Těhotenství kolem 40 let, jak vše snášíte?
Je mi skoro 40 let a jsem těhotná nyní v 19 tt, chtěla bych se s Vámi podělit o vaše pocity a jak se celkově cítíte. Nevím jestli je to tak u všech ale já ukrutně přibírám na váze. Už nyní se nemohu hýbat.Když mám vylézt schody tak pláču zoufalstvím,funím jako lokomotiva. Pohyby cítím jen cca 1 za den.Je to mé 3 těhotenství ale to 2 bylo před 16 lety, takže jsem jako Alenka v říši divů. Budu ráda když se někdo přidá.🙂🙂
hmm.tak jsem relativně v klidu.díky
Ahoj, já budu rodit cca 3 měsíce před mýma 40. narozeninama a momentálně jsem ve 32 tt. Máme doma 10 letou dcerku, na druhé jsme čekali strašně dlouho a až když jsem to vypustila z hlavy, tak jsem chvilku na to otěhotněla. Co se týče přibírání na váze tak to mám naopak. U Valentinky jsem šla rodit a měla jsem 22 kg nahoře. Teď jsem nepřibrala skoro nic, jen 7 kg a nepřibírám. Fakt to jde všechno do bříška. Co se týče zvládání těhotenství, tak myslím, že je to stejné jako s první dcerkou, akorát mi vadí ty vedra. Předtím jsem rodila na Silvestra, takže pro mě určitě lepší. Jinak jsem zdravá a v úplně v pohodě. Navíc mi těhotenství upravilo vše - astma, alergie dokonce i srdeční arytmie, které mám od narození. Začaly se vracet až poslední měsíc, ale ne v takové míře jako u první dcery. To bylo šílené!!! Nenatýkám, jen se mi hůř s bříškem spí, pravidelně se budím kolem 3 - 4 hodiny a to malá kope takovým způsobem, že bych stejně spát nemohla 🙂 Nijak se mateřství nebojím a dokonce ikdyž jsem měla hrozný první porod, tak se nebojím toho druhého. Věřím, že to bude lepší. Mám svou osobní PA a jsem teď lépe připravená. Alespoň doufám 🙂))) Takže za mě asi tak, že těhotenství v pohodě, spíš mi každý říká jak mi to sluší a prospívá 🙂
@kukukacka Moc mě těší já jsem 30tt a přepadá mě nervozita a stres. Snad to všechny zvládneme.
@makina1977 ja uz to mam za sebou, rodila jsem tri tydny pred... maly byl mensi tak byl v inkubatoru a ode dneska jsme spolu na nedonosencich.
A me chytaji depky jak to vsechno zvladnu...
@mku Tak to gratuluji a přeji oběma hodně štěstí. To bude dobrý určitě to maličký zvládne a maminka taky. Nevím proč ale taky mám pocit že budu rodit dříve. Pořád mě bolí břicho a já to tak nějak cítím v kostech. Snad je můj pocit mylný.
@makina1977 v klidu. To miminku neprospiva. Ja se vubec nestresuju. Neni duvod 🙂 Na miminko se moc tesime!
Ahoj holky ....tak v patek jdu na cisare. Uz se na malou moc tesim ale zaroven i bojim. Snad vse dobre dopadne.
@makina1977 dopadne 🙂 ja mela akutniho cisare a sice rekonvalescence je delsi a horsi jak po klasickych porodu, ale jsem ted 10tydnu po a uz ani nevim ze to bylo...
Jen trvej na prilozeni co nejdriv, ne az te prevezou z jipu... ja jsem mela maleho v inkubatoru, videla jsem do az za 72hodin a nerozkojila jsem se :(
Me ceka jeste mesic a pul a uz to nejak nedavam...uplne jsem zapomela jake to je :( to tlaceni dole i do zeber...ty kopance uz aby to bylo jinak preju nam vsem aby to vse bylo v poradku a tak jak ma byt ( tp 18.11.a 17.12 mi bude 41)
Maminky...co jste byly tehulky a uz jste porodily...jak si uzivate materstvi a jak to zvladate? Opravdu me to zajima...v lete jsem necekane ktehotbela a bohuzel to nedopadlo a ted premyslim jestli do toho jit nebo ne. Jsem vnitrne uplnw rozervana...najednu stranu ano a pak nad tim moc premyslim.
Ja porad jeste cekam jeste mesic 🙂 ale doufam ze to zvladnu jen me mrzi ze muz je kamionak a malou moc neuvidi a ze budem porad sami
@vendelinka08 ja si to uzivam moc malymu bude 8 m, rodila jsem jeste v 37, ted uz mi je 38, unavena nejsem o nic více nez v 25 ti s prvnim😉
já jsem rodila v 39,těhotenství bylo senzační,žádné nevolnosti a kdyby mi nerostlo břicho tak nevím že jsem těhotná ,dokonce jsem nemusela ani na žádnou genetiku,vše jsem měla v pořádku.
malá už má dva roky a vše zvládáme,je teda podle syna čertík ,ale neměnila bych a jsme všichni šťastní a dokonce mi hodně lidí říká že jsem s malou omládla 🙂
Tak to je super...to moc rada slysim...🙂
Přidávám info, už máme Majdalenku a jsme doma z porodnice. Rodila jsem 41+6, 13 dní po prvním termínu a 9 po druhém. 1.10. se nám narodila v neděli, s váhou 4140 a výškou 52 cm. V pondělí jsem měla nastoupit na císařský řez. Díky Bohu se narodila přirozeně za 3,5 hodiny a byl to nádherný zážitek. Bohužel, po třech dnech jí rapidně stoupla žloutenka (jsem rh- a ona je rh+). Nechali jsme dotepat pupečník a to byla zřejmě chyba. Došlo k rychlému rozpadu krvine a zhoustla jí krev, tudíž musela na infuze a ředění krve. Ke konci jsem měla těhu cukrovku, což se k tomu přidalo, protože malá měla hypoglykémii. Doplnili jí glukózu a plazmu na ředení té krve. Strašně jsme se o malou báli. Sešlo se vícero věcí najednou a malinká to těžko zvládala. Navíc je to mé druhé dítě a opět zdědilo plusové rh po otci. S každým dalším dítětem je ta žloutenka obyčejně horší.
Dnes už jsme doma a malá prospívá, krásně přibírá a hodně pije. Jen ta separace na boxu jí asi ubrala a musím ji mít stále na ruce nebo u prsu. Nikoho jiného nechce, ani tatínka. Na box jsem ji chodila kojit kdykoliv si zakřičela, sestřičky hned volaly, protože věděly, že ona se budí rychle a stačí pár pohybů a hned byl řev. I přes tyhle nezdary mě krásně rozkojila. Věřím, že teď už bude vše ok.
Co se týče mě, tak já se cítím výborně. Trochu bolí záda z toho nošení, ale to, že bych byla starší maminka na mě němá nijak žádný vliv. Naopak si to užívám a pro malou bych se rozkrájela 🙂
Holky, moc vám gratuluji a v koutku duše "závidím" . Je mi 38 a 4 roky se snažíme o naše první. Když to tady ale čtu, tak se uklidňuji, že to možná ještě půjde. 🙂
@ellisabetha taky jsme se snažili 4 roky! A vyšlo to! 🙂
@kukukacka gratuluji ! 🙂
Poprvé jsem rodila ve 36-ti letech a vše v pořádku, přenášela jsem 8 dní. Jen mě vystrašili ve 12tt, že má mimi riziko na Downa 1:240, ale vše je OK. Chceme ještě alespoň jedno, užívám si to víc, než kdyby mi bylo o 10 let méně. Už neřeším, jestli mi uteče kariéra apod. Mimi se nám povedlo ihned, jak jsme se začali snažit. Šla bych do toho klidně i ve 40😀👍
Víte, ono tak nejde o to, že VY to zvládnete. Dnešní medicína umožňuje otěhotnět i 60letým ženám. Neberte to špatně, ale mě měla máma v 39 jako své třetí dítě. Z pohledu dítěte je to prostě pozdě - já měla těžkou pubertu, ségry 14 a 17 let, takže jsem spíš byla odchovaná jimi, než mamkou, která pořád byla v práci. Když jsem promovala, bylo jí už 64 let, babička umřela v 65 na infarkt myokardu. Jsem ráda, že se moje mamka dočkala vnoučat i z mé strany, ale, kdybych to brala jako ona, tak nevím, nevím, zda by v téměř 80 letech měla náladu na miminka, nehledě na to, že už by tady být nemusela.
Toho se pořád bojím, kamarádi mají mladé rodiče, moje mamka je sice vitální téměř 70 letá babička, ALE ...
Pokud to jde, nebuďte sobci, neodkládejte to, až bude lépe, až ... až... aby pak vaše děti nebyly sirotci.
@astyna Chápu správně, že než se narodit 39leté mámě, raději byste se nenarodila vůbec? Protože psát tu o tom, že ideální je rodit ve 30 je sice hezké, jenže v tomhle věku už bohužel nejsme a nikdy nebudeme. Jasně že všechny děti by volily mladé rodiče, nicméně volily by raději se nenarodit než mít rodiče starší? Protože to je ta otázka, o kterou tady jde.
@astyna 3. dítě jsme také měli po čtyřicítce, myslím, že vše zvládáme v pohodě a zvládat budeme. Ono záleží i na prioritách rodičů. Pokud někdo má na 1. místě práci, tak na věku nezáleží ( viz. asi případ Vaší maminky ). Důležité je, aby se dítě narodilo do harmonické a milující rodiny. Určitě dítě více ocení rodiče po 40, kteří ho budou milovat, než třicátníkyi, kterým bude na obtíž. Spousta věcí není o věku, hodně záleží na přístupu k životu.
@astyna hele, ja chapu tvuj pohled a diky za nej. Vzdy je podnetne ziskat nazor te druhe strany. ALE zpusob, jakym to pises, se mne dotknul. "Nebudte sobci" a ta vytka, ze delame z deti sirotky..
Kdyz ma zena dite ve 40ti, je tam bud zdravotni problem nebo zivotni situace.. Nemyslim, ze tady je nektera, co si treba ve 28 letech rekla - "tak a schvalne pockam az mi bude 40"... To jaks to napsala je absurdni.
Otec meho manzela zemrel nahle v 61. Otec meho otce v 47. Matka meho byvaleho kdyz mu bylo 7. Zadne z techto umrti neni vinou jejich deti a vubec nesouvisi s tim, kdy maji nebo nemaji deti/vnoucata.
Ja jsem stastna, ze mam dite. A ze ho mam pozdeji nez jine? Holt, tak to proste v zivote vyslo. U mne (a mnoha dalsich) to neni volba "ted nebo driv".. Proste tu volbu nemame. Kdyz uz volba, tak "ted nebo vubec". Zamyslela ses nad tim takhle? Ze nebyla volba narodit se mame pozde, ale treba vubec? Byla by ses radeji nenarodila nez mit starou mamu?
Za par let se svych deti zeptam. Asi vim, co mi odpovi.
Jo a posledni vec - kdyz ma dite nejaka 25tka, kterou jeji mama mela treba v 21- 22ti, tak novopecene babicce je tak 46-47. Jeste solidnich 15 a vic let bude chodit do prace. Takze nema cas, energii a casto ani penize aby mladym pomohla. Takze jeji mlady vek je ji k nicemu.
Ja nerikam, ze dobre je to ci ono a chapu tvuj pohled. Jen si myslim, ze neni nutne to psychovydirani, pac ne, schvalne sirotky z deti nedelame a nejsme sobci.
@astyna nekdy to clovek neodklada schválně...jinak muj tatik me mel v 38,Dnes 77 lety stale vitalni a akční...uzila jsem s nim krasne detstvi...Ja treba chtela deti brzy prvni v 25 ti bohužel vztah nevyšel a dlouho trvalo nez jsem nasla nekoho s kym bych chtela dalsi...chapu , ze z pohledu mladsich jsme jednou nohou v hrobe😀ale nebojim se ze za par let bych nemela energii jezdit s malym na kole, na lyze, vylety, brusle....
@astyna Kdybychom byly sobci, tak ty děti nemáme vůbec... Já jsem na první dceru čekala mnoho let, rodila jsem v 34, teď čekám druhé, rodit budu skoro v 36. Ano, nemám tolik energie jako v 25, ponocování snáším hůř. Dělá to ze mě špatnou matku? Nemyslím si. Spousta mladých žen má dítě až na druhé koleji.
@astyna taky si dovolím reagovat na tvůj příspěvek. Z toho, co popisuješ, mám pocit, že jsi byla neplánované dítě. Je to tak? To už samo o sobě má obrovský vliv na přístup rodičů k výchově dítěte, se kterým nepočítali. Já jsem například tou "odkladačkou", kterou tady popisuješ. Z mého pohledu můžu říct naprosto bez pochybností, že není lepší mentální věk pro pořízení miminka než blížící se čtyřicítka. Člověk začíná být dospělým a zralým a může vůbec předávat nějaké zkušenosti až v tomhle "pozdním" věku. Kdybych měla dítě dřív, byla bych úplně jiná (a z mého pohledu horší) máma. Co se týče fyzického zdraví, jasně před dvaceti lety jsem propařila noc, což by mě dnes zabilo, ale jsem si taky naprosto jistá, že zdravotně na tom jsem líp než některé dvacítky. Není rozhodně pravidlem, že starší ženská je automaticky větší troska než nějaká mladice. Navíc já si plně uvědomuji, že můj čas s dcerou je limitován mým věkem (kdo z mladých si tohle vůbec uvědomí), a jsem tím víc odhodlaná si ho maximálně užít, mám jasné priority, neřeším už žádné hlouposti (ani pracovní), netoužím po osobní zábavě, nic už mi neuteče a CHCI se maximálně věnovat dceři.
Nakonec bych dodala, že já jsem taky pro mít dítě dřív, ale ne dřív, než je toho člověk mentálně schopen a může vychovat kvalitní budoucí generaci.
Mně je 42let.jsem 17tt.vše snaším zatím dobře.Budeme mít chlapečka.Take mam strach.