Vztah tety k neteři či synovci

mysicka_lb
1. pro 2017

Milé maminky i nemaminky. Zajímalo by mě u těch z vás, které už máte neteře či synovce, jaký k těm dětem máte vztah. Zda je to skoro jako vlastní dítě, kdy cítíte opravdovou "tetovskou" lásku, nebo je to spíše jako dítě kamarádky, případně úplně cizí dítě, které jen občas vídáte. Zda třeba trpíte, když je to dítě nemocné, jste pyšné, když se tomu dítěti něco povede.... nebo jsou vám tyhle věci jedno. Zda s tím dítětem rády trávíte čas a jste ochotné ho hlídat nebo vás něco takového spíše obtěžuje. A vnímáte nějaký rozdíl mezi dítětem vašeho sourozence (= pokrevní příbuzný) a dítětem manželova sourozence (=nepokrevní příbuzný)? Prosím o upřímnost🙂.

kika266
1. pro 2017

@mysicka_lb Moje sestra ma dite a bydlime od sebe velice daleko, takze nemam moznost se s nimi tak vidat, hlavne sestra je uplne jina nez ja a ma uplne jine nazory a postupy. Je mi lito a mrzi me kdyz vidim malou jak je pozadu s vyvojem a rada bych ji pomohla ☹.

ml0
2. pro 2017

Mám synovce které vídám max dvakrát ročně a k těm mám vztah v podstatě jak k cizím. Pak mám od druhé sestry neteř se kterou jsem trávila občas volný čas. Tu mám hodně ráda, ale když ji nějakou dobu nevidím, tak mi nechybí. Ještě mám od této sestry synovce s kterým jsem sama byla jen jednou, mám ho ráda, ale vlažněji. Pak mám ještě jednu neteř, která je mladší než má dcera a z té jsem nadšená jako z miminka a to mi jsou cizí mimina ukradené. Jinak dceru švagrové vídám, tak jednou za dva měsíce a je pro mě taky spíš cizí, ale může to být tím, že švagrovou moc nemusím a její dcera její osobnost podědila.

lv
2. pro 2017

Rozdíl mezi dětmi z manželovi strany a od mé sestry necítím vůbec (jsou pokrevní s mými dětmi přece 🙂). Ráda je mám, ten zájem o zdraví, známky ve škole je, ale ne jak u vlastních dětí, slabší. Ač jedny vídám 3x ročně, druhé každý týden (i několikrát, i na noc) vztah k nim mám, stejný, platí u mne krev není voda - vztah, citové pouto je silnější než k dětem kamarádek.

lavita
2. pro 2017

Ja deti svoji sestry miluju jako svoje vlastni,necitim skoro zadny rozdil. A moje sestra to ma stejne.

laurinka2016
2. pro 2017

Já teda nemám sestru ale nejlepší přítelkyni se kterou se známe X let a máme vztah který beru jako sourozenecky (mám bratra pokrevniho a s ním nemám vůbec žádný vztah) a jejího syna miluju, samosebou že moje dcera je prostě moje a tak ten vztah je hlubší ale nedělám mezi nimi rozdíli, chápu a beru jejich individualitu a oba mají něco co bych uvítala na tom druhém 🙂určitě vnímám obavy když je nemocný a když je v něčem šikovný tak jsem za to hrozně šťastná...

danfal
2. pro 2017

Neter a synovce, ktere mam od moji sestry mam moc rada, jako by byli moji. Prozivam s nima trapeni, chybi mi, kdyz se nevidime. Vidame se docela casto. Synobce a netere z manzelovy strany mam rada, ale oni ke mne maji takovy vlaznejsi vztah, vidame se jen trikrat do roka. Ale jsem nane pysna a pokudjsou nemocni nebo je neco trapi, snazim se byt napomocna.

syrinxka
2. pro 2017

Mám synovce od sestry, 2 kluky a ty jsem jako malé hodně hlídávala a trávila s nimi spoustu času. K těm mám skvělý vztah, i když jsou teď v pubertě klidně mě obejmou, dají pusu, prožívám všechno s nimi. A pak mám neteř a synovce od bratra a ty vídám tak 4x za rok, jsou pro mě jako cizí děti. Hlavně neteř je taková divoká, odtažitá, na něco se jí zeptám a ona uteče. Takže ani má snaha o sblížení nějak nefunguje. Hlídala jsem ji asi 2x a nějaký extra vztah jsme si k sobě nevybudovali. Pak jsou ještě děti od přítelové sestry, ty jsme také občas hlídali a ti i když se taky pravidelně nevídáme jsme v pohodě. Komunikujeme, hrajeme si, reagujeme na sebe. Není žádný problém. Myslím, že je to hodně individuální vztah tety k synovcům/neteřím. I když jsem se sourozenci byla vždycky v pohodě a měli jsme se rádi tak k jejich dětem mám ten vztah odlišný. Myslím, že záleží na tom jak často se s dětmi teta vídá, zda má vůbec prostor si vztah vytvořit a taky i částečně na povaze dětí, některé klidně přiběhne a hraje si i s cizím člověkem, jiné je drží máminé sukně :D

dura175
2. pro 2017

Mám neteře a synovce od sester. Ke všem mám skvělý vztah, od mala jsem s nimi v častém kontaktu. Je teda pravda, že od jedné ségry jsou už kluci velcí (středoškolák a vysokoškolák), tak se nevídáme tak často, ale pořád je "prožívám". Od druhé ségry jsou menší a tam je ten vztah ještě intenzivnější. Dlouho jsme bydleli všichni dohromady, takže jsem je často hlídala. Manželova sestra děti ještě nemá, nedokážu to posoudit. I když si myslím, že to nebude tak intenzivní, jako u neteří a synovců. S dětmi od kamarádek vycházím dobře, když se vidíme. Ale rozhodně k nim nemám takový vztah jako k "vlastním".

petrapetule
2. pro 2017

Deti od bratra od malicka miluju,jako by byly me. Beru si je k sobe na prespani,jezdime na vylety.. kdyz jsou nemocni nebo se jim neco stane,trapi me to,kdyz se jim neco povede,jsem pysna teta.. proste jsou to NASE deti 😊❤

petrapetule
2. pro 2017

Jinak si mylim,ze to plati i obracene. Deti mi volaji,kdyz se jim neco povede nebo kdyz je neco trapi. Casto se sveruji se svyma trapenickama a tajnustkama 🙂. Uz se treba tolik nemazli,protoze jsou vetsi a ja uz se desim,az prestanou uplne i volat,protoze proste budou mit jiny zajmy 😁..jeste ze cekam malyho cudlu ted

journals
2. pro 2017

U nás je to bohužel tak, že i k některým dětem kamarádek mám blíž. Mrzí mě to, ale je to tak. Vídám je tak cca 1 x za dva měsíce. Může za to asi chování švagrové a také to, že zpočátku nebyl prostor si s dětmi nějaký vztah utvořit - všude byla babička - babička vozila pyšně kočárek, nikomu ho nepůjčila, babička chovala, babička si hrála... tak jsem ztratila snahu se jakkoliv angažovat. Nebudu s právem pyšnou babičkou bojovat o vnoučka 🙂 A po čase nadšení opadlo a švagrová hledala kdo jí děti pohlídá (několikrát ze dne na den, s milionem různých nesmyslných podmínek), tak jsme doma řekli, že hlídat nebudeme. Od té doby to zkouší jen přes tchýni, což je mi protivné, ona sama nikdy nezavolá, vždy volá tchýni - jestli nemůžeme hlídat. Bohužel, zájem o hlídání jejich dětí v takových situacích nemám. Někdy mě to mrzí, ale nastavili si to doma takto sami. Těch různých situací, které ovlivnili náš vztah k dětem, bylo bohužel víc. Asi bych to vyjádřila tak, že víme o sobě, dáme si dárek k Vánocům, narozeninám, ale tím to končí.

lotosek
2. pro 2017

Já jsem jedináček, takže nemůžu sloužit, ale kamarádka má od bratra neteř a synovce, má je moc ráda, kupuje jim dárky (vlastní ještě nemá), klidně by hlídala, ovšem neprojde přes švagrovou. Poté, co se viděly asi podruhé v životě, se švagrová rozhodla, že bude sestru svého manžela nenávidět, a když se narodil malý, tak pro jistotu s ní nebude mluvit už vůbec - bez důvodu, bez vysvětlení. A to k ní dříve občas zajeli na návštěvu a spolu se ty dvě alespoň ze slušnosti trochu bavily, ale najednou, jako když utne, švagrovka těžký ignore, sotva odsekne na pozdrav. 🙄 Děti vidí, jen když je bratr přiveze k rodičům, pokud švagrová ví, že tam bude i ta moje kamarádka, tak většinou nepřijede vůbec. Švagrovka teď ale začala cosi vehementně řešit kolem majetku a financí, tak možná odtud vítr vane. 💵

volfici
2. pro 2017

Moje ségra je o deset let starší, takže když se jí narodila dcera, bylo mi dvanáct. Takže já to asi vždycky brala spíš tak, že mám najednou ještě mladší ségru 🙂 a tak ji i miluju, snažím se jí pomáhat, podporovat, máme spolu hodně blízký vztah, teď spolu dokonce i pracujeme.
Co se týká "vyvdaných" synovců, děti mého bývalého švagra (dva kluci) mi nikdy nebyli nijak zvlášť blízcí, jasně, že jsme se jako rodina často scházeli, hlavně na rodinné oslavy, ale žádné svěřování, mazlení atd. Asi je to i tím, že to s dětmi celkově moc neumím, tak jsem k nim nikdy moc nepronikla. Od rozchodu s bývalým manželem jsem je už neviděla, byla jsem ta špatná, takže asi by o to ani nestáli. Sama jsem snahu je vidět neměla.
Současná švagrová má taky dva syny, když jsem "přišla do rodiny", bylo tomu staršímu už patnáct, takže měl úplně jiné zájmy než se sbližovat s "tetou", ale oba jsou fajn, staršímu občas pomáhám se školou, mladší je takovej uzavřenější, ráda je mám, ale není to žádný hlubší vztah.

jezz1e
2. pro 2017

S dětmi sestry mám lepší vztah než se sestrou 🙂 Dlouho tedy žili mimo ČR, takže jsme se moc nevídali, ale když přijedou, ráda je vezmu někam za zábavou než abych šla třeba se sestrou na kafe. Zas kamarádka měla krátce po porodu syna těžké období, hodně jsem za ní jezdila a tehdy mi byl její syn možná bližší než děti sestry.

tetabetazameta
13. únor 2020

Ja deti nemam ale muj mladsi bratr ma dve dcery a jednoho vyzenenyho kluka. Starsi dceru mi zacli pujcovat na vozeni jako mimino a zacla jsem si budovat vztah a zacala ji vozit na anglictinu a ucit se sni od 2,5 roku. Naucila jsem jinplavat, jezdit na kole. Otec- bratr vesmes porad v praci a jejich matka spis domaci putka. Ja a moje mati jsme ji braly na vylety dovoleny a pod. Uz u me mohla zacit jednou za tyden i spat a pak se najednou neco zmenilo. Neter me miluje a ja ji taky. Sama deti nemam a tak se sni dost vyzivam- ucim ji nove veci. Druhe dite mi pujcovat nechteji- pry bez maminky nikam nepujde. Starsi neteri je sest let a najednou zasek. Bratr na me rve ze si z ni delam vlastni decko. Kdyz ji neco dam bud se jim to nelibi a reknou at jinto nedavam nebo pak ze je to hnus co ji davam...Proste jakoby me a moji mati chteji vystipat. Myslim si ze ta svagrova je takova putka jako kvocna ze je chce mit pekne doma klidek a nic at se nedeje a tak vali do bratra a ten nas totalne odsunuje. Musim podotknout ze kdyz tam nejdeme nadava ze na ne sereme a kdyz tam jdeme tak nas vyhazuje... desne me to mrzi protoze jsme si to s neteri moc uzivali. Hlavne se bojim aby si nemyslela ze jsem se na ni vykaslala...nicmene musim drzet odstupna vubec tam nechodit . To je asinto ceho chteji dosahnout, ale nechapu to. Kamaradky rilaji ze jsem super teta a co ny za to dali.

ajja87
14. únor 2020

Popravdě v k detem sestry takový vztah nemám,ne že bych je neměla ráda,ale prostě to není taková láska jak vlastním (to bych se rozdala🥰)jinak třeba sestra to má, že bere naši jakoby byla její vlastní, až mě někdy rozčiluje, že se k nim chová jako by byla jeji maminka a měla je vychovávat.Samozrejme se o její děti bojim, koupím jim ráda darek atd.ake prostě to není mateřská láska...je pravda, že já jsem na děti nikdy nebyla, přestože k vlastní jsem zcela fixována a je to prostě láska na celý život.Myslela jsem, že treba když tohle citim k vlastní, že se to změní a bude to takový i k ostatním,ale je to prostě stejný.

evca_w
14. únor 2020

@mysicka_lb Od svych sester mam dohromady ctyri netere a synovce, z manzelovy strany jednoho.Se segrami se bohuzel nevidame moc casto (bydlime v jinych mestech), tim padem ani my nemame ty vztahy uplne takove, jake bych si predstavovala.S jednou segrou jsem v kontaktu vic a tim padem toho vim vic i o jejich detech, ale nemuzu rict, ze bych k nim mela kdovijaky vztah bohuzel☹Urcite jsou mi bliz, nez deti kamaradek, ale paradoxne s detmi kamaradek jsem v kontaktu casteji a znam je vic.Deti seger mam moc rada, jsem rada, kdyz se jim neco povede a segry mi o tom daji vedet, ale s laskou k vlastnimu diteti se to neda srovnat...Manzel se svym bratrem vztah moc neudrzuje, takze tam synovce pomalu ani neznam☹