Mladší mamči, co své miminko berou jako úžasný dar
Zdravím,
nějakou chvilku tu už pročítám diskuze a napadlo mě se optat, kdo je na tom podobně jako já. Jsem jednadvacetiletá, provdaná a rok pracující učitelka v mš. Mimčo jsme moc chtěli, jen s tím, že třeba za dva roky. Ale přišlo to teď a i přes překvápko jsme šťastní 🙂 v rodině máme silnou oporu, vnoučátko si vysnívají už pár let (jsem ze čtyř dětí a v pořadí třetí, samozřejmě, na novinku s mimčem byli tipováni starší bratři, ale já jsem je holt předběhla 😀 ). Ale názory kolegyň a maminek kamarádek mi přijdou úsměvné. Jsou z toho paf a jen kroutí hlavou, proč tak brzy, vždyť jsme měli všechno před sebou. Achjo 😀
Jak a co jste nejvíce prožívali u svého miminka, nebo pokud to víte čerstvě jako já, co ve vás všechny ty emoce nadělaly? 🙂
Těším se na Vaše příspěvky, snad z toho budeme mít pocit, že nás je víc a přihodíte klidně nějakou tu vtipnou šokovanou tetičku, co se z noviny, že budete rodina, pořád oklepává 😀
Jinak jedna kamarádka má ve 27 dvě plánované děti, druhá má 2 ve 24 letech (první omylem v 19, druhé bylo plánované) a na obě se v porodnici koukali jako na nezodpovědné husy, co skočí s každým do postele. Dnes je prostě normální mít první dítě po 30 a ještě za svobodna...
já jsem měla dcerku v čerstvých 22 a byla vymodlená a nejlepší nápad na světě!!
Dneska si jde pro vysvědčení v druhé třídě🙂
@jsemagi naprosto té chápu🙂 ja chtěla mimco také brzy. Ale nějak k tomu nebyl vhodný partner. Pak před necelými 2 lety jsem se seznámila se svým nynějším partnerem, po půl roce neplánovaně otěhotněla tak to byl trochu šok, ale nakonec to bohužel skončilo revizi a 2,5 meice od revize jsem byla už zase tehule🙂 a teď tu mám 3,5 měsíční miminko:+) s přítelem jsme zasnoubení,já na svatbu nějak nespecham, ale i když jsme spolu krátce vím, že spolu budem navždy. A má mamka naprosto chápala že na nic nečekame, proto že proc čekat....a má teta - gynekoložka je také zastánce že první dítě má být do 30 ptz když se něco pokazí tak to tělo se stim dokáže rychleji vyrovnat než když pak je starší😉)))) jo a je mi 24🙂)))
ja měla prvního syna v 19 neplanovane a druhe ditko, dceru ve 21 planovane, jen sme nečekali, že se zadaří hned na poprve :D...u syna sem byla v šoku nevedela sem jak to řeknem tchyni, protože sme bydleli společně, no a ta se rozbrečela a byla štastna jak blecha, vedela tenkrát že sem mela nejake zdravotni problemy, tak se bala abych jednou deti vubec mohla mit, ona sama ma dva syny, ktere ani mit nemela vzhledem ke svemu zdrav. stavu, takže ta mi dost pomahala. hrozně sme se na miminko těšili a jak se syn narodil, tak ty byl ten nejemotivnější zažitek v životě. U dcery už sme bydleli sami a už se to tak neproživalo, ale hrozně sme se těšili, když sme zjistili, že je to holčička 🙂
@luciiisabela máš úžasnou tchyni 🙂 já si na maminku od manžela nemohu stěžovat, mám ji moc ráda, jen asi už nebyla tak na větvi, že čekáme mimčo, v minulém roce chystala čtyři svatby svým dětem :D a oznamování miminek běželo taky jak na běžícím páse :D takže od nás už žádné velké bum překvápko.
mě se první syn narodil ve dvaceti takže jsem otěhotněla v 19cti a světe div se bylo to plánované 🙂 ted mi bude 29 a čekám třetího prcka... miluji je... a neříkám že tím končíme 🙂 uvidíme .)
Je mi 25 a čekám první miminko. Mám ale pocit, že už jsem na první dítě stará 🙂 Málem jsem obrečela, když dvě nej kamarádky otěhotněly ve 22 a 23 letech.. jedna měla svatbu až v roce synka, druhá narychlo před svatbou. U té co otěhotněla ve 22 tak byla její mamka hrozně naštvaná, a dlouho s ní nemluvila. Kamoška z toho byla špatná. Měla přítele, který vydělává pěkné peníze a v té době už spolu žili.. Až se ale syn narodil, tak se jí maminka omluvila za její chování a malého teď celá rodina zbožňuje. Já nakonec měla první svatbu a o dítě jsme se začali snažit až pak.. uteklo to všecko jako voda, a za 3 měsíce tu budu drobečka mít 🙂
Detatko je dar, ne kazda zena muze dite mit, proto si toho povazujme 🙂) ja budu mit radsi dite driv nez pozdeji abych pak zjistila, ze uz to treba nejde 🙂 a jsem rozhodnuta, ze casem pujdu darovat vajicka a muj pritel spermie, abychom mohli kdyztak nekomu pomoci 🙂
@shaktinka mám stejný názor a plán 🙂🙂🙂
@evulinka27 taky si už ve 24 přijdu "stará" :D to už jsem chtěla druhé, ale co se dá dělat..a taky jsem si nemohla psát s kamarádkami které už měli děti a jsou mladí než já..a už mají druhé 😠 😀 a mě teprve začínají galeje typu stoupání o všechno
@cukricek123 já už ten plán splnila. Byla jsem 2x, odběr vyšel ale jen na poprvé, podruhé za 3 roky se mi změnil zdravotní stav a už jsem nemohla.. ale i tak ten pocit, že možná díky mě někde někomu běhají třeba tvojčátka 🙂 dnes by měly mít tuším přes 6 let 🙂
Tak jsou neustále boje o to, kdo jé mladý a kdo starý. Dcera se mi narodila ve 32, syn v 35. Chtěla jsem to tak a jsem spokojená. Ano, chtěli jsme vystudovat, finančně se zabezpečit a zajistit si stabilní slušnou práci a něco si užít 🙂. Na druhou stranu chápu, ze někdo ma jiné myšlení a pořídí si dite treba v těch 21ti. 🙂. Ja byla v 21 tele, které přišlo z venkova do Prahy a patřil mu svět 😀. A tak to mělo být, jsem šťastná a spokojená tak jak to je a nemenila bych nic. A to je podle me důležité. Je jedno jestli 21 nebo 31 nebo 40, hlavně člověk musí být spokojený sam se sebou a svými rozhodnutími.
@jsemagi To víš, v těhotenství se to vleče, protože jen čekáš - a komu kdy čekání utíkalo, že jo. 🙂 Ale potom se už právě těšíš na každý úsměv, na to, co bude a nebude dělat, kdy se začne točit .... A pořád dokola přebaluješ, krmíš, den a noc se střídá jak o život... 🙂 A najednou má malá půl roku a nemůžeš tomu věřit. :D 🙂
Jojo, mama už se s tím konečně smířila, ale teď zase "furt po telefonu radí".... :D To je ještě horší....
@jsemagi Ahoj...jsme na to stejně 🙂 bylo mi 21 když jsem poprvé otěhotněla...neplánovaně... a taky jsem byla učitelka v MŠ, ale ještě jsem přii tom studovala chyběl mi jeden rok. Termín jsem měla únor 2015, nejdřív to byl hrozný šok bála jsem se o práci a jak vše zvládnu. Naštěstí jsme spolu s přítelem už bydleli v pronajatém bytě. Malá se narodila v únoru a už v prosinci jsem znovu plánovaně otěhotněla a termín máme v září 🙂 Krásně jsem dodělala školu a ještě jsme si pořídili vlastní byt. Užívej si to....
Já jsem stará matka - 37 let, dcera 3roky. Bohužel mám pocit, že chvílemi na své dítě psychicky nestačím - když se zlobí - jsem už stará. Všichni kolem říkají, že to není pravda, ale důležité je, jak se člověk cítí a co zažil. Já chtěla mimi ve 25letech - do té doby jsem pracovala i studovala, mám jen mamku a nemohla jsem "riskovat". Bohužel to nešlo a pak už strašně dlouho nebylo s kým. Možná , kdybych poslouchala své tělo ve 22 letech, bylo by vše jinak, ale chtěla jsem zázemí (jsem moc zodpovědná). Moje dcera je to nejlepší. Držím palečky všem, které se rozhodnou mít dítě. Mám kolem sebe mladé maminky s rozmazlenými dětmi i staré matky s rozmazlenými dětmi.
Ahoj, ja jsem taky mlada novopecena 21 leta mama. Byl to pro nas s pritelem sok, protoze se nam zadarilo tak brzy a nechavali jsme to na prirode. Ty nase pohledy, kdyz jsme se oba dva divali vykulene na pozitivni dva testy byl k nezaplaceni. :D Mala je nase princezna, za nic na svete bych ji nevymenila. 🙂) Babicka je z ni cela paf a porad o ni pise v dopisech.
Ja co hlavne tak poslouchala tak je to od CZ/SK lidi a kamaradu, zda je to dite chtene a proc jsme si ho udelali tak brzo,
Tady ve Skotsku se nad tim nikdo nepozastavoval, ze jsem mlada a ze chci uz dite. Naopak vsichni byli vuci me mili a prali mi, ani kolegove se nijak nepozastavovali a naopak vtipkovali. 🙂
Já jsem chtěla mít miminko brzy. Do 24 mi to přišlo ideální, ale pak jsem se na to necítila. Pořád jsem si nevěřila, že se o něj dokážu postarat. Ve 25 jsme se začali snažit a přes rok se nám nedařilo. Rodila jsem ve 27 a pořád mě přepadají myšlenky, jestli ho zvládnu dobře vychovat 🙂
Já jsem naštěstí blbé řeči jako vy neposlouchala, ale přece jen už jsem trochu starší. Akorát táta se s tím nesrovnal. Vždycky chtěl kluka a měl dvě holky. Teď má novou mladou ženu a už 4 roky se snaží a nic. Tak nevím, jestli si na dědečka přijde mladý nebo mi závidí, že mám kluka a on nic, ale každopádně malého totálně ignoruje. Docela mě to mrzí, ale vnucovat mu ho nehodlám, když ho nechce.