Maminkou na jaře 2010 II. Přidejte se

elitera
11. bře 2009

Chystáte se na mateřství cca za rok? Přidejte se 🙂

lucitee
29. led 2010

jsem naka rozhozena....stve me proste jeho pristup. Ze nerekl: kdykoliv cokoliv....coz jsem zrovna od nej ocekavala

vcera mi dala mama nascanovany fotky, vsechny papirovy co mela dala na CD...vlastne celej muj zivot. Na jednu stranu uzasny fotky, na druhou stranu jsem tu u toho brecela, kdyz jsem videla tatu a mamu pohromade, jako rodinu. Protoze kdyz jsem se narodila ja, uz nefungovali. Ja uz je nezazila, aby sedeli za sebou na sanich a jeden druhyho se drzel a pred nima deti...no nic jdu radsi pracovat

lucitee
29. led 2010

mil: problemy na dusi uz mam 30 let ... ☹ k tomu kineziologovi se urcite objednam, uz me to fakt unavuje

milmic
29. led 2010

Luci,
netrap se tím, je to těžký, ale zkus to. 😉 Možná se tvůj muž toho vyšetření bojí, je mu to trapný, čert ví, co se mu honí v hlavě. Myslím Anděl říkala, že my ženy jsme zvyklé na různý vyšetření intimnější, ale chlapi ne.
Třebas si zkus s ním v klidu popovídat, říct mu, že tě to všechno trápí okolo deťátka a uvidíš. Třebas tě objeme a dodá ti sílu, že to všechno spolu zvládnete a že jste na to dva.
A kdyžtak jsme tu my - baby - který tě podržíme. 😉

Jináč k těm fotkám, to je smutný. 😒 Ani naši nefungovali, když jsem se narodila. Dlouho jsem se s tím nedokázala srovnat, matka mě nikdy neměla ráda, když jsem brečela, tak mě vyhazovala z bytu na chodbu nebo vyhrožovala domovem.......
Ale ani nevím jak, ale jednou jsem zjistila, že je to minulost a že to prostě bylo a nezměním to. Od tý doby je mi nějak lehčeji. Ono to strašně pomůže, když se s tím člověk "smíří". I když je to těžký.

moni1412
29. led 2010

luci tiez sme sa parkrat chytili alebo nerozpravali s Milosom kvoli takymto veciam, pristupu, aky mal k niektorym veciam... on je ina uzasny chlap, ale niekedy ma to fakt dostalo 😒 pochopila som potom ze je to ozaj ako sa pise, hovori.... ten rozsiel medzi muzmi a zenami. väcsinou nam nepovedia presne to co chceme pocut a ci sa to da zmenit, to neviem. teraz v tehu si dava pozor, vychadza mi maximalne v ustrety, lebo sa rozplacem aj pre uplne blbosti, aj ked to nechcem 😒 snad to tak uz zostane.....
ale chcela som ti povedat ze oni to mozno aj tak myslia ako by sme chceli pocut, ale nepouziju spravne slova... urcite mu to nie je jedno, ked privolil. inak by si stale za svojim a tvrdohlavo to odmietal 😒
s tymi rodicmi ma to mrzi 😖

milmic
29. led 2010

Chm, kecám kraviny, ale chci tě nějak podpořit, podržet. Dodat ti trošku optimismu. 😉

lucitee
29. led 2010

holky diky moc jste zlaty, ja jsem asi proste precitlivela. S minulosti se srovnavam horko tezko, ale je to lepsi nez treba pred rokem. Pracuju na odpusteni rodicum. Jde to tezko.

vim ze muz se nejspis boji ty procedury a toho vysledku. Jinak samo dite chce a chce ho se mnou a uricte bude skvelej, ale tohle je dost osobni a intimni a mate pravdu ze my proste sneseme hodne, kdezto oni toho moc nezazivaj u doktoru.

Mam to v sobe asi porad hodne zauzlovany a i proto nam to nejde. Verim ze psychicky bloky jsou horsi nez ty fyzicky.

sijen
29. led 2010

Mil, ☹

moni1412
29. led 2010

Luci to mas pravdu 😒 velmi dufam ze to coskoro prekonate, aj problem s manzelom, aj tu s rodicmi. a uvidis, o chvilu sa budete vytesovat z // 😉 🙂 😵

milmic
29. led 2010

Sij.... 😎 V pohodě.
Už jsem se s tím srovnala, nicméně se s jejími výchovnými metodami a názory nijak neztotožňuju.

Luc, nejsi přecitlivělá, na člověka to občas dolehne a trápí ho to a trápí...... věř v lepší zítřky a půl je hotovo. 😉

lucitee
29. led 2010

asi to chce jeste cas a pracovat na tech traumatech, zadny dite nechce utrapenou maminku

lucitee
29. led 2010

mil: jasne, jinak bych uz byla v klecovym luzku

moni1412
29. led 2010

mil citam ze aj ty si mala to detstvo vselijake 😒 mrzi ma to. 😖

lucitee
29. led 2010

mil: to je sila co delala tvoje mama, odpustila jsi ji to uz vnitrne?

milmic
29. led 2010

Moni,
byl to mazec a jediný, co bych nechtěla vrátit za žádnou cenu je dětství. Ale víš co, myslím si, že mě to dost posunulo....... jinam prostě.
Můj kamarád - bráška mi říkal, že kdybych neměla takový rodiče, tak bych nebyla taková, jaká jsem. A má pravdu. Beru to tak prostě. 😉
Matku navštěvuju málo a snažím se vychytat situace, kdy tam není sestra, jinak jsem tadičně přítěž. Relativně to funguje, i když jeden nikdy neví. 😀
A od tý doby, co s ní nebydlím, je mi děsně lehce, protože nemá důvody dělat mi peklo a vymýšlet si svoje strašný historky o tom, jaká jsem hrozná dcera. Spadl mi tenkrát děsnej kámen ze srdce, ale úplně opravdově. 😉
Aspon vím, co v životě nechci mít, tak to beru. A jak nechci dopadnout. 😉

moni1412
29. led 2010

mil mozno budes vdaka tomu aj lepsi rodic. ked si si sama prezila ake to je takto 😒 nikdy nepochopim ako sa niekto moze takto spravat k vlastnemu dietatku 😒

sijen
29. led 2010

Mil 😵 , těším se z Tvého životního postoje. Jsem naturelem spíš pesimista,ale léčím se (manžel většný optimista mi ten pesimismus nabourává 😉
Díky že jsi to sem napsala. Připomene mi to, čeho si třeba málo vážím a tak..

milmic
29. led 2010

Luci.......
no musela bych strašně přemýšlet....

Řeknu to takto, možná dost ze široka teda. 😀 Smířit se s tím, že jsi v rodině navíc a odpustit to..... je strašně těžký. Navíc jako dítě. Často jsem říkala. Moje maminka je krutá a nevěděla jsem význam twoho slova. Často jsem říkala, že bych chtěla žít jinde, v jiné zemi, u jiné rodiny. Často jsem se ptala. Maminko, proč piješ.....
Jako je to strašně těžký. Navíc jsem nikdy neměla oporu v otci. Matka mě mlátila jako nezralý žito atd. ale táta to prostě nechtěl řešit. Často jsem cítila, že jsem na světě strašně sama, bála jsem se kamkoliv jít, že se mi něco stane a nebude nikdo, o koho bych se mohla opřít - tak jako celý dětství.

Odpustit...... no spíš to řeknu tak, že jsem dospělá, žiju s tátem, ne s matkou. Pochopila jsem svoje pocity v dětství, pochopila jsem proč jsem se chovala, jak jsem se chovala. Pochopila jsem prostě svoji tehdejší psychiku. Navíc to někdy vidím u dětí ve školce, ve škole....
Na mým dosavadním životě mě mrzí spoustu věcí, smířila jsem se s tím. Spíš, co nedokážu matce paradoxně odpustit není její neláska vůči mě, to tak prostě bylo a puntík.
Asi to zní strašně směšně vůči jejímu chování ke mě, ale nedokážu odpustit, že mi zakazovala chodit do lidušky na piano, flétnu, cokoliv..... 😀 😀 To byl a je můj celoživotní sen být pianistkou a už se mi nikdy nesplní.

Ale je to dvousečný. Nechala nás růst jako dříví v lese. Na druhou stranu ale, jak jsem psala výš, nebýt toho, mohla bych být úplně jiná. Mohla koupit, chlastat, pařit, cokoliv.... Všechno pro má své proti a naopak prostě.
Jsem věřící a věřím, že to tak mělo být a mělo to svůj smysl. 😉

milmic
29. led 2010

Díky, holky....
tento svůj postoj k tomu jsem získala až asi v 19,20 letech. Do tý doby jsem byla psychická hromádka.... no comment, Luc pochopí. 😀

Ale právě toto zjištění mi strašně pomohlo.
Nedokážu ale říct, jestli jsem odpustila. Spíš jsem asi pochopila....

(tím myslím svoji psychiku, svoje pocity, z čeho vznikly, sama sebe, smířila jsem se s tím, že matka taková je a nikdy mě nebude mít ráda......). Potřebovala jsem tak nějak vědět víc....

lucitee
29. led 2010

mil: to si pis ze te chapu! ikdyz u nas to bylo jiny. U tebe to myslim bylo horsi.
No jo taky pracuju na pojmenovavani, na pochopeni, odpusteni, ponauceni se a vyrovnani s realitou...a je to sakra tezky.
Mama pro me vzdy byla pilir, verila jsem ji vse co rikala...az v dospelosti jsem to vnimala tak ze s nama manipulovala a vychazelo ji to. Tata nikdy nerekl ani slovo na svoji obhajobu. Nechal nas 20 let dozrat, abychom samy pochopily....
snazim si rikat, ze to proste jinak neumeli, ze delali v ty dobe maximum, lip jim to neslo. Diky tomu si myslim ze muzu bejt dobrej rodic. Muz zazil neco podobnyho, jsme na stejny lodi. Vime jak to nechcem a jak to nema vypadat.

Mil: je mi lito ze jsi se citila ztracene a nedulezite, nepotrebne. To je pro detskou psychiku strasnej teror. Jsi dobra ze ses z toho tak oklepala. Ja na tom pracuju vlastne uz 10 let a rekla bych ze me uz nic neprekvapi, ale neni to tak. Ted zrovna resim v sobe to, ze na tech fotkach je jeden "strejda" cikan, drzi mamu kolem ramen...no a moje sestra (jak ma ty 4 deti a vypada a zije jak cikanka) je od mala sneda a proste uplne jina....

andelka
29. led 2010

Holky, proti vám je moje rodinná situace úplně slaboučké kafe, jak to tu čtu (jste strašně úžasné baby, silné a jedinečné).
Ale když se tu tak bavíte o odpouštění křivd z dětství a pod., tak musím říct, že já jsem sice nepochopila, ale odpustila. Dřív jsem byla na otce hrozně naštvaná, nenáviděla jsem ho, trápila se proč a zač, byla jsem plná křivd a pak mi náš kněz pomohl pochopit, že tímhle postojem škodím jen sobě, ne jemu. Že jediná možnost jak mít klid je odpustit. Jakožto věřící vím, jak důležité a očišťující to jde a že podle vzoru Krista lze odpustit všechno a není to slabost toho kdo odpouští, ale síla.

estrellita
29. led 2010

luc: chlapi jsou v tomhle jesitni, a myslim, ze je to pro nej velky obrat, kdyz rek, ez by tam sel (i kdyz kvuli tobe, ale to znamena i kvuli diteti 🙂 super, aspon budete vedet, na cem jste!

lucitee
29. led 2010

estrel: ja furt doufam ze na to nedojde

estrellita
29. led 2010

holky, ja kdyz to ctu, tak nbych se obcas profackovala za to, jak jsem se hadala s tatou atd., protoze to bylo o ptakovinach, zatimco jsme vzdycky byli a jsme fungujici rodina. ale kdyz clovek neco ma, tak mu to prijde normalni, ale kdyz to pak vidi v kontrastu, tak si to teprve uvedomi.!!
mil: uzasne jsi se s tim srovnala. Luci: ty jsi usla neskutecnou cestu,a obdivuju te za to, jak jsi to vsechno sama zvladla a ze chces a jdes dal. kinez. nebo psych. jsou dobra varianta 🙂

eirin
29. led 2010

Holky, je mi to moc líto, čím jste si v dětství některé musely projít, to jsou věci, které vůbec neznám.

Estrelko, čtu dobře? 😵 😵 Mooc gratuluji a držím palce 😵

Sij, no ten tvůj pád na ledě mi nahnal husí kůži. Je postupem času vše ok, k dr. jsi nakonec nešla?

estrellita
29. led 2010

eirin 😵 dekuju. zatim jen potichoucka gratulace, jo? 🙂 ja jsem straspitel 😅

eirin
29. led 2010

Estrel, jasněže tichoučká, jaká jiná 😉

chaarleene
29. led 2010

estrel, ještě můžeš zkusit počítadla na http://www.pregnology.com/ 🙂

jinak já bych pořád spala 😅 nic mě nijak extra nebolí (záda jo, ale koho ne 😀), jsem celkem v pohodě pohyblivá (ještě si v klidu a bez rozcvičování ostříhám nehty na nohou i oholím nohy 😀), ale to spaní... 😔 😅 já bych spala furt 😅

estrellita
29. led 2010

chaar: ja se citim jako po flamu. unavena, hlava me boli, citim se jako nastydla.
a dekuju za link 🙂

moni1412
29. led 2010

luci, mil asi si naozaj nedokazeme vazit co mame a mali sme, az kym nestretneme niekoho kto sa ma a mal ovela horsie. vdaka bohu za takych rodicov akych mam 😒 fakt ma to strasne mrzi, neviem si predstavit tak vyrastat 😒 mil ty si sa s tym naozaj uzasne vyrovnala, klobuk dolu. a luci, ty to zachvilu zvladnes tiez 😉

char tak to si dobra.... ja si uz ani ponozky a topanky nedam bez ochkania 😀 a to sa mi zda ze mam mensie brusko ako v prvom tehu. Denisko predchvilou odisiel na vikend k nasim, ideme silno oddychovat a liecit sa 😀 toto bol tyzdne zabijka, vam poviem 😖 Denisko bol celkom zlatucky, ale mne je cely tyzden z toho kasla mizerne, tak som bola mrtva ked Milos prisiel kazdy den domov 😒

tiburcia
29. led 2010

holky jste moc silné 😉 a za to vás obdivuju 😉 díky tomu, co jste prožily, jste se posunuly jinde a i vaše životy jsou jiné...takže chcete dětem předat něco jiného, a předáte jim to dobře 😵

já jsem měla báječné dětství, jen mi teďka tu dospělost ,,kazí" rodina m.....ať jsem se snažila jakkoliv nenašla jsem sílu jako andel odpustit....jen jsem to dala na jinou kolej abych se tím netrápila a k odpuštění mi zatím nepomohl ani čas 😒 ale třeba jednou....

ad chlapi...no jsou to posery...přála bych jim každoroční kontroly na neurologii 😀 😀 ale třeba m je takový, že si spolu dokážeme narovinu povídat o dítěti, o citech, proč jo, proč ne atd...což co mám chlapy v okolí, tak u nich to nejde..