Mámanek.

Ahoj dámy. Tak ten azylový dům neklapl. Všude mají plno. Zůstala jsme s partnerem. Prozatím. Šetřím a čekám až bude něco volného. Ale musím si postěžovat. Ono já nejsme v kuchyni Bůh ví jak dobrá. Ale snažím se a vařím tak aby to bylo nejlepší pro děti. To znamená ne moc kořeněné a hodně slané. A ano,jsme líná vařit co dva dny dva oběd. Jeden pro chlapa a zbytek pro nás. Co mě naštvalo. Jo, že si stěžuje po mamince a babičce jak neumím vařit pořádně a ať mě to naučí. Už je dokonce domluvené, že k nám prababička přijede a ,,vezme si mě do parády ''. Pořád, když jsem dělala nějaké jídlo poprvé co jsem se chtěla naučit tak jsme poslouchala, že mamka to dělá mnohem líp a ať ji zavolám. Potíž je v tom, že teď je to pomalu u každého jídla. A ještě musím pořád péct porotze je zvyklý že matka pekla. Já měla teď nemocné obě děti ( předškolák a miminko 7mesicu) tak sjme stíhala pouze hlavní jídlo a ne moc polévky. Prostě teď s miminkem nestíhám ale dělám co můžu. Za mě nikdo neumyje nádobí,ani nevypere ani nepovysava ani nevytre. On si prohraje s predskolakem. A to má chvíli. S miminkem vůbec ten je jen se mnou. Nedávno byl u tchýně (jeho maminky) a pak jsme se doma pohádali že ona všechno taky stíhala a otec jejich ji vůbec nepomáhal. Adnes mi řekl že je zvyklý na určitý standard a se mnou klesl. Já nemám odvahu mu říct že já jsme taky klesla že ženy na služku. Já se totiž vůbec neumím hádat. Vždycky vytáhne něco co jsem udělala blbě a předhodí mi to. Dokonce jeho maminka mi sama řekla,že on si po sobě neuklízej no. Říkám supr,já naštěstí své kluky vychovám tak ať mi doma pomáhají. Ten předškolák už se učí. Jen chci dodat že už se to asi normálně učí že chlap doma pomáhat nemusí a všechno dělmatek. A pořád jen vysvetlujiá baba. Nevím asi jsem moc moderní že chci aby mi pomohl. Ale to že chodí do práce a vše platí je noracne a já se zase starám o děti. Ale sama. Teď je navíc doma dva měsíce a nepomáhá mi vůbec. Ani o víkendech kdy nepracuje. Ani nevím jak už mu vysvětlit, že já taky dělám doma a nespím v noci protože kojim a vyřizují veškeré schůzky co se týkají staršího syna. Jako logopedii doktory, rannou péči atd. Procházky a to všechno dělám sama. Jeho matka pořád že prostě musím že to je náš úděl a že mi chce vždycky pomoct a já nechci. Já ji vždy zavolám atd. Vždycky chci pomoct s dětma že si vklidu uklidím ,ale tchýně že mi pomůže uklidit a s vnoučaty je jen na chvilku. A pořád ji vysvětlují že nechci teď pomoct páč se snažím aby se její syn zapojil. A mám dojem že jí to i štve, když jí říkám že je Mánek a zvyklý že kolem něho i v jeho dospělosti běhala jak kolem dítěte. Jde to nějak udělat ať se zapojí doma? Apson do doby než si nasetrim a konečně budu moct jít s dětma pryč. Někdy mám pocit, že všechno jen vidím špatně já a že jsem asi pitomá nebo co. Občas mě aspoň švagrová pochopí. Když už nikdo. Moje rodina je moc daleko a nestykame se. Tak mám jeho rodinu. Už nevím co víc dělat. Že odejít to vím,a ke do té doby