Koncept kontinua. Čítali ste? Aký je váš názor?

Ono asi kdyz dite vyklopi na koberec kasicku, je to vopruz, ale matysek uz je vetsi, a brzo bude jeste vetsi, a kdyz takovymu batolatku upadne na koberec kus brambory nebo rejze nebo nejakyho kydance, tak je nejjednodussi to nechat par dni vyschnout a pak to jde vyluxovat 🙂 - no a nebo to vyluxuje vsudypritomny pes, to je uplne nejlepsi 🙂 Takze tolik k tomu uklidu, u nas to taky obcas vypada dost jete 🙂

Taky by mi prislo lito toho jidla, ale tam je reseni "se s tim tak nepatlat", proste kdyz delam pro nas brambory, tak dat decku par z nich a rozmanhat, dtto s dalsimi surovinami, nebo varit tu detskou slichtu na vic dni dopredu, no proste dat do toho minimum energie, kdyz to stejne asi nebude jist, zejo 🙂.

Ze mizerne varis a ze mu to zustane, to je oboji umely problem v Tve hlave 🙂, ale je dobry, ze si to uvedomujes, tak ted jeste si uvedomit, ze to oboji jsou blbosti 🙂 - varis dobre a batoleti se obcas nezavdeci nikdo, no a patlat v jidle se prestane nejpozdejs ve chvili, kdy se tim ztrapni nekde pred holkou 🙂))

No ale zpet k indianum: krom toho, ze jak psala johanda, zamest chysi je snazsi nez vyzobavat z koberce, ja myslim, ze se s tou pripravou stravy fakt moc neserou. Proste dokud dite neni schopny jist to, co normalni lidi (nebo nejakou podmnozinu - jako treba "tady mas kus ovoce, zuzlej si"), tak se proste koji. A asi postupne uzobava, az uz si ji to, co zbytek tlupy. No a co nesni, to mu sezerou ostatni, predpokladam. Muj muz je treba z vic sourozencu a rikal, ze u nich si kazdej hledel jidla, pac ho bylo malo, a co nesned, co mu sned nekdo jinej, takze kdo zavahal...pocitam, ze podobne to bude u tech indianu, proste nikdo nepremejsli nad tim, kolik to ubohe detatko dnes snedno a nesnedlo, proste co si neurve, to nema 🙂

super som sa nasmiala a mate pravdu 😀 este si pisnem o 1 radu do rp 😉

hehe, súhlasím, nemám čo dodať, tak nejako som ti aniska chcela reagovať tak ako baby. ešte mi napadlo, že teda v KK je písané aj o tom, že neskôr je jasne dieťaťu ukázané čo sa nemá - keď počurá podlahu v chatrči, je vykázané von, ale JL trvá na tom, že Indiáni rozlišujú skritizovať čin a skritizovať dieťa. proste dieťa pocíti že urobilo čo sa nemá, ale že to nemá vôbec nič spoločné s tým, že by ho teraz mali rodičia menej radi. ale u tak malého prcka ako je Matysek by som to fakt ešte neriešila. tiež tak vždy reagujem, keď sa Šimon niekomu rozplače na rukách a každý má hneď paniku že "OOO, tebe sa u mňa nepáči?" tak odpovedám, že preboha, keby som ja brala každý ten plač tak osobne, tak ten úbožiak už nikoho nemá🙂 to mimčo sa proste nevie ešte k jedlu správať "kultivovane", pretože na to ešte nemá až tak jemnú motoriku, a nemá to absolútne NIČ spoločného s tým že by útočil na tvoje kuchárske umenie alebo si necenil tvoju starostlivosť🙂 rovnako ako maličké miminko nepochopí, že keď ho nechám vrieskať v izbe, tak "chcem aby bolo samostatné", to je predsa nereálne chcieť aby to deti tak pochopili. takže by som sa určite nebála, že si na to zvykne, to nemôžeš "nechať zájsť ďaleko", to je proste normálna súčasť jeho vývoja🙂 keď sa naučí krajšie vyslovovať, tiež nebude donekonečna hovoriť detskou hatlaninou a "nezostane mu to". to sú také tie naočkované strachy o tom ako si deti rozmaznávame, ale to by som teda s kľudom hodila za hlavu a už sa za tým nikdy neobzrela.

na patlani jidla jsou nase deti experti. A kdyz to nerozpatlaji v kuchyni, kde to jde snadno setrit, tak to odnesou do postele 😀 S tim se proste clovek musi smirit, ze to tak je, oni z toho zcela urcite vyrostou. Treba Anicka uz nic nikde nepatla, a kdyz se stane nehoda, tak si to po sobe proste utre. O to se konec koncu snazi i Vasek, akorat ze tim "uklidem" to rozmatla jeste vic 😀
Tuhle takhle "uklizel" po sobe i hovinko, co se mu povedlo udelat v chodbe na zem. Jsem myslela, ze zesilim.
Ano, je to hrozny, furt uklizet nejaky matlaniny, at uz jidla, at uz jeho nestravenych zbytku, obcas se vztekam, ze musim furt prat, ze to nestiha schnout, jak bych potrebovala, ze ja nestiham vcas reagovat, takze je tu permanentne hroznej bordel, ale tak se vyvztekam /vybrecim/ polituju se a jde se dal. Jojo, v mnoha odhledech by byl zivot v dzungli jednodussi

joj no čojaviem, zas či by nás bavilo furt behať po vodu a natĺkať zúbky do strúhadiel na maniok 😀 ja si stále hovorím, načo pozerať kde rastie modrá tráva, radšej byť spokojní teraz🙂
jo, aniska, že ste vy boli komplet rodina na tej konferencii čo robila Živica v máji?

co sa tyka patlania, Dorotka ma obrovsky podbradnik a chce jest sama, tak jej v tom predsa nebudem branit ... nahodou je uzasna, ked cela od jogurtu a ma z toho radost, ako jej to ide ... a o tom to asi je ... nekazit detom radost a zbytocne sa nestresovat ...
mne pripada, ze niektori dospeli detom vsetko zakazaju, len z principu, aby dokozali, ze su ti silnejsi a ze to musi byt tak, ako oni povedia a vobec nerozmyslaju nad tym, ci to, co zakazuj, je naozaj taky strasny problem

a KK sa musim znova precitat a napisem vam viac 🙂

lubi, ja som tam tiez bola 🙂

no, tak jsem usoudila, že je to knížka, kterou bych si mohla přečíst, ale asi ji nemusím mít doma...našla by se nějaká Pražka, která b\ mi ji byla ochotná půjčit?

kurnik, že som ja nechodila na koňa už vtedy...🙂
a byyz, keby sa Ti tu nikto neozval, skús na attachment parenting, tam je dosť Pražáčok a knižky si požičiavajú, tak ich hádam obmäkčí aj neznáma osôbka🙂

byyz, ted ji ma pujcenou kamaradka, tak pokud ji nesezenez driv nez mi ji vrati, muzu Ti ji pujcit

byyz, ja Ti ji muzu pujcit 🙂 Si muzes zase nekdy zajet na Strizkov 🙂

Zrovna vcera se mi totiz vratila z predchozi zapujcky, tak tu aspon nebude zahalet 🙂

jémine takovejch ochotnejch lidí....že já nechtěla něco většího 😀

upřímě řečeno, autorka mi přišla trošku mimo
neshazuji základní principy - už intuitivně před čtením knihy jsem se k něčemu obdobnému klonila
ale celá kniha včetně zdůvodnění na mě působily dost hysterickým dojmem - jak po přečtení matky upadaly do hlubokých depresí, indiáni trvale šťastní atd.
obsah vcelku ok - forma příšerná
tak příšerná, že jsem knuhu odložila uprostřed
obdobné myšlenky si můžu přešíst i jinde - a ne tak tlačené přes emoce ujeté američanky

hupcza - měla jsem podobné pocity 🙂, knihu jsem dočetla a půjčila dál, čtenářky(jde o dlouhodobou řetězovu zápůjčku 🙂) jsem upozornila na tu poněkud uvalenou formu, aby mě po hodině čtení neposílaly někam.

johanda: to já upozorněna nebyla 🙂 ..a třeštila jsem oči ..vzhledemk tomu, že jsem měla zároveň rozečtený dení špatné matky, byla to obzvláště pikantní kombinace 😀

hmm, ona ta kniha měla tak trochu klamavou reklamu, že...ale pokud je z ní člověk schopen sloupnout tu mírně hysterickou kůrku, je v ní docela pár použitelných věcí. Kupříkladu teze, že matky se nemusí a nemají věnovat dětem na 100%, ta se mi líbí a tu praktikuju🙂

docela pár...no nic 😀

teda ale jej dávate:-P mne pripadalo hysterických len niekoľko pasáží - ale súhlasím, že môžu niekomu pokaziť celkový dojem - inak mi väčšinu času prišla celkom pri zmysloch, páčilo sa mi ako sa orientovala v správaní sa ľudí, súvislosti mi pripadali hladké. pokiaľ zrovna netvrdila že objavila recept na všetko šťastie sveta, tak sa mi čítala dobre. isteže je pre čitateľa nepohodlnejšie musieť si z toho vyberať a čistiť si to, ale komu to tak nevadí, stojí to za to.

lubica: no zrovna ta pasáž o nekonečném štěstí 😖
vždyť to je absurdní
každý musí plakat když je mu zle, když se neštastně zamiluje, když příjde o někoho blízkého ...
jak by se asi definovalo štěstí
je to jing a jang - jedno bez druhého nemůže být
chci, aby moje děti (a vůbec lidi kolem mě) byli spokojení
ale trvale šťastný? no to snad můžebýt jen fe´ták s trvalenapíchnutou dávkou 😅

johanda: jj ... taky nebudu sedět doma 7 dní v týdnu a 24 hodin denně - mám sjednanou práci, kterou můžu dělat kdykoéli v době mateřské, volit si intenzitu a pracovat i z domu ... ale na to jsem opravdu nepotřebovala přečíst tuhle knihu
nad to si myslím, že jsou ženské, kterým vyhovuje být máma na plný úvazek ... jednu takovou znám a její děti jsou opravdu spokojené, sebvědomé, příjemné ...

ja si ji snad jeste jednou prectu, jsem ty fanaticke pasaze prehlidla 🙂

josefa: nic nečti 🙂 ...prostě každému sedne něco jiného 😉

hupczo, jeslis knizku odlozila v pulce, tak jsi o to nejvyzivnejsi myslim dokonce prisla ;)

Jinak ona ta autorka krom lehkeho fanatismu si myslim taky trochu vymejsli a idealizuje, kdyz si prectete Our Babies, Ourselves, tak se dozvite, ze ani u tech indianu to neni furt nejaka idylka. Jo, clovek se urcite ma co naucit a inspirovat, ale snad ve vsech kulturach sveta (aspon podle tech vyzkumu z Oour Babies) se napriklad odstavovani neobejde bez nevole ze strany ditete a trochy nasili ci lsti ze strany matky ;), nebo u kocovnych kmenu proste v urcitem veku ditete matka soupne dite na zem "a ted uz slapej po svejch", dite typicky nechce jit a chce se furt nosit, no a proste ma smulu a slapat musi a tak 🙂

hupcza, mozna proto, ze jsem od ty knizky nic velkyho necekala, zadnou bibli na zivot, spis jen inspiraci. Pomohla mi se vcitit to mimca, a to jsem v tu chvili opravdu potrebovala 🙂

presne tak, trosku nechapu, proc bych mela odkladat knihu jen proto, ze autor je trosku extremista. Navic si myslim, ze extremismus je obcas na miste, protoze jinak se nepovede dobre zduraznit zakladni myslenku. Je jasny, ze indiani nemuzou byt neustale nekonecne vysmati (to ani JL netvrdi), ale neco jako trvale stesti navzdory bolesti, kterou v zivote prozivame, dle meho nazoru existuje. Neznamena to stav permanentni blazenosti, ale jakousi zakotvenost, to co ona nazyva spravnosti. Proste kdyz ma clovek ten zaklad sebeduvery, jen tak neco ho v zivote nerozhazi. A to neznamena, ze neproziva bolest. Jen se s ni umi lip vyrovnat. A myslim, ze tohle mela autorka na mysli.

haluska: já neodložila knížku, protože je autor extremista, ale protože je pro mě psaná naprosto nezáživným způsobem v kombinací se zmíněným hysterickým působením - takže měto nejenže neobohacovalo, ale spíš skoro otravovalo 😅
a jelikož mám fajn práci, která mě baví, spoustu koníčků, přátelé, zvolilajsem poněkud smysluplnější způsob trávením mého času 🙂

hlavně, jak jsem psala - nic objevného v ní není - ty myšlenky jsem četla už mnohokrát, jen v pro mě přijatelné formě

gedren: jj - to jsem už pochopila z reakcí okolo ..možná se za dlouhých zimních večerů přinutím ji dočíst 😀

gedren tak to jsem neměla pohrdnout tím Our babies...už sem se začínala mít pocit, že bych měla přestat s odstavováním, že ty indiáni taky určitě čekaj, dokud se na to dítě nevybodne
hupcza já myslím, že tam nemaj odlišený štěstí a být šťastný (Být šťastný je víc, než mít štěstí i šťastný člověk může mít někdy smůlu)
no jestli to není moc troufalý tvrdit, tak já teda jsem trvale šťastná.....a vůbec se to nevylučuje s tím, že jsem měla v životě chvíle, kdy mi bylo fakt blbě....ale to je prostě ta smůla, no, to se prostě stává

byyz - to je už spíš o vymezení pojmů 😉
já se považuju za spokojeného člověka, ale na druhou stranu jsem si v životě vyžrala už dost neveselých zážitků, ze kterých bych se měla objektivně sesypat - je to o přístupu ( a to měla zřejmě na mysli autorka, jenže to psala pro mě kapku nestravitelně)

Teda tu Yequáni jsou docela slavní. Dokonce je o nich i docela dlouhý článek v Mateřídoušce 😀 Prý velmi těžce pracují, drobné holčiny nosí těžké koše z maniokem jakoby nic (děti pomáhají bez řečí - je to tam přímo napsáno). Stravují se jak v ráji, ženy vaří kaši , maniokové placky, ryby nebo tapíra 🙂a mimo "hlavní jídlo" si kdokoli může utrhnou ovoce ze stromů 🙂

johanda 😵