Nezvládnutelné dvouleté dítko

Pravdu? u nás první dítko je svéhlavička - ničím se nezabavilo ani na pět minut, vztekloun je po mě, když mu něco nejde 🙂 na noc má ještě plínku a je mu tři a půl. vzdor a vše pramenilo z toho, že nám prostě nerozuměl. a omluvte mě prosím, ale ostatní maminky nějak nechápu, proč hned vše řešíte, že dítě má určitě ADHD a pod :-/ to by v podstatě muselo být skoro každé. u nás je prostě první syn takový, že sám nechce nic, druhý si chvilku vyhraje, ale chce se hodně mazlit, takže je to jen o kontakt kontakt kontakt.
zakladatelce - vyroste z toho, nebo se to určitě zmírní, až bude více mluvit 😉

@martas1977 jako že neumí říct ano a ne? však může kývat tou hlavou 🙂 my jsme znakovali od mala a fakt je to velká pomoc, dokud dítě nemluví. Předejde se spoustě nedorozumění.

@mandala jj to jsem napsala 🙂 , protože tak to někdy cítím, že bych na ně nejraději křičela a komandovala je..ale moc dobře vím, že to nikam nevede..a tak to nedělám..nenapsala jsem, že to dělá zakladatelka diskuse..

Nikdy nezapomenu, jak jsem sedela v slzach v kuchyni u linky a zoufala volala na linku duvery, protoze uz jsem byla uplne zoufala ze sve prostredni dcery. Tva dcerka mi ji pripomina. Bylo to nepopsatelne narocne a nikdo to nechapal, ani to neslo nikomu rict. V jejich trecj letecj jsem byla jak schizofrenik. Mela jsem pocit, ze kdykoli s ni vyjdu na ulici, lidi na me koukaji a hodnoti me: Davno bych ji serezala, kdyby se tak chovala, a zaroven: Proc je ta matka na to dite tak zla, chudak holcicka. Nejstarsi dcera byla naprosto ok. Lehce zvladatelna, hodna... To pokracovalo. Problemy ve skolce i ve skole s autoritami apod. Nikdy nebyla vylozene zla, ale vzdy v opozici, strasne rychla, bez pudu sebezachovy, dospele brala jako sobe rovne. Prinaselo to spoustu komickych situaci i situaci k placi. Stridave jsem na ni byla pysna a za moment jsem mela chut ji serezat, protoze mi treba utekla do silnice. Psychicky jsem to casto dost spatne zvladala, protoze jeji otec na vychovu kaslal. Dnes je ji skoro sedmnact a je uzasna holka, ktera si umi rict, co chce a neboji se. Je oporou pro svoje kamarady, kterych ma spoustu a nekdy i mou. Je hodne silna a rozumna, vi vic, nez spoustu lidi ve ctyriceti. Myslim, ze vedela od mala a vzpouzela se pro ni nesmyslnym prikazum. Takove deti sice potrebuji pevne hranice, ale zaroven musi i citit, ze je respektujeme a mame radi takove, jake jsou a ne, jake bychom je chteli mit, nesmime se je snazit menit. Myslim, ze Tva dcerka je jina, nez okolni deti, ty, ktere k vam chodi a ty je porovnavas s ni. Ale to je dobre. A uvidis, jednou, v budoucnu, to pro ni bude obrovske plus. Premyslej, co Te ma naucit, protoze tyhle deti jsou nejvetsi ucitele. Pokud to pujde, nech ji nekdy nekomu jinemu a Ty vypni a jdi si nekam osdpocinout, delej, co mas rada. Nacerpej energii jinde, protoze s takovym ditetem ji potrebujes moc. Drzim pesti a ver, ze je to zdrava holcicka, vse ma svuj duvod a neni jen spatne, ze je takova. Naopak. Bude to narocne, ale vse se stokrat vrati. Bud dusledna, at se vzteka, jak chce, ale zkus nekricet a neplacat ji. Vyuzij vsechny moznosti, jak posilit svou psychickou odolnost a silu. Co muzes, to ji povol, ale hned, spatne je neco zakazat a pak povolit kvuli jejimu kriku. Pokud zakazes, treba je to nebezpecne apod., stuj si na tom. Ja si vzdycky rikala, ze nebude ublizovat, rozbijet veci a nebo ohrozovat sebe. Jinak to neresim a povoluju. Pomahalo mi, kdyz mi nekdy nejaka dobra duse pripomnela, ze jednou bude dobre, ze ma takovou povahu a ze to v ni nesmim "ubit". Dobre se to pise, ze? Ja vim. Tak muzu uz jen drzet pesti a prat hodne sil! Chtela jsem predat zkusenost. Dnes je ma dcera jednim s nejuzasnejsich lidi, co jsem poznala. Ta nejstarsi, za mala jen hodna, to ma daleko tezsi.

@kacikaci ja po ni nervu,nejsem hystericka,zvyseni hlavu neni rvani

@martas1977 však jsem nic takového nenapsala 😕

@martas1977 a nezkoušela jsi na ni "metodu" Nevýchovy?Syn byl to samé, u ničeho nevydržel, s ničím normálním si nehrál,navíc nerespektoval autoritu, neměl pud sebezáchovy ( ikdyž jsme mu x krát vysvětlovali, že nesmí běhatt do cesty, že tam jezdí auta, tak mu to bylo jedno a klidně do ní vbíhal - jednou vyběhl tak 3 metry před dodávku ... a ☹ ) Bylo to šílené období, navíc se pak přidružovali komplikace ve školce , atd. Sama jsem pak hledala různé info na netu, narazila jsem na stránky Nevýchovy a docela zajímavé info. Něco zkoušíme, něco se nám podaří , někdy je to o ničem. Ale z vlastní zkušenosti vím, že čím negativněji jsem na něho mluvila a jednala s ním, tak mi to vracel. Takže jdeme cestou klidnou ( ne vždy to ale jde) a snažíme se dojít ke kompromisu. Jinak syn má lehkou ADHD potrzenou v ppp i od neurologa. Váš případ to být nemusí. Snad se to u vás brzo zklidní 🙂

Devcata za vsechny prispevky mocinky dekuji.Neco mi to prineslo,hlavne to nejdulezitejsi,vnitrni klid.Drzte mi pesti,at mi vydrzi co nejdele.Kazdopadne vsem moc dekuji

@duvi21 moc krásně napsané ... skoro jako bych to četla o synovi.... mu je zatím jen 5 let, ale já si za poslední rok hodně uvědomila a zjistila, jak jsem mu ubližovala, když jsem chtěla aby byl jako ostatní .... je to sice strašně náročné, ale miluju ho z celého srdce a vždycky budu stát za ním ... ikdyž ho většina okolí nevnímá stejně.

@duvi21 Ahoj, to je jako kdybych četla o naší dceři. Můžu se zeptat, kdy to asi tak přešlo? Je fakt, že nejhorší období měla kolem dvou let, ted už je rozumná, ale někdy ji to ještě chytne a není s ní řeč. Díky za krásný příspěvek. Je mi hned líp, když vím, že na tom nejsem sama 🙂

Ahoj,
mám chlapečka, kterému jsou teď čerstvě dva roky. Donedávna to bylo zlatíčko a najednou před cca dvěma měsíci začalo perfektní období vzdoru - na všechno říká "NE", nechce se mu poslouchat, mlátí s hračkama, často se vzteká. Taky ještě moc nemluví, skoro vůbec, ale všemu rozumí, tak to vůbec nehrotím, má ještě čas. Už chodí přes den na nočník, ale to vzniklo před nedávnem ze dne na den, kdy najednou zničehonic nechtěl plenku a bylo to, začali jsme konečně nočníkovat ...oni prostě sami dají najevo, kdy jsou už na to připravení. Do té doby jsem to s ním párkrát zkoušela a nic a najednou si řekl sám a během pár dnů jsme to celkem zvládli, kromě pár nehod, samozřejmě, to je normální. Dudlík na spaní musí mít, na tom je zatím závislák. Takže hodně mi to připomíná mého malého, teď nic asi nezjistíš, protože to je klasické období vzdoru a to je normální, musíme počkat, až je to přejde a přijde zase něco dalšího🙂 A.

...aha, teď jsem si všimla, že píšeš, že to má malá už od narození...tak to mi zase trochu připomíná naši malou, které je teď 4,5 roku...odmala totálně uřvaná, vzteklá, u ničeho dlouho nevydržela, pořád mluví (na rozdíl od malého mluvila pěkně už brzo), neustále po mě něco chce, je hlučná, ale jinak moc šikovná a chytrá......a má poruchu pozornosti, diagnostikovala jí to dětská psycholožka myslím už ve třech letech, ale jak poroste, má se to jen zlepšovat a malinko bych řekla, že je to fakt časem lepší. Tak to je taky možnost, ale to má prý skoro snad každé druhé dítě a většinou to není nic hrozného a vyrostou prý z toho...taky jsem z ní byla od jejího narození úplně vyčerpaná a hotová, jen jsem tehdy nevěděla, o co jde, bylo to hooodně náročný a pořád je, i když trochu lepší....A.

Ahojte, možná co napíšu sem úplně nepatří ale říkám si, čím to je, že za nás tolik dětí s těmito problémy nebylo? Jsem zrovna těhotná a radit tady teda nebudu vůbec 🙂 nemám totiž velice co. Jen jsem se chtěla zeptat na průběh těhotenství. Máte pocit, že jste prožily těhotenství relativně v klidu, nebo bylo něco, co jej mohlo nějak narušovat? Například mi jde o stres, problémy v partnerství, hádky, kofein nebo cigarety. Nikoho neodsuzuji, jen se ptám. Klidně mi to písněte do zpráv, kdyby se vám nechtělo sem 🙂 Děkuji moc za info 🙂
A zakladatelce přeji, ať se brzy vše uklidní a může si malou užívat tak jak ona sama by ráda 🙂 Ať je šťastná 🙂

@martas1977 Já tohle měla s prvorozenou dcerou, kdo to neprožije tak to nepochopí. Když si na to vzpomenu zpětně tak moc nechápu jak jsem to ustála. Bojkot všeho (někdy jsme měla pocit, že mi dělá naschvály 🙂) a šílený scény, když se rozhodla, že něco dělat nebude tak přes to nejel vlak. Třeba se rozhodla, že si nesedne do sedačky a já ji prostě nedokázala do té sedačky dostat ani násilím, nechápala jsem, kde bere dvouleté dítě takovou sílu, nepočítaně mi usnula na zemi vyčerpáním. Pamatuji jak se asi ve 3 letech se rozhodla, že si ty oteplovačky na ven nevezme, protože jsou klučičí ( byly černý) a radši týden nešla ven a den, co den ležela na zemi v chodbě (2-3 hodiny) a řvala jak šílená ale neustoupila jsem jí. Hračky neexistovaly, jediný, co jí zaujalo byl ovladač od tv a mobil. Můžu Tě uklidnit, že se to srovnalo samo kolem pátého roku. Ale stálo mě to hodně, hodně nervů. Zkoušela jsem všechno po dobrém, po zlém, zákazy, vysvětlování, sliby, vyhledala jsem i odbornou pomoc ale všechno se srovnalo věkem. U nás se to hodně zhoršilo i příchodem sourozence ( trvalo to asi 2-3 měsíce). Dneska je to osmiletá, naprosto spokojená a sebevědomá holčička, která mi dělá jen radost. Syn byl od narození úplný opak, hodné, klidné dítě, které si nechá vše vysvětlit, hodinu si dokáže hrát s jedním autíčkem a nikoho k tomu nepotřebuje.

@martas1977 v necelych dvou letech?...zakopany pes bude asi v tom, ze je tak mala, ja mam doma to same a zdaleka nejsem sama.

@aneta15 Ty snad píšeš o mých dětech. Až na to, že mám kluky. Úplně přesně se starším i s mladším. Když si vzpomenu jak se vztekával a co jsem si vyslechla za nevyžádaných rad. Taky se to srovnalo po pátém roce. Teď chodí do třídy pro nadané děti a je z něho fajn kluk.

@martas1977 chapu, ze te to vycerpava. Ja mam hodne k ruce moji mati, ta je tady pecena varena, dite mam jedno, tady to dvoulety a musim popravde rict, ze jsou dny, kdy se budim s hruzou, jak ten den preziju. Zvlast, kdyz jsem na nej sama nekdy. Kdyz neprijde ani mati a kdyz je manzel v praci. Zrovna dneska jsem si v duchu rikala, prece neni normalni, abych mela hruzu z dalsich dni, kvuli svymu diteti? A pak jsem si rekla, ze prece musi vyrust a bude zase trosku rozumnejsi. Ze mam nejspis nejaky spatny den (rostou mu zuby a nevyspala jsem se vubec). Ze s nim prece usinam temer dva roky, tak je nesmysl, abych se bala existence s mym deckem. Nekdy mi to pripada moc krasny, ze vsechno funguje a pak mam nekdy tyto myslenky, ze se bojim dalsiho dne jak to zvladnu. Ale vidim jak roste, jak se vyviji, ze se porad toto zlepsuje, ze je samostatnejsi. Takze jednoho dne se snad osamostatni zcela, ne? 😀 Cizi deti, co hlidas, vedi, ze nejsou doma a tudiz, protoze jsou to inteligentni bytosti, se podle toho chovaji. Co ty vis, co delaji doma 🙂

Jo a když jsem ještě byla svobodná a bez závazků a viděla někde takové dítě, tak jsem si říkala jak je ta matka děsná a neschopná, že bych ho srovnala. No nesrovnala 😀 Teď když takové dítko vidím, tak si jen řeknu chudák matka 😀

@no_title syn se při vzteku třepal hodně a ADHD rozhodně nemá. Naopak je hodně soustředěný, vydrží dlouho při činnosti apod.

@pladik prožila jsem naprosto pohodové těhotenství bez velkých stresů, nekuřačka, bez alkoholu, bez kávy, léků apod. A bylo to i dříve. I Já jsem byla velký vztekloun. I když jenom doma, Stejně jako můj syn. A moje máma mi připomínala vrstevníka, který byl taky vyhlášený. Možná se tím dnes více zabýváme a více o tom víme.

@pamal tech symptomu by melo byt vic najednou, myslim. Aby ta diagnoza platila. Aspon 4 z nejakych definovanych v ucenych knihach.... 😀 nebo tak nejak, proste nekolik. Myslim, ze u kazde nemoci nebo poruchy je stanoveno kolik (minimalne) tech projevu ma byt pritomno a jakych. To ti rekne spis nejaky odbornik 🙂

@martas1977 tak já na rozdíl od většiny zde si myslím, že bys měla být přísnější. Plácnutí po plíně nebo domlouvání může fungovat, ale u vás evidentně nezabírá. Mám taky dvouletou holčičku. Před třemi měsíci se začala vztekat a dělat šílené scény kvůli mnoha věcem. Nikdy jsem ji nechtěla bít a zkoušela domluvy, ale nezabralo to, naopak mě začala bouchat a prosazovat si za každou cenu svou. Nakonec jsem vzala prostě vařečku a dvakrát jí plácla přes holý zadek, aby to štíplo. Velmi to pomohlo, pak už stačilo při scénách jen pohrozit vařečkou a byl klid. Celkově jsem jí za ty tři měsíce opravdu plácla jen třikrát. Nebo když mě třeba bila a kopala nožičkama, tak jsem jí řekla, že takhle se s ní bavit nebudu a odešla jsem do jiné místnosti. Jakmile neměla publikum, přestala. Dnes je to pohodová holčička, vzteká se minimálně a chápe, že když po ní chci něco co je důležité a vysvětlím jí to, tak to prostě udělá. Myslím, že prostě potřebuje pevnější vedení a myslím, že až bude ty hranice cítit, uklidní se a vydrží i déle si hrát, něčemu se věnovat.

@nerreidda Stat pri nem je to nejdulezitejsi, ma stesti, ze Te ma 🙂 I dnes to dcera nekdy rika, ze se citi casto sama, nema se skym bavit o svych nazorech, a ze je moc rada, ze jsem stala a stojim pri ni a at udela jakekoliv rozhodnuti, ze ji za to nesoudim, ale respektuju to. Vsak ona si popr. nabije kokos 😀 A to je taky treba.

@naomi6 No to jsem prave tenkrat tak potrebovala, vedet, ze je na tom nekdo jako ja. Bohuzel internet nefungoval (ne tak, jak dnes) a ja se citila casto jako blazen. Silena matka s silenym ditetem 😀😀 Vsechny deti ostatnich byly proti ni beranci a matky se na me pohorsene divaly, nez nektere mely prilezitost zjistit, ze jsem dusledna dost, ale tohle decko si proste jede tu svou brazdu nezavisle na nazorech ostatnich. Tak ono to uplne nepreslo nikdy, vzdycky za cas se neco resilo, nejaky "prusvih". Treba obcas mela pocit, ze je nejak moooc nemocna (nesnesitelny bolesti bricha napr.), tak pohotovost, jen, co ji prohledli, tak se otrepala a byla jak rybicka. To se stalo mnohokrat. Dnes se tomu smeju. V deseti letech ji vezla ze skoly rychla s majakem s fixovanym krkem do nemocnice, ja urvana autem za ni, nervy totalne v kyblu,vynaseli ji ze sanitky, ona vypadala jak ochrnuta, ani se nehla, ja vydesena, no umite si to predstavit. Vysetrili ji, rekli, ze je v poradku, ona vyhodila kolecka na botach a zacala tam jezdit po hale. Prede vsemi. Nekdy i doliskat by bylo malo.Takove zazitky nam obcas pripravuje dodnes.
Ale to nejhorsi asi preslo, kdyz jsem ji mohla "pustit" a rict si: je to Tvoje vec, ze si nabijes pusu a taky si to "vyzeres". Ja jsem ji vlastne pak uz temer nevychovavala, vychovavala se sama. Takze jestli dostala petku, ja to neresila. Rekla jsem ji, ze je to jeji petka. Resila jsem neco jen kdyz se chovala nejak agresivne - slovne, ne ze by byla nejaka bitkarka, a kdyz za mnou prisla a rekla si o pomoc apod. Takze nekdy tak ve treti tride jsem uz vetsinu veci nechala na ni. A ani v prvni treba jsem to neprehanela. On totiz clovek zjisti, ze uz nema silu, tak se na to proste vykasle a resi jen to nejnutnejsi. A to je mozna pro deti i dobre 🙂😉

Jo a souhlasim s tim, nereste ty diagnozy. Ono kazdemu se da najit nejaka diagnoza, kdyz budete chtit. Uzivejte se navzajem, ucte se od sebe, strasne rychle to utece a deti budou fuc. A bude smutno i po grazlikach, protoze oni maji taky hodne do sebe a zase s nima v zadnem pripade neni nuda 😀 A co vypada v tuto chvili jako obrovsky problem, za kratky cas uz vubec nebude dulezite. Akorat se nenechte usurpovat, rodic je sef . Oni jak bobanci zjisti, ze maji hodnou maminku, hned to umi zkouset, kam az muzou zajit. Ale to vsechny zname 😉