Neopodstatněný strach z řízení auta a parkování
Ahoj, vím, že tu podobné diskuze jsou, ale jsou starší a já potřebuju trochu uklidnit 🙂 Co vám pomohlo překonat strach z řízení - a z parkování? Máme docela široké a dlouhé auto, já navíc dlouho neřídila, protože mě vystresovalo hned po autoškole řízení s tátou (myslel to dobře, ale jak byl nervní, tak jsem začala hrozně chybovat - a to mě to v autoškole bavilo) a já se pak přestěhovala do většího města a tam mi zkrátka stačilo MHD. Jenže čas od času potřebuju přeparkovat nebo někam zajet sama a zjistila jsem, že přes všechno snažení a domlouvání si z toho mám vážně strach - kdybyste mě viděly vyjíždět z garáže... Najednou jsou ta vrata hrozně úzká, já nemám odhad, a všude sloupy 😀 Vím, že to chce cvik a trénink, ale potřebovala bych nějakou kouzelnou formulku, abych se nebála, že to odřu (máme parádní místo v garáži hned vedle sloupu) nebo že někde uvíznu a budu tam bezmocně trčet a čekat, až mi někdo potupně pomůže... Navíc se stydím, že se bojím řídit, když třeba v práci nikdo nechápe, jak vůbec můžu do práce jezdit MHD, když autem je to "taková pohoda"... Co pomohlo vám ☹ ?
@niheb gratuluji! Akce garaz uspesne za tebou a zbytek se podda.
Automat je zaklad, miluji sveho muze (za vse ostatni samozrejme taky) za to, ze odmita ridit s manualem a pri koupi auta trval na automatu. Mne to bylo jedno (husa....) Kamloliv jedeme pujcujene si jen automat.
Zbytek pujde - parkovat podelne se mozna taky nekdy naucim, ale neni to pro me priorita. Jezdim i dlouhe trasy (6h) sama se synem, ale na te dalnici se ty zkusenosti (resp jejich nedostatek) jeste pozna. Tam me to navic svadi na to slapnout (160tku v nasem aute ani nepoznam, prede jako spokojene kote...) Takze si to musim hlidat. Ale to jspu proste veci o praxi, o zkusenostech. Takze postupne. Drzim palce a kilometrum zdar 😉
Ps. Podpora manzela je strasne dulezita. Ja vim, ze meho muze ten rozflakany predek mrzel, ale ani nehnul brvou, pac vedel, ze me to mrzi taky a budu si davat pozor a ucim se. Skrabance neresime vubec, a paradoxne cim min se o ne bojime, tim min jich je.. Proste bez stresu se jezdi lip 😉
U mě to bylo jen o tom říct si, že jde o ho... Jsou to plechy a plasty. Tak se odřou. Pokud mám dost nafty, vždy někam dojedu. Všechny cesty vedou do Říma. A parkování? Buď to půjde nebo ne. Začnu parkovat a pokud cítím, že to není ono (špatně jsem si najela, nejsem si jistá vzdáleností, jsem nervózní) prostě jedu pryč a najdu jiné místo. O nic nejde. Od té doby co jsem si to srovnala, řídím moc ráda a už jezdím i s dětma sama na výlety nebo dovolenou.
Taky se bojím řídit. Je mi 34, řidičák jsem dělala v 18, pak rok jezdila občas s tátou, občas s mamkou.pak mamka onemocněla a táta už nám auto nepůjčil,ze ho potřebujeme mít v poradku😏pak jsem byla v Praze, tam je MHD úplně ideální.pak mi zjistili epilepsii a řidičák mi vzali a za rok vrátili.dalsich pár let jsem byla v Praze, měla 2 děti a manžel mě furt přemlouval, ať to zkusím. Pak stěhování do Ústí a tady jsem to byla 2* zkusit na parkovišti s obrovským autem.byla to hrůza! Ale manžel pořád že dobrý, že se to naučím a pak mi pořídí malé auto.pak jsem dostala další záchvat a teď v únoru mi vrátili řidičák.muz mě přemlouvá, ať to zase zkusím, auto uz máme menší, kombika, ale já se tak moc bojím, že vlastně nechci.bojim se řadící páky, bojím se, že je to moc věcí najednou a hlavně se bojím, že bych se v tom autě zabila i s dětma, kdybych dostala záchvat.a tohle prostě nemůžu dostat z hlavy.6 let jsem byla bez záchvatu a pak zas přišel a jak mám vědět, že teď ho nedostanu zase? Nebo za 10 let až pojedu po dálnici? Ráda bych řídila, ale ten strach mě úplně ochromuje...
Tak to pěkně poděkuj tatínkovi, taky jsem to tak měla... Naprostá nervózní troska, abych náááhodou neodřela tátovo auto. Od chvíle, kdy jsme koupili s přítelem vlastní bazarové, sedla jsem do něj a cítila se báječně. Nekecám, já měla nervy jen z toho táty!! Takže moje rady: zaplatit jízdy v autoškole, pak pořídit bazarovou plečku, jezdit sama, trénovat a nenervit, že někde něco odřeš (je to jen kus plechu!!!), nenechat si kecat do řízení (až s někým pojedeš), zvýšit sebevědomí. To pořadí kroků libovolně měň, možná můžeš začít posledním bodem 😁. Hodně štěstí, držím palec!
@brunetka11 To jsi dobrá, žes to překonala 🙂 ! Já mám štěstí, že manžel vážně nehne ani brvou a ještě mě chválí tak, že to zní upřímně 😀