Překážky žen ve zdravotnictví: Vliv kariéry na osobní život?

Mam 25 let, nedavno jsem skoncila prirodovedeckou fakultu biologie a chemie. Vzdy byl ale muj sen stat se lekarkou, mam do toho i chut a taky si myslim ze bych to dala. Trapi me ale jedna vec, vim ze je to hlavne o cloveku, ne o profesi ale vytvari to ve me jakoby blok. Temer vsechni lekarky v mem okoli ziji zivoty ktery bych ja zit asi nechtela, hlavne co se tyce muzu. Jedna je napriklad 3 krat rozvedena, druha zije s alkoholikem, treti je slobodna matka…a tak dal. Nevim jestli je to kvuli tomu, ale bojim se ze me muzi budou pak brat ze jsem uz “moc”. Ja celkove i v minulosti mela vztahy ktere nedopadly dobre a myslim ze z velke casti kvuli tomu ze jsem mela vzdy vyssi vzdelani, ani jeden nemel vysokou ani na ni nestudoval, jeden nemel dokonce ani maturitu. Mozna budu znit povrchne ale ano myslim ze ve vztahu by lidi meli byt i akademicky priblizne na stejne urovni. Obcas mi to prislo ze meli pocit jako takovej ten ja jsem muz a ja potrebuji byt ve vsem vyssi a kdyz ne tak jsem hnusnej. Ale zase bylo by mi lito se vzdat sveho sna jen kvuli tomu ze co ak me nikdo nebude chtit protoze bude mit pocit menecennosti. Nevim…prihlasku jsem si podala ale jsem ve faze kdyz opravdu netusim co budu delat, jesti jit, nebo ne. Ak mate nejake rady nebo nazory, sem s nima.