Kdy pořídit dítěti sourozence?

Věk je druhořadý, důležitější jsou povahové vlastnosti. 🙂 Můžeš mít děti od sebe o rok a není zaručeno, že si budou rozumět, ale taky můžeš mít děti od sebe o 5 let a budou nejlepší kámoši. Sama jsem si dlouho neuměla představit mít k dceři druhé dítko, byla dost náročné dítě, první rok v noci moc nenaspala a přes den taky ne, pak vyžadovala hodně pozornosti a já se chtěla vrátit do práce. Na dva roky jsem se vrátila, loni jsme se s manželem vzali a teď čekáme druhé dítě, starší dceři bude v září 5 let. 🙂 Teď, když máš tříměsíční dítě, bych to ještě vůbec neřešila, nevíš jaké bude batole atp. 🙂

@daasenka85 Vidíš, a přítel s bývalou ženou jsou už 9 let rozvedení a my pořád splácíme ☹ Kromě toho alimenty, takže 8000 měsíčně jde pryč jenom kvůli tomu... Ale za chyby se holt platí. Nedávno jsme o tom trošku víc diskutovali, až jsme se málem pohádali, protože se nejdřív na druhé dítě moc netvářil a argumentoval bývalou a problémy s ní - tak jsem mu řekla, že já přece nemůžu za to, že ona je blbá, že s ní má dítě a že mu udělala problémy - to má být kvůli ní naše dítě jedináček, zatímco ona si může dovolit dětí kolik chce?! Alimenty má spíš jako výdělečný podnik, škoda mluvit... Kromě toho má chlapa, kterého poslala dělat do dolu aby měli hodně peněz, přestože v tu dobu měli doma ani ne dvouleté dítě (já bych v tomhle případě oželela peníze, ale neriskovala bych takovou prací, myslím, že riziko, že by se mu mohlo něco stát je tam dost velké). Přeji Ti, ať vám miminko vyjde a jste šťastní! 🙂 A děkuji.
@janinek Máš pravdu, asi ani tak nezáleží na věku, jako na povahách. Já jsem po císaři, takže nějak moc brzy bych nechtěla, navíc přítel dělá na směny a i když k nám jezdí často rodiče, jsem víceméně na všechno sama a nechci být ta šílená matka, která neví co dřív a pro všechno kolem nemá čas se věnovat dětem, jak potřebují. Takže to chce najít nějaký kompromis 🙂
@edelraut To je super 🙂 Tak snad se vám podaří i pro holčičku parťák, držím pěsti 😉

@ratatooy Já bych to taky tak nějak viděla, ale bojím se, že 6 let bez práce je v mém oboru fakt moc ☹
@sarahladynka Držím pěsti, ať se rozhodneš správně! A máš pravdu, je to životní rozhodnutí a není to lehké se rozhodnout správně. Nejlepší asi je, když se to všechno vyvrbí tak nějak samo a člověk se prostě musí přizpůsobit - jako my u prvního miminka.
@schotja To je mi líto. Před 3mi lety jsem si taky zažila hodně těžkého - diagnostikovali mi nevyléčitelnou nemoc střev a vyhlídky na miminko taky byly všelijaké. Tehdy mi to ale bylo jedno, protože jsem v té době ani nevěděla, jestli někdy nějakou rodinu budu chtít. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se úplně uzdravila a přišlo se na to, že se lékař s tou diagnózou spletl - byla jsem šťastná i naštvaná zároveň, byly to hrozné nervy. Máš pravdu, že zdraví a rodina jsou nejdůležitější a to všechno okolo se vždycky nějak zvládne. Přeji Ti hodně štěstí a zdravíčka!
@andy21 Děkuji! 🙂 Já kdyby bylo úplně na mně, tak bych chtěla dva chlapečky a jednu holčičku - nejmladší, ale to je jenom sen a vím, že se mi určitě nesplní. Ale i za dvě děti bych byla moc ráda.

@fiollette @ililina No právě, má to svoje pro i proti - děti si sice vyhrají hodně spolu, ale pro maminku to je asi hodně náročné. Já mám sice miminko strašně hodné, ale to neznamená, že takové bude i druhé, že 😀
@tarra27 Já jsem taky vždycky chtěla hodně velkou rodinu, takže Ti to moc přeju, pokud k tomu máte aspoň trošku podmínky. Zase je pravda, že je určitě smysluplnější budovat vztahy, rodinu, než se upírat jenom na práci a kariéru a navíc ta rodina jde zakládat jen do určitého věku, práci se pak můžeš věnovat celý život 😉

ideál rozdíl je ten co vyhovuje rodičům, já mám mezi kluky 15 měsíců a dní přesně a bylo to super rozhodnutí, kluci jsou úžasná milující se dvojka, i když ze začátku než jsme se sehráli to bylo těžké

ja mam tedy 3 prvni holce je uz 16..ale to uz je jina kapitola...😀 - kazdopadne nejmladsi je 5mes ...a starsi budou 2roky ctvrt ....takze je mezi nimi rozdil cca 22mes....klidne bych brala jeste dalsi ..no uvidime jak a co tatka ...😀 ale brala bych tehu az by byl nejmladsi tak cca rok...podle me ideal...🙂 necele dva roky jsou jeste fajn a neni to velky rozdil...holky mam hodnee az moc nebyl s ani jednou zadny problem hlavne se spanim ..vsechny holky spaly a spi od narozeni cele noci takze nocni vstavani totalne neznam...ani zadny plac , boleni briska a tak ...! ani u jedne takze ja si to maximalne uzivam a proto mam uz ted chut jit do dalsiho ...zalezi na kazde mamine jak se citi mit deticky brzo po sobe ...takze kazdemu muze vyhovovat neco jineho jiny vekovy rozdil..me prijde tak nejlepsi tak 1 a pul az 2 roky rozdil ....pac to ditko uz je hodne samostatne ...bez plinek , naji se ...takze ideal...samo ze je vse u kazdeho ditka indivindi 🙂

Za mě bych řekla, že nejlepší je pořídit sourozence cca do 3-4 let. Je jedno jestli po roce, po dvou nebo po třech, ale když jsou od sebe víc jak 4 roky, tak už jsou každý ,,někde jinde,, 😉

@evulina77 No právě, to člověk nikdy neví, kdy se zadaří. Náš prcek se zadařil neplánovaně a strašnou náhodou a ještě v ,neplodný den", ale to se holt nikdy dopředu neví, jak to bude příště 🙂
@ivasad Nad tou registrací jsem taky přemýšlela a přiznám se, že tohle mi leží v hlavě asi nejvíc. Co když nemáš dost praxe a chceš se znovu registrovat? Jdeš na nějaké přezkoušení nebo něco? Já teda hned od první registrace 4 roky pracovala a pak šla na mateřskou a teď budu mít možnost dělat pár hodin měsíčně na dohodu, ale vůbec netuším, jak se to počítá. A jak říkáš - my jsme první ještě vůbec neplánovali, když přišlo, předtím jsem vůbec netušila, jestli dítě někdy vůbec budu chtít a jestli na to vůbec ,,mám buňky" se o dítě postarat apod. Ale náš chlapeček je takové zlatíčko, že už teď bych klidně brala druhé a zvládám všechno nad svoje očekávání. Prostě mě to mateřství chytlo a fakt si to užívám 🙂

@rituska88 díky moc...přesně...holky jsou obě v pohodě...ale když jsou nemocný, je to záhul...no tak uvidíme, zda si nakonec třetí pořídíme...já o tom přemýšlím skoro pořád 🙂

@andelka Já vidím rozdíl 2-3 roky taky ideální, ale mám obavy kvůli práci - jsem zdr. sestra a bojím se, abych pak neměla problémy s obnovením registrace, když bych byla 6 let doma. A taky mám strach, že nebýt tak dlouho v práci, tak už si pak nebudu v práci tolik jistá. No je to složité. Asi se budu muset rozhodnout nějak za pochodu podle aktuální situace a nepřemýšlet nad tím předem 🙂
@curdibilka Máš pravdu, někteří sourozenci si nerozumí ani když jsou od sebe o rok, někteří si naopak rozumí, i když je mezi nimi věkový rozdíl velký. To nikdy dopředu nevíme 🙂 Náš Pepíček je zatím zlaté dítě, nijak neřvává, je to kliďas, v noci hezky spinká...fakt si nemůžu stěžovat, ale jak píšeš, nemůžu vědět, jestli mu to vydrží 😀 Asi to opravdu začneme řešit až podle situace, nemá smysl nad tím nějak moc přemýšlet dopředu, protože to stejně nakonec může dopadnout úplně jinak 🙂 - jako u prvního, které se naplánovalo samo 😀

@smardik Jejda tak brzo? Ale zase si spolu aspoň vyhrají. U nás ve skupince Květnovky 2014 jedna holčina nedávno zjistila, že čeká druhé (rozdíl mezi dětmi by byl rok), ale říkala, že půjde na potrat. To já bych neudělala, říkala jsem: když máš dvojčata, taky jedno nepůjdeš utopit. Prostě když už by se stalo, tak bych na druhou stranu byla ráda, že si budou bližší. I když na začátku to musí být honička, ale myslím, že dřív to ženské tolik neřešily, když měly kupu dětí.
@yildiz Já mám chlapečka taky moc hodného, v noci krásně spinká, prakticky už od konce šestinedělí spí celou noc, přes den je taky hodný. Ale kdo mi zaručí, že mu to vydrží a že takové bude i druhé dítě? 😀 Ale kdybych tu jistotu měla, klidně bych šla hned do druhého, protože zatím je ta mateřská pohoda 🙂
@vorllinka Jsem vlastně stejného názoru, ale mám strach, že když budu 6 let doma, tak budu mít pak problémy s prací. Na druhou stranu vracet se třeba na půl roku do práce asi nemá moc smysl. Řeším to, protože jsem zdr. sestra a ty se musí každých 10 let znovu registrovat - od minulé registrace mám už 4 roky a do té další musím nasbírat ještě nějaké kredity na přednáškách, splnit nějaké podmínky...vlastně ani nevím přesně co všechno a tak se bojím, abych ,,neztratila" třeba 6 let na mateřské a potom mi to nechybělo. Kdybych pracovala v jiném oboru, bylo by mi to asi jedno, ale tady je to všechno takové pitomé ☹

@rituska88 Ahoj, máme dceru - 5 let bude mít říjnu a teď máme čerstvé mimnko - syny 7 týdnů. A je to perfektní. Nejsem jako chobtnice, která má dvě nesamostatné děti, nejsem uhoněná, vynervovaná. Dcera mi se spoustou věcí pomůže, ale nenutím ji, dělá to sama od sebe. Muž si i dceru hodně bere ven, řádí spolu a já mám čas pro sebe a mimčo. Dcera bráchu miluje, neustále ho hladí, asistuje u všeho, co se ho týká. Pořád o něj mluví. Plánovali jsme to tak i z toho důvodu, že až dcera nastoupí do školy, abych byla na první třídu doma a bylo více času na učení, než kdybych byla v práci. Naprosto nám to takhle vyhovuje.

Ideální věkový rozdíl mezi sourozenci neexistuje a je hloupost, že děti s větším věkovým rozdílem spolu nemají takový vztah, jako děti si věkem blízké - to je naprostá hloupost!!! Děti budou mít takový vztah, jaký jim výchovou vštípíš. Každá maminka ti tu jen může napsat osobní zkušenosti a ty si z nich můžeš vzít inspiraci. Já osobně jsem se svým bratrem velkým věkovým rozdílem - bylo mi 17 let, když se narodil a náš vztah je skvělý, jemu bude 15 let, je sice v "telecím" věku, ale já ho miluju a vím, že on za mnou přijde, když by měl nějaký problém nebo potřeboval pomoc. Když jsme se s manželem rozhodovali, kdy mít děti, věděli jsme hned od začátku, že brzo za sebou to nebude! Moji synyové jsou od sebe 5 let a je to perfektní rozdíl - ten 5 letý je už velký kluk, všechno chápe, je naprosto samostatný a je už předškolák a chodí do školky moc rád. Věděla jsem, že chci se svými dětmi dělat různé aktivity - např. plavání, které starší syn miluje (plave od 8 měsíců) a kdybych si za 2 roky pořídila další dítě, nemohla bych s prvním synem tyto aktivity dělat. Své děti si chci užívat a ne si něco "odbývat" najednou. Teď je starší syn dopoledne ve školce a já mám spoustu času na toho mladšího, stejně jako jsem měla na toho staršího a odpoledne máme společné - je to skvělé. Na druhou stranu jsme taky řešily finance, to je jasné a tak jsem se na 2 roky vrátila do práce (do nové) a je to skvělá změna - člověk si odpočině od mateřské demence 🙂 a vydělá nějakou kačku. To je můj pohled a věřím, že se najde spousta maminek, které mají jinou zkušenost a vyhovovalo jim to. Tohle rozhodnutí je jen a jen na tobě...

@rituska88 - jo tak pravou "dovolenou" jsem mela a mam s holkama taky !!! Fakt dovolena ! no ja verila ze i treti bude spinkat krasne a je to tak ... 😀 - jako muze se stat cokoliv ze ..ale kdo nezkusi nevi ...urcite bude hodnee mimi ...ja bych sla do mimi sama hnedka 😀 - ale ja jsem blazen 😀 na stary kolena 😀

@rituska88 to právě taky nevím, kolik let musí být odpracovaných, záleží taky na úvazku. Po tom, co prodloužili registrační období na deset let jsem na to nekoukala. 😅 🙄

@rituska88 jo a plánovaně a super, záhul byl pro mě konec těhotenství-syn je trošku opožděný takže já v 9 měsíci a fakt jsem občas byla ráda že sedím a do toho malé batole, které nechodilo, samo nejedlo, plně na plínách tak to byl záhul a pak po porodu-já kojila a starší mi začínal zrovna vstávat, vztekal se protože jsem hned nepřiběhla. A bojovali jsme s režimem-bud spal jeden nebo druhý, jeden jedl nebo druhý tak byl prlblém kdy jít ven, ale jak jsme se pak zajeli už se to dalo a nestěžuju si, jsou to milující se bráchové

@rituska88 jak píšeš, je sice fajn si o tom popovídat a něco si naplánovat, ale třeba to nakonec i u Tebe dopadne neplánovaně úplně jinak a bude to "překvápko" (tak jako u nás teď, holt ty cykly nejsou pravidelné jako švýcarské hodinky a když se má zadařit, tak se zadaří!). Finance (a dluihy) podle mě řeší dneska skoro každý. Ale rozumím Ti, taky to těžce nesu. I můj muž platí alimenty, nehledě na to, že přišel o barák, na který se zadlužil a na kterým strávil pár let života - vše si opravoval sám. Holt za chyby z mladické nerozvážnsti se vážně platí, a někdy až příliš tvrdě. U nás to na začátku známosti vypadalo, že nikdy nebudeme moci bydlet spolu, natož mít rodinu díky jeho závazkům z minula - byla to hrozná bezmoc. Navíc mi to dokonce vlastní otec předhazoval a srovnával mě s mou sestrou, která se "dobře a bohatě vdala", no prostě hnus. A vidíš - během pár let se všechno urovnalo, manžel má lepší práci a bydlení se taky vyřešilo. Takže se nenech zdeptat okolnostmi a věř, že bude líp. Určitě druhé dítě taky zvládnete!

@rituska88 ahoj, já mám sestry 4 a 5 let. teď spolu máme super vztah,ale v jejich pubertě jsem šla trochu stranou a cítila jsem se dost sama 😒 ale jak se překlenulo období puberty zase jsme si tak nějak začali rozumět, teď je to nejlepší. Takže věk asi nehraje takovou roli. Nicméně jsme se s manželem dohodli a příští měsíc vysadím HA a volně se budeme snažit o druhého mimíska. V prosinci budou malé 2roky,takže si myslím,že pokud se zadaří,ideál 🙂 Budeme se muset hodně uskromnit (např. manžel je členem motorkářského klubu) ale vím,že to zvládneme. Teď bych to asi tolik neřešila, každé mimčo je jiné a nevíš, jaké bude tvoje, počkala bych až se trochu osamostatní, abys to neměla pak tak těžké 😉

@simonceli Tak jsme to původně taky plánovali - že by malej už měl tak 5, 6 let a k tomu miminko, že když by nastoupil do školy, byla bych doma a měla na něho čas. Ale zase přítel má už 36 let a nevím, jak by se stavěl k tomu mít dítě ještě za dalších 6 let nebo dokonce později, myslím, že té energie už tolik nebude a že už bych ho po tolika letech když už by byl synek samostatný na další dítko nepřemluvila. Tak nevím, uvidíme jak se to u nás nakonec vyvrbí, čas ukáže 🙂
@pkolin Já vím, že ideální věkový rozdíl aplikovaný na všechny rodiny neexistuje. Spíš mě zajímají zkušenosti, jestli třeba ten větší věkový rozdíl nebývá problém nebo naopak jestli a jak se to dá zvládnout, když jsou děti po sobě moc brzy. Moc děkuji za Tvůj příspěvek! Je super, že si s bráchou tak rozumíte a že i vaše děti si rozumí. Taky jsem o tom přemýšlela, že bych se na nějaký čas do práce vrátila a pak až přemýšlela o dalším dítku, ale tady je to s prací dost blbé, už teď mám z toho nervy jak zas budu shánět práci a ještě s dítětem a představa muset to řešit pak ještě jednou... Na druhou stranu nerada bych kontakt s prací úplně ztratila. Teď budu mít možnost přivydělat si na dohodu, ale přecejen finance i zkušenosti jsou pořád potřeba... Taky ale uvažuju, že přítel už není nejmladší a naši rodiče už tuplem ne - chtěla bych, aby si vnoučata ještě užili, já vždycky byla smutná z toho, že už nemám prarodiče... No ono asi člověk nad tím stejně nic nenavymýšlí a asi bude nejlepší nechat to času a rozhodnout se až ,,za pochodu". Jak poslední dobou říká můj chlap, když něco plánuju: Nic neřeš, třeba nakonec bude válka... Já teda doufám, že nemá pravdu, ale určitě má asi pravdu v tom, že nemá smysl něco nějak napevno plánovat, život to většinou stejně zařídí jinak 🙂

@yildiz Ale prosimtě, v dnešní době už se to tak vůbec nebere 🙂 Moje mamka mě měla ve 38, taťkovi bylo 37 a byla jsem jejich první dítě! Předtím se 15 let mamka léčila na neplodnost a ke mně jim nakonec pomohli doktoři 🙂 Ale tehdy to bylo jiné - byla spíš móda mladých maminek a já se ve školce styděla, že mám maminku starou jako jiní měli babičky, když jsme šla někam s taťkou tak si každej myslel, že je to můj děda... A k tomu si mysleli, že mě snad ani nevychovají a když jo, tak že vnoučat se určitě nedočkají... A vidíš - vychovali mě, teď mám s nima báječnej vztah a vnoučka se dočkali a jsou z něho úplně poprdění 🙂 A teď je maminek kolem 40tky všude plno. Dokonce znám paní, která si pořídila (čtvrté) dítko ve 46ti - předtím měla 3 kluky a napočtvrté se povedla holčička 🙂

@ivasad. Já právě taky ne. Musím to nějak zjistit. Ale stejně je to blbý - že jako zdravotní sestra se prostě musíš ohlížet na tohle. Ještěže už aspoň ty kredity jdou získat i domácím studiem.
@smardik Tak to je super, že jste to zvládli. Já jsem měla strach z toho denního režimu i teďka u prvního - ze začátku se nám totiž vůbec nedařilo mu nějaký režim nastavit. Ale potom si ten režim vytvořil sám tím, že začal hezky celou noc spinkat. Teď už je to paráda - každý den přibližně ve stejný čas vstáváme, po obědě jdeme na procházku, ve stejný čas koupeme... Se dvěma to musí být těžší, to chápu, ale je to pak fajn, když už jsou větší a sehraní.

@rituska88 no první syn si nastavil režim někdy v 10měsícíh, on byl totálně nerežimové, věčně řvoucí dítě. Jako fakt je dodneška nechápu, co mě to popadlo že chci druhé dítě když on řval řval a řval, nespal ale chtěla jsem a nelituju, on ho opravdu od malička miluje a byl velký brácha. Kolikrát se stalo že malý řval, přišel tatínek pochovat a nic, přišel brácha a dobrý, takže pomáhalo prso nebo bráška ,dával mu dudlík. no ale taky ho v nějakých 8měsících přetáhl pánví po hlavě-dovolil si mu vzít hračku. ale nelituju, nicméně určitě tohle není pro každého a záleží na dětech, asi nikdo nezaručí že se budou mít rádi i když jsou kousek od sebe. u nás to teda vyšlo dávám pár fotek jak se brácha staral o mladšího bráchu

@mariti Jo jo, finance dneska řeší asi všichni, ale já to ze začátku taky nesla moc těžko a vlastně nesu dodneška, jenom už to neřeším tak moc jako dřív, ze začátku jsem se hodně trápila. Přítel byl totiž ženatý, vzali si velkou půjčku na byt, vydělával tehdy hodně tak si dal vysoké splátky, jenže ženská mu začla zahýbat, v práci se přestalo dařit a postupně šlo všechno do kytek a nakonec mu zbyly jenom dluhy, povinnost platit alimenty na dítě, které má možnost vidět max. 2x do roka a když svůj dluh po několika letech splatil, přišlo oznámení, že to není všechno a i když to byl dluh i jeho bývalé ženy, tak bohužel tam jako ručitelé figurovali jeho rodiče a nakonec to stejně zůstalo na nás. A ta ... (bývalá) než aby byla vděčná, že za ni někdo zaplatil pěknou sumu, tak ještě vyskakuje kvůli alimentům. Nejhorší bylo, když jsem byla ve 4.měsíci a dozvěděli jsme se, že musíme zaplatit i tu její část a minimální splátka je 5 tisíc měsíčně - tehdy jsme to oba obrečeli, on pořád říkal, že se na něho s takovou vykašlu, ale já ho tehdy objala a řekla mu, že čert vem peníze, že vím, že je super člověk a rozhodně se na něho nevykašlu, je to prostě zkouška, kterou spolu musíme zvládnout. Ale je to těžké, jsme spolu 4 roky a celou tu dobu jenom počítáme peníze a bývalá je vysmátá. Ale věřím, že Boží mlýny melou... A jak píšeš, i mojí mamce jednou ruply nervy a vyčítala mi, že jak jsem se mohla mít, kdybych byla sama, že takhle jenom platíme a že jí je to líto, že jsem se mohla mít líp...Tehdy jsme se hodně pohádaly a já jí tehdy řekla, ať se podívá, co přítel pro mě a pro celou naši rodinu dělá, jak se snaží, práce se nebojí, i našim pomáhá kde může...Nakonec mi druhý den mamka poslala SMSku, že se nám oběma moc omlouvá a od té doby je všechno super - i moji rodiče si začli všímat, že ačkoli přítel platí za mladickou nerozvážnost, poučil se z toho a je to ten nejlepší chlap, jakého jsem si mohla vybrat - byl mi oporou i v nemoci, kdy byly moje vyhlídky na normální život všelijaké, dokonce jsem ho prosila ať mě nechá a přesto se mnou zůstal a moc mě podržel (a to bylo v začátku našeho vztahu)...teď už se naši těší až se vezmeme a pořád se nás ptají kdy už to bude 🙂 Já si myslím, že ty překážky vztah utužují a aspoň pak víš, že se na toho druhého můžeš spolehnout, že spolu nejste kvůli penězům apod., ale že se máte opravdu upřímně rádi. A taky doufám a věřím, že to nejhorší už jsme si snad vybrali. Příští rok doplatíme zbytek dluhu, za 4, 5 let by mělo skončit placení alimentů... Doufám, že prostě budeme moct žít náš život bez problémů s bývalou a že i chlap, kterému utekla ženská, má právo být šťastnej a mít spokojenou rodinu.

@bjoucik.15 Tak přeju hodně štěstíčka! 🙂 A děkuji za příspěvek! 🙂

@smardik To je krásné 🙂 Jsou moc roztomilí. Já myslím, že když už člověk ty děti má, tak snad nikdy nelituje, i když si třeba vzpomene i na ty horší okamžiky. Já když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná, zatmělo se mi před očima a myslela jsem si, že pro mě všechno končí, nedovedla jsem si vůbec představit, že budu mít dítě, které mě bude ve všem omezovat... A teď? Vyčítám si i těch pár vteřin, kdy mě napadlo, že bych ho snad ani nechtěla (i když na potrat bych ve skutečnosti nikdy nešla). Je to naše zlatíčko, náš smíšek a já ho neskutečně miluju, všechno se točí jenom kolem něho a nedovedu si představit, že bysme ho neměli. Najednou si umím klidně představit, že budu mít těch dětí víc, prostě se ve mně probudilo něco, co jsem neznala - dřív by mě nikdo nedonutil zpívat nebo šišlat na mimino, teď bys mě měla vidět 😀

@rituska88 dekuju ti🙂. Ja jsem nestihla poradne cvicit, takze sice vazim stejne jako pred porodem, ale svaly jsou pryc a nevypada to vubec hezky🙂. To jsou starosti, coz?😉

@kotcheva U mě to šlo dolů úplně samo a myslím si, že až moc rychle. Teď mám zase svých 52 kg jako před rokem v době otěhotnění. Chtěla jsem, aby mi nějaké kilo zůstalo, abych nevypadala jak vyzáblina, ale bohužel to nějak nejde, jak mám s malým dost pohybu, kojím... Takže už se mě dokonce pár lidí zeptalo, jestli nejsem nějak nemocná - ne, opravdu nejsem, jenom mi prostě nějak nejde přibrat 🙂 Jinak jsem po císaři a bříško už asi nikdy nebude jako prkno, ale čekala jsem, že to bude horší. Teď už aspoň trošku ty břišní svaly fungují, ale první týdny po porodu to byl masakr - chtěla jsem něco zvednout a ono to nešlo 😀 Pak jsem blbec tahala kočár ze sklepa a jak jsem se bála zabrat na to břicho, tak to odnesly záda a 14 dní jsem se nemohla ani otočit v posteli 😀

@rituska88 jo tak to ti neporadím,ja práci vubec neeším,jsem rada že tam nejsem🙂

a ještě musím říct co se režimu týče,mi jsme měli uplně zlatý dítě,druhý je ještě zlatější,malokdo si asi dovede představit že mu dítě za celej první půlrok život jedinkrát nezabrečí pokud nemá hlad,ale i tak jsem si druhy nedovedla představit do 3let věku,protože to nejhorší přichází kolem 2roku,to bylo pořád něco,vztekání,nošení,no tam bych vubc nezvladla těhu bez urazu a mimčo taky ne