. Pokud nemáš k disp. hlídání, můžeš si sehnat chůvu ( placenou) - nestojí to svět.
A když synek spí, odpočiň si také. Buď se prospi, nebo si hoď nohy nahodu a něco si přečti, zacvič si, pusť si film, věnuj se sama sobě. Domácnost počká, až se vzbudí malej, nebo navečer, až příjde táta domů. Je potřeba taky někdy vypnout.
A další rada je - pokud tě to nenaplňuje, vrať se brzy na malý úvazek do práce, pokud to tedy v Tvé profesi lze. Budeš mezi lidma a budeš řešit jiné věci...Hodně štěstí!
@claris87 14 mesicni ...kolem tohoto veku se mi to zdalo nejnarocnejsi. Visi na noze, nic neudelas, vsude leze, vsechno rozhrabe, knoura celodenne, nevyspis se moc, vetsinou rostou zuby nebo maji zive sny... Ale neboj se, to je jenom obdobi, Mne to nebavilo vubec. Ale tak od tech 2 let je to hezci a hezci. Podotykam, ze ja mela naprosto bezproblemove dite, jako kojenec porad spal, pak teda spal jen venku (pres den) 😅 , v noci spal docela pekne, mne nicilo kojeni a to, ze s nim doma nic neudelam (domaci prace). Myslim si, ze pro lidi jako jsme my, ze se nerozplyvame nad miminem, jsou pak starsi deti za odmenu. Ze si s nima povykladas, nenudis se, jsou uz rozumnejsi. Ja si myslim, ze celkove jsou to takove myty o materstvi - zmenil se mi svet, prevratil se mi svet naruby... no neco jako tikaji mi biologicke hodiny, to jsou takove fraze. Nebo je to hormonama, nevim. Ale neboj se, toto je jen obdobi a pak uz je to jen a jen lepsi 🙂
Ahoj, jeste jsem nevidela matku hyperaktivniho a vzteklyho ditete, ktera zari a rika, jak ji materstvi naplnuje. Zari vetsinou matky hodnych deti, ktery mamam doprejou I cas na relax. Ale neboj, Ono to nude lepsi, az nude trochi vetsi a zacne ho bavit normalne si hrat. Zatim si hlavne nic nevycitej, tvy pocity jsou normalni, a snaz se co nejvic si to ulehcit, od tehle aktivnich deti je proste treba si odpocinout casteji.
@zuzka_b2 presne na to ted myslim 😅 taky jsem zadnou zarici nevidela. Fakt ne. Ze se nekdo upravi a namaluje jeste neznamena, ze neni unaveny. Je teda pravda, ze od te doby co kaslu na domacnost a nesnazim se delat vsechno jak se ma, tak mam pohodu. K tomu uz dite neni tak narocne, ma 2,5. Ted bych s nim byla rada ty tri roky doma 😀 Ted je to krasny 🙂
Ahoj, mam to stejne. 14 mesicni vztekloun. Od narozeni nespavec, cele prvni tri mesice probrecel a ja s nim. Neudrzi pozornost pri nejake rozumne aktivite, bavi ho jenom to, co nesmi a kdyz mu to zakazu, tak se vzteka. Me pomohlo vratit se do prace na polovicni uvazek, snazim se vic zaprahnout manzela a rodinu. Mam stesti, ze moje i manzelova rodina hodne hlida. Kdyby nehlidala, asi bych hledala dalsi moznosti hlidani 🙂 Dulezite je proste najit si cas (pokud mozno) si odpocinout, byt chvilku sama s tim, co te bavi a z toho se pokusit nacerpat nejakou energii.
@misule55 jj, taky jsem byla u psychologa. Pomohlo mi to. Říkal, že hodně žen na MD začne pít nebomá deprese. Ne každý je šťastný. Ta izolace není pro každého. držím palce!
Souhlasím s příspěvky výše, toto období bylo pro mě nejhorší, jelikož nebyl schopný poslechnout, hysteráky předváděl i na veřejnosti a nedalo se mu nijak vymluvit, pořád někde utíkal, lezl... Ale je zase fakt, že mě hodně pomáhaly dcery, i babička se zapojila, takže ve finále já si MD užívám, ale být na vše sama od rána do večera, tak už mě asi taky asi vezou 😀 Věř, že bude líp, jen se musí překlenout to hloupé období a hlavně moc neřeš uklizenou domácnost apd., protože to se někdy fakt nedá 😉
Já mám pocit, že těch 14 měsíců - ten věk, to je fakt krizovka 🙂 Mám doma taky 14 měsíčního ďábla, k tomu 3,5 letého kluka a další neplánované dítě v břiše. Jsem z toho naprosto zoufalá, a vůbec nevím, co s tím 😀 Mladší kluk je totální ďábel, nesmírně hyperaktivní, málo spí, pořád někde leze, nic ho nebaví, v jednom kuse řve, vůbec neposlouchá (mám pocit, že starší syn v tomto věku to měl už jinak), někdy mám pocit, že je hluchý (ale není). Slyší, jen když se mu to hodí. V kočárku být nechce, chodit mimo kočár neumí (chodí zásadně jinam, úplně opačný směr, nejraději vbíhá do cesty), venku všechno jí, včetně písku, trávy, květin, kamenů, cigaret. Při zákazu se válí po zemi, záchvaty vzteku na denním pořádku. Nemá absolutně žádný pud sebezáchovy. Například na chodbě se rozběhne a ani schody ho nezastaví, normálně v tom tempu pokračuje a pokud bych ho nestihla chytit za límec, tak z těch schodů letí. Je to totální blázen a já mám nervy v kýblu. Do toho neplánované třetí dítě, z těhotenství nemám bohužel žádnou radost, protože mezi dětmi bude jen 1,5 roku a s jeho temperamentem to fakt nevím, jak to dám. Nejstarší syn je naštěstí samostatný a šikovný a hlavně úplně jiný. Nikdy takový nebyl. Právě jsem se strašně těšila, že ještě dva roky a pofrčím do práce a teď toto. Jo a to jsem ještě zapomněla zmínit, že před měsícem měl nehodu a má na obličeji tři stehy, což absolutně vypovídá o tom jeho pudu sebezáchovy.
Děti jsem vždycky milovala, ale to, co cítím dnes, to je katastrofa. Bohužel už to na veřejnosti neumím ani skrývat, jak moc jsem nešťastná, ale upřímně nevím, co s tím.
@misule55 Pokud to tak cítíte, tak to udělejte. Dejte dítě do jeslí a jděte do práce, třeba jen na 1-2 dny v týdnu. Mě to hrozně moc pomohlo. Na malou jsem se začala těšit, byla jsem opravdu spokojenější a tím i celá rodina. I manžel si náladu doma chválil. A peníze navíc byly už jen příjemný bonus. U nás hlídala tchýně 2 dny v týdnu, kdyby nemohla, najdu hlídání. Malé bylo 14 měsí cd ů, myslela jsem na to od jejích 8 🙂))😂
@nikollita Uf, teda já se nedivím, že to na vás padlo. Já mám doma to samé. 3,5 letého, klidného, hodného chlapečka, a ročního ďábla, holčičku. Je to přesně jak píšete....běží po terase, ze které je 5 schodků do zahrady a ona automaticky počítá, že jsou za ní ruce nebo se prostě vůbec nebojí a letí i skrz ty schody takovou rychlostí, že nestačím dobíhat. Absolutně bez pudu sebezáchovy, včera se chtěla dostat k pejskovi, už letěla po hlavě z kočáru, ani se nezastaví a běží za tím psem i s balonem, zakopává....kolena má odřené, bráchu kouše.... nedovedu si představit těhotenství. Já od toho chci zkusit utéct na brigádu a pomalu začít hledat práci na plný úvazek. Sice práci mám, ale nechci se do ní vracet, protože je špatná na dojíždění. Můžete nějak utéct aspoň na hodinku týdně? já mám aspoň výhodu, že manžel se dětem věnuje. Nepohlídá oba, ale aspoň jednoho, že toho nemám tolik na hromadě
@claris87 miluji sve deti, ale byt s nimi doma me take nenaplnuje. Resim to castecnyn uvazkem. Pracuji cca 15 hodin tydne a to mi velmi pomaha. Mam pocit, ze take delam neco smysluplneho. jinak deti mam 2 (3 roky a 19 mesicu). Starsi chodi 2x tydne na 3 hodiny do materskeho centra a mladsi od 16ti mesicu na 1 dopo do detske skupiny. Do prace chodim vzdy 1 den o vikendu a to hlida manzel.
@claris87 ano. jsme takove a neni to nic nenormalniho. ja napr. musim mit praci. to jen v CR je utkvely pocit, ze musis byt stastna matka do 3 let doma. Ma rada, zacne maleho davat na par dni do soukromych jeslicek nebo pani na hlidani. Odpocin si. zkus si najit castecny uvazek (pkd te prace bavi). Nebo proste jen odpocivej. Hele, tedka mam kolem sebe dva pripady totalniho vycerpani a nasledne nemoci u matek. Nepodcenovat
@claris87 pracuji s Bachovou terapií a zhruba polovina klientů jsou maminky s dětmi....
mohu říct, že vyčerpání, pocit frustrace, přetížení zodpovědností a nenaplnění mateřskou rolí je velmi častý.. rozhodně mnohem častější než jak je prezentovaný v médiích nebo jak by člověk mohl usuzovat...
mnoha maminkám nevyhovuje být doma do 3 let věku.... může to být proto, že měli náročné těhotenství nebo nemají pomoc od rodiny a nikdy si tak neodpočnou... nebo jim prostě víc vyhovuje kontakt s většími dětmi...
kolikrát jsem už zažila, že dorazila maminka a říkala "já nejsem v pohodě, asi jsem špatná matka, měla bych to a to, ale nejde to... ostatním to jde, jen mně ne"....
a žádná z těch maminek mi nevěří jak je to časté 😉
to, že někdo vypadá z venku v pohodě vůbec neznamená, že v pohodě je 😉 opravdu to můžu upřímně napsat, protože terapie je moje práce
důležité je hledat si zdroje energie.... pravidelně odpočívat (nemusí to být dlouhý odpočinek, ale aby byl na 100 %, úplně uvolnění).... a uvědomovat si, že takhle intenzivní je mateřská role jen dočasně.... vlastní potřeby (tělo, duše), ale nelze odsouvat na dobu za 5, 10, 15 let 😉
dochází pak často k pocitům paniky, deprese, syndromu vyhoření, únavovému syndromu...
a jako následek k manželským potížím a zbytečným rozpadům vztahů...
na začátku je tak láska, touha mít dítě a po vyčerpání a rutině se sen rozpadá, ztrácíme z očí to co jsme chtěli, co byl náš cíl a místo toho se rozdrobíme a vyčerpáme na věci jako úklid, materiální zabezpečení, práce (která nás často také nebaví)... samozřejmě že pak dorazí komunikační obtíže, zdravotní problémy a ztráta chuti do života.... kde je ta láska, kterou to celé začalo?
je stále pod tím vším (i když někdo je už po čase těžké ji rozdmýchat), jen ji nesmíme ubíjet strachem ze života a změn.... změny, které potřebujeme v životě provést, abychom se cítili lépe, tak tyhle změny můžeme zakázat nebo dovolit jen my sami 😉
můžete mi napsat, na blogu mám email i web
Holky já už jsem doma 2 a čtvrt roku a stříhám metr do návratu do práce, protože ten stereotyp už mě ubíjí 😒A když někomu řeknu, že se tam těším, tak jsem "divná"... že nechci ještě druhé a být doma další 3 roky... vždyť doma je to přece super, vždyť přece "nic" nedělám, jen se starám o dítě 🙂 mám svoje dítko ráda, ale taky už jsem se párkrát přistihla, že závidím bezdětným kamarádkám ten svobodný a bezstarostný život 😔
@bachovy_esence_poradna Krásně napsáno. Já už mám teda většího chlapečka, 5,5, ale právě po porodu se mi rozjely psychické potíže. Nebyla jsem nikdy úplně vyrovnaná, ale ten stálý stres, jestli dělám vše správně, obrovská míra zodpovědnosti, zápřah 24 hodin denně, málo spánku, témě žádný čas pro sebe..... Je to fakt náročné, maminky. Letím, máme dokakáno 😀
Podle mne se treba radovat z maličkostí a naucit se odreagovat i pri běžných ukonech jako je uklid....ja si k tomu pouštím hudbu na plne pecky 🙂
Ja jsem se vracela do prace kdyz byli synovi 2 roky.Malovala jsem si jak vylezu ze stereotypu.....syn první rok ve skolce promarodil.Takze jsem byla bud v pracj nebo s nemocným uplakanym dítětem.Nikdy v životě jsem nebyla tak utahana a vyrizena jako první rok po mateřské.
Dalsi vec je ,ze je to docasny stav a deti rychle vyrostou a nebudou nas potrebovat....😃
@claris87 Otázkou je proč tě role matky nenaplňuje, předpokládám, že proto, že něco, nebo víc věcí není tak, jak sis představovala. Nemá to nic s společného s láskou/neláskou k dítěti, spíš se založením maminky samotné. Podle mně nejvíce trpí ty šikovné, samostatné, které si se vším poradí, mají dobrou práci, koníčky, svůj život, bezva vztah...a potom je všechno jinak. Zkus si položit otázku, co ti konkrétně vadí, dobře promyslet všechny odpovědi, a potom jednu po druhé řešit. Vypadá to zhruba tak, že pokud tě trápí, že dítě celý den řve, ty jsi nervózní, ono vřeští ještě víc, a kolotoč se točí, je na čase starost o něj delegovat. Tatínek pomáhá? Babičky?Jestli jsou nehlídací, tak je třeba na ně dupnout, a důrazně je požádat, že teď je to opravdu třeba. Ochotná teta? Brácha? Sousedovic holka za padesát korun povozí dvě hoďky určo taky. Jestli ti prostě už leze na nervy žvatlání, a stupidní řeči o hovínkách u pískoviště, a nenaplňuje to tvoji potřebu inteligentní konverzace, postup je stejný, plus ještě něco smysluplného ve volném čase. Douč se jazyk, nauč se dobře s PC, cokoliv. Hned, jak vypadneš, pozná to i dítě a zklidní se. Pokud po poledni spí, lehni si taky, nedostatek spánku a únava jsou nejhorší činitelé. Jestli tě prudí těhotenská kila, šup dítě na dvě hoďky na hlídání (denních stacionářů je kvůli dotacím eu všude dost), a šup cvičit. Jestli to skřípe doma je fajn jít s pravdou ven, pokud je partner opravdu partner bude se ti snažit pomoct, možná i jeho napadne varianta jak ti ulevit. Ty si večer můžeš na oplátku vzít něco hezkého na sebe a mile ho překvapit....žádná proměná není neměnná...Pokud máš možnost jeslí, domluvila bych se na dopoledne, a šup na poloviční úvazek do práce, i kdyby to mělo být za kasu do supermarketu. Dítě i partner daleko víc ocení spokojenou fungující mamku o pár hodin denně méně, než uštvanou a nervózní na plný úvazek.
Včera jsem neměla čas sem jít a jen koukám kolik přéspěvků tu je 🙂 🙂 to je skvělý, děkuju vám všem.. pocit že nejsem sama je fakt nade všechno 🙂 Ted je to ještě horší než obvykle pač přítel voják má 5 ti týdenní školení, takže sem s ním fakt pořád, babičky jsou daleko, přestěhovali sme se do cizího městečka, kde skoro nikho neznám.. no parádní období fakt :D
@claris87 zkus tady najít nějakou manču, která je ze stejného města a sejděte se, třeba si sednete. Podívej se, jestli je ve městě nějaké mateřské centrum a vyraž. Nebo třeba na týden nebo dva vyraž s malou k vašim, navštiv staré kamarádky apod. ... Možností je víc. Dá se udělat i poznávačka okolí, ráno jet někam autobusem a odpoledne se vrátit. Nemusíš se teď těch 5 týdnů omezovat časem příchodu manžela z práce, tak si to udělej podle sebe. Ber malou jako partnera a né jako přítěž. Osobně nemám ráda být s dětma zavřená doma, to jich mám plný zuby hned. Venku je to jiné, tam můžou dělat "bordel", vyběhaj se a večer usnou hned a jsou spokojený a já taky, doma se udrží víc pořádek a celkově je jiná nálada. Máme rádi letní pikniky v parku, pak pohoníme balón a super. Miluju léto, v zimě je to horší, ale taky se musí hledat možnosti. Moje rada je, být co nejmíň doma a bude líp... Jo a taky to magnezium, to fakt funguje...
@dencaf1 Mám pocit že tak trochu od kažnýho něco...řvaní samozřejmě, babičky jsou hlídací ale pracující a daleko, někoho cizího už sháním 🙂, ve volným čase pletu košíky a prodávám na fleru (to mě drží nad vodou jakž takž), intelgentní konverzace ovšem, naštěstí mám tu novou kamarádku, s tím odpočinkem a spánkem se snažím taky víc... partner jak kdy, vození kočáru ho moc nebaví ale snaží se, po práci se taky kouknu pač vracet se nemám kam.... děkuju za výstižný příspěvek 🙂
Ještě to doplním - mám 14 ti měsíčního syna, který je strašně temperamentní, vyžaduje téměř neustálou pozornost, začal chodit takže je to ještě náročnější a já sem pořád tak strašně unavená... Musím se přemáhat, abych ráno vůbec vstala, dopuju se plodama Goji a kafem, rozhodně nezářím jako některý maminky... Trápí mě to, ani přítelovi jsem se takhle naplno nesvěřila, i když určitě něco tuší..