Platonická láska. Jak z toho ven?

@bara88 Bylo by to v pohodě, ještě by ho poplácala po zádech ať to zkusí, aby si jednou něco nevyčítal ☺

@veritanas
a co v ni mam videt kdyz se chova presne jako nevyzrala pubertacka?

@zelenaesmolda A co já mám videt ve Vas, když se tady projevujete jako zapskla zenska :D

@kdojsem
tak treba zapsklou zenskou?me je uplne jedno co ve me kdo vidi :D

@bara88 úplně v pohodě 😉 můj muž není můj majetek. Ani já nejsem ničí majetek. Když by cítil, že mu bude jinde s nějakou jinou lépe, tak ať jde za svým srdcem. A já zrovna tak 🙂

@klokanka31 kamarádka měla od nějakých 17 let vztah. Vážný, snad osm let. Následovala svého partnera do vzdáleného města, kde po VŠ získal výbornou práci. Koupili si byt. Ona si tam našla práci... Pár měsíců takto spokojeně žili. Ona šla pak na zábavu ve svém domovském městě. Stalo se něco, s čím nikdo nepočítal. Přišel tam mladík s partou slavit narozeniny. A byla to LÁSKA na první pohled. Úplná exploze. Kdo nikdy nezažil, nemůže pochopit. S původním se rozešla, nejde bojovat, když tě to tak převálcuje. Neuděláš nic.

@kdojsem
Tak pozor,aby tvuj idol nebyl psychopat kdyz te z nej mrazi a lekas se ho.

@kdojsem jako nevěřící jsem s mužem chodila na předmanželskou přípravu. Myslela jsem jaká to bude tragédie a musím to přežít. A nakonec to byla tak úžasná průprava do vztahu, že bych to doporučila opravdu každému.
Kněz měl jednu přednášku právě na tohle téma. Říkal, že je lidské se zamilovat a nemáme si to nijak vyčítat, protože to opravdu neovlivníme. Ale co ovlivníme je to jak se zachováme. Je důležité si v sobě srovnat co je zamilovanost, která s velkou pravděpodobností brzy zeslábne a co je opravdová láska. Opouštět opravdovou lásku pro zamilovanost je bláznovství...
Takže klidně bych si užívala motýlky v břiše v jeho přítomnosti, ale tím bych končila. Tedy pokud je mezi tebou a tvým současným partnerem láska.

@bara88 děkuju. Takže až se mi ve školce usměje učitelka na manžela, nejede po něm 😁 to je dobrý vědět 😁👍

@kdojsem Zaznělo tu spoustu otázek ohledně stávajícího vztahu. Děti, společné bydlení, svazek atd. Chceš radu, ale moc informací z tady z toho není. Může to být super chlap, ale být zamilovaná do někoho, koho vidím pár vteřin někde. Nic o něm nevíš. Můj příběh: stály o mě v práci dva chlapi. Jeden po mě pořád koukal, snažil se navazovat kontakt, vyptával se na mě lidí kolem. Druhý byl hodný, milý tichý. Choval se podobně, ale ... Zamilovala jsem se do něj, protože jsem viděla jaký je a postupně ho poznávala. Líbil se mi charakterem, a tom vším okolo.

@kdojsem Záleží, jestli máte děti se současným partnerem. Tak bych to viděla já. A jen dodám, že já si vůbec, nemyslím, že jste nezralá puberťačka. Poradit bohužel neumím. Jen nechápu výsměšné a nenávistné komentáře, držte se❤

Já myslím, že takové platonické lásky se klidně i několikrát za život přihodí i šťastně zadaným. Je to prostě naše přirozenost, občas se v hlavě přihodí ta chemická reakce, málokdo je nastavený na to být celý život růžově zamilovaný do jednoho partnera. Jen je naše společnost nastavená na monogamii, tak se o tom prostě nemluví. Každopádně že mi někdo spouští tu chemii, ještě neznamená, že by to mohl být ideální partner, a že už necítím tu počáteční zamilovanost k dlouholetému partnerovi, automaticky neznamená, že je ten vztah špatný, jen už se prostě nachází v jiné fázi 🙂

@kdojsem Ahoj, nevím, jestli sem pořád chodíš, ale ráda bych věděla, jak to nakonec dopadlo. Zda jsi se z toho dostala, popřípadě se to posunulo dál. Mě se stalo něco naprosto šíleného před půl rokem a přestože mi je přes 30, chápu, že to pro někoho může připadat jak z bravíčka od puberťačky. Jsem v manželství 10 let, muž je fajn, ale samozřejmě byly i větší krize. Vím jistě, že bych ho nevyměnila. Před půl rokem jsem se setkala s jedním pánem, kde bylo na první pohled neuvěřitelná přitažlivost a chemie. Není to žádný krasavec, prostě průměr chlap o 10 let starší. On tedy to nedokázal ovládat a i když se snažil, poznala jsem na něm, že ho velmi zajímám. Bylo to něco neskutečně silného a nádherného. Naštěstí je ženatý a rozumný muž, takže jsme si nevyměnili ani kontakt po večeru a nechali být. Oba víme, kde pracujeme, přesto se mi naštěstí snaží vyhýbat a já jemu také. Před třemi měsíci jsme se náhodně potkali a poznala jsem, že ho pořád moc přitahuji i mě poznal okamžitě, byl ze mě hrozně nervózní a zadrhával se v řeči. Už je to se mnou lepší, že začátku to bylo strašné, i když ho nevídám, hrozně jsem se trápila, zhubla, nespala. Pocit bezmoci vystřídal pocit štěstí, slzy atd. Zkrátka totálně jsem se platonicky zamilovala. Momentálně na něj tak často už nemyslím, ale přesto si na něj denně vzpomenu. U mě je to hrozný, protože ho nevídám, takže už bych prakticky měla být v pohodě, ale přesto v té hlavě je. Tak by mě zajímalo, jak dlouho ty platonické lásky trvají. Jelikož představa, že mě to bude držet například několik let je pro mě děsivá. A hlavně mám i strach ho někde vidět, jelikož se bojím, že by to na mě poznal a i po tak dlouhé době by se mi rozklepaly nohy

@kecalka2
Ahoj, je to skoro rok, kdy odešel pracovat jinam. Na jednu stranu jsem ráda, že se posunul a má se líp. Na stranu druhou...bolelo to, stýskalo se mi, zvykala jsem si, že ho již nikdy neuvidím. V uleku z jeho odchodu jsem ho vyhledala na internetu, takže nějaký ten hodne malinkaty "kontakt" z mé strany tam stále je (nikdy by mě ale nenapadlo mu napsat). City k němu stále mám a pres den si na něj obcas vzpomenu. Bylo to zkrátka silný a nádherný, i když jen v platonicky rovině. Postupem času jsem zapojila víc rozum a tím se mi od té hormonální smrsti ulevilo. Přesto není ale dne, abych si na něj nevzpomnela. Jenom je to zkrátka už jiný, ne tak intenzivni.

@kdojsem Tak to jsi mě nepotěšila. Já ho také nevídám a přesto na něj denně myslím. Pomáhá mi práce, kdy je to daleko lepší. U mě už to také není tak utrápené, jako že začátku. I když pravda, občas to na mě padne a je mi hrozně