• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Od kdy máte své první vzpomínky?

27. března 2011 
Z jakého věku je vaše první vzpomínka, myslím tím vastní, ne zprostředkovaná vyprávěním :wink: ? Vím, že na život má vliv všechno od narození (vlastně i před ním:slight_smile:), ale odkdy si děti "pamatují"?
Byla jsem s přihláškou ve školce, do které jsem chodila já i starší syn, úplně mě to dostalo a vybavilo se mi pár situací z doby mých cca 3- 4 let.
Kam sahají Vaše první vzpomínky?
25. bře 2011 ve 13:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja som oktober 1971 a mij dedko zomrel juv 1974 a pamatam si snim zo par okamihov-ako mi rozprava rozpravku,ako sa mnou hra na zahrade,ako sme mali doma jeho pohreb-mozno preto si to pamatam -to su najstarsie spomienky okolo 4 rokov mam už spomienok velmi vela
25. bře 2011 ve 13:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
s istotou si pamatam na jasle a skolku, ake tam boli postele, dokonca na deti niektore a na vcielku maju malovanu na skle :grinning: takze nejak 2-3 roky cca
25. bře 2011 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
zo skolky si pamatam vela...mena kamaratov, uciteliek, kucharky, prihody, hracky... naozaj vela spomienok

potom mam par spomienok i predskolkarskych (vraj az po 3rokoch je pamat vyzretejsia)...to su skor utrzkovite spomienky na 3 udalosti v mojom zivote, zdanlivo bezvyznamne, ale pamatam si ich doteraz...navsteva cukrarne, fotenie, ohnostroj pri Dunaji..rada by som sa k nim vratila napr. hypnozou, ze preco mi prave tieto spomienky zostali v pamati, pretoze si to ani nepamatam ako udalost,a lebo pribeh, ale iba ako subor pocitov a obrazkov..a napr. z jasli si pamatam, ze v chodbe smerom do jedalne bol na stole kosik s umelym ovocim...
25. bře 2011 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Já si naprosto konkrétně pamatuji, jak jsme chodili za ruku ve dvojicích a já musela s chlapečkem, kterého jsem nemusela. Dvojice, která šla ve štrůdlu první, dostala na krk takové papírové medaile, kvůli těm jsem chtěla vždycky chodit první, a ten kluk zlobil a kazil mi to :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Pak si pamatuju ranní dohadování s babičkou, že nechci punčocháčky, ale podkolenky a chleba s máslem, který mi nechutnal a musel jsem ho jíst. Jen si nějak neumím uvědomit, kolik mi bylo...poptám se mamči, v kolika jsem začala přesně chodit do školky :wink:
25. bře 2011 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 :grinning: :grinning:

ja si napriklad nepamatam na prve 3 rocniky na zakladke :confused: nieco matne ano, ale vcelku takmer nic
25. bře 2011 ve 14:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@latvia zvláštní, co na to může mít vliv? intenzita těch zážitků, to, jak něco prožíváme....zůstávají v nás spíš ty pozitivní zážitky, nebo negativní?
pořád na to ted myslím, s ohledem na to, že je petr ve věku, na který třeba jednou bude vzpomínat. hodně si o prožitých věcech potom doma povídáme, jsem zvědavá, až se ho jednou zeptám, na co si z dětství pamatuje.....
(večer vyzpovídám staršího, se trochu bojím, co z něj vypadne:slight_smile:)))
25. bře 2011 ve 14:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
mala som asi 2 roky ked zomrela doma babka..pamätam si na to...viem, ze lezala na pravej strane na posteli pri dverach..pamätam si na doktora ,ako jej nieco pichal...dokoca si viem este aj dnes vybavit tu akoby nemocnicnu vônu :sweat_smile: ...dalsiu vec , ktoru si s toho veku pamätam, ze sme mali doma velku oranzovu tatrovku, ja som ju vytlacila vonku a spustila sa z velkeho kopca a vrazila som do garaze..no bola som otrieskana..ale prezila som..nepamätam si ako som ako som sa dostala domov...ale pamätam, ze som potom cela olepena, obviazana lezala na posteli..inak ja si s toho obdobia pamätam viac veci...mozno preto, ze som bola veeeeelmi zive dieta a moje spomienky vzdy suviseli z dakym *lumpacenim*...napr.dostala som pod stromcek taky kozenkovy kocik, co na boku boli vyrezavane ci ako to povedat take kvietky...tak ten som tiez pustila z toho kopca...skratka nasimali so mna velkuuuuuuuu radost :grinning: :grinning: potom na jednu nasu susedu, ta chodila v takych tych krojoch..vecne v ciernom, kazdy sa jej bal , ze je bosorka, len ja nie..ja som ju mala rada a chodila som ku nej na sladke :grinning:
25. bře 2011 ve 14:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
super tema, ja casto premyslam o tom, co si maly zapamata, ci to budu aj chvile, ktore prezivame teraz....sama dumam, ktore su moje prve spomienky, zo skolky je ich vela, ale tam som sla az ako 5 rocna, kedze mamka bola s nami doma. Z ovela skorsieho obdobia si pamatam vylety - ako bludime po Prahe, ako som dostala novy balonak a sli sme do Zvolena a ako stojim v mastali a prvy krat v zivote vidim kone....dlho som myslela na to, ze to zviera je velke ako dom, ja som im siahala snad po kolena....no kolko som mohla mat??? mamka si nevie spomenut, ale mozno take 3 roky, sudi podla toho, ze uz aj brat sa tam tmolil.....velmi by som chcela vediet, kolko som vtedy mala, pride mi to fascinujuce ako si to ten detsky mozog vsetko skenuje a niektore veci tam ostanu...napr tie tri kone, ako sa otocili a zirali na mna z tej neuveritelnej vysky a mne museli dlho vysvetlovat, co to sakra je, take velke a hybe sa to :grinning:
25. bře 2011 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 asi aj take aj take než dedo umrel bola som v nemocnici s nasimi pamatam si ako im doktorka vravela ze take male dieta tam nesmie a oni že sa chcem rozlučiť lebo odkedy je v nemocnici neviem spat.asi odvtedy neznasam nemocnice a evokuju vo v mne pocit ze sa odtial chory nevracaju....do dnesnej doby malokedy idem choreho do nemocnice pozriet a dokonca este na skole ked som isla za kamoskou do nemocnice po slepaku som odpadla pred v chodom a hotovo.No ale pamatam si aj to hranie a vyvadzanie,a este ako si na dverach na kozennych remenoch ostril britvu na holenie :slight_smile:
25. bře 2011 v 15:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
moja prva spomienka siaha ked som mala dva roky - sli sme wartburgom na dovolenku na pitelovu - sedela som mame na kolenach, na kolenach ruzovy serblik v nom sacok a vracala som a vracala... :zipper_mouth: :grinning: a pred nami siel trabant :grinning: a potom si pamatam ze ako sme prisli na chatu tak tam sa pasli kravy a som sa ich bala a zakryvala si laktom oci :grinning: :grinning: :grinning:dost hlupe co :grinning: ty brdo, normalne to mam pred ocami :stuck_out_tongue_closed_eyes: :grinning:
25. bře 2011 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pink_lady ja si pamatam ako sme mali havarku ked som mala 4-havarku priamo teda nie ale momenty s cesty a potom nemocnicu :frowning2:
25. bře 2011 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Zablesky z nemocnice - operace nosnich mandli cca v 2,5 letech, zablesky z jesli- opet cca 2 roky, proste ty negativni zazitky. Prvni dva rocniky skolky vubec, pry se mi tam libilo, zato posledni ano - zmena ucitelky, nelibilo se mi tam...
25. bře 2011 v 19:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pink_lady :grinning: :grinning: to nemá chybu.
je vtipné, že jak to čtu, tak s emi vybavují další zážitky:slight_smile: právě jedna cesta na dovolenou a stanování, ale na to místo jsme jezdili jen když mi byl jeden a dva roky. tak nevím, jestli si to pamatuji opravdu nebo mi to něko potom vyprávěním připomínal.
25. bře 2011 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 najhorsie ze to vracanie v aute mi ostalo doteraz :grinning: pokial nesoferujem :sweat_smile:
25. bře 2011 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pink_lady btw, mám to taky. zásadně řídím a když už to nejde, musím sedět vepředu, vzadu blinkám po cca 30 minutách cesty. A když jsem byla malá, v našem autě mi to nevadilo, ale příbuzní měli nějkaou houpavou škodovku a tu jsem jim zaneřádila každý víkend...tak na to si taky pamatuji přesně:slight_smile:))), ale to mi bylo kolem pěti, šesti let.
25. bře 2011 v 19:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 fuj o skodovke ani nehovor :zipper_mouth: to monstum malo motor vzadu no hroza ked mi to ako decku ta vrtula hucala za chrbtom :stuck_out_tongue_closed_eyes:
25. bře 2011 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
jednu z mala vzpominek mam na sukni s micky mousem co jsem dostala ze zapadu :grinning: bylo mi 2,5roku.
25. bře 2011 v 19:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojte. ja si pamatam ako ma mama podavala cez plot susede, ktora ma strazila, kym chodila do roboty. bolo to take medziobdobie, kym chodila do prace. lebo bola tehotna, tak nechcela vybavovat jasle. mala som nieco cez 2 roky, ale su to len take utrzky. :slight_smile:
potom si pamatam, ako sme dedovi tancovali na dychovku v obyvacke, a tiez si pamatam ako ma sestra pohryzla do chrbta tak, ze mi krv tiekla. dostala na zadok a od jedu potom obhryzala spajle na stolickach v obyvacke - este stale su tam stopy po zuboch. to som mala uz ale viac rokov, asi 4-5.
zo skolky si pamatam, ako som dostala pravitkom na holy zadok, lebo som nechcela spat. este dnes ma to stipe, ked si na to spomeniem. to som mala nieco cez 4 roky. bol to moj prvy rok v skolke.
25. bře 2011 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si vybavuju pouť, asi dva dny předtím, než se narodil brácha, věděla jsem, že bude sourozenec a koupili jsme mu takovou plastovou panenku eskymáka, bylo mi 18 měsíců, no a pak jak jsem byla u babičky, když byla mamka v porodnici a pak jak si pro mě přijeli :dizzy_face: narození druhýho bráchy si zase nepamatuju vůbec a to mi bylo asi tři a čtvrt....
25. bře 2011 ve 20:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@aemmi fakt si vzpomínáš na něco z roku a půl? nevyprávěl ti to někdo, nepomohly tomu fotky? to je fak úžasný, věřím tomu, o to víc pak jsou nesmyslný ty hlášky třeba o lékařských zákrocích - at jim to udělají co nejdřív, aspon si to nebudou pamatovat.... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Moje babička v 94 letech pořád vyprávěla, jak ji jeden italský voják za první světové vállky, když byla malá, naučil italsky počítat do desíti. A že je dobrá, že si to od té doby pamatuje. jenže ona se tím tak často chlubila, pořád to někde vyprávěla,, že si to vlastně procvičovala celý život :grinning: :grinning: , takže jakápak paměť, že :wink:
25. bře 2011 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 oprava, bylo mi 20 měsíců, jsem blbě počítala, ale fakt si to vybavuju, pouť je silnej zážitek :grinning: jsou to ale jen takový útržky, vídím, jak jsme tam šli kolem stánků a řešilo se, že se koupí něco miminku, pak si vybavuju cestu autem, babička mě vezla k druhý babičce, zatímco naši jeli do porodky, no a pak jak pro mě jeli, jak pod oknem zastavilo auto a jak jsem přemýšlela, jak ten bráška teda asi bude vypadat :wink: taky si dobře vybavuju, jak brácha vypadnul z kočárku přímo do pískovýho hradu, který mi postavil táta, prostě situace k nas... :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Já nad tímhle taky strašně jeden čas přemýšlela, přijde mi to zajímavý téma, já si třeba fakt vybavuju neobvyklý situace, naopak tisíc jiných věcí, který se staly později ne, ikdyž naši třeba tvrdí, že si to musím pamatovat :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Moje prababička narozená 1911 zase vzpomínala na hnusnej válečnej chleba (1. světová) snad do něj prý přidávali i kůru ze stromů a logr z kafe :sweat_smile:
25. bře 2011 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@aemmi tak to je tedy opravdu rozdíl....dva měsíce.... :grinning: :grinning:
Pořád se chystám vyzpovídat staršího syna, akorát on se nějak nechystá domů...no jo, je pátek...
25. bře 2011 ve 20:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@berenika39 No, možná je, přece jen v tomhle věku děti dělají rychle pokroky...ještě abych to upřesnila, já to mám v hlavě uložená tak jako obrázky, jako, kdybych si to vyfotila do paměti, ale skutečné fotky těhle situací nemáme...
25. bře 2011 ve 21:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Taky si všechno pamatuju třeba jako film, obrázky....třeba kuchyň u babičky...
25. bře 2011 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si ako najrannejšiu vzpomienku vybavujem ako ležim v kočiari , pamatám si ako sa poležiačky pozerám na oranžovú strechu, pláštenku a to že prší...netuším koľko som mala rokov, mohol to byť šporťák...neviem..A vybavuje sa mi veľa spomienok zo školky a z ranného detstva, bez ohľadu na ich doležitosť
25. bře 2011 ve 21:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si pamätám tiež taký kúsok s mojho kočíkového detstva, len to, že ma babka kočikala a ja som chcela sedieť a ona ma davala ležať... a ešte si pamatám ako som 2 ročná padla u babky do pivnice, išla som za tatkom a hned od prahu dverí boli schody a ja som sa kotulala, potom čo bolo, to si už nepamatám... a ešte ako som ako 3 ročná vypila tatkovi pivo, lebo mi nechceli dať tu komunisticku malinovku, tuším fresh či ako sa volala a božkávala som sliepky... ale napr.moj syn ma kolko krát prekvapi, kolko si toho pamatá, minule mi spominal, že ťapka (našho psa) zrazilo auto lebo dedovi ušiel na cestu a to je pravda, lebo dedo vtedy išiel s jurkom na prechádzku a malý to videl...
25. bře 2011 ve 21:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte ja si pamatam ako mi stavali prvý máj mala som rok ale pamatam si to len tak matne a akoby rozmazane ale vidim ako sa na mna moj dedko usmieva a ukazuje mi stužky :slight_smile: A ešte ked som mala 3roky mala som taku kolobežku-zelena a oranžovým sedlom a moja dvoj ročna sestra sa na nej chcela voziť a ja som jej ju nechcela dať tak ma mama donutila jej ju požičať a ked sa mama nedivala tak som sestru ktora si veselo pedalovala sotila aj stou kolobežkou do potoka :slight_smile: a aj tu bitku si potom pamatam :grinning:
25. bře 2011 ve 21:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si pamatam, ako ma davali spat do hlbokeho kocika na balkone a ako ked som sa zobudila, som pocula bratov za oknom, ako sa rozpravaju :sweat_smile: tiez si pamatam, ako ma davali do detskej postielky na chalupe a strasne studeny plechovy nocnik, na ktorom sa strasne zle sedelo (to tiez na chalupe, zas az tak stara nie som, ze by sme take mali doma :grinning: ).tiez si pamatam, ako ma mama prebalovala na ich manzelskej posteli, ktora bola v rohu izby a ja som pri tom lezala na tej posteli napriec.

a este mam taku absurdnu "spomienku",co vobec netusim, ci to moze byt realne, ale asi je to skor nejaky sen alebo som to niekde videla vo filme a prilis som sa vzila - velka miestnost plna malinkych detskych postielok, v ktorych placu deti a ja sa pozeram okolo (lezim v jednej z nich) a nechapem, preco placu. kedysi som si myslela, ze to bola porodnica, ale ak je to realne, asi to boli skor jasle

25. bře 2011 ve 22:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja si pamatam prvu asi ked som mala 2-3r a nocnik priviazany o postielku bo mame sa nedarilo ma odnaucit od plienok.. :grinning:
25. bře 2011 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
bezva, dík za příspěvky! pomalu se dostaneme ke vzpomínkám z prenatálního života...nějak se dostáváme do hlubší a hlubší minulosti :wink:
Vy , kdo si pamatujete to batolecí období, máte i ted dobrou paměť? Souvisí to?
25. bře 2011 ve 23:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek