Nízké sebevědomí po nehodě: Mám ještě řídit?
Řidičák jsem si dělala před dvaceti lety, nikdy jsem neřídila, nebylo čím, až asi rok zpět se ke mně dostalo starší auto. Hurá. Prvně kondiční jízdy, pak manžel a teď asi čtyři měsíce sama. Bohužel jsem způsobila dopravní nehodu, na parkovišti jsem najela do cizího auta a rozbila mu předek. Parkoviště bylo prázdné, blbě jsem odhadla vzdálenost a neštěstí bylo na světě. Pořád to vidím a slyším. Nevím, jestli má smysl, abych dál řídila, nevěřím si, nikdy jsem si nevěřila, bojím se a hrozně jsem sama sebe zklamala. Mám nízké sebevědomí a tohle mě teda docela dorazilo. Jsem na sebe strašně naštvaná. Nevím, jak si to mám srovnat v hlavě a jak se s tím vyrovnat.
Stručné shrnutí
- Řízení po menším nárazu na prázdném parkovišti často vede k poklesu sebevědomí, přičemž pojišťovna a účastníci událost formálně označí jako dopravní nehodu.
- Více respondentů důrazně doporučuje absolvovat kondiční jízdy v autoškole a cíleně trénovat parkování a couvání, případně jezdit s trpělivým spolujezdcem, aby se obnovila jistota.
- Doporučená technická a pojišťovací opatření zahrnují instalaci parkovacích senzorů nebo zadní kamery a krytí škod povinným ručením (PZP), přičemž pojišťovny někdy zajistí náhradní vozidlo.
Nejčastější otázky
Q: Mám si vzít kondiční jízdy po ťuknutí na parkovišti?
A: Ano, kondiční jízdy v autoškole jsou v diskusi opakovaně doporučovány jako konkrétní krok k obnovení jistoty; lidé radí i cíleně trénovat parkování a couvání.
Q: Jak překonat strach z řízení po malé bouračce?
A: Praktické kroky zmíněné v diskusi jsou jezdit pravidelně a pomalu, začít s jednoduššími trasami, trénovat konkrétní manévry (např. parkování mezi dvěma popelnicemi) a jezdit s klidným spolujezdcem.
Q: Je ťuknutí na parkovišti považováno za dopravní nehodu a co s tím dělá pojišťovna?
A: Pojišťovna formálně označí i ťuknutí za dopravní nehodu; povinné ručení (PZP) se v komentářích zmiňuje jako prostředek krytí škod a někteří zmiňují, že pojišťovna může poskytnout i náhradní vozidlo.
Q: Kdy bych měla zvážit přestat řídit?
A: Několik hlasů v diskusi říká, že pokud i po kondičních jízdách a opakovaném tréninku přetrvává silný strach a riziko opakovaných škod, je na zvážení přerušení řízení; jiní zdůrazňují, že pro rodiče bez alternativy je pokračování v řízení často nezbytné.
Q: Lze staré auto vybavit tak, aby pomohlo při couvání a parkování?
A: Ano, v diskusi se doporučuje dodatečná montáž parkovacích senzorů nebo zadní kamery nebo pořízení novějšího vozu s těmito prvky jako konkrétní pomoc.
Q: Pomůže mi náhradní vůz od pojišťovny po škodě?
A: V diskusi je konkrétní zkušenost, že po nehodě bylo nutné převzít náhradní auto od pojišťovny, takže to bývá jedna z možností v rámci likvidace škody.
Závěry z diskuze
Shoda
- Kondiční jízdy a časté bezpečné procvičování (parkování, couvání) jsou doporučené kroky k obnovení řidičské jistoty.
- Řidičský omyl na parkovišti se stává i zkušenějším řidičům; většina radí „jezdit a jezdit“, aby se získala praxe.
Sporné názory
- Někteří účastníci považují „stává se“ jako přijatelnou omluvu pro ťuknutí, zatímco jiní tvrdí, že každé takové selhání je nepřijatelné a řidič se musí aktivně zlepšit (kondiční jízdy, trénink, technické pomůcky).
Otevřené otázky
- Jak dlouho obvykle trvá, než zmizí úzkost z řízení po menší nehodě (v diskuzi se objevují zkušenosti od několika týdnů po několik měsíců).
- Kdy je vhodné přejít od kondičních jízd k samostatnému řízení s dítětem na zadním sedadle.
Zmíněné značky a firmy
autoškola, pojišťovna, PZP, Mercedes, Fiat
Zmíněné produkty a metody
kondiční jízdy, couvání, parkování mezi popelnicemi, parkovací senzory, zadní kamera, povinné ručení (PZP), náhradní vozidlo od pojišťovny, opakované ježdění
Místa a osoby
žádné
Manžel je profi řidič a taky ťuknul osobák na parkovacím místě. Učila bych se, jezdila na "bezpečným" místě a hlavně si začala věřit...na silnici je tolik nebezpečnejch seběvědomejch lidi...ze to nema cenu komentovat. Kazdej nekdy zacinal.
Najdi si nekoho, kdo te nauci ridit a parkovat, pokud ne - ano, prestan ridit a nicit lidem auta 🙂)
Ja bych se toho nebala 😉 Tukanec se muze stat, je mi jasny ze ti to bylo hrozne trapny a neprijemny, navic nekteri chlapi se chovaji jak blbci kdyz jde o auta. Me jeden naopak naboural zaparkovane auto u nas v ulici a jeste mi vynadal, ze tam nemam stat (na vyhrazenem parkovacim stani), ze tam prece vyjizdi z branky a neumi to lip vytocit 🤦🏼♀️ Pokud ridit chces, jdi do toho, nauc se to, jezdi s nekym kdo ti poradi, budes nezavisla, muzes jet na vylet nebo na dovolenou, vyzvedavat manzela a deti atd. Pro me je rizeni skoro jak chuze, bez auta jsem ztracena, pomala, nesamostatna, nic nevyridim. Porid si casem auto se senzorama, nebo rovnou s kamerou, at vidis, kam couvas 😉 da se to i pridelat na starsi auto dodatecne.
Asi takhle - řídila jsem, dokud jsem nesjela bok auta. Navíc vlastního. Nic hroznýho, skrabnuti. Máme fakt blbej vjezd do garáže. A už jsem za volant nesedla. Teď to bude deset let. Řidičák z nějakýho důvodu porad mám platnej, kdyby náhodou, v žádným případě bych se neodhodlala znovu dělat autoskolu třeba. Kondiční jízdy nechci, protože nechci jet s někým cizím. Odhodlavam se asi půl roku, ze řeknu manželovi od matky a doteď nic. Tehdy mi říkali všichni ze musím jezdit a já nepremohla strach. A doteď mě to štve.)
No když to tak čtu,tak by ste si děvčata měli dát kondicky téměř všechny. Ne není v pořádku nacouvat do někoho na parkovišti!! Teď už se nedivím,proč to me auto má pořád nějaký nové šrámy. 😡 Umět couvat a vycouvavat je též dulezite jako samotné řízení!! Když couvu a nevidím ,tak se otočím, používám pořádně zrcadka , poprosím někoho aby ukázal....ale nemávnu rukou nad tím,že do někoho nacouvu a pak si to ospravedlnim tím,že se to stava a jsou to jen plechy. Ne, stávat se to nemá! Pokud si nevěříš, tak udělej kondiční jízdy a uč se! Pokud si i tak nebudeš věřit, nejezdi.
@karlam pokud máš pocit, že řídit chceš, jen ti chybí jistota, tak si vezmi kondiční jízdy. Protože ta jistota přijde jen se zkušenostmi. Jezdit, jezdit, jezdit. Opatrně, ale sebevědomě, protože nervózní a panikařící řidič nemá za volantem co dělat.
@klpoiu ale nikdo nepíše, že nabourat auto je OK. Ale že se to stát může, občas i zkušenému řidiči. Je to samozřejmě chyba, člověk by měl trénovat, ale není to důvod přestat řídit.
@betelgeuzz Právě že to, že si člověk řekne "stát se může" je jen omluva za samu sebe a svuj čin. Takže vlastně je to ok. A to je špatně!! Stávat se to prostě nemá! Zrovinka teď ,jsem četla super článek, baba za volantem přejela holčičku na odrážedle. Holčička zemřela, a ona dostala podmínku na kterou se ještě odvolala, a oni ji dali za pravdu. Odešla bez trestu a vina je na matce holcicky. Mimochodem ta co jí zabila , vjela do zákazu a ještě se hájila tím že měla velké auto a neviděla před sebe na 9 metrů. Takže její neschopnost stála život malé holčičky....ale jo stává se. A přesně o tomhle to celé je. Jednou tam nemusí stát auto nebo strom, ale člověk. Pokud nacouvam do cizího auta či kamkoli jinde, vždy je chyba pouze u řidiče a měl by se zamyslet proč se stalo, a něco s tím udělat aby se už neopakovalo!
@klpoiu teď jsem ten článek četla také, udivuje mě až arogance odsouzené, normální člověk by byl za podmínku pokorně rád a řídíčák snad i odevzdal dobrovolně a navždy. Matka sice dítko neuhlídala, ale paní je taky matka a asi ví, jak jsou dětičky rychlé. Asi dobrý právník je základ úspěchu.
Pokracovala bych v řízení. Cim driv, tim lip.
Pro mě osobně je parkovani nejhorsi. 😄
Nejhorsi pro mě bylo, kdyz jsem dobrzdovala na krizovatku a zezadu to do mě naprala taxikarka, az jsem vzala dalsi dve pred sebou. Do toho dcera v autě. 🤦 Byla jsem vyklepana.
Muz pak prijel pro dceru, ale nahradni auto od pojistovny jsem musela prevzit ja, takze jsem tri hodiny po nehode zase ridila úplně cizi a dost moderni auto. Ale dobry, i diky tomu jsem se oklepala.
Chce to se fakt vyjezdit. Delala jsem si ridicak v 27 a cca po 2 letech jezdeni jsem se citila už fakt jistější.
Dnes, musim rict, že mě ježdění fakt baví. Pokud teda nepotkam auto na kruhaci v protismeru. 🤦
Řidičák mám asi 13 let, víc jak 10 let jsem neřídila. Cca dva roky zpátky jsem začala občas jezdit, nejdřív kondiční jízdy, potom s manželem. A i když je pro mě řízení neskutečný stres, nejsem vyloženě špatný řidič. A i přesto jsem při vyjíždění z parkoviště u OC ťukla sloupek závory 🤦♀️ Paradoxně mě to uklidnilo, "nehodu" už jsem způsobila, plechy někdy ťuknul snad každý koho znám 😉
@pampeliska1313 tak to znám. Jen jsem se nemohla rozjet do kopce a couvla na dodávku za mnou. V autě jsem měla řvoucí nemocný dítě, já na začátku dalšího těhotenství, no, strašný. Od té doby jsem sama autem nejela, jen když u mě seděl manžel. A pak mám příhodu ještě jednu, ta se stala dřív, hned po šestinedělí maneluel přitáhl campilobakterii, já vyděšená, nevyspání a musela auto odvézt do servisu v té největší špičce. No, urvala jsem zrcátko... Teď se tomu směju, v servisu jsem k domluveným věcem nahlásila ještě to zrcátko. Bojím se řídit, vždycky jsem se bála, chci to překonat a vím, že musím jezdit, jezdit a jezdit... Ale nevím, snad se dokopu. Můžu jezdit starým autem, teď jsme koupili nové, ráda bych v něm jela, ale dokud se nevyjezdim, tak ne... A navíc je obří.
@karlam neridila jsem asi 15 let, pak jsem dostala auto, protoze okolnosti me donutily zmenit nazor, ze za volant uz nikdy nesednu. Pul roku na to jsem pri vyjizdeni na hlavni prehlidla cernyho fiata. Nechapu, kde se tam vzal, ja jela opatrne a koukala tim smerem. ( Co me teda rozsekalo, kdyz jsem vystoupila, panovi jsem se omlouvala se slovy, ze jsem ho nevidela. A on mi odpovedel, ze me videl a rikal si, ze mu tam snad vjedu ). Moje rada je, nevzdavat se, a ridit hned, jak to pujde. At uz v autoskole, nebo proste se hecnout a jet sama. Drzim pesti🍀
Ano, i já jsem nacouvala do souseda. Jeho táta vyběhl a taky hned začal křičet, že to je dopravní nehoda, jako bych svou vinu popírala.... Osobně nechápu, proč lidi (hlavně chlapi 😉 tolik nadělají kolem aut. No, myslím, že super řidič ze mě nikdy nebude, ale docela jsem se vyjezdila, za poslední roky. Já stejně nemám jinou možnost než jezdit, jsem na děti sama a bez auta bych to prostě nedala. Takže souhlasím - jezdit jezdit, bát se přiměřeně a půjde to!