Litujete rozhodnutí mít jen jedno dítě? Zkušenosti a názory rodičů.
Zdravím všechny, máme doma tříleté dítě a již nějakou dobu zvažuji, že zůstane jen jedináček. Původně jsem chtěla děti dvě jenomže jsem během mateřství zjistila, že asi nejsem tak úplně "mateřský typ" a necítím, že by děti byly smyslem mého života. Dceru samozřejmě miluji nadevše a udělala bych pro ní všechno. Zároveň mám ale ráda i svůj klid, své zájmy a svůj prostor, což vše muselo jít s narozením dítěte stranou, to je jasné. Nicméně teď, když už je starší, začíná se mi vracet takový ten "starý život". A asi jsem si už zvykla na ten větší klid a jsem pohodlná a při představě toho všeho znovu dokola od začátku (pleny, krmení, noční vstávání, hodinové uspávání v nosítku atd..) se mi svírá žaludek. 🙄 Další věc je, že jsem na dítě v podstatě sama, protože manžel není zrovna ten typ tatínka, co by dokázal matku zastoupit téměř ve všem, je ten typ "pomazlit, pohrát a stačí". 🙄 Navíc se léčí z OCD a to všechno také hraje roli v mém rozhodování.
Moje otázka je na ty, které se rozhodovaly podobně a nakonec se rozhodly jen pro jedno dítě, litujete toho rozhodnutí? A pokud ano, proč? Ač jsem totiž nejvíc přikloněná k té možnosti mít jen jedno dítě, stále ve mě hlodá červík, že toho třeba jednou budu litovat. 🤷♀️
Manžel bych chtěl ještě jedno, ale ví, že do toho nejvíc dávám já, takže konečné rozhodnutí nechává na mě. Jediná jeho podmínka je buď během maximálně dvou let nebo už nikdy, je totiž starší než já a nechte být starý táta, což chápu.
Stručné shrnutí
- Mnoho rodičů uvádí, že zůstat u jedináčka přináší lepší finanční zabezpečení, více pozornosti dítěti a víc osobního času pro rodiče, zatímco mít více dětí výrazně zvyšuje nároky na čas a energii.
- Zdravotní a reprodukční faktory výrazně ovlivňují rozhodnutí: v diskuzi byly zmíněny IVF a zmrazené embryo, přirostlá placenta, císařský řez, těhotenská cukrovka s nutnou 9měsíční dietou, relaps Crohna a roztroušená skleróza (RS) jako důvody k opatrnosti.
- Zapojení partnera a jeho věk či psychický stav jsou častým praktickým kritériem pro volbu jednoho dítěte; rodiče doporučují rozhodnutí neuspěchat a zvážit odstup 1–3 let, zvlášť pokud je plodnost omezena.
Nejčastější otázky
Q: Jak zdravotní komplikace ovlivňují rozhodnutí o dalším dítěti?
A: Rodičky uváděly konkrétní komplikace, které ovlivnily rozhodnutí: přirostlá placenta s následnou operací, plánované či nutné císařské řezy, riziková těhotenství s kontrolami každé 2 týdny, 9měsíční dieta kvůli těhotenské cukrovce, relaps Crohna nebo onemocnění jako RS; v takových případech rodiče často konzultují gynekologa a rizikové pracoviště.
Q: Co znamená pro rodinu mít zmrazené embryo po IVF?
A: Některé páry v diskuzi popisovaly zmrazené embryo jako „poslední šanci“, přičemž jedna rodina ukončila mražení po 3 letech a tento krok vyvolal smutek, proto je rozhodnutí o ukončení mražení označováno jako citlivé a obvykle vyžaduje psychickou i lékařskou konzultaci.
Q: Jak moc záleží na zapojení partnera při rozhodování o dalším dítěti?
A: Řada rodičů uvedla, že nízké zapojení partnera (např. „pomazlit, pohrát a stačí“) nebo partnerovo psychické onemocnění výrazně zvýšily pravděpodobnost rozhodnutí zůstat u jednoho dítěte; naopak u rodin, kde se partner od určitého věku dítěte aktivně zapojil, bylo snazší zvládnout více dětí.
Q: Co jsou nejčastější emocionální následky rozhodnutí mít jen jedno dítě?
A: V diskuzi se často objevovalo, že mnozí rodiče „nelitují“ a cítí úlevu a čas pro sebe, zatímco jiní zmiňovali „červíka lítosti“ nebo obavy, že v pozdějším věku bude dítě samotné; zkušenosti jsou různorodé a záleží na osobních hodnotách.
Q: Jaké praktické výhody rodiče uvádějí u jedináčka?
A: Uváděné výhody zahrnují lepší finanční možnosti pro jedno dítě, více individuální pozornosti, snadnější návrat do práce a udržení koníčků či sociálního života; v diskuzi se objevilo i tvrzení, že „dvě děti stojí dvakrát tolik“ (subjektivní zkušenost).
Q: Jaké argumenty vedou rodiče k tomu mít druhé dítě i přes počáteční odklon?
A: Mezi argumenty patří touha po sourozenci jako celoživotním parťákovi, obavy z osamění jedináčka v dospělosti, zkušenosti rodin, kde sourozenec pomohl při vážných událostech (např. vážné onemocnění jiného dítěte), a osobní biologické touhy, které se mohou vrátit i po letech.
Závěry z diskuze
Shoda
- Mnoho rodičů v diskuzi uvedlo, že nelituje mít jen jedno dítě.
- Zdravotní komplikace a rizika v těhotenství jsou významným faktorem při rozhodování.
- Zapojení partnera a jeho schopnost pomoci ovlivňují volbu počtu dětí.
Sporné názory
- Někteří tvrdí, že sourozenec je nezbytný jako celoživotní parťák a podpora v rodině; jiní tvrdí, že jedináček může mít dost přátel a blízkých a není „ochuzený“.
- Někteří považují mít více dětí za obohacující i přes náročnost; jiní preferují osobní čas, stabilitu a práci a upřednostňují jedno dítě.
Otevřené otázky
- Zda člověk v pozdějším věku opravdu bude litovat, že má jen jedno dítě.
- Jak vysoké je riziko, že další dítě bude mít stejné zdravotní či vývojové potíže (ADHD, vývojová dysfázie, PAS).
- Jak rozhodnout při omezené plodnosti (zmrazené embryo, IVF) a kdy ukončit mražení embryí.
- Jak dlouho čekat, než učinit definitivní rozhodnutí (1–3 roky vs. tlak časového okna).
Zmíněné značky a firmy
žádné
Zmíněné produkty a metody
IVF, zmrazené embryo, sterilizace, rizikové těhotenství, císařský řez, přirostlá placenta, těhotenská cukrovka (9měsíční dieta), relaps Crohna, roztroušená skleróza (RS), obsedantně kompulzivní porucha (OCD), ADHD, vývojová dysfázie, PAS (autismus), leukémie, poporodní deprese, stacionář
Místa a osoby
žádné
Mně to přijde OK, pokud to tak cítíš, tohle si opravdu musí vyhodnotit každá sama. Přijde mi v pohodě jakýkoli počet dětí, i žádné, když je s tím dotyčný v pohodě a preferuje život bez dětí. jedináček mi přijde taky super, zase prostě má tu pozornost, více možností z hlediska finančního atd...
Niméně my máme děti tři a nikdy mi zřejmě nepřestane být líto, že už nebude ze zdr.důvodů čtvrté, mám to v hlavě pořád...vím, že se s tím časem smířím tím, že už to nemůžu moc ovlivnit, ale jinak bych do toho šla, protože vím, že ty myšlenky by byly velmi neodbytné.
Máme jedno dítě a ano, trochu mi to líto je. Ale syn je autista, vyžaduje zvýšenou péči, nemáme moznosti hlídání, do druhého sa jít bojíme, protože zvýšené riziko, že by byl autista taky, tam je. Teda manžel hlavně nechce. Možno bych ho dokázala zlomit, ale myslím, že druhé takové dítě by už asi nedal a já bych byla zoufalá žena se dvěma zoufalyma dětma. Proto zůstáváme u jednoho a budeme se snažit z něj vykřesat to nejlepší, co se bude dát. Škoda, plánovala jsem to trochu jinak. Ale zas, nemuselo být dítě žádné.
Mam deti tři ( samé kluky 17,14, 1)starší jsou už samostatna jednotka, ten jednolety je díky velkému rozdílu v podstatě jako jedinacek.
Občas je to narocne, ale nelituju a jedinacka bych osobně nechtěla.
Až nebudou rodice, zůstane tu dite samo, ale to jsou jen moje předsudky. Něco se nedej Boze stane, porad je tu díky vícero deti hnací motor do života.
Takhle to mam nastavené v sobě já
Máme prvního syna už 15tileteho, mě bude teď 37 a muži bude 34. Chtěli jsme jedno dítě tak byl 11.5 let s námi jen on. Pak mě přepadla hrůza že co s tím životem dal budu dělat (nejsem karieristka) , tak máme ještě díky ivf kluka 3,5 let a teď čekám že porodím poslední dcerku (tělo se na starší kolena zbláznilo a já přirozeně otehotnela) . No místo aby jsme už měli klid jsme si zařídili že prostě nebude nuda no. Ovšem vím že by ideálni bylo mít to opačně dvě děti tehdy a teď jedno malé, tak ale to nenaplnujes 🤷♀️
Také teď velmi intenzivně řešíme. Původně jsme plánovali jedináčka, no jak se dcera narodila, já hned věděla, že chci druhé, přestože byla nesmírně náročná - nedonošená, císařem, absolutní nemožnost kojení, abkm, reflux, koliky, neskutečně dráždivá, nespí pořádně ještě teď ve 14 měsících. Na všechny milníky si dojde později, zároveň chce už od miminka dělat to, na co ještě nestačí a pak je nešťastná, potřebuje stále nové podněty. Je teda úplně úžasná, povahově nesmírně zlaté dítě, miluje lidi i zvířata, na hřišti chce lidí objímat a hladit, miluje starší děti, má neskutečnou kuráž, ale fakt je náročnější než ostatní děti kolem a to ve všem. I tak jsme si ale říkali že aspoň máme natrénováno a že bychom to ještě jednou zvládli.
Jenže mi zjistili jednak špatně srostlou jizvu po císaři a u dalšího těhotenské je malá, ale stále reálná možnost, že mi praskne a zemřeme já i plod. Navíc při vyšetření jizvy zjistili, že mám celý život celkem závažnou vrozenou vadou dělohy a cca 8* větší riziko potratu, KP a předčasného porodu než normální žena (mám velké subseptum, místo normální dělohy mám téměř dvě úzké špičaté "trubky"). Tohle zjištění mnou fakt hodně zamávalo a popravdě nevím, zda unesu osm měsíců nejistoty, zdá přežiji já, dítě, nebo tedy oba.
Navíc mně nějak opustil ten optimismus ve stylu "zvládli jsme to jednou, zvládneme to znova" a stále mám před očima jen mrtvé plody, postižené děti, dvě děti s ADHD a dysfázií a podobné scénáře. Najednou se mi vrací všechny argumenty z dob, kdy jsme plánovali jen jedno dítě a fakt nevím. Zároveň nechci aby dcera byla sama, ale ani aby třeba měla zkažený život kvůli smrti matky/postiženému sourozenci. Momentálně se tedy vůbec nedokážu rozhodnout a je mi už 34 let :(