• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vztah k prvnímu dítěti ochladl. Co byste dělaly vy?

5. září 2009 
Ahoj,
nezlobte se na mě, že sem lezu pod jiným nickem než normálně, ale trochu se za svůj problém stydím. Nechci tu vyvolávat žádné hádky, opravdu mě zajímá váš názor na věc. Dokud jsem měla jen jedno dítě, bylo vše o.k. Žádné velké problémy, moc jsem si to mateřství užívala. Pak jsem znovu otěhotněla a měla jsem strach, jestli dokážu mít druhé dítě stejně ráda jako to první. Když se miminko narodilo, všechno se to obrátilo. Ne najednou, ale postupně. Starší dcerka mi začala tak trochu překážet, prostě zamilovala jsem se do miminka a tu první jsem odsunula. Nebylo to vůbec mé vědomé rozhodnutí, prostě jako by mi pro tu starší už nezbyly city. Až mě někdy napadá (úplně se to bojím napsat), že jsem ji přestala mít ráda. Samozřejmě se tomu bráním, vím, že to nejde, přestat mít ráda svoje dítě. Ale prostě můj vztah k ní hrozně ochladl. Chtěla bych svoje obě děti mít ráda stejně, ale nevím, jak to udělat. Co byste na mém místě dělaly vy?
18. bře 2007 v 18:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
baaba, já myslím, že když si tohle všechno uvědomuješ, tak si svoji dcerku nepřestala mít ráda, jen prostě teď zažíváš euforii z miminka. Určitě se to časem srovná :wink:
18. bře 2007 v 19:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
baaba, ja bych si o tom na tvem miste promluvila s profikem, oni kolikrat reknou par chytrych vet a hned je na svete lepe...ja bych ten problem tak rychle jak jen je mozne smazala ze sveta...

no a co se tyce deticek, jsou urcite obe zlate a obe potrebujou mamu, bez ohledu na vek. a obe te bez vyhrad milujou :wink:
18. bře 2007 v 19:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
baabo nestyd se za to, zvlast jestli jsi jeste v sestinedeli nebo aspon kojis, tak proste hormony delaj sileny veci, nemuzes za to.

Promluvit si s profikem je urcite dobry napad. A taky bych si promluvila s manzelem, rekla mu uprimne, jak to citis, a poprosila ho, aby se starsi dcerce zkusil vic venovat, aby se necitila odstrcena. Uzivej si miminko, takhle malicke uz nikdy nebude a ted Te moc potrebuje, dcerce se snaz vymyslet nejaky zajimavy program (babicky, skolka, vychazky s manzelem...), abys na ni treba nekdy nevyjela, pokud se Ti opravdu treba plete pod nohy, tak pak by Te to asi moc mrzelo.

A mozna pomuze vzpomenout si na to, jak byla malinka. Jak se prvne usmala, zvedla hlavicku...ze je to taky vlastne miminko, i kdyz uz vetsi, a porad Te moc potrebuje.
18. bře 2007 v 19:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
baaba,myslím si,že je to přirozená reakce a že se to brzy změní,nezoufej a věř,že to bude zase jako dřív.Držím palce :wink:
18. bře 2007 v 19:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
baaba a jak staré jsou tvoje děti? Hlavně to mimi?
18. bře 2007 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ono už to trvá delší dobu, mladší už bude rok. Myslela jsem, že se to změní, až trochu vyroste a právě už nebude to miminko, nebude na mě tak závislá. Té starší jsou tři. Je taková, nevím jak to nazvat, prostě protivná, nevím, jestli taky nežárlí, ona jí moc neubližuje, občas je neopatrná, že do ní třeba vrazí, nebo tak, ale myslím, že to nedělá schválně. Rozhodně ji nebije, někdy jí sebere hračku a malá pak ječí, ale to je asi normální.

Poradit se s odborníkem, o tom už jsem uvažovala, ale nevím, na koho se obrátit. Nemáte nějaký tip?

Poradit se s manželem nevím, to asi moc nepomůže, protože on si myslí, že jsem na těch dětech závislá a asi na ně žárlí. To je taky na psychologa :grinning:

Babičky moc nehlídají, o školce taky přemýšlím, teda ten rok před školou určitě, zatím jsem neměla důvod, když jsem pořád na mateřské, ale možná když ji nebudu mít celý den doma, tak to pomůže. Jenže zase se bojím, že se pak třeba budu na malou fixovat ještě víc, když budu doma jenom s ní.

Někdy už to došlo třeba tak daleko, že jsem do té starší kopla, když mě něčím naštvala, prostě se někdy neudržím a chovám se k ní hnusně. Hrozně mě to mrzí, ale prostě mi občas vytečou nervy. Taky je to možná únavou, že se v noci pořád ještě moc nevyspím (ještě kojím, i v noci).
19. bře 2007 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
baabo, vis jak to je - deti jsou v pohode, kdyz jsou v pohode rodice. Jestli mas pocit, ze Tvuj vztah s manzelem neni v poradku, snaz se pracovat nejdriv na nem, chovani deti se pak treba upravi samo. Pokud se starsi holcicka citi tatinkem neprijata, tak chapu, ze si vynucuje pozornost, a to i zpusobem, ktery je Ti neprijemny. Nebo proste citi doma napeti a odrazi to.

Asi zkus pro zacatek nejakeho psychologa nebo manzelskeho poradce, akorat nevim, kde se hledaji :slight_smile: Muzes se zkusit zeptat treba svoji doktorky, zda by Ti nekoho nedoporucila...
19. bře 2007 v 09:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
baabo, cetla jsem uz z vice zdroju, ze kdyz je mezi detma vekovy rozdil 2 roky, tak jde o nejvetsi rivalitu. A podle toho co popisujes, to ty tvoje zvladaji jeste docela dobre ne? Asi bych to zkusila s tou skolkou, aspon treba na par dnu dopoledne a uvidis jestli ti to pomuze. Kdyz si tak pekne uvedomujes celou situaci, tak urcite budes schopna posoudit, jestli je to lepsi nebo horsi. A taky je urcite cela situace umocnena tim, ze jsi unavena a chytas obcas nervy ... na nervy je potreba telu dodat B vitaminy, jist hodne seminka a orechy, nebo primo koupis v tabletach treba pivovarsky kvasnice, docela to funguje na psychiku, ale chce to pravidelne uzivat.
19. bře 2007 ve 13:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
baabo,
mam to trochu podobne jako ty - akorat ty deti mam tri. Je to fakt zahul, uz kdyz byly jen dve, rozhodne nejsi sama, kdo resi podobne veci. Taky mi obcas vytecou nervy... s tema vitaminama, jak pise kitka, to je pravda. Mne pomaha pri kojeni Mamavit, ktery jsem brala i v tehotenstvi, tam je to becko taky. Jestli neco podobneho mas, tak taky doporucuju.
A s tim vztahem - myslim, ze je opravdu prirozene, ze se vic zameris na to miminko, proste tak funguje matersky pud. Kdyz uz to vnimas jako problem, tak rozhodne doporucuju nezustat s tim problemem sama. Jestli manzel nepomuze (nebo si treba jen myslis, ze nepomuze, mluvit s nim o tom ma cenu vzdycky, treba si sam neco uvedomi a vy dva pri tom prijdete na nejake reseni a bude to mit dobry vliv i na vas vztah - nejlepsim lekem na problemy ve vztahu je o tom mluvit, mluvit, mluvit), zkus zainteresovat nejakou kamaradku, nekoho, ke komu mas duveru. Cim vic o tom budes s nekym mluvit, tim vic si to utridis a treba prijdes i na jine veci, ktere si potrebujes vyresit. Nemusi to byt zrovna drahy psychoterapeut, casto opravdu staci jen kamaradka, ktera vyslechne.
19. bře 2007 v 17:00  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono jakmile je více dětí, tak je to složitější. Je asi normální, že se musíš věnovat mladšímu dítěti, ale rozhodně bys neměla zapomínat na tu starší. Co třeba poslat manžela na procházku s malou a užít si chvilku se starší? Nebo třeba ať ti malou pohlídá kamarádky nebo někdo.
5. zář 2009 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
baaba vím, že je to asi těžké, ale když tě malá něčím naštve, radši jdi pryč, zavři se někde a uklidni se, protože kopání už je moc.Nemyslím to ve zlém, ale můj taťka mě taky několikrát v životě kopal a byla jsem taky ještě malá a můžu ti říct, že si to dodnes pamatuji a strašně mě ty vzpomínky bolí. Myslím to jen dobře, pokud už to zašlo takto daleko, psycholog je podle mě na místě. To, že si ten problém uvědomuješ a mrzí tě to je známka toho, že je to na dobré cestě a když pro to ještě něco uděláš, tak bude určitě fajn. Drž se a dej vědět, jak to zvládáš :slight_smile:
5. zář 2009 ve 13:18  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v únoru 2014  • Odpověz  •  To se mi líbí
vidím, že tahle diskuze je už víc jak 2 roky stará, ale i tak napíšu svůj názor... třeba se to někomu bude hodit :wink:
11 let byla jen Linda, taky jsem měla strašnej strach, že to očekávané miminko nebudu mít tak ráda jako Linďáka ale přesně jak psala tehdy baaba... úplně se to otočilo, Filípek je teď můj největší miláček, moje láska, moje všechno.... :dizzy_face: :dizzy_face: ale není to proto, že bych Lindu přestala mít ráda, to rozhodně ne, jen ta láska k ní se teď posunula na trošku jinou úroveň, protože Filípek je oproti ní samotné a už velké holky takovej maličkej, bezbranej a moc mě potřebuje.... a já mám to obrovský štěstí, že Linda tohleto chápe...takže holky a maminky... nebojte se toho, fakt jde jen o ten pocit :wink:
5. zář 2009 ve 14:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek