Mám mít druhé dítě ve třiatřiceti letech?

Uzívám si víc teď, vše je mnohem snazší než když jsme začínali s holým zadkem někde v nájmu, vic zkušeností, dokážu být vic nad veci než u prvního syna, taky spoustu věci už tak nehrotím, energie nám nechybí, jsme aktivní rodina, zdravé jsou, všechny tři mají společného tatínka, začala jsem byt aktivní v místě kde žijeme, vedeme s kamoskami takový pohodový spolek pro maminky a děti, pořádáme různé akce pro děti i město. Za sebe mužů rict ze jsem s těmi mrňaty nasla samu sebe a začala realizovat to co by mě dřív ani napadlo🤷‍♀️ muj sen byl mít děti do 30ti, ale druhé dítě jsem nejdřív nechtěla, pak jsem byla nemocná a když prisla touha na druhé tak to neslo několik let, dcera ta přišla nečekaně jako dar z nebe, ta nám ten život úplně rozsvitila, všichni tři jsou naprosto skvělý. Nelituji ani ze je máme ani ze mají takový odstup od nejstaršího.

Pokud vás volá další dítě, jděte do toho. Věk na to máte. Jste mladá. Já měla první v 31 a druhé ve 33...Ty první roky jsou masakr a jestli vám muž ani babičky nepomáhají, připravte se, že budete mít velké krize...ale zároveň ta láska a štěstí to vše vyváží a až bude dítko větší a bude to více na pohodu, budete pošle mě velmi vděčná, že jste do toho šla. I když jsem žena naplněná, žijí své poslání, dělám co mě baví, tak děti jsou prostě stejně nejvíc...i když mega náročné to někdy je.

Ahoj, mám taky jedno díte, dceři je 5 let. Teď mi bude 30. Když se narodila dcera měla jsem to podobně jak ty, ne že bych neměla ráda být doma s malou ale honila jsem se za prací, do toho jsme stavěli a to období tak uteklo, že si to člověk skoro neužil. Teď to všechno doháníme, dovolený, výlety, s dcerou se už dá všelicos podniknout a už je to mnohem víc společného užívání. Ale mám v sobě taky ten pocit, že bych chtěla další. Já jsem teda vždycky chtěla velkou rodinu. Miluju ty rodinný sešlosti na oběd, večer, grilování, posezení apod.. Umím si představit mít klidně tři děti a až budou dospělý, doufám že budeme mít dobrý vztahy aby to neskončilo tím, že odejdou z domu a ukážou se doma jednou za měsíc s tím, že budou něco potřebovat :D Ale chtěla jsem říct, že jsem těch 5 let taky neměla úplně potřebu se snažit o další dítě i když jsem tu velkou rodinu vždycky chtěla. Až teď se to ve mě zlomilo, možná i tím že jsem už v plným pracovním nasazení a nebojím se z toho zas "vypadnout", nebo nevím proč teď. Každopádně sem ráda že sem se k tomu dopracovala teď ve 30 a můžu s tím něco ještě udělat, než později litovat, že jsem se nemohla rozhodnout. Jak už tu někdo psal, myslím, že je opravdu víc případů kdy žena lituje toho že děti neměla (ať už vůbec, nebo jich neměla víc) než naopak. Jednoznačně vím, že pokud se nám zadaří a budeme mít další dítě/děti, tak si tu mateřskou a rodičák hodlám mnohem víc užívat. Žádný honění za prací, stres s barákem atd. (Teda aspoň v to doufám :D).

Jal jsem měla první děti taky relativně mladá (první v 25) a když s blížící se 40 už bylo vidět, že se děti dost osamostatňují, tak jsme si ještě pořídili jedno s jsme strašně šťastný, že ho máme. Vůbec si neumím představit, že od 40 “vyhlížím důchod”. Věřím, že čas na sebe ještě bude, až malej povyroste. Prostě mi to přijde jako velká prázdnota třeba od 40 žít jen pro sebe. Ale každý to má jinak, já můžu trochu pracovat po večerech, takže trocha seberealizace je, ale zvládla bych to i bez toho 😀 Podle mě taky záleží, jak by se k tomu stavěl tvůj syn. Hodně štěstí s rozhodnutím 🙂

Bude mi letos 40 a nemůžu se smirit s tim, ze syn mit sourozence nebude. Ze to už nezažiju… ale proste to nejde. Ja bych to nezvládla fyzicky a manžel uz vůbec ne, tomu je 46 let a z rodiny si nenese nějaké super tatínkovské vzorce.
Takže za mě - to druhé si děťátko dopřej. Dopřej mu sebe jako maminku. Být dobrou pečující mámou není přece málo, pokud nemáš pnutí a potřebu se realizovat ještě jinak… profesně…
Já naštěstí ano… naštěstí pracuji v oboru, kde chci ještě pár dveří otevřít… zájmovou aktivitu mám naštěstí taky náročnou na čas. Ale ve chvílích klidu mám na duši smutek, že už maminkou někomu dalšímu nebudu. Že ten čas je už pryč.

Mne tady zarazila jina vec. Autorka rika, ze za mlada byla hodne hrr do prace, ze ma dobre postaveni, ale ze v jeji.profesi hrozi vyhoreni. A tak nejak mi z tech prispevku prijde, ze uz to vyhoreni vlastne asi prislo. Kdyz hleda smysl zivota a hleda ho v detech. Samozrejme pokud jim soucasne rodinne nastaveni vyhovuje a druhe dite by po logisticke i financni strance zvladli a manzel souhlasi,.i kdyz se do toho nehrne, asi to neni nic proti nicemu. Nemyslim si, ze by autorka litovala toho, ze si druhe dite poridila. Ale mohlo by prijit rozcarovani, ze druhe dite neprineslo to, co ocekavala, ze ta dira tam porad bude. Ale dle meho hlavni bude ted vyresit tu karieru a pokud ji uz soucasna pozice nenaplnuje, stalo by za zvazeni vydat se jinam - jiny zamestnavatel nebo jina pozice nebo klidne i jiny obor. Jestli si do toho mezitim strihne jeste jednu materskou je asi jedno, ale z dlouhodobeho hlediska bude klicova smysluplna a naplnujici prace.

@amenophus Ano, je dost možné, že už z práce vyhořelá jsem. Nepoznám to. Jednou se do práce těším, pak zas vůbec. Dřív jsem se do práce těšila pořád. Ale zase jsem odsouvala dítě a byla myšlenkami v práci i o volno. Také se bojím, že přijde rozčarování. Že dítě bude zlobivé, nebude si chtít hrát se mnou, objevovat svět, popřípadě mě to nebude bavit a stejně se z něj stane telefonní maniak. Spíš se bojím, že jak stále každý rok přemýšlím o druhém, že pak by mohlo ve čtyřiceti přijít zklamání, že jsem do toho nešla. Že jsem nedala tomu šanci a byla sobecká. Jinak práci bych lepší nenašla. Mám dobrou pracovní dobu a krátká dojezdová vzdálenost. Kolektiv fajn.

Hele nemyslim si, ze bys skutecne litovala, ze sis druhe dite poridila. Ale ano, to rozcarovani z toho asi bude, nebude to idealni, nebude to tak krasne jako s tim prvnim (nebo treba jo, ale lepsi byt prekvapen prijemne nez neprijemne), ale litost ze to dite nemas by mohla byt silnejsi, kdyz uz o tom uvazujes dlouhodobe.
Jestli jsi nebo nejsi vyhorela nebo ti to realne hrozi tinmuze rict jen psycholog. Ale uplne z tebe sala nejake to nenaplneni. Nudny zivot. Potreba nejake zmeny nebo vzruseni, protoze vsechno je prilis perfektni. Potrebujes asi trochu adrenalinu, vyjit ze svy komfortni zony, abys vedela, ze jsi nazivu?
Porid si druhy dite, ktery bude zlobit, starsi bude zarlit a budete se snazit kombinovat neslucitelne (skolka, skola, krouzky velkeho a maleho...). Zmen praci - jdi nekam kde musis dal dojizdet (ale treba si vyjednas castecny home office), napln je narocna, budes jezdit domu vyrizena a podrazdena a obcas budes kricet na deti a na manzela. Bude to ficak. Ale zocelis se, posunes se dal, budes s usmevem vzpominat na tu pohodu co mas ted, a budes zit naplno.