Mateřství bez radosti: Jak se vypořádat s depresí po porodu?
Zdravím všechny zdejší mámy a předem upozorňuji, že tohle není nic pěkného.
Potřebuju se ale z těch pocitů vypsat, vyřvat, vybrečet. Odbornou pomoc mi, prosím, nedoporučujte!
Mám syna, kterému není ještě ani rok. Když se narodil, nezažila jsem ten krásný, láskyplný, jedinečný pocit, který většina žen popisuje a od té doby je to jedna velká tragédie.
Jednoduše řečeno - nenávidím každý jediný den od porodu. Syn je náročný - protivný, dost plačtivý, uspavaní je šílený proces, neustále se budí, přes den je jediná záchrana kočárek, ve kterém spí.... Každý den jen lituju, že jsem nakonec do dítěte šla. Já nikdy děti nechtěla. Nebyla jsem a nejsem mateřský typ a ani vlastní dítě to nezměnilo. Možná jsem si naivně myslela, že když mám tak dokonalého chlapa, že to nakonec bude fajn a hezké a zlomí se to ve mně, ale je to přesně naopak. Dnes jsem při procházce přemýšlela, proč vůbec žiji. Nic mě nebaví, jsem věčně protivná, nespokojená, naštvaná, zlá... Už nemám ani chuť se bavit se svým mužem. Připadá mi čím dál víc odcizenejsi. Nemám chuť, bavit se s kýmkoli.. Každý den jen brečím a vyčítám si, že jsem dítě chtěla. Ničí mě to. Nejradši bych si to hodila. Nenalézám žádný, opravdu žádný smysl svého života.
Někdy mám slabé chvilky, kdy se na syna podívám, usměju se na něj a říkám si, že je to nádherné stvoření. Zázrak. Ale vzápětí se mi chce zase brečet, protože vím, že nejsem pro něj dobrá máma a nikdy nebudu, protože to ve mně není. Nic ve mně není....
@martiniquest Achjo🤦😔
@anetka1701 obávám se, že ani odborník nedokáže změnit můj pohled na děti. Ale možná dokáže změnit můj pohled na život, ale to tabletky nevyřeší. Proto psychiatra vážně nechci.
@nezverejneno A co teda chces?🤦
@nezverejneno však to nemusí být psychiatr, jsou i psychologové.... obávám se, že bez odborné pomoci to vážně nedáš.... Viděla bych to na deprese, nic tě nebaví, nechce se ti vstát z postele, všechno je pro tebe zátěž.... Najít příčinu a začít řešit!
@nezverejneno To neni o pohledu na deti, to je o tobe samotne. Mas nevyřešenou poporodni depresi, coz je legitimni diagnoza. Dal si s tim naloz, jak chces. Pocitej vsak s tim, ze to muze zajit tak daleko, ze si casem znicis rodinu nebo udelas neco sobe ci diteti. Volba je na tobe. Dal nevim, co od nas na diskuzi chces slyset.
@nezverejneno a divím se, že když už to nechceš řešit ty, tak že to nevidí manžel. Já bych začala mít teda asi malinko strach o syna, nemyslím úplně ohrožení na životě, i když kdo ví, ale co se týká výchovy a pohledu na život do budoucna.... Protože co si může dítě od matky v depresi odnést dobrého, že....
Proč nechceš odbornou pomoc? On to psycholog ani psychiatr za tebe nevyřeší, ani tě neopraví, pokud ty skutečně nechceš, ale je to takový průvodce.
Proč nejsi mateřský typ? A co vlastně znamená v tvém pojetí mateřský typ, mateřství? Co by tě bavilo, co bys chtěla dělat?
Teď jsi nevyspalá, takže na tebe padá všechno dvakrát tolik, nedostatek spánku je normální forma mučení. Omez někomu spánek a rozsekáš toho člověk psychicky jedna dvě.
Ty máš v sobě slušný zmatek, když pojmenuješ láskyplný pohled na syna slabou chvilkou.
Také je to začarovaný kruh, syn je protivný, protože z tebe cítí negativitu a tak brečí, ty jsi podrážděná a nevyspaná, protože brečí. Jako mezi námi, ty jsi dospělá, ty musíš řešit svoje pocity, protože děti zrcadlí pocity rodičů, až se zklidníš, on se také časem zklidní.
Když nechceš psychologa zkus alternativu typu, kineziolog, kraniosakrální terapie, regresní terapie (minulé životy), rodinné konstelace. (Já mám zkušenost s formou regresní terapie a za mě super, pomohlo mi to.) Ty máš z nějakého důvodu problém s mateřstvím, tak to řeš. Děláš si život zbytečně těžší. Nikdo po tobě nechce, abys dávala fotky na instagram, jak si uvařila super bio zeleninový příkrm, odpoledne načančáš sebe i dítko, půjdete na procházku a uděláš další vymazlený foto, ale abys byla spokojená.
Jednou jsem narazila na článek o jednom poporodním rituálu (zavinování kostí), tam se psalo, že porod má duchovní rovinu, během něj se otevírají energetické brány, které se pak musí uzavřít. Třeba je ti tahle forma bližší.
Když nechceš užívat antidepresiva, tak ti je nikdo nutit nemůže.
Ano, je to těžké někam přijít a napráskat na sebe své pocity, názory a touhy, protože se člověk bojí odsouzení, že necítí láskyplné pocity a přeje si být na druhé straně zeměkoule, když dítě brečí.
@nezverejneno No tvl, doufám, že mě tohle nepotká, já to mám v podstatě stejně, dítě jsem nikdy nechtěla, nemám k dětem vztah, až když jsem potkala mého nynějšího manžela, tak jsem uznala, že s ním si to dítě představit umím. Je to nejhodnější chlap na světě (pro mě), dělá pro mě první poslední, miluje mě nade všechno... Teď jsem v 6. měsíci těhotenství, je mi pořád chvílema blbě, tak se těším, až bude červen a porodím, tak snad takovou depresi mít nebudu, doufám, že prostě tím, že je to moje mimčo, že k němu ten vztah mít budu. Každopádně jakkoli těžkou poporodní depresi bych určitě řešila a to co nejdřív. Přijde mi, že jsi v tom tak hluboko, že odmítáš i uvěřit, že by nějaký psycholog či psychiatr mohl pomoct. Opravdu bych to být tebou aspoň zkusila, když ti přijde, že je to k ničemu, prostě tam chodit přestaneš. Tak bych to teda brala já aspoň.
trochu mi připomínáš blízkého rodinného příslušníka - ví, že je alkoholička, ví, že balancuje nad propastí, ví, že terapie nepomůžou, ale když ji požádáme, aby podstoupila ústavní léčbu, tak řekne, že nechce... To je pak těžké najít pochopení.
A proč si myslíš ze tobě by bez manžela a tvého dítěte bylo lépe ? Ty je nemáš rada ? Tobě by se po manželovi nestyskalo ? Proc není na rodicaku muž a ty nechodis do práce, proč trvas na kojení když ti to způsobuje úzkosti ? Co děláš ve volném čase ? Ty chces být pořad v takovým svrabu ??? Opravdu se nechceš radovat ? Miminko vyroste ani se nenadejes a co dal ? Nechceš být parťák pro své dítě ? Dat ho na kolo a vyrazit na poradny vyslap, po cestě z kopce se s nim chechtat a být stastnaaa, jen tak, protože jste dva, protože svítí sluníčko. Jinak si nedovedu představit proč nejdes k lekari, když jses v takovým stavu jak píšeš, proč nezkusis nějaká antidepresiva, jestli by ti nepomohla dat se do pohody, aby te život zase bavil.
Odbornou pomoc nepotrebujes, to je fakt... Casem si zvyknes, ze zivot s deckem je jinej, proste se s tim smiris. A je jedno jestli za rok, dva. Nektere zeny se z toho soku vzpamatovavaji dyl, komfortni zona je riti uz nadobro a nedavaji to. Vzdyt to neni povinnosti skakat ritbergery radosti.
Tak asi nebudeš nejsrdečnější a nejobětavější matka na světě, ale časem tu roli přijmeš a budeš jí plnit dobře. Teď je to největší masakr, až kluk povyroste, vrátíš se do práce, budeš moct mít zase svoje koníčky a zájmy, bude to fajn a budeš ráda, že máš rodinu. Ono pařit, cestovat a užívat si svobody, to podle mě taky člověka nedokáže naplňovat celý život. Teď to prostě musíš nějak přežít. Nepíšeš, že bys měla nějaké kamarádky? Já mám pocit, že jsem ty roky mateřské přežila jen díky tomu, že jsem měla celkem dost kamarádek s dětmi. Neumím si představit trávit každý den sama s miminem.
@nezverejneno najdi si odborníka, já jsem taky myslela a vymyslela hovno, trvalo to akorát všechno dýl. Trpěla jsem jako zvíře. Dokonalé matky co tě posílají d dítětem k adopci vůbec neřeš, nemají ponětí, jak se může ženská v tomhle stavu cítit.
Pomohla mi práce a čas! Lituju, že jsem nevyhledala odbornou pomoc, nebuď blbá jako já a najdi si pomoc! Ušetříš si spousty zbytečné trápení…
@nezverejneno tabletky ti pomůžou se uvolnit a nebýt ve stresu... a získat nadhled... Jasně že ti nepomůžou zamilovat se do dítěte, ale sejmou část tíhy co máš na zádech a díky nim se budeš moct nadechnout....
Všechno jsem nečetla, ale tak nějak, jestli to chápu správně:
1) vztah s mužem je ok (nebo byl)
2) dítě prostě do rodiny patří, ty z nich sice odvázaná nejsi
3)tehotenstvi bylo ok, užila sis ho
4)porod taky ok, nebo?
Až po tud to šlo, jenže pak se všechno převrátilo vzhůru nohama. Všechno se točí kolem toho malého upíra, který tě neskutečně vysává.
Bude mu ROK! Jsi fakt dobrá, že to už rok zvládáš a navíc ho ještě kojíš. Dotáhnout to až sem je opravdu úctyhodný výkon a měla bys být na sebe hrdá, žes to všechno zvládla i přesto, že nejsi prototyp sluníčkové maminy. Ty si navíc umíš své problémy přiznat.
Je mi jasné, že když už tě se.re fakt úplně všechno, je těžké to pojmenovat, ale:
- zkus najít 1, která tě drtí nejvíc. A tu vyřeš.
- najdi 1 věc, reálnou, kterou bys pro sebe chtěla a tu si dopřej pravidelně.
- najdi 1 věc, která tě se synem až tak neobtěžuje - z té si udělejte společnou zábavu (je to investice do budoucna- až z něj bude parťák, budete mít nějaký společný rituál, koníček, na který se budete těšit oba. On bude mít ty hezké vzpomínky.)
Bude mu ROK! 🥳 To už není úplně závislé mimino. V roce většina přestává i kojit, dítě umí jíst...
nečetla jsem komentáře,ale jsem PL a tohle je projev deprese,opravdu,rychle k psychiatrovi a určitě Vám pomůžou antidepresiva.Vím o čem mluvím, jsem na antidepresivní léčbě,dlouho jsem se bránila, nechtěl jsem žít, vždycky jsem antidepresiva začala brát, bylo to dobrý, tak jsem je treba po půlroce vysadila a depka se vrátila,tak teď je beru víc jak 10 let stále a je mi fain.Tehdy jsem nechtěla žít, nic mě nebavilo,tragedie.
Miloš Kopecký, který trpěl depresemi vždycky říkal, když mu někdo radil, přečti si něco hezkýhoatd, tak říkal, to je jako když říkáte beznohýmu ať se jde proběhnout.Jděte,jděte, jděte k psychiatrovi,takhle nemůžete žít a je to škoda,promarnit život. Já taky nechtěla a ač jsme Dr,bránila jsem se,ale fakt je to zázrak
omlouvám se za chyby, píšu během ordinování
@nezverejneno odborná pomoc není jen psychiatrie a tabletky... A ze se vykecas na koniku ti už prostě nepomůže... Tvůj stav není momentální špatná nálada nebo období.. Nebo že nejsi odvařena z děcka a mateřské.. .. Podle popisu je to vážné.. Tak to začni řešit kvůli sobě hlavně.. Manžel to přece musí vidět ne? Bavili jste se o tom?
@nezverejneno maminko, chápu jak se cítíš, zrejmey prochazis špatným obdobím, měla jsem to stejně, měla jsem myšlenky jako.... dítě mi zničilo život...atd...já to měla z toho, že prostě nejsem ten typ ženy, co chce být dlouho na mateřské, milují práci a ta moje holka vstávala 2 roky!!!!! 20 krát v noci.... můžeš klidně mít poporodní depresi, to není žádná sranda a určite je potrebná péče dobrého psychologa...jo a choutky utict jsem měla silné.... teď je vše mnohem lepší, vylepšilo se to i tím, že jsem přestala kojit, kojení mojí dceři bylo extrémně náročné, kto nezažil nepochopí, navíc, chodíš mezi lidi? To mně taky pomohlo, i kdyby jen do kavárny sama...moc držím pěsti, nejseš sama s takovými myšlenkami
Překlep 10 krát v noci
Některé děti jsou prostě hooodne náročné a rozhodně bych zvážila skončit s kojením
@kafr no, nejspíš za to může porod, který, ačkoli byl naprosto bez komplikací a zásahů, tak jsem to nezvládla psychicky... Tu bolest. A pak se vše začalo hroutit, jak domeček z karet. Snažím se s tím něco dělat, ale zatím neúspěšně...
@9radka9 jenže já se s tím, že by byl na umělém, nesmířím a přejít na pevnou stravu úplně, je ještě brzy.
@nezverejneno a ještě jedna věc, je tady na koníkovi taková možnost a to napsat odborníkovi, což bych v tvém případě skutočne udělala, dockas se skutečné pomoci a ne ošklivých poznámek, to teď opravdu nepotřebuješ...link je zde... https://www.modrykonik.cz/ask-an-expert/poradna...
Některé maminky si neuvědomují, jak můžou být jejíich slova zraňující, zejména když je někdo v takovém rozpoložení jako seš teď ty
@nezverejneno jasné, teď se na to necítíš, je to v pořádku, uvidíš za pár měsíců, jsou holčiny co nekoji ani den, rok je skvělý, seš skvělá!
@nezverejneno citila/citim se naprosto stejne. Vcetne toho, ze jsem chtela umrit nebo od nich odejit. Vcetne toho, ze mam skvelyho manzela, kterej se o vsechno postara. Vcetne bezproblémového tehotenstvi a porodu. Vcetne kojení (do 14 mesicu) a odmitani UM. . Vcetne toho, ze byla neskutecne urvana (az skoro v roce potvrzeny zdravotni problemy).
Trochu se to zlepšilo chvili pred dcerinyma 2.narozkama. Zacala jsem videt svetlo na konci tunelu, ze za chvilku pujde do skolky a ja mezi lidi...
Psychiatr by mi mozna pomohl, ale nemam na nej cas ani penize (nebudu bliz vysvetlovat) a prasky bych taky nebrala.
@9radka9 děkuji.
@swan42 úplně souhlasím, v podstatě jste popsala můj život.. akorát psycholog je zdarma! Je potřeba najít tzv. klinického psychologa, ten je na pojišťovnu...jinak tedy u nás před 2 narozkami se to taky o hodně lepší i když svůj svobodný život už mít chvíli nebudu, ale už se z toho nehroutim
@camelinka Presne. Ja vim, jak to dopada, kdyz se psychické problemy neresi vcas. Otec byl alkoholik. A taky jsem mela kamarada, ktery roky trpel endogenni depresi. Nechtel odbornou pomoc, protoze je prece pan doktor, ktery publikuje v Nature (prestizni vedecky casopis), takze tohle zvladne sam. Pred dvema lety se utopil ve zdejsim jezere. Takze tak.