Nic mě nebaví. Co se sebou dělat?
Jak začít.... Asi začnu tím, že jsem už tři roky na rodičáku, který mě vůbec nebaví, protože mám celkem náročné dítě. A možná i proto nikam nechodíme, protože jsem vyřízená už než vyjdeme z bytu. Skoro celé dny trávíme doma u tv, mobilu nebo pc. Já vím je to hrozný, ale jediný zroj zábavy. Kamarádky mám daleko a ani nejsem ten typ co je potřebuje často. Na hřiště nechodíme, protože malou baví jen houpačka a to moc nebaví mě tam hodinu stát a jen ji houpat. Ven na procházky taky moc nechodíme, protože není pořádně kam a malou chodit nebaví. Sama taky nikam nejdu, protože prostě nevím kam nebo co dělat.Když se mě muž zeptá co bych tedy ráda dělala, tak sama nevím. Jsem otrávená asi sama ze sebe. Před malou jsem znala jen práci. Doma mě k ničemu nevedeli a ani rodiče žádný koníčky neměli. Rodinu už skoro žádnou já ani muž už nemáme a to málo co nám zbylo je od nás přes půl republiky.
Štve mě to a chtěla bych s tím něco udělat, ale....
Prosím, vím že jsem hrozná a asi se mi to nechce od vás číst, tak prosím bez uštěpačných zpráv.
Mějte krásný zbytek víkendu.
Chce to se hecnout… po druhým roce je to zábavnější, dej si cíle co prcka naučit - odrazedlo, kolo, už to nemusí byt jen k houpacce, taky jsem nebyla urvaná trávit volno na písku a ze zábava - ale chce to vypadnout ven, nemá me kam utéct- jento obehnány brankou a hlidam jestli od nekud nespadne… doma jsem se bavila s ni mít trosku pestrý aktivity- nějaký ty časopisy na nálepkování, pak kreslení, atd.. knížka, nějaký navlikani, lego… kouzelný čtení … a když potrebujes něco udělat je fajn zapojit prcka když to jde; sice to dyl trvá, nějaký kroužek? A na psychiku nejvíc pomohl návrat do práce 😎🤩 jako nenaplnuje me hrkani hrkackou, rikanky, babovky na písku, řešení co bude dneska na oběd, svacinu, koukani na kacenky co druhy den 😂a vycházky ráno a odpoledne, byt ve strehu kde koho co napadne🤣ale beru, proč to pro ty prcky neudělat, je to jen období, který stejně ve výsledku bude chybět.. a ten čas co prckovi věnuješ se to vrátí.. pohraje si pak sám, později už to bude parťák a půjdou časem zas aktivity co bavi i tebe a ten život bude veselejší…🙂rodinu mám, kamarady taky, ale daleko,.. tady se me povedlo najít jednu kamarádku… případně kamarady z práce, ale to je jiný město a jak jsou v praci a mají větší děti; tak je to spis sváteční záležitost a vesměs hodina cesty ..udělej si nejaky ten hmg a půjde ti to lip…
Upřímně, chudák dítě. Já taky nejsem druh supermatky, co si libuje v mateřství tvoření s detmi, ale představa dne stráveného u televize a nic nedělani s dítětem mi přišla hrozná. Takže jsem vlastně udělala z matersvi i zábavu pro sebe hlavně se starší byla jsem na ni ,, sama" - manžel pracoval a do toho studoval dálkové VŠ), s druhým to bylo komplikovaný, nemocný, do toho období kovidu a jiné osobní starosti a málem mě to stalo psychické zdraví i rodinu.
Ale s jedním dítětem jsem z procházek s miminkem v kočárku výzvu na zlepšení postavy po porodu, jak to šlo nahlásila jsem nás do plavání (plave do teď mimochodem a to je ve škole). Jak začlo dítě chodit tak do cvičení, aby jsme byli mezi lidmi (ano není to jednoduché trávit čas s jinými matkami 😅🙏, ale bylo to fajn. Dítě se socializováni). Dcera ještě nechodila, ale už jsme zkoušeli odrážedlo, na hřišti lezla do písku nebo jsem ji klidně hodinu houpala na houpačce. Našla jsem si pár i známých /kamarádek se kterými jsme jeli třeba někam na výlet nebo do hernicek - třeba vlakem do vedlejšího města do hernicky. U nás v zoo jsme byly snad každý měsíc, v hernickach každý týden. A
Jsi znuděná matka a znuděný postoj přebírá i dcera. Proč netravite čas spolu jako rodina? Proč nejdete i s mužem spolu a s dcerou někam? V okolí nemáte nějaká hezká místa my výlet? Na kolo? Sednout na vlak a jet třeba na nějaké hřiště, do zoo... teď pustet draka, neboj jít sbírat kaštany a udělat z nich pár zvířátek, jezdit na koloodrážedle, jít někam do muzea... V dnešní době je takových možnosti pro matky s dětma. Ale u tebe je největší problém ty sama, jsi líná zapojit mozek a něco vymyslet, natož to zrealizovat. V podstatě to zrušíš s výmluvou na dceru, že ji to nebaví.... ale ji to nebaví, protože ho nebaví tebe. ano je to práce udělat z toho dítěti zábavu , ano možná bude třeba vpruzena, ale je to jen o tobě ji namotivat a udělá z toho prima den.
Ono po pravde asi ten mobil je nic moc. Nastavila bych si nejaky cas straveny na mobilu, treba hodinu denne a ne vic. Ono te pak donuti delat neco jinyho 😉 co treba v lese stavet chysky? Jit na houby? Tam se nemusis ani s nikym kamosit. Chapu, ze pro nekoho je hriste opruz, ale me treba bavilo stavet babovicky a hrad z pisku. Nebo jsme vybirali kaminky. Ted se daji sbirat kastany, hezke barevne listecky a neco z toho vyrobit, proste nesedet u mobilu, to ses pak unudena a mas blbou naladu 😉 hlavu vzhuru, treba bude od ledna lip 🍀
Řekla bych, že jsi už vyhořelá a strašně se ti uleví, až nastoupíš do práce, i když se toho teď bojíš. Co se týče péče o malou, dávej si pro začátek splnitelný cíle. Třeba kup nějakou sadu na vyrábění v pepcu anebo časopis typu Méďa Pusík a 20 minut dopoledne se malé věnuj. Je dost dobře možný, že tím strávíte nakonec víc času. Nastav si ale na těch 20 minut budíka a prostě se soustřeď na tu malou a neber telefon do ruky, vypni si na něm zvuk, ať vás nerozptyluje a nemáš tendenci ho kontrolovat. Na odpoledne si zase stanov jinou aktivitu, kterou byste mohly dělat. Třeba si na youtubu pusťte playlist ze 4 písniček a na ty si zatancujte. Úplně nejlepší by ale bylo, abyste prostě vyrazily ven. Pro tebe to bude strašná psychická vzpruha. Jestli s malou chodí tatínek, tak fajn, běžte všichni. Ať se on stará a ty se můžeš prostě jen projít. Hlavně odpojit mozek na chvilku od mobilu a televize, to je fakt strašná droga, která ti ničí život.
@aarriel
@evik19 já se malé věnuju. Není to tak, že jen ležim u tv nebo s mobilem. Ale prostě mě to nebaví si s ní hrát. Malujeme si, vystřihujeme, čteme si, skládáme puzzle. No děláme toho myslím si dost, ale nebaví mě to. Ona taky hned u všeho řve, vzteká se atd. A venku to není jiné. Ono tady kde žijeme je to dost otřesný. Není tu les, park nic. Jen pole a pole.
Hele me to taky nebavilo 🤣🙈 takze chapu. Neboj bude lip 😉
Ale to nebavi většinu matek, mě rozhodně ne, proto jsem hledala aktivity, které baví nás obě. Jinak pokud řídíš, tak 20 - 30km není žádná vzdalenost a třeba v tom okruhu nějaké aktivity jsou.
Tak jestli tě to jen nebaví, ale děláš to, tak to je dobrá varianta🙂 To fakt nebaví skoro nikoho. Na mě z toho úvodního příspěvku a pár dalších komentářů působilo tak, že se už nejsi schopna donutit k žádné činnosti a koukáte jen na TV. Hele, myslím, že ti strašně pomůže nehledat výmluvy a najít si tu práci anebo aspoň pravidelnou brigádu. Držím palce.
Rob ro pre dieta, v skolke a skole sa zblaznite vsetci
Jo takhle,tak to bud v klidu. Me hrani taky nebavi 😃 Ale z toho duvodu jsme hodne cestovali,chodili na vylety,do prirody...Stridali hriste atd..Spis to,co bavi me...Syn brzy a dobre jezdil na kole,tak jezdime spolecne.Bude lip. Detem je 7 a 4,5 let a uz je to lepsi. Uz mam na ne vlastne i jen vikendy,v tydnu jsme doma az kolem 16:30-17. Takze stihame ted spis povinnosti a zabavu az o vikendu.
Mě taky plno věcí s dětma nebaví .... Ale syn měl zlomenou nohu a prvních tří týdny se nehnul z gauče a já když "nezdrhla" do práce, tak jsem se od něj pomalu ani nehla na WC ..... po třech dnech jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi.
Co třeba jízda na kole ? Výlety vlakem z A do B a zpět ....
Syna vejcích bavilo jezdit na motorce před barák ...
Sedla jsem si do trávy a koukala hodinu jak jezdí sem tam .... jo nebavilo mě to, ale unavené dítě z venku je šťastné dítě
Ahoj. Je to stagnující stav, který máš celou mateřskou? Nebo se to nějak mění? U mě tímto způsobem začala deprese. Nebyla jsem schopná nic dělat, neměla jsem na to sílu, nic mě nebavilo - vyčerpával mě každý pohyb, každá sebeméně namáhavá činnost. Píšu to proto, že tenhle stav se nedá zmoct vůlí, naopak při pokusech je to ještě horší a přidávají se pocity viny. Zkusila bych se poradit s dr. , nebo lépe s pychologem/psychiatrem.
Tak co se dá venku dělat malovat křídami,maluji s dětmi i když malovat neumím,kopat s míčem,házet si létající talíř,házet polystyrenové letadlo,hrát retro hry ( čáp ztratil čepičku,slepá bába),hrát si na písku,klidně stavět s písku hrady, dělat babovičky,hrát na to ,že mi z písku jako něco uvaří,jezdit na odrážedle,jezdit na klouzačce,klidně dítě houpat,foukat bublifuk,na podzim pouštět draka a ty by sis měla najít koníček nějaký sport,chodit s kamoškami na kafe nebo jít na kafe sama vzít si knihu a číst si,najít si brigádu nebo práci na poloviční úvazek,někteří chodí i do kina sami,podle mě tě ta mateřská nebaví a chce to změnu
Hele začni tím, že se přestaneš obviňovat. Jak to tak čtu, tak v úvodním příspěvku podle vlastních slov hrozná, jen u obrazovek sedící matka nic nedělá. V dalších příspěvcích už to vypadá jinak - uděláš domácí práce (to je taky dost pohybu), čteš si s ditetem, maluješ, občas jdete i na to hřiště...
Takže 1) na sebe buď laskavější a spočítej sama sobě co všechno děláš. Ne, není to samozřejmost. Je to super a má to smysl. Každá drobnost se počítá.
2) nastav si hranice pro dítě i pro sebe. Řid se svými pocity, nastav je splnitelne, raději hodně volné, ale pak to co už je za nimi nepřipadá v úvahu. Nebo si nastav třeba 3 druhý hranic, jedny jsou tabu, druhé kam je špatné se dostat a třetí které je nepříjemné překročit, ale není to žádný konec světa a ještě v pohodě. A ať už to uděláš jakkoli (ale vždy s laskavostí!) tak si dej pak čas na to učit to sebe i dceru. Žádný učený z nebe nespadl, takže si nějaký čas dovolte i chybovat a vysvětlovat/uvědomovat si ;)
3) stav vás čas s dcerou ne na činnostech ale na pocitech. Měla jsem to párkrát podobně jak píšeš a vnímala to tragicky. Když jsem si začala užívat že tam je někdo kdo mi může dát spoustu lásky a zvolnila z požadavků na nas obě, já se rozfungovala a ona z velké části přestala zlobit.
4) zapojuj dceru do domácích prací. Uč ji to. Bude to váš čas, a přitom Ty to stejně musíš udělat. Jasně, sama to uděláš rychleji a s menším bordelem okolo, ale mysli i na budoucnost, svoji i její. Když se naučí tu činnost dělat, Tobě ubyde otravné práce na třeba 10 dalších let a ona to bude umět až sama založí rodinu. Proto si myslím, že (s nadsázkou) slovo "nádobí" je důležitější než slovo "pejsek" 😁
Mohla bych ještě psát, ale takhle to, myslím, stačí
Ja te docela chapu, i bych neco delala, ale ta predstava extra se chystat nekam, presouvat se, nebo vymyslet nejakou aktivitu a pak to zase uklizet 😬 To je radsi necham at si hraji po svem a ja si delam taky svoje veci. Porad si rikam az udelam tohle, tak to uz bude dobry… diky za nastaveni zrcadla!