Manžel přežil svou "smrt".
Ahoj holky. Trošku popíšu situaci.
Manžel, 35 let. Ve čtvrtek jsem jej doma našla bez známek života. Žádný puls, nic. Samozřejmě byla okamžitě zahájena resuscitace a zavolána záchranná služba. A teď ve zkratce - první manželova prognóza byla, že pokud vůbec přežije, je 80% pravděpodobnost, že bude nenávratně poškozený mozek. Jak moc, že ukáže čas. Předpokládali, že bude ležák, který nejspíše bude vnímat, ale nebude schopný žádné reakce.
Manžel se z toho ale dostává dobře. Hýbe se, mluví, poznává lidi, dlouhodobá paměť úplně v pořádku.
Ale teď k věci. Zlobi jej krátkodobá paměť. A to opravdu hodně. Během jedné minuty je schopen položit 3x stejnou otázku. Ráno se vyspí, a neví, co bylo včera. Neorientuje se ve dnech (čemuž možná rozumím, jak lezi jen na pokoji), nepamatuje si, komu volal, s kým mluvil, apod. Další věc jsou jeho neskutečné výkyvy nálad. Chvili vyloženě křičí, že něco.... (Vesměs je to pořád o tom, že je přesvědčený o něčem, co prostě není) a za chvíli neskutečný pláč... Mudr jsem to hlásila, dle nich běžný stav lidí, kteří prodělali nějakým způsobem smrt. Casem by se to mělo srovnat, ale může to prý trvat ještě rok. Může se k tomu prý ještě přidat i agrese.
Samozřejmě jsem ráda, že přežil a nepotrvdila se první prognóza... Ale mám tak trochu strach z toho, co mě čeká. Máme doma malé děti (2 a 4 roky) a brzy jej mají pustit domu. Byla bych moc ráda, kdyby tady byl někdo, kdo si tím prošel a mohl by mě tak trochu uklidnit, případně dát nějaké rady.
Mě napadá, že by mohl mít po ruce blok, kde bude mít napsáno, co je za den, co se dělo a tak. Třeba to pomůže aspoň proti tomu neustálému pokládání otázek do kola.
@nikoulinka Predem me zpravy: posilam strasne moc sil v teto situaci!
Jinak jsem se chtela vyjadrit k tomu bloku - presne jak tu bylo psano, podle me by hodne pomohli, kdyby si fakt psal uplne vse, kazde male ukony, cisteni zubu, telefonat, casy kdy co bylo...cetla jsem jednu knizku, (myslim, ze nebyla podle skutecne udalosti, ale autor hodne konzultoval s lekari), zena prisla o kratkodobou pamet, ona tedy cely den si pamatovala vse, ale rano po probuzeni bylo vse pryc...tak si kazdy den psala denik a kazdy den rano si ho precetla, aby aspon neco vedela. To je tefy jina situace, nez ma manzel, to je jasne...ale co me zaujalo, ze bylo hodne dulezite i to, ze si k hodne tem situacim psala i sve pocity ohledne kazde situace. To by mohl manzel taky zkusit, treba by to bral vice jako neco “skutecneho” - nevim, treba
9:00 - volal jsem s mamou, nastvala me, protoze to a to, ale musel jsem se ji smat, protoze to a to.
10:00 - cetl jsem synovi knizku. Nudil se,protoze nemela obrazky a tak jsme toho brzo nechali.
11:00 - manzelka mi nabrala druhou porci obeda, ja ji neveril, ze uz jsem jednu mel, to me nastvalo a citil jsem se jako blazen.
Treba by to mohlo pomoct 🙂 mozna kazda malickost, ktera ty cinnosti ucini necim “osobnejsim” nez jen “vycistil jsem si zuby, volal jsem do nemocnice” 🙂 jestli chapete, jak to myslim 🙂
Moc vam drzim palce a pevne verim, ze bude vse zase v poradku!!!! 💜
Deníček se snažím zavést 🙂 má malinký, který strčí i do kapsy, jak mi tady radila jedna paní 🙂 ale je to začarovaný kruh vsechno. Záleží totiž na jeho rozpoložení. Hlídám ho, ať si do deníčku píše. Ale když mu připomenu, ať si tam zapíše (připomínám mu jen důležité věci, jako jsou, že volal lékaři, apod.)dostane se mi odpovědi - "Na co, vždyť si to pamatuju, v pátek v 10." A když je unavenejsi, tak odpověď zní - "A do jakého deníčku?"... Podotýkám, že mu deníček hlídám, ať ho má u sebe, případně mu jej pokládám někde tak, ať jej má na očích (například na noční stolek, a tak). Začínám být už trochu bezradná no. .
@nikoulinka Zdravím, můžu se zeptat, jak to teď po půl roce dopadlo? Je manžel už ok? Jak to zvládáte? 🙂
@herkules6969 moc děkuji za optání 🙂 Každopádně relativně se daří 🙂 Že svého pohledu můžu říct, že žádná z těch "černých" scén se nenaplnila 🙂 Funguje jako normální člověk - domácnost, zvládá nákupy, starat se o děti. Dodnes si nevzpomněl (ani mžitky), co se stalo. Nepamatuje si celý den. Má první vzpomínky cca dva dny před událostí a pak až po probuzení v nemocnici. Krátkodobá paměť už se taky dala do pořádku. I to spaní už je daleko lepší 🙂 Zůstávají mu stále omezení - jakože nesmí zadržovat dech, zvedat těžší věci, apod. Po psychické stránce - dá se to vydržet, trochu se uklidnil, ale mívá stále "přepínáky", kdy je abnormálně podrážděný, výbušný. Zrovna v lednu má nástup do lázní. Tak uvidíme. Má zažádáno i o psychologa. Ale vzhledem k dnešní době se k nějakému dostat, je fakt úspěch. Každopádně je to určitě 100 a 1 🙂
Tyjo moc mě mrzí, čím jste si prošli. Určitě by měl chodit k psychologovi, to obrovský pomůže. Sice nevím proč má “přepínáky” - jestli vi co to způsobuje, ale naučit se žít s tím, ze ho zradilo vlastní tělo neni lehké. Někdo prostě poděkuje za druhou šanci a jde dal jakoby nic a někoho to srazí na kolena. Je to doopravdy těžký. Moc mu držím palce.
@crejzy kdo ví, co za to může. Když se s ním o tom snažím mluvit, tak působí vyrovnaně, bere to svým způsobem sportovně. Ono ale zase na druhou stranu, stejne (ne-li horší) "stavy" má jeho matka. Taky jak on. Klid klid a pak bum, výbuch. Bez nějakého podnětu, či spouštěče. Taky má za sebou několik infarktu (nikdy ale teda nebyla v takovém stavu, kdy on)... Tak jestli se v něm "neprobudila" genetika a nemá to od maminy 🙄😅
@nikoulinka moc ti držím palce, musí to být náročné, já jen k těm zapomínanym slovům, náš děda po mrtvici zapomínal běžná slova, někdy to s ním byla prča, protože je pletl, takže ti klidně řekl, zapni mi prosím brýle a dones mi televizi 😁 my jsme mu doma na co šlo lepili papírky, co je co a využila bych malých dětí a klasických dětských knížek, které jsou obrázkové, pro cvičení paměti, máme ty mých prvních 100 zvířat, strojů... To je krava, to je pes, bude to vlastně cvičit s dětmi, ale nebude si připadat hloupě. Drž se!