Ahoj všichni.
Prosím Vás, určitě tu nechci rozvířit debatu zda je nebo není správné zachraňovat životy dětí, které se narodily takto předčasně. Jen mě čistě informativně zajímá, zda má rodič případně právo to odmítnout a nebo od určitého týdne a gramů novorozence (nevím přesně, kde je ta hranice, ale to není podstatné) se musí lékaři pokusit o jejich záchranu nehledě na přání rodičů? Ať už by to bylo z důvodu, že třeba nejsou schopni zajistit finančně či časově neustálou péči pro dítě s postižením, nebo i klidně "jen" z důvodu, že si pro své dítě takový život prostě nepřejí (a tedy by pak nesouhlasili ani s tím, dát dítě k adopci)?
Vím, že na klasický potrat " bez udání důvodu" můžete do 12. týdne a myslím do 20. nebo 22. týdne v případě, že se zjistí, že dítě je postižené, je to tak? Ale co když se nic nezjistí, a jen se prostě něco během těhotenství zvrtne a narodí se vám takto strašně moc nedonošené miminko, u kterého bude jasné, že bude potřebovat neustálou péči, bude třeba trávit většinu života po nemocnicích a tak podobně. Může rodič chtít, aby lékaři neudržovali jejich dítě při životě za každou cenu? Nějak jsme doma narazili na toto téma a zjistili jsme, že vlastně nikdo nevíme, jak to je.
Děkuji
Gábina
@dancingzero prožila jsem v lednu potrat ve 25tt, který mi lékaři doporučili z důvodu vývojové vady u syna. Měl prakticky nefunkční močový měchýř a ledviny. Je to klasicky vyvolávány porod.
U tech deti hrozne zmeni prognozu, jestli je to predcasny porod raz na raz nebo piplane tehotenstvi, kdy se stihnout dat kortikoidy na dozrani plic.