Sama bez přátel. Jak překonat osamělost?
Je tu také někdo, kdo je úplně sám? Myšleno tak, že je bez přátel? Chodím do práce, po příchodu se věnuji mladší dceři, starám se o domácnost, ale kromě rodiny nikoho nemám. Nemám jedinou kamarádku, prostě nikoho. Nevím, zřejmě lidi odpuzuji, nejsem žádná krasavice, tudíž i proto o mě asi nikdo nestojí. Někdy mám pocit, že kdybych najednou zmizela, vlastně by si toho ani nikdo nevšiml. Trápí mě to a proto jsem zapšklá a nepřející... stydím se za to. Můj život nestojí za nic.
@camelinka to je klasika, mám například dítě v nemocnici, dotyční vědí, že mám dítě v nemocnici, ale neváhají mi poslat třicet zpráv denně. Že má jejich dítě průjem, nebo po mně chtějí, ať se jim tam na něco zeptám doktorů, případně po mně ihned chtějí různé kontakty, atd. Ovšem když něco napíšu já, klidně nereagují čtvrt roku. Tak jsem se zařekla, že budu taky svině...
@tahejhula jj presne...Ja s vekem prisla k jakysi asertivite, protridilo mi to lidi a vyhovuje mi to takhle. Nikdy sem neumela jen kyvat a mlcet, ani v praci, coz je nekdy problem, ale jina uz nebudu😅.
Bylo hezky videt, kdyz sem prestala delat nekomu troubu, sekla se a zacala chovat, jak oni ke mne, tak najednou bylo po velkym kamaradstvi😎
Ahoj, naprosto tě chápu. Ještě donedávna jsem se cítila přesně jako ty. Ale minulý rok mi nějak "přeplo". Nevím jak to nazvat, prostě do minulého roku jsem nikoho nepotřebovala, plně mi stačil manžel a děti. Ale najednou jsem se začala cítit neskutečně sama....a tak jsem si řekla, že je na čase s tím něco dělat. Našla jsem si seznamku, kde jsem přímo napsala, že hledám jen přátelé. Našla jsem si jich pět. S některými si jen píšu, ale se dvěma kamarádkami se i pravidelně navštěvujeme. Musím říct, že rozhodnutí nelituji. Určitě doporučuji zkusit. Já jsem jinak na seznamování se například jen tak venku, úplný truhlík. Takhle je to vcelku fajn. Odkud případně jsi? PS: nejsem též žádná krásná, navíc a nulovým sebevědomím, takže vím o čem píšeš
@camelinka no akorát na mě se lepí jen takoví. Chápeš, jsme z pardubického kraje a já měla jedné dámě z Budějovic hledat pro dítě doktora v Budějovicích. Jiní na mě tlačili, ať za ně napíšu doktorovi mail, že chtějí vědět, jak probíhá nějaké vyšetření a oni prostě neumí jen tak napsat, když jsem ve vší slušnosti odmítla, poslali mě do prdele. Lidi, co mi xkrát do roka pláčou na rameni, že má jejich robátko už tři dny teplotu, mi klidně řeknou, co to řeším za kraviny, když na mě padne, že má moje dítě zase sepsi. Prostě fakt už nezájem, ať se poklidně přesunou zneužívat zase někoho jiného. Já pomohu víc než ráda, nemám problém jít s někým do kina, na zákusek, jet na výlet, ale čím se mi oplácí, že. Na mne nikdo nemá čas, jak je rok dlouhý.
Jak že tvůj život nestojí za nic?!!! Máš děti a to je nejvíc...kdyby tohle slyšeli asi by nebyli moc rádi že to říkáš...Já jsem měla 2 kamarádky asi rok, dva...pak mi zbyl už jenom kamarad(toho znám už přes 10 let) a jak přišla dcera tak jsme nějak omezili kontakt...ted už si nepíšeme vůbec, a ani mi to nevadí. Nejsem sama...mam dceru...jsem šťastná...sice bez chlapa, ale takhle mi to teď vyhovuje. Vzchop se...na fb jsou různý seznamky pro kamarady...tak tam napiš a uvidíš..
@damar28 dobře a za co stojí život, když se člověk jen stará a v podstatě opravdu nemá nikoho, s kým by sdílel ty dospělé záležitosti, záliby, apod. Nemáš s kým jít na kafe, oběd, prostě nic. Jedna věc je, když v tom žiješ tři roky, jiná, když to trvá let patnáct, dvacet, atd. Mně už řekla jedna dáma, která se zabývá tak nějak typy osobnosti - ty prostě působíš a pravděpodobně jsi, jako extrémně silný a odolný člověk, který si vystačí sám. Proto k sobě táhneš opačný typ lidí, takoví si pak myslí, nejen to, že vydržíš cokoli, ale že je to v podstatě tvou povinností.
@tahejhula jo...s tou osobností jsem na tom asi stejně...ale mě to prostě nevadí.Kamkoliv si můžu zajít sama...mě prostě stačí sem tam napsat na fb nějakej komentář, pokecáme si tam o tom s lidma a konec...jsem v tomhle rozpoložení skoro 4 roky a ano...pak až malá začne chodit do školky může to bejt jiný, ale moc tomu nevěřím...proste nemam potřebu "slepičit" u kafe(a vlastně mi to ani nikdy nešlo) sem, tam prohodim něco na hřišti ale to spíš taky jenom kejvu hlavou...me to prostě stačí...
@mari90 Já se seznamováním jako takovým právě vyloženě problém nemám, ale to jsou jen navázané známosti, takový ze slušnosti pokec, nepřeroste to bohužel v přátelství. Jsem z Prahy a ty?
Já z jižních Čech, ale klidně třeba napiš
@damar28 no o tom to je, ono by přece nemělo být nutné jen slepičit. Je tolik zajímavých věcí. Tak hřiště je něco, co je potřeba přetrpět, tam nejspíš nelze očekávat nějaké složité úvahy. Ale obecně už si fakt radši poslechnu cosi o fotbalu, pivu a mariáši, než tu klasiku, co vypouští baby.
@camelinka Ne ne, to opravdu není můj případ, rozhodně nejsem vysavač pozitivní energie, právě naopak, kdo mě zná, říká že jsem vždy v dobré náladě. Proto mi vrtá hlavou, proč žádné to přátelství nevydrží dlouho.
Z jaké části Prahy jsi?
Ahoj, bydlím cca 400km od rodiny a mám 2 letého syna a nemám s kým pokecat protože je to i tím že bydlíme na vesnici ...chybí mi to ..kamarádky daleko a moc se neozvou tak když budeš chtít tak napis
to je zvlastni no, tak se zkus v nejake vasi mistni skupine chytit nejakyho tematu a urcite nejakou spriznenou dusi najdes😎
Taky to tak mám. Chodím jen do práce a domů, kamarádky nemám vůbec. Je to těžké. Nevím, čím to je, neumím se seznámit. Jsem ráda, že mám manžela, zdraví, hezkou práci a děti.
@neomenia Praha 10.
Ahoj, mám to taky víceméně podobně jako ty. Po narození dcerky jako bych přestala pro kamarádky existova, jsem s ní sama a když si vzpomenu, jak mi kamosky naslibovaly, jak mi budou s malou pomáhat, občas ji vezmou v kočárku ven nebo přijedou k nám domů..... No, nestalo se to ani jednou... Z počátku jsem se tím dost trápila, ale pak jsem si zvykla. Tím ale neříkám, že mi popovídání s nekym nechybí. Nejspíš bydlím kousek od tebe, tak kdybys chtěla, můžeme se potkat....
V první řadě bych se hodila do pohody a žila v pohodě sama se sebou a se svoji rodinou. Ja kamaradky mela, ne moc, ale radeji sem mela vzdycky kluky a ne slepice a stejne mi do ted zustala jen jedna(realne pro me fakt kamaradka), na kterou se muzu spolehnout a ktera tu pro mne je uz 25let. A stejne se vidame sporadicky, piseme si casteji. Ja mam deti, ona jeste ne, ma praci, relativne noveho pritele a starosti s bydlenim a otehotnenim, ja sama na ID plus blaznivy deti a fura prace na dome. Takze se vidime jednou za x mesicu. S rodinou se vidam minimalne. Zapskla nejsem, lidi mi nijak extra nechybi, nemam na ne cas. Rada bych neco podnikla i s detma, manzelem, ale hlidani na prd, synchronizace vseho taky nic moc...takze to nehrotim. Sama mam casu malo a kdyz neco prijde...treba s detma ve skole, tak fajn, ale je skoda se hroutit z neceho, co nema extra vyznam, pokud je to "vynucene". Budte v pohode, zadna zenska neni oskliva a je dulezity umet zit hlavne se sebou. Pak prijde i to ostatni.
@damar28 Dámský pokec nerovná se nutně slepičení, ale je fakt, že jsem zažila jeden dámský kolektiv a ten byl teda slušné peklo. (Holka po mě ho nazývala kurníkem :D ) Ty ženský si pořád na něco stěžovaly, hlavně na svoje chlapy, (případně na svého ex) nebo pomlouvaly nějakou ženu ve stylu, tamta je úplně blbá. Víkend - zase problém, co uvařit atd. Mně nevadí rozebírat vztahy, dělám to ráda, ale tady to bylo takové ten můj se chová jako blb. Moje odpověď v duchu, co čekáš, jsi s ním 15 let a pořád se divíš, jak se chová, když je takový blb, se s ním rozveď, vždyť je to pořád dokola. Ony nechtěly svoje problémy řešit, ony si chtěly stěžovat.
Mám pár kamarádek, vídáme se spíš méně, sladit diáře, je náročné. Bavíme o různých věcech i o těch vztazích, vaření a blbostech, ale není to jen stěžování. Já autorku chápu, že jí chybí kámoška, ta ženská energie je potřeba, teda já ji potřebuji, ale musí to být moje krevní skupina. Když bych měla jít na kafe s někým, kdo si jen stěžuje, využívá mě, je takový energetický upír, tak na to kafe radši nepůjdu a takového člověka ve svém životě nechci. To si vezmu knížku a půjdu do té kavárny radši sama. Nicméně mě to hodně vynahrazuje ségra, kdy se vídáme relativně často, nebo si aspoň zavoláme.
ad anonym: Nemůžeš se třeba moc podbízet a snažit se snažit zavděčit všem? To také není úplně dobré. Nejdůležitější je naučit se mít a být ráda sama se sebou. Třeba je to tvůj takový životní úkol a až, když se to naučíš, tak lidi do tvého života přijdou. Já u tebe vidím menší rozpor v tom, co píšeš, na jednu stranu, že jsi optimistická na druhou stranu o sobě tvrdíš, že nejsi žádná krasavice. (Já mám také do miss daleko, ale mám svoje tělo ráda a neměnila bych ho, lehký makeup a upravené vlasy dělají divy, jak už tady někdo psal). Plus píšeš, že začínáš být zapšklá a nepřející, trochu s těmi pocity zatoč, není důvod je pěstovat. Když si budeš pěstovat zapšklost, spokojenější nebudeš.
@neomenia Na škole to bylo jednoduché, tam jsme všichni byli na jedné lodi, i když jsme pocházeli z různých socioekonomických poměrů, tak jsme všichni občas bojovali s nějakými předměty a vyučujícími (někdo více, někdo méně), všichni jsme měli respekt (nervy) ze státnic, většina z nás chodila aspoň občas vypustit páru do hospůdky. Jednou jsem četla rozhovor s Jirkou Mádlem, říkal tam něco ve smyslu, že se zajímavými lidi se kterými by si rád pokecal, tak ti si řeknou to je Mádl, tak ho nebudeme otravovat. Možná je to u tebe podobné, tím, že jsi doktorka, máš určité společenské postavení, tak lidi mají z tebe určitý respekt a předem si řeknou, ona je doktorka ona by s námi nebavila, protože se doktoři baví jenom s doktory. (To může být předsudek, částečně to může být pravda. Já osobně mám prostě k některým lidem blíž.) Problém primárně není u tebe, ale obecně v nějakém skupinovém chování. Kdy to má pramenit z toho, že jako lidstvo jsme dlouhou dobu žili v malých skupinkách. Pro přežití skupiny bylo důležité, aby ta skupina byla homogenní, aby všichni táhli za jeden provaz. Kdo se vymykal ze skupiny a nechtěl se přizpůsobit, byl vyloučen. Jiná skupina s jinými zvyky byla nepřátelská a kontakt nebyl úplně žádoucí. Podle mě se s tím dá se s tím pracovat, třeba přes nějaký koníček.
Já mám třeba pocit, že jsem tady potkala hodně zajímavých a pohodových žen.
@levandule_k na tom částečně něco je....ale na druhou stranu- bývalé spolužačky a kolegyně doktorky maji kamarádů spoustu i mimo obor a osamělé nejsou, no .... možná taky neco vyzařuju, co ostatním vadí, těžko říct. Nejak mám pocit, že vlastně nepatřím do žádné skupiny - pro někoho jsem moc " doktorka" ( i když já medicínské teorie rozhodně nikomu nevnucuju a s medicínskou tématikou sama v rozhovoru s laiky nikdy nezačínám) , pro většinu maminek naa mateřské jsem mocc aktivni - hodně cestujemme i s dětmi atd, pro jedny moc zodpovědna, po druhé moc free, pro bezdětné aktivní lidi jsem bohužel " ta máma", od které čekají jen rozhovory na téma dětí, pro rodinu jsem málo hospodyňka .... mám nějaké známé, které se obvykle ozvou, jen když řeší nějaký zdravotní problém, je těžké je odbýt, ale někdy si říkám, že jim to na rovinu řeknu- hele, ty se neozveš, jak je rok dlouheej, vždy jen, když něco potřebuješ, to mě trochu mrzí... otázka je, jestli mi to pomůže, oni si pak akorát budou myslet, že jsem arogantní...
@neomenia Asi máš kolem sebe lidi pro které jsi těžko zařaditelná, i když neděláš nic špatně. Naopak si myslím, že je skvělé, že cestujete, to dětem hezky rozšiřuješ obzory. Mně se to líbí, že někdo dokáže zorganizovat dovolenou i dětmi. To je ale problém těch lidí, že "jsi pro ně pouze ta máma", protože když máš děti fakt automaticky neznamená, že řešíš jenom je, ano děti mění život, ale neznamená to, že je konec veškerým koníčkům a zábavě. Já občas hlídám bratrance a sestřenici a pro mě je jejich přítomnost, pohled na svět obohacující. Takže ve výsledku ti bezdětní, co se koukají na děti, matky s dětma skrz prsty ochuzují sami sebe. Rozhodně není tvou povinností mít naklizenou domácnost a vařit dvě teplá jídla denně. Já dám přednost před žehlením čtení o ruské agresi vůči Ukrajině. Být dokonalá hospodyňka nebyl nikdy můj sen.
Kdo chce brát, musí dávat. Takže pokud tě oni nepozvou v neděli na bábovku a kafe, ale chtějí s tebou konzultovat svoje zdraví, není to vůči tobě fér. Ty máš nějaké volno, které věnuješ dětem, sobě, manželovi, dalšímu vzdělávání a oni pak chtějí konzultaci zdarma. Chtějí to v době, kdy máš regenerovat, abys mohla v práci podávat dobrý výkon. Kdyby to tak udělalo 20 lidí, když jsi na výletě, máš z výletu kulový. Taky když jdeš k právníkovi pro radu, tak si za to zaplatíš. Jednou psychiatr Radkim Hozák vykládal historku, jak do nemocnice nastoupila po škole mladá lékařka, samozřejmě dostala tunu úkolů, primář se jí ptá, jestli už obědvala a ona, že nemá čas, že se musí starat o pacienty. On jí řekl, ještě jednou mi tohle řeknete, tak Vás vyrazím, lékař se musí v prvé řadě postarat sám o sebe, aby mohl pomáhat ostatním.
Ne nebudeš arogantní, pokud si řekneš, že chceš 200 Kč za konzultaci po telefonu, nebo že jim řekneš, že se ozvou jen, když něco potřebují. Mít se rád, upřednostnit sebe před ostatními není arogantní ani sobecké, je to skvělé, když znáš svoji cenu. Nejsi přece dojná kravička. Z jejich strany je to neslušné tě otravovat v době tvého volna a nic ti za to nedat.
@levandule_k moc děkuji za hezká slova, pohladily po duši ❤️
@camelinka Děkuju, opravdu moc. Vlastně i sdílet to tady docela pomohlo.
@dixi86 Děkuju za odpověď ♥️
@garfa4 A odkud jsi?
Ja som tiež bez kamarátok mam jednu naozaj skvelú od základky s tou sa stretnem vždy keď sa da a idem domou. Presťahovali sme sa do malej dedinky takže stretávam ľudí len ked idem malu odniesť do škôlky a z nej inak som doma s 2 mesačným synčekom. Kamarátstva som mala ale ako hovoria niektoré baby prestali sme sa stretávať a vyprchalo to bohužiaľ. Ale aj si hovorím že teraz ludia sú viac vypočítavý a nie každý chce byt Dobry kamarát vela ich je len pre materiálne veci alebo abi sa mohol vyrozprávať ale teba už nerieši. Verim že časom nejdem nejaku kamarátku lebo mi tu je niekedy smutno.. Hlavne skús byť viac pozitívna a hneď sú ludia priateľskejší k tebe 😊