Vztah tety k neteři či synovci

Jako vlastní ne. Ale ráda je mám, patří do našich životů a hlavně teda si rozumí kluci mezi sebou.
Synovce od švagra jsem už párkrát hlídala i tu byl na prázdninách. Jsem pyšná jak je šikovný, je stejně starý s mým synem a vždy jsem koukala co on už umí, a rozhodně jsem nebyla špatná z toho že můj syn to ještě neumí, přála jsem mu jeho úspěchy a byla pyšná teta.
Citově blíž mám asi k synovcům od ségry, ale ty mají specifické potřeby a na hlídání jsem je ještě neměla. Starší má 3roky, mladší 1,5 let. Z každého úspěchu mám hroznou radost, obzvlášť u toho tříletého jsou vidět ty pokroky, bohužel se nevydame tak často i díky nemocem.
Nejvíc mě vždy dostane ta dětská radost když si rozbalí dárek odemne a mají z něho radost, to jsem opravdu vděčná 😉

Teď to vypadá jako odpověď Herodese - ale je to tak, že je vnímám úplně stejně jako děti kamarádek, nebo prckovy spolužáky.. no děti 🙂

@mysicka_lb mého bývalého sestra má syna jen o půl roku mladšího než moje dcera. Já ho vídám většinou spíš mezi dveřmi, ale nějaký vztah k němu i tak mám. Krev není voda a taky moje dcera na něj nedá dopustit, takže ani já, i když ho v podstatě neznám.
Neco podobneho jsou děti mé nevlastní sestry, tu starší jsem viděla jednou, dvě mladší vůbec (bydlíme daleko od sebe a poznaly jsme se i my dvě už jako dospělé), ale i tak je beru podobně jako děti mých kamarádek, které znám osobně.
Manzeluv bratr má dceru která už je slečna, k té mám z nich asi nejblíž, ale tu už neberu jako dítě, poznala jsem ji ve 13 letech. A i tu vídám jen při rodinných oslavách když přijedou, takže taky k ní nemám nějaký silný vztah.
Ale ke všem cítím dost silné pouto, protože je to rodina. Je ale zajímavé, že u těch kdo jsou se mnou nebo aspoň s mojí dcerou opravdu "přes krev" (bratránek, děti mé sestry), tak je prostě něco "jinak", přestože i švagrovu dceru beru jako rodinu a jak píšu, v něčem k ní mám nejblíž. Je to ale pocitově nějak maličko jiné.

Na děti od mého bratra ještě čekám, tam to zatím nevypadá 😁 a od manželovy sestry mám synovce a nemám k němu žádný vřelý vztah. Ale ve zkratce je to proto, že švagrová je jak nevybouřená puboška, jinými slovy kráva, co vlastní dítě cpe neustále babičkám, mluví o něm nehezky, necítím z ní prostě tu mateřskou lásku… a kluk je i pozadu se vším, ona by mu strkala jen mobily a televize.

Děkuji za tuhle diskusi. Nedávno jsem nad tím přemýšlela a došla k tomu, že jsem asociál 🤣 Jednu neteř mám od nevlastní sestry, za 11,5 let jsem ji viděla jednou a nijak mi nechybí. Taťka mi občas pošle fotku, ráda se kouknu, jak roste. Ale to je vše.
Pak mám neteř a synovce od mužovy sestry. Jsou ve věku našich nejmladších... Ale já k nim nemám žádný vztah. Prostě děti. Když se potkáme, dobrý. Když se nevidíme, nechybí mi.

Tedy... I ja nabouram to more lasky tady... Mame deti na obe strany a tedy vubec mi nechybi 😆 A jsem i rada, kdyz pri setkani nemusim nonstop poslouchat jak je "Pepicek" dokonaly a co delal 365/7/24. Ja sve deti taky nikomu necpu. Klidne pohlidam, upecu dort, uhackuji hracku, pridam se na vylet... ale asi jak tu nekdo psal s temi prdy no 😆 O fotky si rozhodne nepisu, nechci je k telefonu a na vychovu (toleranci jejich chovani) mame kazdy jiny nazor 🤐

tohle musí určitě záležet v první řadě na tom jaký vztah mají ti sourozenci... já jsem s bráchou víceméně v pohodě, jsme tak nějak v kontaktu ale blízcí si prostě nejsme bohužel ... pro mého syna je to skoro cizi člověk bohužel, brácha o malého nejeví absolutně zájem a já ho nechci nikomu "cpát" takže se o něm vůbec ani nebavíme. někdy mě to mrzí ale naštěstí má dost milujících blízkých lidí ve svém okolí, takže jemu to bude asi jedno 🙂 ale teda na to jak brácha vždycky tvrdil že chce děti, tak je pro nej malý úplně vzduch 😏 píšeme si průběžně, ale spis tak povrchově o kravinách. prostě je to v první řadě o tom vztahu co máme my mezi sebou no

Nezajímají mě

@vero987nika já taky děti miluju,ale jen ty svoje.deti ségry mě nezajímají

@axel85 to chápu, já jsem v první řadě byla pravý opak a vždy jsem děti nechtěla ani neměla ráda, než to na mě nějak přišlo 😅 ale kdo ví jaký budu mít jednou pohled na děti bráchy. mám ráda to svoje (druhé na cestě) a pak svoji nejbližší kamaradky. ostatní mě taky nějak nezajímají

@vero987nika já nechtěla vůbec děti😄😄ale pak to někdo nahoře chtěl a své miluju.a abych byla upřímná ,tak víc miluju psi,než ostatní deti

@mysicka_lb synovce z manželovi strany jsem neviděla uz nějakou dobu. Nevidáme se, vztahy jsou velmi chladné. Děti od mě sestry betu to jako vlastní a je to vzájemné. Bratr jdou teprve v očekávání, ale bude to úplně jako u sestry.

Mam to asi tak stejne jako k detem kamaradek. Mam je moc rada, preju jim uprimne uspechy a at se maji dobre, rada jim koupim darek a mam radost, kdyz maji radost, ale zas ze bych s nimi vsechno prozivala to ne.

Děti mojí sestry miluji strašně moc, vždy se na ně moc těším a nerada od nich odjíždím. Když odjíždí oni od nás, tak já vždycky bulím jak želva. Jsou to moje malé lásky.
Synovce od manžela tak vůbec neberu.

@mysicka_lb já mám dvě neteře od bráchy. A ta starší je fajn, ale už je ji deset a je slečna a hodně se podobá své mamince, což je někdy dost nepříjemné. Ale jelikož jsem ji od malá hlídala, tak k ní mám nejbližší vztah. Druhá neteř, s tou jsem nestrávili tolik času, tak ten vztah tam není, ale mám ji ráda. No a děti od švagra... Synovec je kapitola sama pro sebe. Ale neteř je fajn. Jen se vídáme jen na oslavách, takže ten vztah tam není vybudovany. Jednu dobu mě to i mrzelo, že dcera má víc za tetu moji kamarádku, nez vlastní příbuzný, ale to bylo dáno tou blízkosti. Uvidíme jak se to vše časem vyvine.

Moje ségra ještě deti nemá. Ale bratr partnera ano a tam mám vztah k dítěti jako k dítěti kámošky. Nic extra 🤷.

Já synovce/neteř nemám, ale synův strejda (brácha manžela) určitě k našemu Olíkovi nemá bůhvíjak vřelé city :D. Má ho samozřejmě rád, ale tak maximálně si s ním pohraje.

Manžel ma sestru,která tehdy mela první dítě v rodine.V tu dobu jsme zavedli darky k Vanocum,pak přibyl další synovec.Dnes jsou kluci nactileti,vídáme se malo,ale kazdy rok řeším,co by se jim mohlo líbit a jsem dojata,jak rostou a jsou skvělí.
Mam bratra,který ma malé děti,kteří jsou vrstevníci tem dvěma našim,bydlíme kousek od sebe a pravidelne se vídáme.Prozivam nemoci a změny 🍀u své neteře a synovce,vidim v nich nase geny ❤️.

Prosím taky o názor .. bude to dlouhý souhrnný příběh .. nečekala jsem , že se s bráchou po narození dětí postupně odcizíme.
S bráchou jsme občas měli neshody , když jsme byli pubertální 😂 . Ale jinak jsme se měli rádi .. ale jakmile jsme dospěli , názory se hodně změnili. O to víc po narození dětí. Já byla dřív než on.
Syn trpěl na ekzém v jamkách u kolen a v jamkách u loktu , ale věkem se to postupně zlepšilo.
Říkal ať hlídám , co jíme - a ano , to jsem slyšela ze všech stran , že cukry a uzeniny to mohou způsobovat , ale toho tolik nejedl. 🤔🤷‍♀️ Teď je mu 8,5let a ekzém jako by nebyl , jen občas se ozve , podle toho co sní.
Dcera měla od narození suchou pokožku někdy na některých místech ekzematickou. Ale s věkem se to taky zlepšilo. Teď je jí 5,5let a má úžasnou hladkou pokožku.
Ale ten zásadní problém nastal , když se narodilo jejich první dítě. Do té doby to vypadalo klidně , scházeli jsme se - pokud 1x za měsíc tak super.
Když se jim narodilo (neteř je o rok mladší než moje dcera) , tak přišlo téma očkování. Řekl , že jestli nejsme očkovaný tak se s náma nemůžou vídat.
Ale jako sorry , řešila jsem dlouho ekzém a to opravdu nebudu dítě očkovat jak na běžícím páse a on to věděl , jenomže měl svoje myšlenkový systémový pochody.
U syna jsem s očkováním začala v 3.měsíci (měl těžký start při narození) a jediný , co jsem posunula bylo spalničkové očkování , to měl právě ekzém jinak měl všechno naočkováno. Před nástupem do školky naočkováno a dobrý. Jenže u dcery jsem to hodně posunula právě kvůli ekzému , paní doktorka s tím souhlasila a 1.očkování měla až 1,5roce a dobrý máme všechno , taky před nástupem do školky naočkovány spalničky.
A jako posílání si fotek nenahradí osobní setkání. Procházka nebo návštěva jednou za rok je taky naprd. Děti se neznají , jsou si cizí něco jako kamarádi.
Jenže pak přišel covid , narození jejich druhé dcery a šlo to všechno ještě víc z kopce. Řekl pokud se nenaočkujeme tak se vidět nemůžeme.
1.neteř jsem viděla osobně tak 4-5x za tu dobu .. 2.neteř jsem viděla pořádně jen 1x a to už má 2roky ..
Je to bída. Takže žadné pouto k nim nemám a to jsem se na to těšila , že budu TETA.
Takže mám radost , když můžu aspoň pohlídat děti kamarádkám a jsem aspoň jejich "teta" a kamarádky zase pro moje děti.
Ani k synovci od manžela jsme si nevytvořili vztah (synovec je mladší než moje děti) , tam ale problémy nejsou - jen jiné zájmy.

@lnovic mám to podobně

@mysicka_lb mám synovce od bráchy a vztah bych přirovnala k dětem od kamarádek, není to žádný blízký rodinný vztah. Přestože se vidíme zhruba jednou týdně, moc blízko k sobě nemáme. Posun k horšímu nastal asi v době, kdy se mi narodilo druhé dítě. Vždy když se vidíme, mám já u sebe své 2 děti, takže synovci se nemůžu věnovat tolik, jako když jsem měla jen 1 dítě. Dárky a tak si dáváme, děti si nehlídáme.