Zemřel mi tatínek...
Už je to více než měsíc, co jsme se dozvěděli tuto zprávu.....taťka měl astma a rozedmu plic,ale nikdo nečekal, že zemře tak mladý...59let...doktoři vypadali tak nadějně přestože ležel na oddělení ARO...už tam byl několikrát a vždy se nám vrátil domů...ve středu 14.3. jsem odcházela domů z návštěvy, držela jsem ho do poslední chvíle za ruku a prosila ať se pere, ať se nedá...že na něj všichni čekáme i moje holčička na svého dědu...tak se mi odtud nechtělo. Naposledy jsem ho pohladila po teplé ruce, dala pusu na orošené čelo a šla..............a už ho nikdy neviděla......
Je to tak těžké...
Stručné shrnutí
- V diskusi se popisují náhlá úmrtí rodičů způsobená infarktem, pokročilou zhoubnou nemocí (např. rakovina plic s metastázami nebo osteosarkom), komplikacemi po transplantaci a náhlým srdečním selháním nebo aspirací.
- Pozůstalí v textech hledali odbornou a komunitní podporu; v praxi byla zmíněna psychologická a psychiatrická péče, One brain metoda, knihy typu "zivot po zivote", sestřičky z Charity a možnost hospice.
- Rodiny často žádají po lékařích vysvětlení okolností úmrtí a pitvu; někteří lékaři a soudní lékaři poskytli vysvětlení, jiné případy pitvy nebo informací zůstaly nevyjasněné.
Nejčastější otázky
Q: Jakou psychologickou pomoc lze vyhledat po náhlé ztrátě rodiče?
A: V diskuzi lidé zmiňovali vyhledání psychologa nebo psychiatra, terapeutické přístupy jako "One brain metoda" a četbu publikací typu "zivot po zivote" jako konkrétní zdroje podpory.
Q: Jak získat od lékařů informace o tom, co se stalo na ARO/ARU?
A: Pozůstalí mohou požádat o schůzku s lékařem z ARO/ARU nebo o písemné vysvětlení; v diskuzi jedna rodina domluvila osobní setkání s lékařkou ARO, aby jí odpověděla na otázky.
Q: Může pitva objasnit příčinu smrti a jak o ni žádat?
A: Soudní nebo zdravotní pitva může objasnit příčinu smrti; v diskuzi byly případy, kdy byla pitva provedena a kdy byla pitva odmítnuta rodinou, takže dostupnost pitvy závisí na konkrétním rozhodnutí a okolnostech.
Q: Jak podat pragmatickou pomoc rodině a dětem po úmrtí dědečka?
A: V diskusi rodiče doporučovali sdílet vzpomínky, ukazovat fotografie a zapojovat děti do vzpomínkových rituálů; několik příspěvků uvádí, že malé děti si dědečka pamatují z fotek i z opakovaných zmínek.
Q: Kde žádat o domácí paliativní péči nebo hospicovou pomoc?
A: Jeden příspěvek uvádí nabídku hospice a jiný zmínil sestřičky z Charity jako zdroj domácí péče; kontakt na místní Charitu nebo místní hospice je konkrétní praktický krok.
Q: Co dělat s administrativou po úmrtí (pojištění, dědictví)?
A: V diskuzi jedna osoba uvedla, že jí přišel dopis od pojišťovny o vyplacení pojistky a jiné rodiny zmiňovaly dědické řízení; kontaktovat pojišťovnu a případně právníka pro dědické řízení jsou konkrétní kroky, které byly v praxi použity.
Závěry z diskuze
Shoda
- Časem bolest trošku pomine, ale nikdy úplně nezmizí.
- Hledání odborné pomoci (psycholog, psychiatr) a sdílení vzpomínek pomáhá zmírnit akutní zármutek.
- Pozůstalí často chtějí vysvětlení okolností smrti a někdy požadují pitvu nebo schůzku s lékařem ARO/ARU.
Sporné názory
- Někteří považují alternativní metody (One brain, léčitelé, duchařky) za užitečné; jiní upřednostňují klasickou psychologickou nebo psychiatrickou péči.
- Někteří lidé považují osobní rozloučení u těla (návštěvy v nemocnici, otevřená rakev) za důležité; jiní litují, že viděli zemřelého nebo že museli projít vystavením těla.
Otevřené otázky
- Do jaké míry pitva nebo informace od lékařů skutečně odpoví na všechny otázky pozůstalých?
- Jak dlouho trvá, než se ztráta rodiče stane snesitelnou, a které způsoby zpracování fungují nejlépe pro jednotlivce?
Zmíněné značky a firmy
ARO, ARU, Charita, hospic, krajská nemocnice, kremačka
Zmíněné produkty a metody
One brain metoda, resuscitace, tracheostomii, pitva, soudní pitva, zdravotní pitva, chemoterapie, ozařování, transplantace srdce, resuscitace (resuscitace na figuríně), dědické řízení, léčitel, duchařka
Místa a osoby
Ostrava, Klaus, Jan Skácel, Kájínek, Deep Purple
dneska by měl můj tatínek narozeniny, už by to byly druhé, které by slavil s Matýskem, smutné plačtivé počasí a k tomu smutně plápolající svíčka, tati, moc nám chybíš..........................moc........................
v sobotu měl tatínek narozeniny, s bráchama jsme šli už 5 rokem zapálit svíčku a zavzpomínat ☹ za týden bude mít výročí úmrtí, umřel ve 40 letech.. někdo říká že smrt blízkého přebolí.. ano, ale člověk nezapomíná.. Jsem ráda i za ta léta, co jsem s ním mohla strávit, bohužel je mi moc líto, že nepoznal budoucího manžela a nikdy ho nepoznají jeho vnoučata.. ale smrt jednoduše k životu patří ☹
Včera jsi měl narozeniny....místo toho, abychom si podali ruce, nesli jsme ti vzpomínku na hrob...je to tak moc těžké...budu o tobě vyprávět oboum dětem, snad si tě E bude pamatovat a druhé miminko tě bude znát bohužel jen z vyprávění....tak jsi chtěl žít a nepřipouštěl sis potíže....je mi smutno..velký smutno...
Ahoj vsichni,nevim,jak mam zacit. Je mi silene. Je mi 24let a mela jsem tatinka,ktery 11.3 prisel od sve maminky moji babicky o kterou se staral. Sedl si do kuchyne ani se nevyslekl,takze bundu a svuj batuzek,ktery nosil spoustu let mel na sobe a rekl,ze mu je spatne v ten moment zbledl a prestal dychat. Do prijezdu zachranne sluzby jsme ho ozivovali,ale nepomohlo to,kdyz prijela zachranka,ktere to trvalo vecnost,tak ho po pul hodine ozivili s tim,ze ho okamzite prevezou na kardio do Trince,kdyz uz jsme se chystali vychazet,zase prestal dychat po dalsi pul hodine,ho opet ozivili s tim,ze ho musi prevezt do nejblizsi nemocnice a to je frydecka. Coz je pro lidi,kteri znaji frydeckou nemocnici doslova nocni murou. Sest dni lezel na aru v tom nejhlubsim spanku. Doktor nevericne kroutil hlavou a rikal nam,ze nechape,ze po takovem infarktu-myokardu jeho srdce jeste funguje ze tohle snad nikdy nevidel. Od zacatku jsem ne jen ja,ale i ma rodina verili,ze to musi zvladnout uz jen protoze jsem vedela jaky je bojovnik a v minulosti byl velky sportovec a krom toho tady mel spousta veci,ktere na nej cekali ale hlavne tady mel nas. Do nemocnice jsme chodili dvakrat denne v dopolednich hodinach po domluve s lekara odpoledne v dobe navstev. Byly to hrozne noci,to asi nemusim nikoma z Vas vykladat.... Rikali nam,ze pokud se jeho stav zmeni,budou nam volat a pak v nedeli o pul seste rano zaznel ten nejhnusnejsi zvuk meho zivota,ktereho uz se nikdy nezbavim.. Volali z nemocnice,tim ze volali tak brzo, vsechno mi doslo. Tatinek zemrel. Vsechny kdo ma bohuzel tu hnusnou zkusenost zadam,co mam delat a nezblaznit se. Porad tomu nemuzu uverit,myslim si,ze to byla jen nocni mura a porad cekam,ze prijde domu,jen si rikam,ze uz dlouho nejde. Jsem bezradna. Mela bych vyhledat odbornou pomoc?Kdy mi to vsechno dojde. Vidim,ze neni neco v poradku,ale nedochazi mi,ze to je tim,ze tatinek zemrel. Kdyz jsme sli na pohreb,tak jsem si myslela,ze tam jdu nejakemu vzdalenemu strejdovi. Necapu co se to deje. A ted,kdyz uz je po pohrbu,tak si z nej nic nepamatuju,jako kdyby zadny nebyl. Take jsem strasne moc zla na lidi kolem sebe,pak me to mrzi,ale nemuzu se udrzet. Vsichni mi vadi,niz by mi neco udelali. Prosim,pokud nekdo muzete. Poradte mi...
@zoliii Tvůj mozek udělal to nejlepší co mohl.. vytěsnil pohřeb.. Já přišla o oba rodiče, o mamku v 16 cti a taky si z té doby moc nepamatuju, je to moje "doba temna".. Tatka odešel 2 roky zpět, to je stále hodně živé a hodně to bolí.. Já byla těhotná když se to stalo, hodně jsem brečela, furt a stále, skoro až do porodu, a do ted o něj nejsem schopná mluvit bez slz.. Ted ale asi nepomůže nic.. Přijde mi zbytečný do těla cpát nějaký lexauriny nebo podobný nesmysly.. Musíš se prostě vyřvat..
Ahoj,mě umřel táta 4.4.a každý večer přemýšlím o tom,co jsem měla udělat,říct,jak pomoct,aby se to nestalo...I když to nebyl ideál,byl to táta a strašně mi chybí a mrzí mě,že mu v jeho rozhodnutí nezabránilo ani to,že neuvidí vyrůstat svého jediného vnuka...☹ asi mu to nedokážu odpustit,nebo aspoň pochopit.
Je to pořád tak těžké...nebo snad čím dál těžší...ani nevím,jak to vše dostat do slov, jen mám v srdci velkou díru 😔
I já vím jaké to je...je mi 13 let a tatínek mi umřel když mu bylo 42 let...bylo to náhlé a nečekané...když nám to maminka oznamovala...nezvládala jsem to...nechápala jsem proč...a jak?! ...nejhorší na tom bylo ,že naši byli rozvedení a s tátou jsme se viděli jen párkrát do měsíce...máme snad 1 společnou fotku...možná ani tu ne :( ...nestihla jsem si s ním nic říct...ještě před tím než se to stalo byl 2-3 roky ve vězení...bylo toho na mě moc...
už jsou to 4 roky co se to stalo...a já jsem se s tím ještě nesmířila...
Maminka mi říkala ,že od jeho nástupu do vězení a pozdější smrti...jsem se změnila..jsem uzavřená...a pořád nesvá...asi je na tom něco pravdy...
každý den..4 roky v kuse ..večer brečím..vzpomínám a přemýšlím proč já?!..pak se uklidním...a v klidu usnu...
@slunickoseznam.cz chápu...já jsem taky nesmírně ráda, že jsem za ním šla.Pořád jsem se rozhodovala, protože dcera měla rýmu, ale šla jsem...je to těžké.....