Návrat do Čech ze zahraničí. Zůstat nebo se vrátit?

Před čtyřmi a půl lety jsme se po pěti letech přistěhovali zpět do ČR kvůli velmi dobré pracovní nabídce. Hlavní benefit jsou prarodiče a kamarádi, s tím související lepší možnosti hlídání, dále v poměru k platu dostupnější alternativní vzdělávání. Jinak, upřímně, všechno hraje pro Švýcarsko a občas nás napadá, jestli bychom bývali neudělali líp, kdybychom zůstali. Jediné, co zůstává, je, že jsme Češi a tady jsme přece jenom doma.
Na tvém místě bych zvážila, co ti ta nová práce přinese a co ti naopak vezme. Ta touha po domově je silná, ale tady tě může rychle přejít 😀

@orisek56 S tím dortem to bylo obecně, tohle chování se vyskytuje ve všech oborech. Když jsme si brali hypo, tak jsem se taky remcala nad výší pojistky (pořádně jsem o tom nic nevěděla), načež mě poradce utřel, že když máme na opičku, musíme mít i na krmení 😂

Omlouvám se za off topic.

Nemám zkušenost, ale kdybych byla na tvém místě, zůstala bych tam. Tvoje firma může brzy krachnout i zde a co pak. Tvůj chlap tam má práci, je tam spokojený, co by dělal tady? Dcerka je na takové rozhodnutí malá a pro její dobro můžete začít doma jazyky střídat. Aby nezapomněla češtinu, ale taky si pořádně vryla pod kůži němčinu.

@zelenaesmolda Před dvěma roky jsme byli letecky v Londýně. Bylo to v březnu, v Evropě řádil nějaký ten hodně silný vítr. Takže let zpět domů od startu k přistání trval přesně 60 minut. Za hodinu kolikrát člověk ani neprojede Prahou 😄

@levandule_k na banány 😂

Moc děkuji všem za názory. My si s manželem uvědomujeme, že ČR máme za ta léta trošku zidealizovanou, jezdíme tam vlastně jen na dovolenou a neřešíme tam každodenní problémy. Výhody v ČR jsou vlastně takové, že bychom to měli jednodušší, co se týče dětí - pomoc od prarodičů (i když ani ta nebude trvat věčně a není to jejich povinnost, ale jsou takoví, že chtějí např. hlídat děti), tak nějak víme, co nás čeká co se týče jejich vzdělání (tady v Německu je to taková džungle, doteď se v tom pořádně nevyznáme, vlastně ani kolegové, když se jich zeptám, pořádně neví, nebo každý tvrdí něco jiného), tady dětem nemůžeme pořídit ani vlastní zvířátko, protože právě stále pendlujeme mezi dvěma státy, abychom se viděli s rodinou, už takhle horko těžko sháníme někoho kvůli zalévání kytek... Za námi málokdy někdo přijede. Je to především kvůli dětem, proč bychom se vrátili.

@mariegroth Právě, že finančně by se to rozdělení rodiny ani nevyplatilo - každý by ze své výplaty musel financovat své bydlení, svoje auto apod. Tuhle variantu už jsme s největší pravděpodobností vyloučili.

@gramar Když ono je právě všude něco.
@orisek56 Jo tak tohle manžel zná právě taky, byl živnostník, a už nikdy, dohadovat se s lidma pro pár stovek, aby mu to zaplatilo alespoň benzín a materiál. Kdyby si řekl ještě za práci, už je to zlodějna.

@zelenaesmolda My si říkáme, že když už stěhování do ČR, tak blízko rodiny, a od německých hranic je to i tak 400 km, takže na denní dojíždění to není.

To ano na všem se dá najít něco dobrého a něco špatného, o tom žádná. Jen právě například u těch živnostníků je to v čechách tak na pytel že je to k pláči a teď zvlášť 😢

Nemůžu napsat vlastní zkušenost, protože žádnou nemáme. Práce a stěhování do zahraničí byl u nás vždycky jen nápad na pár minut. Resp. stačilo nám pár minut, abychom se rozhodli, a manžel každou nabídku práce v zahraničí odmítl. My jsme prostě natolik srostlí s Moravou, že bychom se nikdy nestěhovali ani do Čech. A čím víc děti rostou, tím jsme si naším rozhodnutím jistější. Děti vidí jedny prarodiče každý den, druhé min. jeden víkend v měsíci + všechny prázdniny. Vyrůstají obklopeni velkou milující rodinou, všichni máme výborné vztahy mezi sebou. Pro nás je tohle priorita, kterou nic jiného nevyváží, a jsme rádi, že děti mají takové zázemí. Jazyk se klidně naučí později. Když budou chtít studovat mimo ČR, rádi je podpoříme. Ale teď je pro nás bonus prarodičů a rodiny nadosah prioritou číslo jedna 1. Každý může mít priority jiné, to je jasné - a o tom to je 🙂. Držím palce, ať se rozhodnete správně a nelitujete.

Ještě mi to nedá a napíšu něco k řemeslníkům. Máme za sebou postupnou rekonstrukci domu, kterou jsem organizovala já. Najít schopného a šikovného řemeslníka, který práci neodflákne a provede ji precizně a navíc dodrží dohodnutý termín, to je jak výhra v loterii. Myslím, že je v ČR velké množství lidí, kteří nemají potřebu smlouvat a zaplatí cokoli, ale chtějí za to odpovídající kvalitu. Přijde mi, že dnes víc než kdy jindy platí, že řemeslo má zlaté dno, pokud je řemeslník šikovný, umí si zorganizovat práci a ještě zvládne komunikovat s klienty. Pro mě jakožto zákazníka je řemeslník pán, který si rozhodne, jestli mu vůbec stojí za to vzít mi telefon, poslat kalkulaci, kývnout na zakázku a v neposlední řadě odvést kvalitní práci v termínu. Je maličké procento takových, kteří tohle dokážou splnit. Kdo to umí, nemůže mít problém si vydělat slušné peníze.

@jajulin bohužel najít i lidi kteří zaplatí bez keců a nedej bože v čas dohodnutou cenu, to je taky jak loterie... 🤷

@rydal Díky. Ano, to stýskání není tak strašné, v podstatě se setkáváme jen s našimi rodiči, sourozenci a jejich rodinou. Oni už si na to taky zvykli, jsou od sebe cca 50 km a za normálních okolností se spolu vidí pomalu stejně často, jako s námi.
Mně přijde, že Němci se snaží to nedávat najevo, že jsme cizinci, ale člověk to vycítí. Např. ve školce... němečtí rodiče pečou spolu a pak jsme my, rodiče cizinci. A tak to bude vždy, už i ty děti, čím jsou starší, tím větší despekt cítím, a nějak se s tím nemůžu srovnat. Přízvuk budu mít vždy. Bojím se, aby naše děti jednou zbytečně nešikanovali, už i o takových případech mi v práci vyprávěli, některé byly dost drsné. Děti neodpustí jakoukoliv odlišnost.
@levandle_k Určitě bych si na vše musela zvykat. Když nepočítám brigády, nikdy jsem v Čechách nepracovala, mám představu jen z vyprávění, jak to může fungovat.
Na služby si v Čechách stěžovat nemůžu, stále tam máme bankovní účet, kam si pravidelně zasíláme peníze, ať v ČR "máme z čeho žít", mám tam svou kadeřnici apod., úplně jsme ty vazby nezpřetrhali. Bude to individuální, ale s čím jsem byla spokojená, to jsem nezměnila. Dokonce i to zdravotnictví mi v Čechách přijde lepší, jen pediatr je mi sympatičtější zde, ale je to tím, že je ochotný diskuze a jeho názory jsou v souladu s mými, věřím, že i v Čechách bych někoho takového našla.

@aneta_v Ano, toho se právě bojím, možné šikany, toho despektu ze strany ostatních rodičů, učitelů a vlastně i ostatních dětí.
Němčina právě díky covidu a omezení sociálních kontaktů u dcery hodně stagnuje. Netuším, kdy zase se školkou začne. Byla tam dva roky a teď už má víc jak rok pauzu. Ze začátku teda byla pauza z naší strany, narodila se mladší dcera a já jsem ji nechala doma, do školky chodila víceméně jen že musela, když jsem byla v práci, a nedovedla jsem si představit, že ji tam strkám a sama jsem s miminkem doma. Pak se vše zavřelo. Před námi rodiči německy nemluvila nikdy, podle učitelek mluví v pohodě. U doktora řekla max barvičky a počítala, dělala přesně, co jí řekl (otevřít pusu, zvednout ruku apod.), ale že by se s ním jinak dala do řeči, nebo alespoň se sousedy, to ne.

@rebe To chápu no. Jako ta nabídka práce je pro mě velké plus, tady se teď dívám na nabídky práce a nic moc, ale zase vzít to znamená vsadit vše na jednu kartu a je to celkem velké riziko, rozum říká spíš ne. Ale pak mi ještě něco jiného říká, že jo.

@gramar @gramar No to jsem právě chlapovi říkala, že už bych si nepřála, aby podnikal. Bylo to hrozné i bez dětí, jeden měsíc byly třeba pěkné peníze, ale pak byl třeba dva měsíce v mínusu, ne, že by nepracoval, ale lidi fakt neplatili faktury.... Klasika byla, že využili splatnost na maximum a pak si začali vymýšlet reklamace.

Rozumim, chapu proc se ti zda navrat do Cech jako reseni - to zaboli, kdyz jsou deti vtazene do nacionalisticke sikany dospelych - ta jde u mensich deti rozhodne smerem zeshora, kdy to slysi u rodicu, vzdyt ve skolce jeste nemaji o socioekonomickych pomerech sveta ani poneti.. Zkus to zracionalizovat - je to cele o vybijeni si vlastnich vnitrnich problemu, hlouposti/ neznalosti a vlastni nejistote nebo zavisti tech rodicu. Ja zila nekolik let v Nemecku, nejvetsi tendence "koukat na lidi shora" maji vychodni Nemci, na ktere koukaji shora zapadni Nemci. Ted zijeme ve Svycarsku a Svycari se divaji shora na vsechny cizince, Nemce vetsinou nemuzou vubec vystat, to snad radsi vezmou Cecha.😀 Je to az smutne legracni. V Cechach se koukaji shora na Vietnamce, vsechny z vychodu nebo tmavejsi...a vsude na svete se sikanuji ti slabsi a odlisnejsi nebo uspesnejsi...A vsude sikanuji ti, co sami byli sikanovani, neveri si nebo jsou hloupi. Zkratka je to o sebevedomi a my Cesi mame ohebnou pater. Navic uz je v Nemecku tolik cizincu, ze uz to neni nebo za chvili nebude nic vyjimecneho (nevim, v ktere casti bydlite?)
Potykani se s takovymi situacemi je mozna cena za spoustu jinych vyhod Nemecka. Na druhou stranu je nutno rict, ze od spolurodicu ve skolce je nejlepsi pratelstvi necekat, je to nahodna skupina dospelych, kteri nekdy nejsou schopni spoluprace a snazeni se kvuli detem..ani v CR by se ti ho nekdy nedostalo. Takovou zkusenost udelala kamaradka-ucitelka po prestehovani se zpet do CR, jednim z hlavnich duvodu navratu do ciziny bylo nepratelske prostredi ve skole, i jeji holcicky-Cesky od ostatich deti.

Jeste ke skole a zdravotnictvi: v Cechach jsou urcite nektere skoly dobre (mluvim jako absolventka lekarske fakulty UK v Praze), ale pro vase deti by se jednoznacne otevrely mnohem vetsi moznosti s nemcinou jako druhym rodnym jazykem a jsem presvedcena, ze na urovni vysokych skol by to mely lepsi. Ja studovala zaroven medicinu i v Nemecku a ta prakticka priprava na praci s pacientem byla o hodne lepsi nez CR. I zkousky spravedliveji zorganizovane - v Praze to casto bylo o dobre nalade profesora, v Nemecku se delal pisemny zaznam a bylo vic zkousejicich pro zaruceni objektivity.
Velke plus je v Cechach proti Nemecku moznost soukromeho-domaciho vzdelavani. Ale to asi stejne neni nic pro vas(?)
No a zdravotnictvi: jsem prekvapena, ze se ti zda v CR lepsi..Jen pro info, zajima me to jako zdravotnika: byli jste v Nemecku i CR nekdy leceni kvuli vaznejsi nemoci nebo hospitalizovani? Moje osobni ceske zkusenosti jsou silene: mamku s trombozou vysetril dr. na pohotovosti ledabyle-nespravne s arogantim pohledem, az kdyz jsem se ozvala, jestli by ji poslal na radiolog.vysetreni a v krvi odebral ty a ty parametry, tak na me kouknul, rika "Vy jste z fakultni nemocnice?" a dianoza byla bohuzel potvrzena. Babicku nam malem vykrvacela, protoze ji pozdeji i na internim oddeleni nezmenili leky na lepsi-drazsi. Az po tlaku na dr./ primare s tim, ze i podminky pojistovny splnuje, se medikace zmenila...Jiste, v CR je spousta sikovnych svedomitych lekaru, ale bohuzel nemocnicni pece je casto v rukou nezkusenych a pristup k pacientovi porad jeste ne na partnerske urovni. Do takoveho zdravotnictvi bych nerada svoje deti vezla..
Jinak tu blizkost rodiny uplne chapu i jako pragmaticky duvod kvuli hlidani. Nase posezeni-povidani o vikendech, ta ceska (proti Nemecku jizanska) povaha mne chybela/ chybi. Jenze prazdniny jsou prazdniny a ten bezny zivot si clovek po tech letech idealizuje...Asi zalezi na tom, jestli si dovedes predstavit po navratu v prvni rade budovat karieru i popr. zivit rodinu..

Anonyme, asi by to chtělo sepsat všechno pro a proti a podle toho se rozhodnout. My jsme se vrátili ale ještě bez dětí a každý určitou dobu v jiné zemi 🙂. ČR je ale pro mě stejně cizina i když mám občanství a jazyk na slušné úrovni, nevyrůstala jsem tady. Naše zkušenosti jsou takové, že člověk si musí vybrat, na které frontě chce bojovat jsou věci co fungují, jsou věci, které nefungují a člověk musí být pořád ve střehu. Některé věci jsou zidealizované, ale zase není třeba zapomenout na to, že život se nezastavil a věci se změnily. Pár takových poznatků:
1. Školky a školy - rozhoduje spádovost ale pokud máš fin. prostředky, můžeš investovat do soukromého vzdělávání (soukromé, nikoliv prominentní). I dobré škole často klesá "skóre", když jsou ve třídě cizinci, často Ukrajinci nebo Vietnamci bez češtiny. Jenomže škola tyto děti vzít musí, protože je povinná školní docházka. Někdy se ty děti chytnou a jazyk se rychle naučí, někdy ne, je to loterie. Často se to děje ve spádové oblasti výrobních podniků, kam agentury tahají cizince ze zahraničí bez znalostí alespoň základní češtiny. Nevidím ale problém, že by dítě nemohlo studovat časem v zahraničí. SŠ nebo i VŠ. Manžel má českou obyč. SŠ a udělal si MSc. v zahraničí v angličtině. Chce to jenom dětem se věnovat a nepovažovat školství za nepřítele ale ukázat dítěti, že vzdělání je důležité.
2. Úřady, občas má člověk pocit, že obtěžuje a není ochota ani kompetentnost. Digitalizace skoro nulová, zatím ani s covidem žádná změna na obzoru
3. Služby a živnosti - bydlení, banky, poskytovatelé internetu, mob. operátoři, pojištění, úvěry - já osobně mám pocit, že často mně chce někdo natáhnout, čtu podmínky, nechávám si všechno potvrzovat písemně, protože mám špatné zkušenosti, jednu věc mi řeknou po telefonu ale realita je jiná. Trávím u toho spoustu času. Na stranu druhou, v Německu se mi to stalo také, automatické prodloužení smlouvy na další rok bez možnosti změny a finančně to zabolelo. Moje blbost, nečetla jsem všechny podmínky smlouvy. Živnosti - kapitola sama o sobě. Najít dobrého řemeslníka je umění a ještě větší je občas domluvit se na tom, že chci všechno na papíře s dokladem, žádné služby bokem, protože chci záruku na věci.
4. Zaměstnání - rozdíl mezi ČR a DE vidím takový, že tady je míň odborů a méně takové té péče o zaměstnance. Asi to nebude váš případ ale jsou firmy, kde se k těm lidem zaměstnavatel nechová standardně, občas ani zákonně.
5. Zdravotnictví - je pro všechny ale fakticky není legální nadstandard. Pouze u soukromých lékařů, jinak je občas těžší domoct se lepší služby v běžném provozu.
Ale i přesto všechno má ČR spoustu výhod, je tady větší volnost i když doba covidová, máš na výběr pořád ze spousty věcí a služeb a celkově jak si to uděláš, tak to máš 🙂

V DE jsem se cítila pořád jako cizinec. Ono takové to divadlo jak jsou otevření a vstřícní všem kulturám a národnostem, to bylo hrozná přetvářka. Považují nás pořád za lidi z Východu, a za něco méněcenné, je jedno jak dlouho tam člověk žije. Na tohle jsem si nezvykla a nechtěla jsem v takovém prostředí vychovávat děti.
Jako, v ČR to cizinci mají stejně těžké, na cizince je tady pohlíženo velice povýšenecky, často jsou to všechno UK-čka, dokonce i děti Slováků občas mívají problém, že je řadí k Ukrajincům a nebaví se s nimi, protože "nemluví česky". Ale to je na jinou diskuzi.

Jinak nevím, musím říct, že po otevření Schengenu a pak po roku 2015 od doby té velké migrační vlny, je Německo jiné, a už bych tam nedokázala žít dlouhodobě. A vlastně po této době jsem byla i několikrát slovně konfrontována od Němců v práci právě kvůli migrační vlně a neochotě podílet se na přerozdělování migrantů a to mně vážně dostalo, bavit se takhle arogantně s cizím člověkem, kterého znám půl hodiny.

@rydal Děkuji za pohled na věc. Máš pravdu, že je tady cizinců dost, např. my máme přímo zkušenost s interkulturní školkou, kde je opravdu mišmaš. Němci jsou z toho vykulení a jakmile se uvolní místo jinde, své děti přehlašují. Ale zase si říkám - být já v Čechách a dostat se mi dítě do školky plné cizinců, nechala bych si ho tam? Jsme prostě v jednom pytli se všemi ostatními, včetně uprchlíků. Já nás považuju za slušnou rodinu a byla bych ráda, kdyby tak se mnou bylo jednáno, hlavně kvůli těm dětem.
S tím školstvím - já osobně si myslím, že dobré základky a SŠ u nás jsou, já alespoň své volby nelituji, s VŠ už to bylo horší, VŠ už si člověk musí umět vybrat a já si fakt vybrala špatně, to byl pro mě důvod, proč jsem po zkušenosti z Erasmu ve studiu pokračovala v Německu. V Čechách byla během semestru pohodička a stres byl pouze pár týdnů kolem zkouškového období - honem našprtat, napsat zkoušku a zase zapomenout. V Německu byla po celou dobu semestru honička, samé práce, pak přišlo zkouškové - a já zůstala koukat, že se nic nemusím učit, protože mi to v té hlavě díky jejich přístupu během semestru zůstalo. Proto jsem po bakaláři pokračovala v Německu.
No a zdravotnictví - vadí mi zde to rozdělování, zda je někdo pojištěný privátně nebo ne - například když si kolega nějak komplikovaně zlomil zápěstí, lékař mu navrhl operaci, kdy by ruku x týdnů nemohl pořádně používat, poté dlouhá rekonvalescence. Když se zeptal, jestli neexistuje jiné řešení, tvrdil mu, že ne. Pak z papírů vyčetl, že je pojištěný privátně a najednou mu nabídl lepší řešení (nevím bohužel jaké, nejsem odborník), kdy stačil týden na neschopence a bylo hotovo. To samé zubař - já jsem z ČR zvyklá, že mi vždy nabídnul řešení - od toho hrazeného pojišťovnou, po ty, co si musím zaplatit sama a rozhodnutí bylo jen na mě. Tady se k těm dražším zákrokům člověk nedostane, i kdyby si je zaplatit chtěl. Jiný příklad je kolega od manžela z práce, docházel k praktikovi kvůli bolestem hlavy, vždy ho nechal pár dní doma, doporučil prášky proti bolesti, polevilo to, ale zase se to vrátilo, tak to bylo pořád dokola několik měsíců, nakonec tam udělal virvál a vydupal si vyšetření, protože mu to nepřišlo normální, a zjistili mu nádor na mozku. A tak dále. Další téma jsou objednací lhůty k odborníkům - kolegyně měla problémy s křečáky, praktik jí doporučil obrátit se na cévního, objednací lhůta průměrně 1 rok. Jiný kolega se objednával ke kožnímu, protože ho trápila nějaká vyrážka, dostal termín za 5 měsíců - tak jim řekl, že za tu dobu se mu to vyléčí samo a položil to. Naše kožní v ČR měla tedy ordinační hodiny rozdělené tak, že dopoledne se chodilo s akutními problémy a v odpoledních hodinách byli objednaní. Na druhou stranu co se týče mých dvou porodů, jsem hrozně ráda, že jsem měla tu možnost rodit přímo zde. Bude to ale určitě individuální. U nás v rodině zatím s českou péčí nejsou problémy, i my, když tam někdy musíme vyhledat ošetření, jsme fakt spokojení. Jen pediatra, jak jsem psala, je taková rázná a nic z toho, co praktikuje náš dětský lékař, se jí nelíbí.

@jelenice_zavodnice Děkuji. My už takový seznam plusů a mínusů psali a máme to nastejno. Jeden den se probudíme a říkáme si - proč si to komplikovat, děti budou šťastné v Čechách s rodinou. Další den - hele, ale my už jsme tu něco zvládli, zvládneme s dětma i tu školu.

Autorko, jak by jsi se rozhodla, kdyby jsi nebrala ohled na děti, manžela, rodinu, co bys chtěla úplně nejvíc ty, bez ohledu na logické argumenty a okolí?

@jelenice_zavodnice Souhlasím s tím, že od toho roku 2015 je to jiné. Já jsem 2016 rodila a pak jsme museli pro papíry do Mnichova, bylo to chvilku po teroristickém útoku, sice "menším", ale ten strach, s malým miminkem, x hodin čekat na úřadě, s ostatními cizinci, jestli někdo nevytáhne nůž.... V Čechách se v tomhle cítím mnohem bezpečněji, samozřejmě všude se něco může stát, ale ten pocit bezpečí je někde jinde.
@levandule_k Upřímně bych si zkusila tu práci v Čechách, ať je nejistá, jak chce. Pokud bych nemusela brát v potaz ostatní věci, mohla bych pendlovat jak chci a jak by to jen šlo. Brala bych to jako takovou zkušenost, Němci taky jezdí na zkušenou do zahraničí a jak jim to v CV pomáhá. Ale to bych fakt nemohla brát ohled a připouštět si rozumné argumenty, a to mi nejde. Hodně mě tu drží ten manžel, i když mi nebrání. Ale on tu má lepší perspektivu než já. Když jsem už hodněkrát přemýšlela o práci v ČR, byla jedna taková moje podmínka, že by to musela být práce, kde aktivně využiju němčinu, když už ji mám na takové úrovni, protože je mi jasné, že jakmile bych ji přestala používat, přijdu o ni. Tady bych měla šéfa Němce, a neustále bych komunikovala s německou stranou, a to je pro mě samozřejmě i vedle náplně práce apod. veliké plus. A upřímně mám i docela chuť na nějakou profesní změnu.

Tebe to zpátky do Čech táhne 🙂, zeptala bych se úplně stejně manžela, co ve skutečnosti chce, aniž by musel brát ohled na druhé, rozumové argumenty, kariérní vyhlídky, zabezpečení rodiny atd.

Ono nemáš nikdy nic jisté, ani to, že on má teď dobrou práci, není zárukou, že ji bude mít i příští rok. Stačí, aby se objevila konkurenční firma, někdo Vaši firmu koupí, nové vedení a vše může jít do kelu.

Kdyby si manžel hledal práci v ČR, určitě by pro něj bylo velkým plusem, že umí aktivně Německy a řídil projekty, jestli si dobře pamatuji, co dělal. Kvalitně napsané CV dělá hodně.

Cim vic ctu, tim vic citim, ze se ti chce do Cech, resp. nekam s profesnim vyzitim...Myslis, ze mas jeste vubec "chut" na Nemecko?
MS: je otazka, jaci cizinci s ditetem chodi. Videla jsi ty deti v akci - jak mluvi, jak se chovaji? Na vas koukaji s despektem, pritom, jak rikas, holcicka mluvi v MS bez problemu a jste slusna pracovita rodina...
Jinak pokud byste hledali cestu: ohledne skolky bych jako reseni videla prestehovat se do bohatsi oblasti, kde jsou vzdelanejsi lidi, co uz se sami museli v nejake cizi zemi zkusit domluvit, studovat apod. - netihnou tolik k predsudkum, vedi, ze CR vazne neni Rusko.. Moje zkusenost je teda takova, doted mam z Bavorska hezka pratelstvi s Nemci...To stejne ve Svycarsku..
Zdravotnictvi: je to pravda, ze na privatni peci si clovek jen tak nesahne, nikdy jsem ovsem nezazila takove cekaci doby a takovy ledabyly pristup, jaky popisujes..mozna to bylo tim, ze jsem zila v Mnichove a byla na univerzitnich klinikach, mozna se to zhorsilo (?) Nerada bych ti brala iluze - v Cechach taky moznost vybrat si lepsi/ drazsi lecbu oficialne nenabizeji, vse jde pres protekci nebo poplatky "pod pultem" - mensi ORL operace napr. od 30 000Kc...cekaci doba na dobreho specialistu ci nahradu kloubu je v radu mnoha mesicu, na dental. hygienistku nebo dobreho zubare se ceka treba rok... Prvotni peci maji v rukou nezridka neatestovani a nezkuseni dr., primari vedou kvuli penezum vedle oddeleni svoje ordinace, takze nejsou casto pritomni rozhodnuti tech nezkusenych..Porodnictvi - asi vis sama..Ted me napada, ze by se ti libilo ve Svycarsku - druh pojisteni i mesicni splatky si voli clovek sam, je velka volnost a hodne ruznych moznosti, pojistovny plati i ruzne prirodni metody nebo Zweitmeinung...Na medicine je numerus clausus, jdou tady studovat jen "creme de la creme", uroven dr. je vysoka..
Mj. jak to vnimas se zorganizovanosti statu? Ja si treba nedovedu predstavit zit ted v tom nesystematickem chaosu kolem covidu. A asi i ta povaha, kdy v CR si proste lockdown nelockdown stejne lidi zaridi kadernici, Mikulase domu a slavi party..
Vsude je neco, blizkost rodiny v CR velke plus...

@levandule_k Ano, svým způsobem táhne. Manžel by, pokud by nemusel na nikoho brát ohled, zůstal zde, kde je. Pokud by dostal pracovní nabídku v ČR a jednalo by se o stejnou pozici, kde je teď, neměl by jednoduché rozhodování a také by ho to spíš táhlo do Čech, i za cenu méně peněz. Děkuji za poznámku o kvalitně napsaném CV. To mi vůbec nedošlo, automaticky beru, že jak nemá maturitu, na hodně pozic se nehodí, ale mohly by to vyvážit ty nasbírané zkušenosti...
@rydal Chuť na DE stále mám. Opravdu to mám vnitřně půl na půl. Teď tu chuť na Čechy podle mě hodně umocňuje aktuální situace. Najednou tam nemůžeme jen tak. Zde se všichni uzavřely do svých sociálních bublin, tj. rodina. A tu my tu nemáme. Uvědomuji si ale, že stačí 14 dní dovolené v Čechách a zase se těšíme na svůj klid sem do Německa. Pak se pro změnu zase člověk těší do Čech po nějaké době.
Ve školce je opravdu pestrý mix. Od dětí uprchlíků, po děti z muslimských rodin, Rusko, různé části Asie, jižní Evropa... a něco málo Němců 🙂. Jsme také v Bavorsku, a hraje tu roli i to, že kdo nepracuje v místní automobilce, jako by nebyl. Já jsem "pouze" u dodavatele a manžel ve stavebnictví. Všímají si toho tedy ale i Němci, je tu prostě víc světů. Nějaké přátelství vznikla a doufám, že až to bude možné, opět navážeme tam, kde jsme skončili.
Máš pravdu, že od nás lidé hodně jezdí kvůli zákrokům do Mnichova, je to asi tím množstvím lidí, co tu bydlí, a doktorů je tu prý málo. To ale nedokážu posoudit. Například se říká, že nejlepší dětští doktoři jsou na dětské klinice v Neuburgu, která je proslulá, a zde zůstali jen ti "nešikovní", kteří by se tam nedostali, ale nechce se mi tomu věřit. Několik kolegů s dětmi po úraze jelo rovnou tam, když jsem nechápala proč, když zde máme také nemocnici, vysvětlili mi to nezávisle na sobě takhle.
Upřímně jsme s manželem rádi, že tu aktuální situaci prožíváme zde, v tom máš pravdu. Je to jeden z argumentů, proč zůstat zde. Ze začátku jsem tedy byla trošku nervózní, protože ta čísla byla v Bavorsku hrozná a za mě se dlouho nic nedělo, ale zvládli to dohnat, dokážou lidi motivovat (i kdyby pokutami), dokážou komunikovat celkem jednotně, a ta opatření mi dávají smysl, troufla bych si i říct, že nad tím přemýšlí, a snad si nevybavím jediného politika, co by nějak markantně porušil daná nařízení? Alespoň v rámci Bavorska. A lidi (i když se najdou výjimky) jsou ohleduplnější... na procházkách se snaží dodržovat rozestupy, ale i tak se usmějí, pozdraví... Je to tak no. V Čechách jsme zažili po otevření hranic v létě menší šok, jak jsme byli zvyklí na nějakou tu novou "normálnost" např. při nakupování... to by tady prostě ani neprošlo.

Držím Vám palce, ať se dobře rozhodnete. Jen tak ze zvědavosti by mě zajímalo, co nakonec vyhraje 🙂

@levandule_k Děkuji, dám vědět 🙂. Ještě čekám, jak se můj potenciální nový šéf vyjádří ohledně posledních podmínek, co jsem si "nadiktovala". Každý den se budíme s novou myšlenkou a nápadem, tak to pak musíme nějak zkompletovat 😀 .