Mateřství bez radosti: Jak se vypořádat s depresí po porodu?
Zdravím všechny zdejší mámy a předem upozorňuji, že tohle není nic pěkného.
Potřebuju se ale z těch pocitů vypsat, vyřvat, vybrečet. Odbornou pomoc mi, prosím, nedoporučujte!
Mám syna, kterému není ještě ani rok. Když se narodil, nezažila jsem ten krásný, láskyplný, jedinečný pocit, který většina žen popisuje a od té doby je to jedna velká tragédie.
Jednoduše řečeno - nenávidím každý jediný den od porodu. Syn je náročný - protivný, dost plačtivý, uspavaní je šílený proces, neustále se budí, přes den je jediná záchrana kočárek, ve kterém spí.... Každý den jen lituju, že jsem nakonec do dítěte šla. Já nikdy děti nechtěla. Nebyla jsem a nejsem mateřský typ a ani vlastní dítě to nezměnilo. Možná jsem si naivně myslela, že když mám tak dokonalého chlapa, že to nakonec bude fajn a hezké a zlomí se to ve mně, ale je to přesně naopak. Dnes jsem při procházce přemýšlela, proč vůbec žiji. Nic mě nebaví, jsem věčně protivná, nespokojená, naštvaná, zlá... Už nemám ani chuť se bavit se svým mužem. Připadá mi čím dál víc odcizenejsi. Nemám chuť, bavit se s kýmkoli.. Každý den jen brečím a vyčítám si, že jsem dítě chtěla. Ničí mě to. Nejradši bych si to hodila. Nenalézám žádný, opravdu žádný smysl svého života.
Někdy mám slabé chvilky, kdy se na syna podívám, usměju se na něj a říkám si, že je to nádherné stvoření. Zázrak. Ale vzápětí se mi chce zase brečet, protože vím, že nejsem pro něj dobrá máma a nikdy nebudu, protože to ve mně není. Nic ve mně není....
@swan42 my řešili Kiss syndrom... Ale bojím se, že má i nějaký jiný problém. Jenže pediatra má, jak to říct, trochu laxní přístup, připadá mi...
Nečetla jsem všechno, ale ty sice psychiatra nechceš, jenže ho potřebuješ, s tímhle ti nikdo jiný nepomůže... To píšu jako zdravotník, ne tedy psychiatr, ale tohle je úplně ukázková deprese, na to jsou léky, za úvahu podle mě stojí i nějaká forma laktační psychózy... Hlavně to řešit, a to co nejdřív, ono to taky není hned... Držím palce, ať je líp
@nezverejneno no a přesně, máš prostě náročné dítě, mu taky kiss, pediatři jsou v této oblastí bohužel mimo...jinak z praktických rad co mě pomohlo...1. chodit medzi lidí..nehledej výmluvu, proč to nejde, prostě chod!, Potom aktivita, třeba plavání...potom hezky se oblékat..ne chodit jak strašidlo...jinak u nás se to zlepšilo i poté, co dcera začala pres den spávat jen jednou, najednou mám celé dopoledne na nějaký program (nejčastěji se svezem dolů do města a kavárny/nákupy atd)
@jako_mala_holka jo, u mně podle mně to byla laktační psychóza.. měla jsem to stejne jako zakladatelka...no šílené
@jako_mala_holka jo a "vydržela" jsem kojit v takovém stavu 22 měsícu, nemyslím, že to bylo ku prospěchu mojí holky, jak moc to mohlo být prospěšné, když cítila že bych ji během kojení někdy nejradši....
@9radka9 nedokážu si to vůbec představit, prošla jsem si jen lehkou poporodní depresí a i na to vzpomínám jako na peklo 😔
Jojo, člověku se pak hroutí všechno....jo a ještě jsem zakladatelce měla poradit jezdit za svojí mámou, jestli mají hezký vztah...to mi taky pomohlo...Joop člověk si to predstavuje to mateřství jako pohodku a pak toto...ale můj point je, že se to zlepší!!! Sice hooodne pomaly, ale zlepší se to s život bude zasa skvelý
@nezverejneno jj mala mela taky kiss... Helmicku, diastazu, hypotonii... Stalo nas to furu casu a penez u vsech moznejch odborniku, ale uz je to lepsi 🙏 kdyby ne, tak nevim, jak bysme dopadli....
@swan42 na tu hypotonii přišli, prosím, jak? No, vidím, že jste si taky užila své. 😔
@9radka9 snažím se, nebýt zavřená doma. Chci i sebe dát dokupy, jenže veškerou energii vkládám do něj. Muž se sice moc snaží, je s ním pořád, ale pořád mi to nestačí. Vím, že by bylo i lepší, kdybych nekojila, tudíž by na mě nebyl závislý, mohla bych třeba na půl dne pryč, vypnout..., ale kojení mám vybojované a upřímně si ty chvíle užívám (když se zrovna nevzteka nebo pořád neodtahuje, protože jsou kolem zajímavější věci)... Jenže nejhorší je, když začne brečet a brečí a brečí a nic nepomáhá na utiseni, když ho uspávám dlouho a on spí 10 minut a ta komedie začne znovu, když si nemůžu ani nachystat snídani, protože je pořád nespokojený atd... Říkám si, že na tohle nemám, že to byla chyba, že chci mít svůj klid, být úplně sama, neřešit pořád něco ... Vedela jsem, že to nebude jednoduché, ale tohle je prostě totální masakr. 😶
@nezverejneno na neurologii, tam jsme museli pro doporuceni kvuli ty helmicce
@swan42 taky jste si užili. 😔
To, že máš plactive náročné dítě může taky být tím, že ho nemáš ráda, děti to vnímají. Máš negativní emoce, těžko můžeš mít spokejene, vysmate miminko. Radu co stim nemá, svým pocitům neutečes, návštěva psychologa by určitě stala za zvážení.
Deti jsou jako zrcadlo... Vetsinou kdyz je den "naprd" uvedomim si, ze to prvne zaclo u me. Staci se blbe vyspat, zmenit i ton hlasu atd. a deti hned najedou na stejnou notu a nabaluje se to cely den. Jen jedou prvni ligu a neberou si servitky. Az si vsichni jdeme na nervy.
Za me - dobre, nechces ten krok k uzdraveni (ktery Ti tu radi vsechny) udelat pro dite, nestoji Ti za to... OK. Tak to doprcic udelej jen z tech sobeckych duvodu, ktere tady predhazujes, ze Ti chybi... Prestan knourat, jako Tvuj maly syn, ktery na to ma pravo, protoze jinak s Tebou komunikovat neumi a neco ho trapi a jdi za odbornikem!!! A maleho vezmi k jinemu Dr. at se vylouci kdejake problemy, proc place.
A nekojis nonstop... Prijde chlap, nakojim a jdu si po svem. Min hodinu urcite mas ci vic. Vana, jidlo, prochazka, konicek...cokoliv.
Tahle diskuze "chci jen najit nekoho, kdo mi muj stav odsouhlasi, pomoc nechci" Ti nepomuze, musis sama!
Poporodni deprese / laktacni psychoza. Mazej k psychiatrovi a hned ! Odmítáním škodis sobě , dítěti a manželství . Nemůžeš za to , jsou to hormony . To se někdy stává . Ale musíš k odborníkovi .
@jane46 ne, opravdu nestojím o to, aby mi můj stav někdo odsouhlasil, to je fakt směšné. Ani jsem nečekala, že by to vůbec někdo chápal, protože je jen minimum žen, které opravdu k dětem vztah neměly, nemají a mít nebudou a jen tyhle ženy mě aspoň trochu mohou pochopit.
@nezverejneno
a proc si odmitas pripustit to,ze k synovi nemas vztah protoze treba trpis poporodni depresi?
@9radka9 Přikláním se na stranu @izz76 malé děti jsou dost senzitivní na pocity rodičů. To, že někdo řeže děti jak psy a ty jsou pak hodné, neznamená, že ty děti jsou spokojené a šťastné. Tím, že dítě řežeš jak psa, tak ho akorát zlomíš, ano je pak "hodné", nevymrčuje, nebrečí, ale protože protože totálně potlačí svoje emoce a pocity. Ví, že kdyby se chovalo jinak, bude bito.
No pak se divíme, že někdo má v dospělosti problém vyjádřit své pocity, svůj názor, postavit se za sebe.
@nezverejneno Dobre, tak tu nehledas souhlas, ze Tvuj stav nekdo uz zazil, ale pochopeni. Jen vubec nereagujes na konstruktivni rady. A i nekolik zen tu psalo, ze melo stejny/podobny stav jako ty a pomohl jim jedine odbornik...
@jane46 a? Čtu, vidím, beru na vědomí. A dál?
@nezverejneno dál? Zvedni prdel, někam zavolej a řeš to!
Já to neudělala a dneska si nadávám, jaká jsem byla kráva, podělala jsem dceři první roky života a sobě taky. Byla jsem jako ty, jen mám teď tu zkušenost a tak ti můžu díky osobní zkušenosti poradit, aby sis našla psychologa a to okamžitě. Rychle a akutně antidepresiva předepíše i pediatr.
@nezverejneno Znala jsem jednu pani v podobnem stavu jako jsi ted Ty a taky ji prislo zbytecne vyhledat odbornou pomoc. Nakonec došla k zaveru, ze se vse vyresi jedine skokem pod metro. Vzala kočár s miminkem a starsi dite za ruku a skocila. Pokud Ti to stale pripada smesne, sverit se do rukou psychiatra, tak ja Ti rikam, ze tohle uz opravdu neni zadna sranda. A krome toho, nejde tady jen o Tebe, ale i o Tve dite. Tak prestan vymyslet duvody, proc to nejde a okamzite to res s někým, kdo Ti muze pomoci a ne tady.
@rexinka To je hrozné, ale aspoň @nezverejneno vidí že to nemá brát na lehkou váhu. Víc než antidepresiv a doktorů bych se bála zkratového chování. V momentě může hlava "přepnou" a jediné řešení v tu chvíli bude udělat něco sobě nebo miminku.
Víš, že máš problém tak ho řeš. Za tou depresí, únavou a nepochopením může být krásný vztah k synovi. Takhle o něj ochudíš vás oba.
@rexinka
tak to je sila...
@rexinka Opravdu nemám myšlenky, že bych zabila svého syna. Tohle už vážně přeháníte.
@mimco ještě něco? Kdybych chtěla do sebe rvát chemii, udělám to dávno....
@9radka9 uz jsem byla u dvou a oba stali za prd... Pokud je psycholog/psychiatr kvalitni, tak ma vetsinou soukromou praxi. A ja zkratka nemam cas objizdet republiku kdovijak dlouho a hledat. Ale jak pisu, nebudu to vic rozvadet.