Strach z pocitu osamění na mateřské. Jak se rozhodnout?
Ahoj všechny. Zkusím si jít i pro radu sem, protože už jsem zoufalá. Ano, jsem dospělá, budu brzo máma, měla bych být schopná umět se rozhodnout, ale nějak mi to nejde. Za prvé se prostě bojím nové role mámy - mít dítě a být odříznutá 3 roky od práce a svých kolegů a do toho řeším ještě 3. změnu - stěhování. Vyrůstala jsem v paneláku a vždycky jsem strašně chtěla do Prahy, to se mi splnilo, žiju tu 6 let ve starší bytovce, v hezké části Prahy, kde je to klidnější, než někde v centru nebo na sídlišti, takže ideální .Vyjdu z bytu a všude si dojdu pěšky, když chci do většího ruchu do centra, posunu se kousek tramvají nebo si můžu dát delší procházku a jít taky pěšky, prostě jsem tu šťastná. Jenže jsem teď těhotná a s manželem přemýšlíme dlouho o tom, že ale vlastně nechceme žít celý život v nájmu, že by bylo rozumný, mít něco svého, hlavně už to miminko přivést na svět do vlastního bytu, kde má vlastní pokojíček, takže máme teď možnost odstěhovat se, ale kvůli šíleným cenám mimo Prahu, ikdyz autem s pořád krásnou dostupností - 30 min, jelikož já neřídím tak vlakem/busem hodina, což se furt dá. Jenže teď řeším to,že bych nejradši zůstala ještě na mateřské a pár měsíců, co bude mimčo malé tady a pak až hledala nějakej bydlení. Jenže to už bude stěhování složitější a hlavně, už na to bydlení nebudeme moc tak našetřit, jako můžeme teď když máme ještě 2 platy, navíc ty nemovitosti sledujeme dlouho, a je hrozně malý výběr, všechno je drahé, takže taková nabídka jako teď se nemusí ani časem objevit. Jenže když sobecky myslím na sebe, tak je mi strašně úzko z toho, že odejdu na mateřskou a budu 2 měsíce někde sama od všech na vesnici. Už takhle je to asi pro všechny těžký, ze dne na den přestat chodit do práce a vídat tolik lidí a najednou být sama. A představa, že jsem tady v Praze mám tolik možností kam jít, jak se i sama zabavit mě uklidňuje, ale že jsem sama někde na vesnici, kde ještě nikoho neznám mě strašně děsí. Nevim co mám dělat, nechci myslet jen na sebe, ale je důležitý, abych se i kvůli mimču cítila v pohodě a né neustále brečela a toho se právě bojím, že tam sama brečet budu. Jenže vím, že nejít teď do vlastního bytu a někam do klidu s dítětem by byla chyba a už bychom prostě časem určitě nic nesehnali, ještě za dobrý peníze, jde to všechno nahoru + s mojí mateřskou už na to ani nenašetříme. A ikdyz hodně lidí celý život žije v nájmu, je prostě lepší žít kór s dítětem v něčem vlastním, ale, abychom tam byli všichni šťastný…
Rozhodni se srdcem. Dle toho , co píšeš, je Praha pro tebe ideální. Tak se netlač.do stěhování, ono být nová někde na vesnici/ maloměstě s novorozencem,.kde nikoho neznám, to bych osobně nechtěla. Třeba časem...
Ono je to těžký a když ten krok neuděláš, stejně nebudeš vědět... Kor pokud máš argumenty pro a proti a oboje dávají smysl.
My jsme původně z okresního města, pak jsme při studiích zakotvili v Praze, ale pořád nás to táhlo do vlastního domku, hlavně pak po narození dítěte. Přesně jako ty jsem se ale bála ztráty toho, že mám v Praze vše po ruce, nechtělo se mi dojíždět atd atd.
Stěhovali jsme se nakonec, když byly dětem 3 a necelý 1. A víš co? Jsme tu strašně spokojeni. Jsme kousek od Prahy, ale vlastně tam jezdíme jen do práce. Na nákupy, lékaře atd. využíváme raději jiné blízké město. Nejsme tedy v žádném satelitu, ale v malém městečku, takže základní vybavenost tu máme. No a 10min autem máme to větší město.
Ale co je tu fakt super je to, že se tu hodně známe, děti spolu chodily do školky, teď spolu chodí do školy, po školce/škole spolu tráví čas venku... Je to takové komunitní, spousta akcí pro rodiny s dětmi, spousta kamarádů a známých (a to nejsem nijak společensky aktivní člověk), lidi se na ulicí zdraví. Znám naše zastupitele, majitele místních podniků, máme tu naši pani knihovnici, pana doktora... školka a škola je taková přátelská v tom smyslu, že se tam děti a jejich rodiče znají napříč třídami a ročníky.
Život v Praze mi nakonec vůbec nechybí. Ba naopak - už bych se tam vrátit nechtěla. Tady je to prostě úplně jiné, lepší.
Na tvém místě bych počkala. Já přesně toto zažila, šla jsem z velkého města na vesnici s odchodem na mateřskou, bez umění řídit... První rok s dítětem jsem byla vlastně sama, pak jsem si tu našla kamarádky, rozjezdila se a teď žiju víc společensky než v anonymním městě.
Jenže u nás pro rychlé stěhování rozhodovalo víc faktorů (manžel už ten dům měl a bylo finančně nevýhodné držet dvě nemovitosti, do bytu jsem měla spolehlivé nájemníky a náš panelák akorát začali rekonstruovat), u vás toto není.
Zvládla jsem to bez větší psychické újmy, ale... 1. mě tehdy, hlavně na začátku, celkem podporoval manžel (jak to šlo "vylezl mě), 2. jezdila za mnou hodně rodina, kamarádky už méně, protože ty z města dost často taky neřídily, ale občas se to vymyslelo. 3. dobře se seznamuji, takže šlo hlavně o ten první rok a ten, jak se říká, utekl jako voda.
@adelkl29 a ted jsi v kolikátém týdnu? Jak dlouho ještě budeš pracovat, jaký máš třeba plat? (Nemusis odpovídat). A hlavně, máte už něco vybraneho? Budete byt platit v hotovosti,nebo hypotekou? Ja mam pocit, že zatim dost o tom uvažujete,ale vlastně ještě nic nemáte,nebo se pletu? Ono totiž jen si predzažádat o hypo trva 3 měsíce. Pak než se vyřídí koupě, výpověď z nájmu...A chcete pul hodiny od Prahy,na vesnici,a tam chcete do bytu?? Já žila a pracovala taky v Praze,koupili jsme si 3kk ještě za 2,5mio. v Praze :D Narodila se nám dvojčátka😉 A v jejich 4 měsících jsem doma bouchla do stolu, že si najdeme pozemek,nechame si postavit a pujdeme zpet do jižních Čech,odkud oba s manželem procházíme. A to já třeba města a Prahu miluju. Ale nechtěla jsem furt byt zavřená v panelaku v bytě,bez zahrady, když venku je 35 stupnu a furt dokola jen chodit po parcích a tak. A to jsem bydlela taky v krásné městské čtvrti. Byt jsme prodali,za více jak dvojnasobek a postavili si hodinu od Prahy (vlakem). Tobě doporucuju si určitě udělat řidičák a vlastně ted okamžitě,nebo nikdy. My jsme jen 5km od mesta,na vesnici je MHD nebo vlak,ale stejně,bez řidičáku bych nemohla být. A tobe doporučuji tim začít😉
Ja bych na tvem miste zustala tam kde jsi. Neni nic horsiho nez byt odriznuta od sveta, kor kdyz neridis.
@adelkl29 no, nejhorsi je to proste z 0 na 1 dite. Az za par let zjistis, ze zivot neskoncil, ze se vse toci dal a dal si muzes plnit svoje sny a cile, tak ti tyhle obavy zpetne prijdou usmevne. To co s tebou ted tak silene mava, jsou hormony. Ja byt tebou, zustanu v klidu tam kde ted jsi, kde se citits v bezpeci, prestehujete se pak kdykoliv kamkoliv az se spolecne szijete.
Já jsem taky neřídila a žili jsme jen od 3 km od centra města, na firmě, kde byl přítel pořád, pořád, pořád. A já jsem tu samotu neustála a po vleklé krizi (která samozřejmě pramenila i z jiných věcí) jsem od něj odešla, s dvěma dětma. Takže bych počítala s tím, že to bude fakt na hlavu a může se to celkem výrazně odrazit na celém vztahu, i nervozitě vůči dítěti. Ale! V centru, kam jsme se s dětma přesunuly, jsem ožila, nakonec jsme se k sobě vrátili, přestěhovali jsme se z firmy na vesnici a já jsem začala řídit! A je to pecka, nic mi/nám nechybí. Takže bych začala s tím řízením, to bude vážně potřeba a pak s nějakou brigádou na home office. Kdybych neměla brigádu celý rodičák, tak se zblázním totálně. No a pak nebude nic lepšího na světě než žít s rodinou ve svém, mimo ruch města 🙂 Musíš ale být pojizdná a mít nějakou svou zábavu, ať už koníček nebo přivýdělek.
Mně by za stěhování mimo město stál dům - stěhovat se někam na vesnici do bytu mi nedává smysl. Chápu ten argument, že chcete být ve svém, na druhou stranu vám tím přibydou výdaje za dopravu a ta hodina veřejnou dopravou (což jsou 2 hodiny denně) opravdu málo není. Hlavně, když má člověk malé dítě, které je potřeba dopravit/vyzvednout ze školky nebo školy.. Určitě bych tohle při rozhodování taky brala v potaz
Byla bys odříznutá od toho, co ti teď vytváří bezpečí a pohodlí.
Na druhou stranu až budeš mít prcka, možná víc oceníš být s ním na zahrádce, chodit do přírody..
Já bych si zjistila na fb a tak jaký je v té vesnici společenský život, jaké jsou tam akce ( trhy, kurzy atp). Příjde mi že skoro každá vesnice nějak žije. Plus zjisti co je v okolí. Prostě bych si trochu zastalkovala. Dle toho bych se asi rozhodla.
Je to hodně i o nastavení mysli. Pokud tam pojedeš s tím, že tam budeš izolovaná, tak se podvědomě budeš sama izolovat. Lepší je se tam i na něco těšit, vidět potenciál, vidět co ti to může nabídnou, jakou kvalitu do života ti to může přinést.
Příjde mi, že ti jde hlavně o tu nemovitost. To je trochu chabý důvod ke stěhování.
Každopádně bych si co nejdříve to bude možné udělala řidičák. Dodá ti to svobodu, flexibilitu, mobilitu..
Tohle si musíte rozhodnout sami. Různí lidé jsou různí a mají různé zkušenosti, zájmy, představy o životě. Já osobně žila na spoustě míst v ČR, ať už třeba v Brně nebo na vesnici o 300 obyvatelích. První dítko se nám narodilo, když jsme žili v jednom okresním městě. Sice jsem řídila, ale auto bylo jedno, se kterým jezdil muž do práce jinam. Bydlela jsem ve městě, kde jsem neznala nikoho, což tedy bylo trochu náročné. V té době tam byly nějaké kroužky pro děti až od roku. Muž jezdil často pryč a rodina daleko. Takže socializace nula. Ale byly tam pěkné pohodlné procházky s kočárkem se spoustou možností kam vyjít. Co jsem potřebovala (drogerie, menší nákupy, lékárna atd.) jsem si pohodlně obešla. I k lékařům jsem došla všude pohodlně pěšky. Navíc moje hyperaktivní řvací nespavka mě zaměstnávala celý den. 😁 V době, kdy jsem se začala s někým seznamovat, jsme se stěhovali na vesnici o 300 obyvatelích úplně mimo. Šli jsme tam dočasně, naše představa byla na cca půl roku. Nakonec jsem tam chodila dva roky sama po hřišti, okukovat hospodářská zvířata a skákat v blátivých kalužích. Týdenní nákup ve městě pro mě byl absolutní vrchol socializace. Bez auta, problém se kamkoliv dostat, protože jeden autobus ráno/druhý odpoledne. To byla první rodičovská, tři roky izolace od života. Nakonec jsme koupili dům k rekonstrukci ve vesnici se základní vybaveností (proto jsme se zapykali na dva roky namísto půl roku ve vesničce) a s dalším dítkem už to bylo mnohem lepší. Starší dítko začalo chodit do školky, hřiště bylo plné maminek, takže jsme poměrně rychle zapadli do místní fajn komunity. Nicméně s kočárkem na procházky jen na rozblácené polní cesty, případně kraj lesa, kde cesta na kočárek taky moc nebyla. A pro cokoliv, co nebylo v místním krámku jezdit do města, stejně tak k lékařům, do lékárny. Bez auta naprd. Jezdil vlak, ale jezdil jednou za dvě hodiny. Možnosti trávit čas jako ve městě tam nebyly, všude se muselo autem. Dojízdění do práce + čas vyzvedávání ve školce/družině byl závod s časem, ale dalo se to. Nicméně muž dostal nabídku práce, která pro nás znamenala prodat dům, stěhovat se. Teď jsme v městečku, kde je takový ten základ. Děti tu vypadají spokojeně. Když to zhodnotím, tak třeba i výuka ve škole je totálně jinde, než na vesnické malé škole, je tu spousta možností vyžití po škole, v obci je lékař, lékárna, nějaké supermarkety, drogerie. Jako fajn. Jen já jsem doma se třetím dítkem, jsme tu už skoro rok a nikoho tu neznám. Pro ty mrňata tu nic není a na hřiště asi chodím v jiný čas než ostatní. Možná i tím, že je tu těch hřiští víc, tak se to víc rozprostře. Sorry za dlouhý příběh, ale je třeba zvážit, jak se bude váš život ubírat, až miminko povyroste. Ono to rychle uteče ty první tři roky. Pak je třeba zvážit školu, školku, kroužky/vyžití, práci. Měli jsme dům se zahradou a s naším životním stylem jsme spokojenější v bytě. Chápu, že toužíte mít vlastní bydlení, ale musí se zvážit i další věci kolem.
@adelkl29 na tvém místě bych to nedělala z celého toho psaní je cítit ze na sebe tlačíš logikou ale srdcem je jasné kde bys chtěla zůstat 🙂 a z mé vlastní zkušenosti stěhovali jsme se z města do vesnice když byl dceři rok a kdyby to šlo vrátím to zpět 🙏🏼 nikdy jsem se necítila psychicky tak špatně jako tady 🙈 město s dítětem nabízí každý den spoustu možnosti a člověk si nepřipadá sám i když se jen projde na hřiště … a to nejsem žádný extra společenský člověk
Mluvíš mi z duše. My se odstehovali z Prahy na vesnici rok ani ne rok před otěhotněním. Nechtěli se nám byt pořád jen v nájmu, ceny nemovitosti nebyli zdaleka tak nehorázný jako teď, manžel našel moc hezky barák, ale...já mizerný řidič tedy bez auta, sama na vesnici bez kamarádek, každou cestu naplánovat do detailu, ať mi to navazuje, někdy nechtěl autobus vzít víc jak jeden kočárek, tak čekání na další spoj, nebo si popojet na první zastávku a tam nastoupit, ovšem to tam nemohla být přede mnou jiná mamina. V zimě, dešti výživný. Když jsem neco zapomněla koupit, byla jsem nahrána. Nejbližší obchod 2 kilometry. Do toho já měla lockdown, což snad už nehrozí, já klasický extrovert, jak já se do práce těšila. Taky zalezi, kde máš praci, jestli se tam plánuješ vrátit, vidím,bze se to do toho vůbec nechce.
@adelkl29 A co jít středem a koupit si chatu/chalupu a zůstat v bytě v nájmu? Přijde mi to ideální - máte kam vypadnout na víkendy a prázdniny a zároveň nebudeš vytržená ze svýho prostředí. Když tam budeš chtít být s mimčem někdy dýl, zůstaneš třeba přes týden a manžel může večer dojíždět a ráno dřív odjíždět do práce. Ono se to nezdá, ale kor s prvním je důležitý si udržet "svoje" lidi a to s přibývající vzdálenosti prostě bývá problém. Notabene že v Praze nebo větším městě máš všechno u nosu většinou v pěší vzdálenosti nebo pár zastávek MHD - obchody, masny, pekárny, lékárny, doktory, školky, školy...když ti nevyhovuje jedna, jdeš o pár metrů dál. Stejně tak dětský hřiště - jsou všude, můžeš chodit každý den jinam. Sousedský komunity taky fungujou - začíná to právě na tech hřištích a pokračuje školkama. Vůbec bych to neviděla černě zůstat v nájmu, pokud máš fajn majitele. Hodně štěstí s rozhodováním!
@adelkl29
Ahoj, nevím, jestli je téma pro Tebe ještě aktuální, ale velmi dobře ti rozumím. My jsme se s přítelem přestěhovali do vlastního bytu (naštěstí v rámci Prahy), za chvilku se nám narodí mimi, já už jsem z práce doma, nikam moc nechodím a taky se cítím dost osaměle a odřízlá od civilizace. Jak jsi na tom aktuálně? Přestehovali jste se/zvykla sis?🙏🏼 Jinak koukám, že nás je víc, které tohle řeší, jsem upřímně ráda, že nejsem sama.
@adelkl29 za prvé ti chci říct, že ti úplně rozumím. hodně záleží na tom, jaka jsi, jestli se nebojis seznámit...ale nebudu ti lhát. pokud se odstehujes někam, kde nikoho neznáš, může to být náročné. pro mě třeba rodičovská je sociální izolace. ale je to hlavně kvůli tomu, že po škole jsem se odstěhovala do jiného města, kde sem nikoho neznala. sice jsem chodila do práce, pak do druhé práce, ale s mimcem se o mě kolegyně tak nějak přestaly zajímat. bohužel. a trvalo mi velice dlouho než jsem se někým zase seznámila, s kým sem si mohla popovídat.
ale to vůbec neznamená, že to tak budeš mít taky. pokud nejsi introvert a jsi druznejsi než já, i na vesnici někoho potkáš, jsou si tam lidi tak jakoby blíž, není tak těžké dát se s nimi do řeči, než ve větším anonymním městě. když se nestydís, seznamis se klidně i u pediatra, na dětském hřišti, na kroužku pro děti...
na druhou stranu, když neodejdes teď, může být pro tebe těžké odejít později... zas když už třeba budeš mít nejakou kamarádku s kočárkem, nebo když bude mít dítě nastoupit do školky, pak mu zas nebudeš chtít měnit školku a kamarády...
jo a víš, že se můžeš seznámit i tady nebo existuje aplikace mamio 😊
vše má své pro a proti. držím palce ať se rozhodneš, jak to bude nejlepší pro vás všechny ❤️