Nevydařené manželství z rozumu. Čeho jsem se měla vyvarovat?
Ve dvaceti jsem potkala Honzu. Bylo mu 35, ženatý, malé děti. Strašně jsme si rozuměli, trávili spolu moc času na to, v jaké situaci byl, ale nikdy nedošlo k ničemu, za co bychom se měli stydět. Milovala jsem ho, jestli on mě, to nevím, nikdy jsme o tom nemluvili. Říkal ale, že ženu nemiluje, manželství že je v troskách, ale děti jsou malé, a nechce se teď rozvést. Že prý později, a ať na něj počkám. Já byla rozumná, řekla jsem si, že nechci být jednou z těch věčných čekanek, co čekají, pak je jim 40, život v luftu a on má pořád důvody, proč nemůže opustit ženu a děti. Taky jsem si říkala, že nebudu tahat tátu od rodiny.Takže jsem šla vlastní cestou, jezdila po světě, studovala, pořád jsme byli v kontaktu, takřka denně, volali si, psali, asi 5 let, až do doby, než jsem začala vztah. Spíš z rozumu s kamarádem, který taky nikoho neměl. Honza to ale nedal, začal být na mě hnusný pod různými záminkami, malichernostmi, a tak se kontakt přerušil. Nikdy od té doby jsem si s nikým tak nerozuměla. Mezi tím přišla třicítka, já zase single, panika, že mi ujíždí vlak, nebudou děti, rodina. A tak jsem se vdala za prvního slušnýho chlapa, co se objevil, chtěl to co já, zase spíš z rozumu, než z nějaké velké lásky. Ty děti teď mám, manželství je provozní, manžel je hodný člověk, ale vůbec si nerozumíme, nevážím si ho, nemáme se o čem bavit. Jsem nešťastná, vyhořelá, nevidím pro sebe žádnou budoucnost. Žiju pro děti. Honza je už 8 let rozvedený, má přítelkyni. Dneska jsem našla jejich fotky na fb. Strašně mě to zdrtilo. Vidím, co jsem mohla mít já. Chlapa, se kterým bych se cítila dobře, se kterým bychom se zasmáli, farmu, ovce, kozy, žít v přírodě. Možná bych neměla vlastní děti, ale žila bych nějaký život. Mám pocit, že jsem se zachovala zodpovědně, netahala chlapa od dětí, a teď jsem v háji. Vlastně nevím, co jsem měla dělat jinak...
Chci jen podotknout, nevěř fotkám na FB 😆 ať se tam tváří, kdo chce jak šťastně, realita je někde jinde. Nejvíc zoufalí mají nejvíc šťastných fotek a statusů 😉 ti co jsou doopravdy v pohodě, nemají potřebu to nikde prezentovat.
Jedna nevyžádaná rada:D Když kvůli tobě chlap odejde od přítelkyně či manželky, je velké riziko, že odejde i od tebe, až se po čase objeví nová kopretina. A tvořiči čekanek jsou na to experti 🙂
Asi máš jen rozbouřené emoce a brzo se to spraví.
Já bych možná taky v životě udělala nějaké věci tak před 10 lety jinak (ne v osobním životě, tam jsem spokojená), ale když si řeknu, že kdyby mi někdo nabídl se vrátit v čase a napravit to, hned to odmítnu. Protože bych neměla své dvě děti (3,5r, 1r). Konstelace hvězd by byla jiná a třeba by se nenarodily nebo by se narodily jiné a já bych jiné nechtěla. Ty by ses opravdu chtěla vrátit v čase a vyměnit nějakého chlapa za tvé vlastní dvě děti?
Jinak souhlasím s ostatními, na sociálních sítích může být vše naprosto jinak, než v realitě.
já asi řeknu něco úplně divnýho... ale... nechceš mu zkusit zavolat/napsat? Když to vezmu úplně blbě - ty si jednou nohou v rozvodu, on má jen přítelkyni. Pokud by to on cítil tak jako ty, ještě můžete žít šťastný život. ALE pokud ne, pokud ti neodpoví, pošle do háje atp. Aspoň budeš vědět, že tohle nebyla tvoje cesta. Myslím si, že pak se víc uklidníš a přestaneš řešit coby kdyby.
@vitezove Taky jsem si říkala... Asi jsem srab, bojim se, že se mi vysměje, nebo že se mi ta moje vzpomínka sesype jako domeček z karet, a zbyde jenom trapnost. Ale aspoň by mě to osvobodilo, žejo...
... a navíc, teď mám zase já malý děti, a taky jim nechci rozbít rodinu, takže kdyby "něco" začalo, tak stejně nevím, co bych s tím dělala.
No jenže tu rodinu rozbíjíš taky, minimálně jen tím, že si nešťastná vyhořelá a nemůžeš si vážit vlastního manžela. To není nic, v čem tvoje děti chtějí žít...
Já bych to riskla. Ono právě - když se ti vysměje, tak tě to strašně osvobodí. Budeš to mít prostě vyřešený. Takhle to v tobě bude hlodat a nikdy ti to nedovolí mít láskyplný vztah. Tak to udělej. Riskni to. A prostě to nějak uzavřeš. A o děti bych se nebála. Nejspíš stejně cítí, že to není ideální a možná by nebylo tak hrozné, kdyby viděli maminku v láskyplném vztahu. Ale stejně - to bych řešila až potom. Protože je dost dobrá šance, že řekne, že prostě je teď s jinou a miluje jí. A ty nebudeš muset řešit nic ale bude se moci posunout dál.
@vitezove Tyjo, ja nevim, co chci… ale vubec 🙈
Píšeš, že jsi se vdávala z rozumu, zkusila bych se zamyslet a připomenout si ty důvody, které Tě k tomu tenkrát vedly. Třeba Tě přimějí k tomu pohlédnout na manžela jinýma očima.
Mám jednu kamarádku a ta říká, když člověk chce a je otevřený, tak je schopen milovat kohokoliv, takže se zamysli, jestli tam je z tvoji strany vubec vule zmenit vztah vuci manzelovi.
Tak pak bych ti doporučila třeba buď psychoterapii. Protože tam si to prostě celé proberes a přijdeš na to, co chceš. A nebo kinezioterapii a nebo Acces Bar. To jsou metody co pomohou fakt rychle tyhle věci zpracovat a uvědomit si, jak dál.
Přijde mi, a nemyslím to zle, že jste si v mládí nasadila vysokou laťku, tím, že jste byla jen milenka a nepoznala i druhou tvář chlapa. Oni nejsou dokonalí, každý, opravdu každý má své mouchy, pro ženy těžce stravitelné. Proto máte teď pocit, že jste se současným mužem nešťastná. Snažte se si najít jednu jedinou věc společnou... Z manželství se neodchází z nudy, ona dřív nebo později přijde. Je to ale o pocitu mít se kam vrátit, kde vás má někdo rád, komu na vás záleží.
@vipeta D9ky. Já si tu (doma) právě nepřipadám milovaná. Potřebná jo, ale ne milovaná.
@vitezove Ny psychoterapii jsem nějakou dobu chodila. S těmi druhými dvěma máš třeba osobní zkušenost?
Jj s oběma. Acces Bar mi stráaaaaaasne pomohlo. Úplně neskutečně. Na to, že jsem tomu fakt nevěřila. Tak opravdu moc.
Ta kinezio mi pomohla, ačkoli jsem tam šla vlastně kvůli neplodnosti a že mi to odblokuje nějaké trauma, které by to mohlo způsobit. Tak to trauma mi to rozhodně odblokovalo. Srovnala jsem se s něčím v dětství a dost pochopila sama sebe. Ale Acces mi spíš pomohl to už neřešit a být v pohodě a snaset i budoucí stres lépe a tak no... asi to chce vyzkoušet co pomůže tobě. Ale viděla bych to možná na tu kinezio... tam se přeneses do nějakého svého traumatu a vyřešis ho. Já třeba mluvila se svou mámou, když mi byli 4. Ty by si možná mluvila s ním, nebo s někým jiným. Možná by si přišla na to, proč se špatně rozhodujes ohledně partnerů. A tak. Podívej se jestli máš kolem sebe někoho kdo tyhle věci dělá.
