Mateřství bez radosti: Jak se vypořádat s depresí po porodu?
Zdravím všechny zdejší mámy a předem upozorňuji, že tohle není nic pěkného.
Potřebuju se ale z těch pocitů vypsat, vyřvat, vybrečet. Odbornou pomoc mi, prosím, nedoporučujte!
Mám syna, kterému není ještě ani rok. Když se narodil, nezažila jsem ten krásný, láskyplný, jedinečný pocit, který většina žen popisuje a od té doby je to jedna velká tragédie.
Jednoduše řečeno - nenávidím každý jediný den od porodu. Syn je náročný - protivný, dost plačtivý, uspavaní je šílený proces, neustále se budí, přes den je jediná záchrana kočárek, ve kterém spí.... Každý den jen lituju, že jsem nakonec do dítěte šla. Já nikdy děti nechtěla. Nebyla jsem a nejsem mateřský typ a ani vlastní dítě to nezměnilo. Možná jsem si naivně myslela, že když mám tak dokonalého chlapa, že to nakonec bude fajn a hezké a zlomí se to ve mně, ale je to přesně naopak. Dnes jsem při procházce přemýšlela, proč vůbec žiji. Nic mě nebaví, jsem věčně protivná, nespokojená, naštvaná, zlá... Už nemám ani chuť se bavit se svým mužem. Připadá mi čím dál víc odcizenejsi. Nemám chuť, bavit se s kýmkoli.. Každý den jen brečím a vyčítám si, že jsem dítě chtěla. Ničí mě to. Nejradši bych si to hodila. Nenalézám žádný, opravdu žádný smysl svého života.
Někdy mám slabé chvilky, kdy se na syna podívám, usměju se na něj a říkám si, že je to nádherné stvoření. Zázrak. Ale vzápětí se mi chce zase brečet, protože vím, že nejsem pro něj dobrá máma a nikdy nebudu, protože to ve mně není. Nic ve mně není....
@nezverejneno
@rexinka chtěla jen ukázat, kam až ty deprese mohou vést. Jsou nebezpečné a ta hranice je velmi tenká.
Já tedy cítím ve Vašich příspěvcích hodně lásky k synovi. Ale chtěla jsem se zeptat, a) proč myslíte, že by Vám bylo bez syna a manžela lépe (kdybyste je opustila)?
A za b) chcete tuto situaci změnit?
C) Co doopravdy chcete?
@nazka Tohle naštěstí dopadlo dobře.
https://www.lidovky.cz/domov/matka-jez-skocila-...
@michaela666 já o tom ale nemlčím...
@nazka myslím, že by se spíš ulevilo jim.
Jak jsem psala, nevím, proč jsem se vůbec narodila, proč žiju...
@nezverejneno a Vy jste tyto stavy měla uz před narozením syna?
@nezverejneno Ano, ty sis problém přiznala. To je super. Co bude další krok? Logicky by měla následovat nějaká pomoc, kterou zatím odmítáš. Sama se s tím budeš trápit o dost déle a poznamená to hlavně syna. Jaký z něj vyroste člověk, když bude vědět že ho nemiluješ a nejraději bys ho neměla? Že by mu bylo bez tebe líp?
Trpí spousta žen a většina se v tom plácá zbytečně sama, ubližuje si víc než je nutné...to raději chodit na terapii a brát léky.
@nazka ano... Po seznámení s mým mužem se vše obrátilo, proto jsem se dobrovolně rozhodla pro dítě. Jenže druhý den po porodu, jako bych dostala facku a začal ten kolotoč pláče, lítosti, vzteku, že jsem ten nenávratný krok udělala....
@nezverejneno a odkdy tyto stavy máte? Jake jste měla dětství? Tohle bude asi trochu hlubší než poporodní deprese, ale nejsem odborník.
Jak jste dlouho spolu s mužem? A ví nyní o tom, že se trápíte?
Omlouvám se, že Vás zahrnuji tolika otázkami, ale je potřeba toho spoustu říct, abych aspoň mohla něco rozumnější napsat.
@nazka řekla bych, že to začalo v pubertě. Dětství si upřímně nějak nevybavuju. Opravdu tohle nechci řešit psychiatrem a léky. Chci šetrnější způsob, kde se mnou budou opravdu zabývat, zatím je vše neúspěšné... Ano, muž o tom ví. Pomáhá mi. Je trpělivý. Zatím.... Děti jsem nechtěla, protože jsem v tom neviděla nic pěkného... Nic do doby, než jsem poznala svého muže. Ale teď mám pocit, že to byl omyl. Že jsem měla dál jen přežívat...
@nezverejneno ta chemie je to nejmenší zlo, v tomto případě.
- škoda, že si nenecháš poradit od někoho, kdo si prošel tím stejným co ty. Přemýšlej 👍
@mimco vážně? Proto zde jedna psala, že bez těch léků prakticky nefunguje, protože se to vrací? Tohle je to řešení? Dopovat se celý život tabletkami, abych byla v pohodě?
@nezverejneno a co nějaká hypnóza, minule životy atd. Třeba zkus hledat řešení tímto směrem, když nechceš prášky. 🤔
Když jsme u prášku, bylinky jsi zkoušela?
@kafr ano, zkusím se po tom porozhlídnout. Nějaké bylinky jsem užívala, hlavně na srovnání hormonů, ale to taky není dlouhodobé řešení.
@maxulekapcule nevím kolik mu je, ale částečně souhlasím. Ano, s těmi staršími je to někdy náročné (u mne občas s oběma, evidentně jsou po nás, tak jim nemám co vyčítat 😀), ale za mne je to pak prostě jiné, ten človíček už je si pak víc rovný, dá se diskutovat. A to hlavně pro nás "nematky" 😀 😀 Tím neříkám, že bylo vlastně zlaté, když jim byly dva roky a byl celkem klid...
@nezverejneno Pockat...
Takze chces rict, ze muj muz astmatik a alergik by mel jit rovnou skocit ze skaly, protoze ano, musi se cely zivot dopovat tabletami, aby byl v pohode!
Mam blizkeho pribuzneho s RS, asi bych mu taky mela rict, ze je to idiot a slaboch, ze si picha injekce a rovnou to nezabali!
Kdekdo tady i kolem Tebe ma nemoc, kde ho pri zivote drzi tablety a bez nich by nefungoval!!! Prober se.
Psychicke nemoci jsou porad nemoci a je potreba je lecit, tecka.
Tohle me ale zvedlo mandle...
Jsi vycucana od sveho syna-psychicky i fyzicky. Prestala bych kojit (to je takovy tlak na hormony a po roce i na cele telo), strcit maleho babicce/chuve/manzelovi a pryc. Jestli se chces citit lip, tak musis byt SOBEC a jako v roce se malemu nema co stat (mam na mysli udelane mleko v lahvi a babicku vozici kocar) a ty se nadechces a po par hodinach se na tu malou osobnost budes i tesit. Nejlepsi reseni welnes s kamaradkou a tim zabijes dve mouchy jednou ranou - zrelaxujes se a odstavis maleho. Jak pises, ze nemas cas se ani v klidu nasnidat, tak co zkusit malemu nachystat par “drobku” do talire a posadit do zidlicky, aby mel zabavu a ty klid na jidlo. Nebo si na koberec sednout se snidani a malej si bud bude hrat kolem tebe nebo budes muset udelat priste vetsi snidani. Obdobi kolem roku, roku a pul mi prijde nejhorsi-detem to zacne palit, delaji vedome veci, ktere nas vytaci, ale jeste se neumi poradne vyjadrit co chteji. Zkus ritualy (kazdy den stejne veci-snidane, prochazka….) a vse komentovat - ted uklidime hracky-medveda, auto,….oblekneme bundu, boty,…….vezmeme kocarek, zavreme dvere, zamkneme….. Je to na budku, ale deticky jsou jako houby-chteji vedet vic a vic. Pises, ze maly ma rok, takze uz bude za chvili moct capat venku - pohyb ho unavi a slunicko zase udela dobre tobe. Uvidis, ze bude lip. Jo a jeste me napadly CBD kapky. Nejhorsi je, ze se o problemech s kojenim a laskou k detem nemluvi a pak si kazda mama mysli, ze laska k diteti je stejne automaticka jako kojeni - NENI. Drzim ti pesti at je tohle obdobi brzy za tebou.
@nezverejneno A proč tak razantně odmítáš odbornou pomoc? Co když jde skutečně "jen" o depresi. O něco co jde řešit. Terapií nebo podpůrnými léky. Co kdyby se to dalo vyřešit a mohlo by ti být lépe. . . Můžeš zkusit jen psychologa, povídat si, odpočinou si, poradí ti.
Pokud to takto cítíš, měla by si to někomu říci. A měla by si to říci i manželovi. Měl by ti mnohem víc pomáhat. Měla by sis najít hlídání - ať už babičku či placenou chůvu. A vrátit se třeba díky tomu do práce. Nebo aspoň na nějakou brigádu. Mít víc času pro sebe. To strašně moc pomůže. Ani nevíš jak...
Je mi tě moc líto. Upřímně, hodně jsem se bála mít dítě - a bála jsem se, že když ho budu mít, dopadne to takhle jako u tebe. Nakonec jsme ale čekali hodně dlouho, dítě se nedařilo a možná i proto, to tak není. Dítě je pro mě to nejlepší na světě. Ale mohlo by se to snadno přehounout a bylo by to jinak. A vyhledat pomoc není ostuda.
@nezverejneno doporučuju rodinné konstelace, kyneziologii, hodně věcí z minulosti se tam může otevřít a rozklíčovat, proč se teď cítíš tak, jak se cítíš... Rozhodně se to nevyřeší jen bylinkami..ačkoliv věřím, že bylinky jsou neskutečně léčivé, tak v tomhle případě se to bez nějaké terapie neobejdeš... Pokud chceš dál fungovat se svou rodinou a stát se dobrou mámou, která má z mateřství alespoň trochu radost (věř tomu, že každá z nás by děti někdy ráda vrátila "na houby"), tak budeš muset překonat sama sebe a začít sama se sebou něco dělat... To, co prožíváš, je strašně těžké, a je mi to moc líto, ale bez boje se z toho nedostaneš... Vzhledem k tomu, že nechceš dát prckovi um a celkově, jak o něm píšeš, to není o nelásce k dítěti... jak píšou holky, tohle je bohužel poporodní deprese jak vyšitá a pokud se nechceš jednou ukousat výčitkami, že jsi neudělala všechno, aby to fungovalo, tak se to bez odborné pomoci neobejde a možná bych zkusila i nějakou tu medikaci, protože ta tě může dostat z těch nejhorších pocitů a pomůže ti přestat myslet na nejhorší... nikdo neříká, že to bude napořád, je to jen začátek, první pomoc 🙏... Odejít od rodiny můžeš vždycky, ale to je doufám, až ta poslední možnost celé téhle šílené situace... Je skvělé, že o tom dokážeš mluvit a že máš podporu a pomoc v manželovi, zkus na sebe neklást tak velké nároky, zkus si tu cestu hledat po malých krocích, ber ohledy sama na sebe, najdi si čas pro sebe, pokud by byl manžel ochotný, ať jde na mateřskou a ty se vrať do práce... a budu držet pěsti, aby se to zlepšilo!🍀
@nezverejneno Sorry za krutost, ale fakt je pro tebe horsi to, ze "se budes muset dopovat prasky, abys nejak fungovala", nez ze mas chut opustit svy dite/ nezit vubec? Jako fakt?
Odmitas vsechny dobre mineny rady, tak nevim, na co se tu vlastne ptas...potrebujes politovat?
@nezverejneno ano, to je řešení. Naopak řešení není, to neřešit, což děláš. Léky jsou tu proto, aby nám pomáhaly - takový diabetik bez inzulínu neměl moc dlouhý život a teď má dlouhý a kvalitní život, bez léků na vysoký krevní tlak se "srdcarum" také zkracoval život. O lécích na RS, ŠŽ a další autoimunitní choroby ani nemluvím. A možná to slyšet nechceš, ale lidem s depresemi a dalšími psychickými chorobami, léky také výrazně prodloužily a zkvalitnily život. Ona totiž deprese je chemická nerovnováha a jak jinak ji chceš dostat do rovnováhy než zase chemicky?
@nezverejneno se zlomenou nohou bys taky nesla k doktorovi? Nevzala by sis prášek na bolesti, protože je to taky chemická látka? Máš porouchanou duši, to je taky nemoc. Není to hanba, hanba je,že bolesti duše jsou v společnosti brane jako nějaké fnukani.
@nezverejneno zlatíčko ty se v tom strašně plácáš už i tady. Na jednu stranu víš, jak by to mělo správně vypadat - ideál spokojené rodiny a dokonalé ženy a chtěla bys ho dosáhnout, ale to je jen teorie, nějaká kombinace všech dobrých vlastností všech nás tady, toto v reálu NIKDE neexistuje. Na druhou stranu si uvědomuješ svoje limity - a to je taky dobře, vědět, na co mám a má co ne. Ale pak je tady to, co se tluče: ty víš, že máš problém (postupně z tebe vylezlo že hodně hluboký a dlouhodobý), ale odmítáš připustit, že je to jen nemoc! To není žádná tvoje prohra, něco, co jsi ty nezvládla, v čem jsi selhala. I psychické onemocnění má biologicky základ (nevím, jak to popsat), zkrátka tvému tělu něco chybí. Někomu chybí inzulín, někomu něco jiného.
Teď máš pocit, že tvé rodině bude lépe bez tebe. Vážně by toto podepsal tvůj muž?! A co tvůj syn? Ten tě miluje! Oni si tě vybrali a chtějí tě. Co je tedy pro všechny lepší?
A) odejdeš od nich = ty se budeš dál trápit sama a oni se budou trápit bez tebe a ještě budou mít o tebe strach. Syn se bude muset celý život vyrovnávat s pocitem, že pro tebe nebyl dost dobrý, dost důležitý...
B) zatneš všechny zuby a i přes ten největší odpor to s tou léčbou zkusíš. Budeš mít stavy, kdy to bude zase blbé, ale bude hodně dní, které si užiješ a budeš mít radost - ze syna, z manžela, ze sebe, ze sebemenší prkotiny.
Problém je určitě i v tvé původní rodině - tím, že už s tím bojuješ tak dlouho. Oni tě nenaučily tu situaci řešit konstruktivně (asi to sami neuměli) = vina padla na tebe. Ale tak to není, ty za to nemůžeš.
@nezverejneno neblázni, já to fakt zažila, trpěla jsem jako zvíře. Kéž bych se tenkrát někomu svěřila.
Do dneška není můj vztah k dceři o.k., zanechalo to následky, pracujeme na tom, ale není to prdel.
Držím palce!!!!🍀
@nezverejneno Příběh od @rexinka je kvůli tomu, že když jsi na šikmé ploše, v momentě se to může vyhrotit, přijde zkrat a člověk udělá něco, čeho pak lituje do konce života.
Také znám příběh, kdy se paní nezvládala řešit svoje problémy, oběsila se a její malé dítě ji vidělo oběšenou a drželo ji za ruku. Takto je našel někdo z dospělých. Takový člověk musí mít pocit strašné samoty, bezradnosti, bezvýchodnosti situace. Nevím, jestli její okolí její problémy přehlíželo a bagatelizovalo, nebo ji nemohli dostat na terapii.
Když nechceš do sebe rvát chemii, najdi si terapii, buď tradičního psychologa, před kterým se vykecáš, proberete život, podle mě máš někde nějaký blok, klidně jich zkus více než najdeš toho pravého. Můžeš zkusit alternativní terapie.
Na deprese se dají najít i bylinky.
Minimálně bych doplňovala hořčík a vitamíny skupiny B, protože jsou důležité pro nervovou soustavu. Nechala bych si zkontrolovat štítnou žlázu, protože nedostatek hormonů štítné žlázy může způsobovat deprese.
Pokud vím, tak deprese je stav, kdy se v těle nevytváří určité látky, které mozek potřebuje pro svoji funkci. Medicína zatím alespoň přišla na to, jak ty látky vyrobit uměle a dodávat do těla ve formě léků.
Kdybys dostala cukrovku a odmítla do sebe pravidelně něco píchat (inzulin), moc dobře by to nedopadlo. Ne všechny léky jsou zlo a někdy jiná cesta není. Nebo o ní zatím nevíme a je třeba brát to, co je.
@nezverejneno Ty na jednu stranu píšeš, že nemáš vztah k synovi, na druhou stranu píšeš, že máš kojení vybojované, že si to užíváš, když zrovna nebrečí, že je pro tebe kojení důležité. Kdybys neměla vůbec žádnou lásku k synovi, tak mu narveš umělé mléko a nazdar. Ty řešíš, že brečí, že není spokojený, kdybys k němu lásku necítila, tak ho necháš vyřvat a neřešíš to. Určitě v sobě lásku k dítěti máš❤. Možná bys mohla prožívat svoje pocity jinak, cítit víc spokojenost, ale musela by jsi aspoň rozepsat o sobě, abysmě tě tady amatérsky rozebraly. (Neodpověděla jsi na otázku, co pro tebe znamená mateřství, otázkám dětství jsi se vyhla.) Někde bude zakopán pes, ale musíš být upřímná sama k sobě, jít do hloubky a pravdivě si odpovídat na otázky, ne kvůli mě, ale kvůli sobě, protože před sebou neutečeš a nemá cenu si lhát.
Svým způsobem ti není jedno ani tvůj stav. Kdyby ti to bylo u zadku, co prožíváš, nepíšeš sem.
Nikdy jsem nebyla v takových sračkách jako ty, ale také jsem si musela zpracovat určitá témata. Byla jsem na kineziologii + jistá forma práce s energiemi a minulými životy. Tam jsem pochopila, proč mám pocit méně cennosti vůči jiné osobě (normálně tímhle nijak netrpím), proč mám potřebu dokazovat, že jsem dost dobrá před tou osobou (normálně názory druhých nijak neřeším). Byla tam vazba z minulého života a já si to v minulém životě nezpracovala a nějaké pocity, traumata a jsem si přetáhla do současnosti. Problém se v minulosti uzavřel a pocity méněcennosti zmizely, po terapii jsem cítila neuvěřitelnou lehkost. Faktem je, že jsem před terapeutkou řekla na rovinu, jak to cítím, jak to vnímám, aniž bych řešila, jestli mě budou soudit, že se chovám jako debil. Část práce jsem na sobě odvedla i sama (knížky z oblasti psychologie, osobního a duchovního rozvoje), ale s tímhle jsem si poradit nedokázala. Já z té terapie byla nadšená doporučuji ji každému, kdo se v tom plácá.
Pointa je, že nevařím z vody, když ti doporučuji alternativní formu terapie.
Bylinky nebo medikace slouží jako berlička, abys překlenula krizové období a měla sílu to řešit.
@nezverejneno moje nejstarší dítě bylo plně bez mléka od půl roka věku, jde to a jde to tak, aby mělo dítě všechno. To jen k tomu, že je brzy.
@nezverejneno Tyhle myšlenky můžou přijít během minuty, kdy to na mozek může být už moc. Znám holku co se v depce sbalila, nechala v postýlce 4 měsíční mimino a odjela na týden protože prostě potřebovala pryč. Když volali chlapovi do práce že je od nich hrozný pláč ať přijede z práce tak našel dítě a matka se vrátila po týdnu....Nikdo by to do ní neřekl. Nechtěla obtěžovat okolí svými pocity tak to vyřešila po svém.