Nejhorší spolubydlící po porodu. Vaše zážitky?

@treasurka 😂👍 taky dobrá

@janinasm Ano, sestra z novorozeneckého o tom mluvila, jako o běžné praxi. Já čumela jak puk 😳

@jarla Vesměs takové,že s prdem jdou na pohotovost s celou širokou rodinou, dělají bordel 🤷

Bylo to nejprve v pohodě, i když jsme byly obě KO po císaři a prvorodičky. Ale pak jí nešlo kojit, sestřičky jí pokaždé pomáhaly (ani mě to nejdřív nešlo) a malá dostala antibiotika, a ona viděla, jak se já rychleji zotavuji a tak toho na ni bylo už asi moc a ruply nervy. Začala být hodně nepříjemná na sestřičky. Vyčítala jim, že se mi věnují a jí ne, prosila o vip pokoj a brečela, že si péči klidně zaplatí. Až musela přijít primářka a promluvit jí do duše. Bylo to dost nepříjemné a bylo dusno. Navíc hrozně chrápala, střídavě brečely děti, bylo tam vedro a světlo, takže jsem spala 4 dny tak dvě hodiny denně a únavou už jsem se třásla a vnímala všechno horší, než to bylo. Ale pak doma v klidu se mi to rozleželo a občas si napíšeme, jak se děti mají a tak.

Spolubydlící jsem měla super. Ale zaujala mne tam jedna ve vedlejším pokoji, přísáhám z 90% když jsem šla kvůli něčemu jsem ji potkala jak jde hulit před porodnici, druhý den k ní přibyla i druhá taková. Bylo to takové tradiční bezzubé duo smrdící cigárama přes celou porodnici. Nevím kde měly ty děti vždy takovou dobu, ale mít někoho takového na pokoji musí být fakt slast.

Postarší cikánka s bůhví už kolikátým dítětem. Šíleně smrděla cigárama. Zalehla, usnula, chrápala, mimino jí vedle hlavy ječelo jak tur. Nezájem, ať to trvalo jakkoli dlouho. Já ani druhá spolubydlící jsme v tom řevu spát nemohly a budilo to i naše děti. Tak jsme ji vzbudily, vzala si mimino na prso, to konečně ztichlo a ona okamžitě spala a chrápala dál. Nakoukla sestra a zas ji vzbudila, že nemůže mít dítě u sebe, když spí, že by mohlo spadnout, že ho musí dát do postýlky. Tak ho tam šoupla, dítě začalo ječet, ale ona v klídku spala dál. Dokud jsme ji zas nedošly vzbudit. Vzala si ho k sobě, chvíli klid, pak zas sestra, mimino do postýlky a zas řev. A takhle pořád dokola celou noc. Nespala jsem snad ani chvíli, horší noc jsem snad nezažila. Naštěstí se druhý den spakovala a šla. Mimino tam nechala, sestry po ní pro něj chtěly aspoň Sunar a plíny, ale neměla nic. Ještě půl dne jsme větraly ten puch po ní. Neskutečně odporná bytost.

Moje spolubydlici nebyla uplne spatna, byla jsem rada, ze tam nejsem sama. Ale hrozne me rozcilovalo, ze na svoje miminko sislala. Ale takovym zpusobem, ze jsem to jeste u nikoho neslysela, to bylo fakt strasny 😂

Ja jsem mela spolubydlici asi jen hodinu, kdyz nas prevezli na poporodni z pooperacniho a pak nas vezli zase zpatky. Byl to pokoj pro 6, ja jsem vyfasovala prostredni koji, mela jsem u sebe jen jedno dvojce, hrozne jsem se strachovala, jaky to bude, az budu mit u sebe i to druhy. Pani vlevo hrozne chrapala, pak si stezovala, ze jeji miminko spi a pak zabzucela na sestricky, ze ji nejde curat, ale katetr nechtela. Pani napravo pres ulicku mela ty nejtesnejsi leginy, jaky jsem kdy videla. Lezla ji pulka zadku i skoro predku. Ta zase vsem lezla za zaves, kdyz jim miminko zaplakalo a hned chtela vedet, co se deje. Podruhe uz byl nastesti volny soukromy pokoj a dali nas tam, i kdyz jsem o nej nezadala.

Měla jsem taky solidní material. 🙈 pro začátek mi chodila neustále okukovat syna, pořád opakovala, jak je krásný a že taky moc chtěla chlapečka a je zklamána, že má holku. Měla krásnou holčičku a ze stylu, jak s ní mluvila mi bylo špatně. 🙈 mluvila s nimi fakt hnusně a neřekla ji jinam než Nelino! I když nás sestry upozorňovaly, ať miminka nenecháváme na postelích, že to muže dopadnout špatně, měla to na háku. Vždy nakojila malou v leže, takže si dovedete představit, kde leželo miminko, úplně na kraji postele. No když ji u tohoto malá usla, nechala ji na tom kraji a odešla. Buď do sprchy, nebo někam na chodbu. 🙈 A já jen trnula hrůzou a neustálé byla v pozoru ať se malá neprobudí, nelekne a nespadne. Takových věcí bylo daleko víc a bohužel jsem s ní musela trávit celý týden, jelikož jsme obě byly po sekci. No teď čekám třetí mimčo a už teď se modlím abych tam měla nějakou fajn ženskou na pokec a hlavně normální 😅

@holubinka je mi hrozně líto dětí takových matek

Tak to je dobrý téma 😅 já tenkrát vyfasovala sice bílou ale nepřizpůsobivou "kolegyni". Pořád jen pindala, že v porodnici si má člověk odpočinout, že dítě pořád řve, a furt dokola. No naštěstí ji druhý den pustili domů a pak jsem "dostala" takovou fajn mladou paní, měla už třetí dítko, taky koňařka jako já takže super 🙏

Tak ta moje krasavice - fakt pěkná blondýnka cca 30 let "kojila" a "kojila" a "kojila" . Holky přísahám měla to dítě na prsů 90% dne i nocí. A malý furt řval a řval protože byl chudák nalokaný vzduchu. Po delším kojení šla vážit a pořád si stěžovala, že moc se nenapil. Sestřičky ji pořád říkaly, že má špatnou techniku a zavolali jí laktační poradkyni a ta ji řekla, že ho nemůže mít pořád na prsu, že polyká vzduch a pak ho bolí bříško. Rádio jí několik sester a laktační ji sama i chystala prso a dávala ho malému do pusinky.... A ona stejně pořád "kojila". S chlapem si také volala přes videohovor asi pětkrát za den a jako vrchol všeho on přišel odpoledne pod okno (byl Covid) a povídali si. No byly jsme ve třetím patře 🤦‍♀️ přestali až na něj někdo přišel. Do sprch šla 3 krát za den - jasně proč ne, ale ona šla zásadně když malý řval. Nechala ho na pokoji a šla vedle do sprchy. Pak na něj ze sprchy řvala, že už jde a jak ho miluje atd.... A v noci šla do sprchy ještě dvakrát a dělala úplně to samé i když bylo třeba 02:30. A třešnička pořád se mě ptala jestli nemá krev na košili a nastrkovala mi zadek, místo toho aby se v koupelně mrkla do zrcadla. Zažádala jsem o jiný pokoj, ale nebyl volný. V kojící místnosti se mě sestřičky ptaly jak často ta paní kojí, že jim lže a oni vidí, že malému je zle.

@midramiska Já vim, že to muselo být o nervy, ale ... Jinak to "pořád u prsa" mohla mít klidně načtený někde z netu, spousta laktačních to tak radí.

@treasurka To klidně beru, ale že si nenechala poradit ani od laktační poradkyně jak na to. To nechápu. A úspěch to Teda nemělo, protože já přišla na pokoj až den po ní a odcházela jsem dřív, protože jí malý moc ztratil váhu.

Já měla sice spolubydlící fajn, ale vadily mi její návštěvy, kdy se třeba na 1,5 hodiny na pokoj "nastěhovala", která nezavřela pusu.
Teď podruhé určitě chci nadstandard a doufám, že mi vyjde.

Nejhloupější člověk, jakého jsem dosud poznala, to byla moje spolubydlící po prvním porodu. Hned všem vykládala něco o otci dítěte, jak nejeví zájem. Opravdu všem hned na potkani. Moje mama mi nestihla říct ani ahoj a už o slečně věděla toto vše 😅 naprosto nechápala nic, co ji sestra řekla. Ale jakože vůbec... a dítěte mi bylo upřímně líto, protože ho pořád dlachnila jak panenku na hraní. Žádné podpírání hlavičky, nic. Pak se divila, proč dítě pláče a ono bylo prostě chudák jen unavené a chtělo v klidu spát, coz ale nemohlo, protože jeho maminka si s ním chtěla hrát 😏🤦‍♀️

Kdyz to čtu, jsem ráda, ze jsem byla na pokoji sama :D.

Teda když to tu čtu, jsem ráda, za fajn holčinu, kterou jsem vyfasovala já. Ležela jsem teda na rizikovém oddělení, dcerka se narodila extrémně nedonošená a tahle paní tam musela být zase kvůli své ještě nenarozené holčičce, které ještě v bříšku zjistili srdeční vadu. Dost jsme se nasmály a i vzájemně podporovaly. Když jsem pak za dcerkou dojížděla, byla jsem ji tam párkrát navštívit (ležely jsme v Motole a ona byla od Ústí n/L) a dlouho jsme pak byly ještě i v kontaktu přes fb. Říkala, že ten týden se mnou byl nejlepší ze všech, co tam musela strávit.

Já u prvního - starší druhorodicka, pohoda, klídek, ale dítě řvalo 23 hodin denně, naštěstí tam byla jen dva dny a já pak dalších 10dni smaa na pokoji, syn zlatej, byla to dovolená.
U druhého, mladinká prvorodička, dítě se zánetem, neměla ho, ale provolala téměř celé dny, ale byla příjemná, naopak řvalo pořád moje dítě (což rve do teď, a po půl roce jsem už úplně vycucla z toho). Třetí operační den mě naštěstí pustili, brali mě jako zkušenou matku 🤣

Byla jsem na pokoji sama..v září nás bylo na oddělení asi 6 a pokojů 8,takže jsme byly každá sama..na jednu stranu super,ale na druhou to bylo na budku,byl covid,chlap mohl přijít na 30 min denně,jinak nikdo a ja tam po císaři byla 5 dní..byla jsem z toho na šišku a chodila jsem si povídat se sestrama,aby mě nejeblo 🙈😁

@mmichaella já byla po porodu mladšího syna ráda,že žiju-12 hodin rozeni,zvracení a hodinové siti spodku vysili 🤷, takže taky ze začátku byl u sester, pak už jsem jej měla u sebe.
Starší dcerka se narodila těsně před Vánocemi,tak u mě byli jen nejbližší jeden den a u syna byla chřipková epidemie,tak na oddělení za mnou nikdo nebyl.

To jsem ráda, že u nas v porodnici nesmí návštěvy na pokoj, ale jen na chodbu.

1.porod, dvě spolubydlící, obě skvělé. Jako prvomatky jsme byly v šoku, jaký je porod ve skutečnosti a co všechno nás může bolet v šestineděli 😁 a nechapaly jsme, že to někdo podstoupí víckrát...

2. Porod, spolubydlící fajn. Vzpomněla jsem si, proč jsem to už nikdy nechtěla zažít.
Přišlo mi vtipné, jaké jsou prvomatky úzkostlivé. Nejspíš jsme byla stejná. S jednou holkou jsem byla na pokoji jen 6 hodin, pořád opakovala, že dnes už odchází, za těch 6 hodin to mimino kojila 5x, pořád vážila před a po kojení a 5x prebalovala. Hrozně vážně brala to zapisování. Byla jsem tam s jednou fajn holkou, druhomatkou, hodně jsme se spolu bavily.
Když ta první odešla, dali nám tam jednu dalsi prvomatku a ta mela asi pocit, že musi být pořád vzhůru a divat se na mimino. Když spalo, budila ho, mluvila na něj. Ona ho mela pořád na rukách, kojila, važila, měřila teplotu. Hrozně vážně brala ty tabulky a zapisování. Neměla žádné mléko, dítě salo naprázdno, doteď slyším ten hrozný zvuk 😁
Jinak mám spavé děti. Poprvé i podruhé, my jsme v noci v tom rámusu za světla spali😁
A už opravdu nikdy víc 😂

Tak ja mam bohuzel spatnou zkusenost u obou deti 😂 Holt jsem si vybrala blby termin. Obe me deti jsou v cervenci v rozestupu 3 let. U prvniho (2018) se to leto u nas v kraji zavreli 2 porodnice ze 4. Po porodu se me jeste na sale ptali zda mi nevadi, ze me dovezou na pokoj, kde je jeste jedna neprizpusobiva, ktera ceka na papiry. Rikam ne v pohode. Pak jsem tam byla cely den sama a prisla druhorodicka, ktery byla fajn a me jako prvorodice moc napomocna 😃 No jenze porodnice byla natriskana, tak potrebovali zvolnit luzka a vzhledem k tomu, ze byla druhorodicka a bez problemu, tak ji soupli na gyndu a me tam pozdeji privezli dalai neprizpusobivou, za kterou vecer jeste prisel pritel vecer, rikam ze budu kojit, a ona jj v pohode. Pritom nam kladli na srdce, aby navstevy probihali pokud mozno na chodbe. No ja vystresla prvorodicka jsem se jen otocila zady a kojila a chtelo se mi hrozne domu. Na stesti nas dalsi den pustili. Mimichodem, takhle by normalne rodila v jedne z tech zavrenych porodnic. Druhy porod, opet cervenec (2021), v kraji fungovali 2 nemocnice ze 3, byl co se tyce hospitlaizace stejny, snad jeste horsi 😂 Ale to uz jsem nebyla tak vystresla a dokazala jsem se s tim vyporadat v klidu. Pri prevozu na pokoj tam byla maminka po cisari, druhorodicka, fajn zenska. Tu ovsem dalsi den pustili, jednu noc jsem byla sama a pak mi tam dali mladou holku, ktera byla neustale naplacla na mobilu s celou svoji familii telefonovala pres video hovor, coz bylo fakt otravny, protoze to bylo cely den, pak jeste ji tam donesli jidlo, pecivo salamy, ten salam si neuklidila ani do lednice, jeste, ze jsem byla u okna. Mela tezky porod, neposlouchala asistentky, tak byla sita az k zadku, to jsem slysela po milionty osmy 🤦🏼‍♀️ Malej se ji narodil s nejakou pochroumanou nozickou. Vubec nechapala co ji k tomu lekari rekli, kdyz pak prisli z rehabilitace doktori, tak se ji na neco ptali a ona vubec nevedela co po ni chtej, takze jsem normalne odpovedela za ni. No jo no. Ale nejhorsi bylo, ze ona to nedokazala vysvetlit ani ty svy familii, takze jeji matka uz se tam na dr chystala 🤦🏼‍♀️ Rikala jsem si chudaci doktori. Furt resila, ze ji nikdo nedonesl ciste veci pro maleho a takovy provozni veci, kdy ji to ovsem rikali kdyz prisla na oddeleni na pokoj. No proste mi to prislo jak kdyby dite melo dite. Vzdy jsem chtela nadstandart, aby byla sama, ale nebyl volny. Bohuzel u nas v porodce to nejde zamluvit. Proste prijdes, zeptas se je volny neni volny, kdyz ne jdes na normalni pokoj.

@michaela666 😅😅😅✌️

Já měla úplně super maminku, měla už Teda druhé, ale vždy jsme se domluvili. Dokonce i jestli bude vadit že manžel přijde ráno aby věděl co koupit malýmu atd. Šel z noční. Syn spal s babi. Prostě pohoda. Vždy super domluva.

Musím se přiznat, že při pobytu v porodnici jsem byla já ta horší. Spolubydlící byla fajn, ale neměla dítko u sebe díky žloutence, zato můj malej druhou noc prořval, takže se chuděra moc nevyspala.
Návštěvy mohly sice na pokoj, ale jen 2 hodiny denně, oběma přišel jen 1 člověk, nic co by nějak obtěžovalo.

Ja mela u druheho porodu domluveny nadstandard... ale jedne mamince se protahl pobyt a proto jsem musela po porodu na dvojak. Do pul hodky mi tam prihodili spolubydlici, ktera si vybalila kabelku a vytahla totalne promasteny papir a v nem dve smazenky a bramborak. To ve ctyri rano fakt nechces😃

První porod v pohodě, navzájem jsme si hlídali dítě, když jsme šli do sprchy atd. Jako prvorodičky jsme z toho měli vítr. Druhý porod : ta ženská nezavrela hubu a pořád měla návštěvu ( švagrová co dělala v nemocnici na dětské JIPce) , neměli moc děti a tak u nás byla furt, mobil mela přilepený k uchu a vůbec jí nevadilo že chci spát a v noci chralala že jsem uvažovala že ji udusim plenou ... Ale pak mě přestěhovali do oddělení pro nedonošené děti a JIP dětské ( intermediální oddělení), a tak už větší pohoda ale zase jídlo hrozný ( tak jste jen ubytovaný doprovod) ...

U prvního jsem si v nemocnici docela pobyla - nejdřív vyvolávání porodu, nakonec císař, ale malý měl problémy, takže byl na JIP a já na šestinedělí na pooperačním pokoji... Návštěvy nebyly kvůli chřipkové epidemii, což jsem byla ráda, protože jsem byla psychicky dost na dně. Většina holek byla fajn, ale tenkrát mi bylo nepříjemné už jen to, že já se bála o život svého dítěte a holčina, co tam miminko měla, neustále brečela, že ji bolí prsa, že kojit nebude, pořád ji chodili přemlouvat, hádala se se sestrami, s laktační, pořád řev, prostě super... Pak na nedonoseneckem oddělení jsem byla sice s docela fajn holcinou, ale měla v nemocnici sestru a tetu, které byly každou chvíli u nás na pokoji (jinak byl pořád zákaz návštěv), což mi dost vadilo. Navíc pořád všichni obdivovali její hodnou holčičku a já tam byla sama s malým urvancem, tak jsem si přišla úplně nemožná a bylo mi to všechno strašně líto.
Podruhé jsem byla naštěstí v nemocnici chvíli a docela jsme se nasmaly. Jelikož jsme všechny byly minimálně druhorodicky, tak i sestry se k nám chovaly lépe a chodily za námi minimálně 😁