Náročné dítě, jak jste to zvládly?

sijane
15. únor 2018

Taky se setkavate s tim, ze kdyz vase dite (na fotce) vypada zdrave a spokojene, ze nemate pravo si stezovat? Co by clovek jako chtel? Ať si nestezuje. Ale co, kdyz se vam narodilo narocne robatko?

Ty, co mely narocne dite asi vi, jak je to kolikrat o nervy. Jak jste zvladly tohle obdobi?

margarithka
15. únor 2018

Ja myslim, ze v zivote kazdyho ditete jsou narocny situace a obdobi a jen zalezi na matce, jak se k tomu postavi. Ja se treba za dva a pul roku vyspala jen par noci. Svagrove deti spi celou noc, ale ted rostly zuby...a ja poslouchala, jaka je to chuderka a tchani ji jezdili v noci hlidat, aby se vyspala.
Taky je toto hodne o tom, jak to umite prodat. Kazdopadne, jak tady uz zaznelo, je to narocne, ale pokud "jen" zlobi, ale je zdrave...
Nase deti jsou nedonosene. S jednim to vypadalo hodne spatne..a jsou z nich zivy a zdravy deti. Nekdy me tak se..rou, ze bych je nejradej nacpala do babyboxu, ale kdyz me prejde amok, uvedomim si, jaky mam stesti, ze mam dve zivy a zdravy deti. Taky mi pomaha, ze si kazdy rano rikam, ze dnes uz to urcite bude lepsi (samozrejme vetsinou neni, ale me to pomaha).

A kdyz uz je uplne nejhur, pomaha mi myslenka, ze jim to na stary kolena vsechno o vratim...😀

terezapetrova
16. únor 2018

@zizala7 asi tak, tez mam dite s diagnozou, ktera neskonci za 10,20,30let ta tady bude vzdy... Ale jak tady bylo psano vim, ze pochopeni najde Jen Tam, KDE sou zkusenosti I kdyz je to sakra tezky.

janina29k
16. únor 2018

@dc2015 mám doma něco podobného. Syn má 3 roky. Ne ven nepůjde, strojit se nebude, domů nepůjde, uklízet hračky nebude, jíst nebude. Rok chodí na záchod s přestávkama. poslední období, kdy zapomněl, že musí chodit na záchod trvalo měsíc. Pak 3týdny chodil normálně a teď se zase počůrává. Už jsem se z toho i sesypala. Nedělám nic jinýho než peru, protože náš miláček zapomíná na takovou drobnost. Tentokrát aspoň něco málo sní, posledně nejedl vůbec... to bylo vůbec psycho...

titanie
16. únor 2018

Ahojky holky..Nečetla jsem komentáře,tak jen přidám svoji zkušenost...Když měla moje dcerka měsíc,zůstaly jsme samy-a moje rodina byla 200km daleko.Natálka byla nespavé,neurotické dítě..Pořád jen plakala,vztekala se až do modra.Plakala nonstop půl roku-od měsíce spala po obědě jen 20 minut,řvala v kočáru,na rukách,v sedačce,prostě všude..Doktorka mi říkala,ať zkusím jezdit autem kolem domu,což jsem nikdy neudělala.Každý mi říkal,že děti prostě brečí a že jsem mladá hysterka-bylo mi 20 let,ale každý,kdo k nám přišel na návštěvu,rychle utíkal-Naty byla schopná ječet i 8 hodin vkuse.Nespala ani v noci-dle paní doktorky prostě neměla potřebu.Byl to děs-měla jsem pocit,že ji zadusím polštářem,vyhodím z okna nebo cokoliv jiného...Po tom půl roce se to trošku zlepšilo-nicméně-přestala po obědě spát úplně...Dnes má 12 let,a asi rok se můžu zavřít na záchodě-do té doby u nás pravidlo vždy otevřených dveří...Dodnes nespí celou noc,budí se a má období,kdy nespí v noci prostě vůbec...Zásadne usíná u lampičky,neusnula by,když nejsem doma,nesmí se zatahovat žaluzie a má svoje otázky,na které se ptá každý večer,než usne.Stále je velmi náročné dítě a nespí jinde,než doma...Ale dá se to zvládnout,prostě to jinak nejde🙂Hodně sil🙂

orchidis
16. únor 2018

Chci do spolku pro týrané rodiče. Ale jako fakt. Máme zatím zdravé, skvělé, vysoce inteligentní a zdatné děti, nerozmazlujeme tablety, nemáme televizi, ale naučili jsme si ty smrady od malička na pozornost (nošení, mazlení, diskutování). Výsledkem jsou nevděční smradi, zvyklí, že jim ve všem vyjdeme vstříc (počkáme, vyposlechneme, atp) a když člověk padá na hubu, tak se to prostě nedá vydržet 😀!!!! Jo a hlásím se do klubu "nenávidím" své chytré a mazané švagrové, co nechávají děcka vyřvat domodra v postýlce, mají mezi děckama rozptyl osm let a neváhají mi radit a kritizovat - ty jsou nejvíc na ránu (tchyně tomu pluku velí 😀).

orchidis
16. únor 2018

Hlášku "ty seš ú.plně blbá, nejvíc vydojíš ze sociálky při rozdílu 4 roky a 9 měsíců a vyjde ti to s třema děckama na 15 let bez práce" si jednou vytesám do kamene a pak tím ty vyžírky sejmu :-P

bamak
16. únor 2018

@valeri10 taky chodim spat osm🙂 ale me to moc nevadi, usnu drive nez holky. Uz jsem mela starsi naucenou, ze povim pohadku, pomazlim a odejdu, ale pak se narodila druha dcera a jedeme odznovu....ted me ceka odvykacka u obou 😀. To se zas nevyspim😒.

eldrag
16. únor 2018

mám dve zdravé děti až na občasné rýmy, záněty stredouší a běžné chorůbky, ale troufám si říct, že to je náročne i s nimi... :( taky jsem slyšela od své rodiny "ty si porad stěžuješ" no tak od te doby se přemáhám k úsměvu a společensky trapné konverzaci o krasách mateřství.

zmrzlinka
16. únor 2018

@eldrag ja uz rodinným příslušníkům říkám že se máme dobře a to co mně trápí si nechávám pro sebe. Mam jednu kámošku. U ni si vyleju srdíčko a je to.

zmrzlinka
16. únor 2018

@orchidis vitej v klubu. Tablet nemáme ale děkuji tomu co vymyslel televizi. Bez ni bych marodeni mojich děti nedala. Ted byli doma tři týdny 😬
Jo diskuse ze starším synem jsem hodně omezila protože toho zneužíval. Hodně vysvětluji ale jsou situace přes které nejde vlak. Taky jsem jenom člověk 😉

zizala7
16. únor 2018

@janina29k To musí být náročné, nechceš se vrátit k plenám, i když se to nedoporučuje? Možná potřebuje jen trochu času. U nás to bylo podobné, dvouletý syn se naučil bez plen, aspoň na malou si řekl, na velkou prostě ne, to bylo v kalhotech, čekala jsem druhé, tak jsem zatnula zuby a doufala. Pak jsem odešla do porodnice, a když jsem se vrátila - malý zase na plenách, a bez režimu, který měl, s jídlem hrůza - jí co chce, kdy chce. Teď jí měsíc v kuse tvaroháčky (jeden za 14 Kč, sní jich 8 denně). Občas to obmění, např. si vezme jednu sušenku za den, nebo jednou za týden sní koláček. Musíme vytrvat. Dostat ho ven nebo z venku domů bez křiku skoro nejde. Mezi lidi moc nechodíme, v obchodě udělal bezdůvodně takovou scénu, že jsem musela hned jít domů. Návštěvy moc nechci, s dětmi svého věku si hrát neumí, kamarádky mi říkají, že tohle neviděly, že tohle jejich skvělé děti nedělají, a hned mi řeknou, co všechno dělám špatně. Asi to chce čas. Každé dítě je jiné. Když vidím, že už jsem na tom tak, že bych mu ublížila, jdu do vedlejšího pokoje, vydýchám to, vzpomenu si, jak v porodnici paní vedle porodila dítě ve 29 týdnu, mělo 500 gr, a nebylo jasné, zda přežije, a jak na tom bude. Takže jsem na tom pořád dobře, a tohle si denně opakuji několikrát. Nedívám se na ty, které mají zlatou kreditní kartu, hlídací babičku 24 h denně, zlaté dítě 😉

zizala7
16. únor 2018

@margarithka Přesně tak, umět všechno dobře prodat, o tom to dnes je. Ale každý není takový uplakánek, aby brečel jen proto, že mu řve malé dítě 24 h denně. 🙂

blackhole
16. únor 2018

@orchidis Cože? 15 let doma? To bych už byla v Bohnicích :D

chimneysweeper1
16. únor 2018

Taky mám uplakané ukňourané a nespavé náročňátko, momentálně mu je 10,5 měsíce. Od narození spal jen v šátku, bojkotoval kočár, v noci jen u mě na hrudníku, naprosto neodložitelný. Nikdo z mého okolí takové dítě neznal, neustálý řev se vrýval do mozku a taky jsem nebyla daleko od toho ho narvat do babyboxu. Nakonec jsem uznala porážku a povolala na rodičovskou partnera. Já chodím do práce a s přehledem nás uživím, tatínek si užívá se synem a všichni jsou spokojení. Syn přes den lépe spí, táta mu vytváří aktivity, které ho baví, opravdu to byl dobrý tah. Obávám se, že já bych rodičovskou ve zdraví nepřežila.

orchidis
16. únor 2018

@blackhole Ony jsou těžce v pohodě, dítě má mrtvej výraz, ví, že ničeho nedosáhne, hraje si samo, popř. je neustále ve školce, takže chodí po kamarádkách, kafíčkách a hospodách a dobrý 😀.

dc2015
16. únor 2018

@sijane My jsme byli bez dudlíku a hysteráky jsou a byly kvůli jiným věcem.
@teatime Tak budu doufat, podle mě vycítil, že jsem zranitelnější a zkouší se mnou orat :( Nebo nevím, jestli je to mimčem... Ví, že je v bříšku, dá bříšku pusinku... čert ví, co se mu honí hlavou...

linbrno
16. únor 2018

Včera jsem takhle velmi..ehm..rázně típla telefon mé máti. Mám dost náročného staršího, čerstvě tříleťáka, se kterým teď hrozně válčíme a hledáme cestu, jak si porozumět, aniž bych na něj pořád křičela, zakazovala, upozorňovala. Plus teda ještě roční holčičku, která už si taky dokáže pěkně říct, co jo a ne. Už skoro dva měsíce se jim vrací nachlazení, takže jsou ještě zpruzení, že nechodíme ven. No a když jsem se máti snažila vysvětlit, že s ní teď nechci po telefonu vykecávat hodinu, nevím, kdy budem slavit sestřin svátek a jsem unavená, tak jsem se dozvěděla, že mám furt nějaké problémy a že se se mnou nedá mluvit. Nojo, ona totiž mě šoupla v roce a půl k babičce a švicu poté do jeslí. A jsme o 4 roky, takže to měla dost leháro...