Zprávy o bojích v Charkově. Aktuálně a přehledně.
Pro obsáhlost komentářů a špatné načítání a zpětné dohledávání informací zakládám tuto diskuzi. Nově si budeme zprávy psát sem. Dle nových zpráv jsou Rusové v Charkově, kde probíhají boje v ulicích.
Dracik jede…
@pampeliska1313 poslala by jsi pls link z prvního screen shotu? CSTO? Diky 😉
@pampeliska1313 https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa.... už je to i u nás 😉
Jak valku vnimaji Rusi na dovolene v emiratech. https://m.facebook.com/story.php?story_fbid=pfb...
Na čí straně stojí Turecko? Další skvělá analýza Martina Bílého:
V posledních dnech opět rezonuje otázka Turecka. Proruští propagandisté zmiňují teroristický útok v Istanbulu, kdy Turecko nepřijalo vyjádření soustrasti od představitelů USA, a považují to za odklon od USA. Uvedené je velká chyba a nepochopení turecké politiky a úlohy Turecka v NATO.
Abychom to pochopili, musíme začít s geografickou polohou – Ruska. Ano, nespletl jsem se. Rusko má sice obrovskou rozlohu, ale z hlediska geopolitiky má polohu přímo děsnou. Za prvé, nemá přirozené linie hranic, všude je nížina, odkud mohl útočník kdykoliv snadno přijet. Proto Ivan Hrozný začal s politikou rozšiřování Ruska – když máme pitomé hranice, tak ať jsou aspoň daleko od centra a za územím, které kontrolujeme my. (Uvědomte si, že např. z Francie přes Německo a Polsko do Moskvy je to jedna velká placka, žádné moře, žádné hory. A bohužel to platí i naopak). A za druhé, Rusko nemá nezamrzající přístavy. Ty jsou ale podstatné pro mezinárodní námořní obchod a vojenské loďstvo. Kdyby třeba v 19. století existoval nějaký ostrovní stát s velkým námořnictvem, mohl by si podrobit čtvrtinu světa – dělám si samozřejmě legraci, všichni víte, že tím myslím Velkou Británii. Nebo dnes USA, která s žádným potenciálním nepřítelem na kontinentu nehraničí a má přístavy ve dvou oceánech.
Rusko to má přes svou velikost prostě špatně ložené a proto se vždycky snažilo tlačit na jih a získat nějaké území někde, kde zima nehrozí. A v zásadě dokonce nezamrzající přístavy má – v Azovském a Černém moři. A kdo zná geografii, už teď ví, kde je problém. Z obou moří se dostanete nikoliv do oceánu, ale do Středozemního moře, odkud se dostanete leda přes Suez a Gibraltar, ale už tak máte aspoň přístup k celé jižní Evropě včetně Balkánu a k celé severní Africe a Blízkému východu. Jenže abyste se dostali do Středozemního moře, musíte projet dvě úžiny – Bospor a Dardanely. Kdo ovládá Bospor a Dardanely, drží důležitou světovou obchodní křižovatku a doslova stojí na krku ruskému námořnímu obchodu a loďstvu. A vy už víte, kdo to je. Turecko.
Proto chápete, že NATO nehodí Turecko jen tak přes palubu.
Proč vlastně vstoupilo Turecko do NATO? Inu, Turecko se vždycky obávalo ruského vpádu. V 19. století válka mezi Tureckem a Ruskem. V dobách první světové se znovu střetly ruské a turecké jednotky o území Kavkazu (a výsledkem bylo, že Ázerbájdžán, Arménie atd. patřilo k SSSR. Turecko se tedy mohlo obávat, že by se mohlo stát cílem útoku SSSR, který by se tak mohl chtít stát hráčem, který ovládá Bospor a Dardanely (SSSR ukončil v roce 1945 smlouvu s Tureckem a požadoval zřízení sovětských základen v úžinách). Tak vstoupilo do NATO. NATO ho vzalo všemi deseti, když k tomu přidáme možnost zřízení základen na jižní hranici SSSR (letadla, jaderné zbraně, radary atd.) a na „dohled“ Iránu a přístup k ropě, plynu a dalšímu obchodu přes území Turecka.
Dnes je situace stejná. Turecko si dobře uvědomuje svou jedinečnost a staví na ní svou politiku. Když něco chce, udělá akci, která se navenek jeví proti zájmům USA nebo NATO – a pak něco dostane za to, že s tím přestane. A naopak, dokáže reálně udělat věci, které žádná jiná země neumí. Například eskortovat ukrajinské lodě s obilím z Černého moře. Mimochodem to udělali tak, že to Putinovi prostě oznámili jako hotovou věc. Černomořská flotila je násobně slabší, než turecká, takže prostě Rusko sklaplo kufry. Nebo zakázat ruským válečným lodím vstup do Černého moře (to udělali taky). Nebo může zprostředkovat mírová jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. A už jsem zmínil fakt, že má nejsilnější armádu v NATO po USA? Asi nejsilnější v Evropě? To je asi dobře, že je náš spojenec a ne třeba spojenec Ruska, že ano?
Bez potíží proto obchoduje s oběma stranami (které skřípou zubama) a projde mu to – Ukrajině dodává drony a rakety, od Ruska nakupuje plyn (za rubly). A co je horší, začne asi zase prosazovat své zájmy v regionu silou.
Teď v listopadu došlo k výbuchu v Istanbulu. Turecko to hned svedlo na Kurdy a nepřijalo slova soustrasti od USA. Ne proto, že by se od nich chtěli politicky vzdálit, ale proto, že jejich zájmy v Sýrii a Iráku jsou rozdílné. Takže se očekává, že Turecko si zkusí ukousnout kousek Sýrie, provede operaci v Iráku, zkrátka zatlačí v této oblasti. A protože západ podporuje Ukrajinu (a jedna podpora ve válce je víc, než dost) a protože Turecko je spojenec a Irák ani Sýrie ne, tak si umíte představit, že reakce Západu bude spíše vlažná. Taková bude cena za spojenectví.
Dvě slova závěrem – Rusko to samozřejmě ví a chce to řešit; se snaží například vybudovat přístav v Sudánu. To není úplně stoprocentní řešení, protože tam chybí přímé spojení (takže tam všechno buď musíte koupit, nebo si to nějak dovézt, což je komplikace). Ale druhá věc – jestli dojde k většímu oteplení, je možné, že některé ruské přístavy přestanou zamrzat (nebo jen na krátkou dobu), a teoreticky Rusku nic nebude bránit stavět blue water navy. Samozřejmě je strašně pozadu a je to úkol na desítky let, ale může se to stát. A asi bude chtít, protože tím se otevře nejdelší nechráněné pobřeží Ruska (zase geografie, já vím). S tím na druhou stranu souvisí i současná průjezdnost severní cesty (alespoň v létě). Taková loď ze Šanghaje do Rotterdamu musela v 19. století urazit přes 25.000 kilometrů. Po otevření Suezu se to o čtvrtinu zkrátilo, severní cestou ubyde další čtvrtina. To jsou peníze a šance pro Rusko. Ale než (a jestli vůbec) se to stane, úloha Turecka je prostě tak nepřekonatelná, že mu projde skoro všechno. A o tuhle pozici Turecko asi jen tak nebude chtít přijít.
@barumrallyebum skvělý a zajímavý, díky🙂
@barumrallyebum to je super analyza, diky! A uz chapu, proc rusti trollove tak moc broji proti Green Dealu a dalsimi akcemi na ochranu klimatu, oni chteji permanentne prujezdnou severni cestu! Za to jim asi stoji i ztrata pulky uzemi Sibire, ktery bude jednim velkym bahniskem...a potvrzuje to moje obavy o osud Kurdu... Erdogan zacne znovu s genocidou a my s tim nebudem moct vubec nic delat 😭 fakt jeden za 18 a druhej bez 2 za 20 (Erdogan a Putin)
https://www.forum24.cz/cast-ruskych-vojaku-zesi...
Kapka v moři. Pokud to tak opravdu je.
Fuck.
Na čí straně stojí Čína a proč nechce USA dodat Ukrajině nejmodernější zbraně
1/2 Od počátku ruské invaze na Ukrajinu hraje Čína rozhodující - i když veřejně málo viditelnou - roli ve strategickém rozhodování ve Washingtonu i v Moskvě. Byl to právě zákulisní zásah, schválený Pekingem, který způsobil, že USA v březnu zmařily dohodu o poskytnutí sovětských stíhaček MiG-29 ukrajinskému letectvu ze strany Poláků. A od září vedl náhlý příval osobní diplomacie čínského ministra zahraničí Wang Yi s NATO a USA ke vzácnému okamžiku veřejné shody ohledně Ruska, když Si Ťin-pching při setkání s Joem Bidenem na summitu G20 na Bali prohlásil, že svět "musí zabránit jaderné krizi na euroasijském kontinentu".
Po celou dobu války bylo obtížné určit skutečný postoj Číny k rusko-ukrajinskému konfliktu - v neposlední řadě proto, že Peking říkal oběma stranám to, co chtěly slyšet. V březnu se zdálo, že Wang nepřímo obviňuje USA z "rozdmýchávání napětí" a "zasévání neshod" s Ruskem. Minulý měsíc řekl svému ruskému protějšku Sergeji Lavrovovi, že "Čína bude také pevně podporovat ruskou stranu pod vedením prezidenta Putina, aby sjednotila a vedla ruský lid", jak uvedla státní televize CCTV. Wang rovněž slíbil, že "Čína je ochotna prohloubit kontakty s ruskou stranou na všech úrovních". V září na okraj Valného shromáždění OSN Wang generálnímu tajemníkovi NATO Jensi Stoltenbergovi řekl, že Čína "zůstává otevřená dialogům a výměnám s NATO a je ochotna společně podporovat zdravý a stabilní rozvoj dvoustranných vztahů ... v duchu čestnosti a vzájemného respektu".
Na čí straně tedy Peking skutečně stojí? Skutečnost je taková, že Čína důsledně podporuje pouze jednu stranu - svou vlastní. Iluze čínské podpory však byla jednou z mnoha chybných kalkulací, které svedly Vladimira Putina na scestí války. Na summitu v Pekingu 4. února letošního roku Si a Putin oznámili "přátelství bez hranic" s "žádnými zakázanými oblastmi" spolupráce. Oba vedoucí představitelé prohlásili, že nová úroveň čínsko-ruského strategického partnerství "převyšuje" spojenectví z dob studené války. Podle zdroje s dlouhodobě úzkými vazbami na nejvyšší úrovně čínského politického a vojenského vedení Peking o ruských plánech na vojenskou operaci věděl. Rusové však chystanou vojenskou operaci prezentovali jako "omezenou operaci s cílem získat zpět ztracenou ruskou provincii [a] sjednotit Rusko v historických hranicích". Tento narativ odpovídal čínskému vyprávění o Tchaj-wanu - i když bylo jasně řečeno, že ruská operace nesmí narušit zimní olympijské hry v Pekingu, které skončily 20. února - čtyři dny před Putinovou invazí.
Nejdůležitějším bodem důvěrného dodatku k "přátelství bez hranic" byla vzájemná bezpečnostní záruka, o kterou Rusko usilovalo od Číny po celá desetiletí, ale dosud se mu ji nepodařilo získat, uvedl zdroj. Podobně jako v článku 5 NATO - že útok na jednoho člena je útokem na všechny - se Peking a Moskva zavázaly, že si vzájemně přijdou vojensky na pomoc v případě cizí invaze na jejich území a pokud budou splněny zvláštní podmínky týkající se příčiny takové invaze. Tato mimořádně chytrá a prozíravá výhrada, vložená na naléhání Číny, by fakticky vyloučila území nedávno anektovaná během války, čímž by Peking zbavila jakéhokoli závazku reagovat na útoky na anektovaná území na Ukrajině.
Rozsah ruské vojenské operace - zejména přísně utajovaný bleskový útok na Kyjev, o němž ještě 21. února nevěděl ani Lavrov - Peking zaskočil. Ačkoli Číňané oficiálně Putina diplomaticky podpořili a z vyprovokování konfliktu obvinili NATO, panovaly hluboké (a zcela oprávněné) obavy, že to Putin přehnal a vyprovokuje Západ k jednotné frontě, čemuž by omezená operace v Donbasu zabránila. Putinova hrozba eskalace jaderných zbraní 27. února znepokojila celý svět včetně Číny. Klíčovou prioritou pro Peking bylo, aby se rusko-národní konfrontace "vyhnula jakékoli jaderné eskalaci a pomohla dosáhnout příměří", uvedl zdroj, který je v pravidelném osobním kontaktu s vedením Čínské lidové osvobozenecké armády (PLA). Nyní Putin - v čínských očích neuváženě - rozehrál svou nejnebezpečnější kartu hned na začátku konfliktu.
Když tedy o několik dní později hrozila další eskalace v podobě nabídky polské vlády dodat Ukrajině celou flotilu stíhaček MiG-29 ze sovětské éry, Číňané byli znepokojeni. Ve skutečnosti bylo jen málo pravděpodobné, že by polské MiGy na bojišti něco změnily. Polských 26 až 33 stíhaček MiG-29 bylo vyrobeno počátkem 80. let pro východoněmecké letectvo a v roce 2003 byly prodány Varšavě za symbolickou částku 1 euro za kus. Rumunsko, které vlastnilo 20 podobných stíhaček MiG-29, je před mnoha lety ze služby vyřadilo. Nicméně země NATO poskytující Kyjevu stíhací letouny jakéhokoli druhu představovala důležitý symbolický, i když ne nutně operačně významný krok k přímému zapojení NATO do konfliktu. Zpočátku se k tomuto kroku Washington stavěl pozitivně. O den později, 8. března, však Pentagon náhle změnil svůj postoj a prohlásil, že polský návrh je "neudržitelný".
Co změnilo postoj Washingtonu? Částečně to byla naléhavá a důvěrná iniciativa vedená zákulisními kanály britského Institutu pro východozápadní strategická studia (Institute for East West Strategic Studies), na níž se podíleli bývalí evropští představitelé a vysocí úředníci a kterou nakonec podpořilo čínské vedení. Od Putinova prohlášení o jaderné připravenosti z 27. února se PLA prostřednictvím vojenských kanálů (na rozdíl od diplomatických či politických) obracela také na vysoké ruské generály, s nimiž navázala osobní kontakt během let společných vojenských cvičení a jednání o vojenských zakázkách. Cílem Pekingu bylo zajistit, aby i v případě politického rozhodnutí o použití jaderných zbraní ruská armáda trvala na dodržování své dlouhodobé vojenské doktríny, podle níž se jaderné zbraně používají výhradně v případě vyprovokování útoků na ruském území. Prostřednictvím těchto neoficiálních kontaktů "na záložním kanálu" se Washington a PLA dohodly - nezvykle s ohledem na zhoršení vztahů během prezidentství Donalda Trumpa -, že pokud USA zastaví dohodu o MiG, pekingští generálové udělají vše pro to, aby Putinovu jadernou hrozbu zneškodnili na operační úrovni. "Zabralo to," uvedl čínský zdroj. 'USA se rozhodly, že dodávka letounů je krokem přes čáru'.
/Pokračování níže/
2/2 Ačkoli se o této iniciativě ze začátku března, která vznikla prostřednictvím zákulisních rozhovorů, dosud nepsalo, skutečnost, že si USA po celou dobu války zachovaly zásadně opatrný postoj k dodávkám strategických zbraní na Ukrajinu, fakticky potvrzuje, že Washington, si byl i nadále hluboce vědom čínských obav, které sdílely mnohé z největších států Evropské unie. Navzdory dramatické eskalaci dodávek peněz a vojenské techniky - včetně 155mm dělostřelectva standardu Nato schopného střílet řízené střely a raketového systému pro vysoce mobilní dělostřelectvo (HiMARS) - se NATO drželo zpátky při poskytování útočných letounů, vrtulníků, tanků standardu Nato, raketových systémů pro boj na dálku a řízených střel.
Stejně opatrná zůstala i čínská podpora Moskvy. Peking nabídl diplomatickou a informační podporu - ale vyloučil významnou vojenskou spolupráci, čímž donutil Rusy nakupovat bezpilotní letouny od Íránu, kanibalizovat domácí spotřebiče na počítačové čipy a pokoušet se odkupovat vrtulníky, rakety a systémy protiraketové obrany od svých vojenských zákazníků z celého rozvojového světa. Hrozba amerických sankcí na jejich globální operace způsobila, že mnoho předních čínských bank, jako jsou ICBC, Nová rozvojová banka (New Development Bank) a Asijská banka pro investice do infrastruktury (Asian Infrastructure Investment Bank), stáhly úvěry a financování z Ruska. Čínští energetičtí giganti, jako je Sinochem, rovněž pozastavili veškeré ruské investice a společné podniky. V srpnu ukončila spolupráci s ruskými bankami s odvoláním na sankce také společnost UnionPay - čínská obdoba karet Visa a Mastercard. Materiální motivace pekingských korporací stáhnout se z Ruska byla jasná: před válkou Čína obchodovala s Ruskem v hodnotě 100 miliard dolarů (letos se díky zvýšenému dovozu ropy předpokládá nárůst o 30 miliard dolarů), ale s USA a EU v hodnotě více než 1,5 bilionu dolarů.
Po společném odsouzení hrozby jaderných zbraní Bidenem a Si na Bali na začátku tohoto měsíce se z březnového porozumění "přes záložní kanál" stala veřejná politika "prvního komunikačního kanálu". Díky Wangově kyvadlové diplomacii se NATO a Čína podle čínského zdroje účinně sjednotily v otázce nevyhrocení ukrajinsko-ruského konfliktu. Během řady setkání s vedením NATO od začátku září se Wang zavázal, že využije značného vlivu Číny v Moskvě, aby Putina odradil od použití jaderných zbraní, zatímco NATO na oplátku potvrdilo, že Ukrajině strategické zbraně neposkytne.
via The Spectator, autor: Owen Matthews
Překlad: František Marčík
Zdroj Honza Stepan, komentujici na fb Valka.valka se nikdy nemeni.
Zajímavý článek Kamila Galejeva mimoděk odpovídá na otázku, proč jsou Čečenci v kontrastu s pravidelnou ruskou armádou tak dobře vybavení, oblečení, najezení, vyzbrojení atd.
„Na dálnici spojující Čečensko s Dagestánem stojí semafor. Svítí vždy červeně. Každý den musí tisíce aut projíždět tímto nepřetržitě červeným semaforem, aby se nějak dostaly z jednoho regionu do druhého. Není to chyba, ale dobře organizovaný systém. Na dohled od semaforu se nachází monumentální oblouk, který označuje kontrolní stanoviště vedoucí do Hosi jurty (nyní Achmat jurta) – rodné vesnice Kadyrova. Achmat Jurta je střežena po celém svém obvodu, podobně jako všechny Putinovy rezidence. Dovnitř smějí pouze rodilí obyvatelé vesnice.
Upřímně řečeno, nikde v Rusku jsem neviděl jiné místo s tak koncentrovanou aurou osobní moci. Bezpečnostní opatření jsou opravdu působivá: od ozbrojené stráže až po rušičky signálu. Poznáte to podle toho, že vám pár kilometrů od vesnice přestane fungovat mobilní síť.
A proč teda na téhle dálnici pořád svítí červená? Je to jednoduché. Kdyby se vidlák jedoucí po dálnici střetl s autem z Achmat Jurty, bude vinen on. Je to přece *on*, kdo projel na červenou.
Dobrá ilustrace podstaty moci. Pravidla jsou záměrně nastavena tak, abyste se nemohli vyhnout jejich porušování. Drtivá většina „deviantů“ přitom nebude nikdy obviněna.
Ale pokud to ti u moci potřebují, mohou legálně obvinit kohokoli. Projeli jste přece na červenou (jen tak mimochodem zelená tam nesvítí nikdy). Vinni!
Moc se projevuje stanovováním neproveditelných pravidel a jejich následným selektivním vymáháním. Tento vzorec najdete po celém světě. Ale v Čečensku ve velmi okaté, nestoudné podobě. I to ukazuje meze legalistického přístupu. Legalismus a technicistní přístup může svévolná moc snadno zneužít jako zbraň. Stačí udělat z každého hříšníka a pak uplatnit svou svévoli přesně podle litery zákona. Stačí stanovit nedodržitelná pravidla a selektivně je vymáhat.
Ačkoli mnozí považují Kadyrovův režim za jakýsi vtip, já bych řekl, že je poměrně funkční, když chce být funkční. V Rusku běžně zablokují silnici na mnoho hodin, pokud zrovna projíždí nějaký Velký šéf. V Čečensku obvykle nezastaví dopravu na víc než pár minut. 4-5 minut před průjezdem Kadyrova dostává policista signál „Už jede“. Pak policista přikáže všem autům, aby opustila silnici.
Všechna auta poddaných sjedou bleskově ke krajnici. Pak Kadyrovova kolona profičí kolem rychlostí 200 km/h. A hned je všem opět povolen vjezd na silnici.
Proč Kadyrov zavedl právě takový systém včasného varování? Inu, má spoustu *přátel* a nechce, aby několik hodin dopředu věděli, kudy bude projíždět. Mnohem lepší bude, když se to dozvědí až po jeho průjezdu. Takže ani policie o tom do poslední chvíle neví.
Takový systém je samozřejmě obtížné zavést. Nejprve je třeba zajistit totální dodržování předpisů. Když dáte povel „ke krajnici“, musíte si být naprosto jisti, že všichni okamžitě opustí silnici. I jeden neposlušný může způsobit obrovskou kolizi. Takže si musíte být jisti, že všichni ti obyčejní lidé tam poslechnou. Za druhé, takový systém je obtížné technicky zorganizovat. Stačí jedna chyba a dojde k tragédii. Jedním z důvodů, proč ruské úřady nechávají silnice zablokované po mnoho hodin, je, že se neobtěžují s organizací systému včasného varování. Kadyrovovi pohůnci se obtěžují.
Kadyrovův systém je docela funkční v oblastech, na nichž mu skutečně záleží – osobní bezpečnost vyšších míst. Jaké jsou historické kořeny tohoto systému?
Do značné míry ho vytvořila a zorganizovala ruská státní bezpečnost. Na přelomu tisíciletí Groznyj doslova překypoval příslušníky ruské státní bezpečnosti. Byli všude. Cvičili Kadyrovovu armádu, organizovali všechny procesy, pokládali základy jeho království. Postupně jejich počet klesal a dnes už tam žádné nepotkáte. Už je nepotřebují, a tak je prostě vyhodili.
Úroveň dodržování předpisů v Čečensku je opravdu impozantní. Byl to mimochodem pravděpodobně jediný region v Rusku, kde se skutečně podařilo prosadit covidové uzávěry.
V ostatních regionech Ruska lidé pravidla sociálního distancování apod. do značné míry ignorovali, ale v Čečensku Kadyrov vynutil stoprocentní poslušnost.
Dalším zajímavým příkladem je vzdělání. Ruská maturita se nazývá Jednotná státní zkouška (EGE). Mnozí Rusové se výsledkům zkoušek na severním Kavkaze vysmívají a říkají, že tam všem jenom přiklepávají nejvyšší známky. To se skutečně stává, ale je to spíše dagestánský atd. než čečenský fenomén. Dagestán se vyznačuje abnormálním množstvím velmi vysokých známek a malým počtem neúspěšných maturantů. Naopak v Čečensku se klidně stane, že například z matematiky 25 % maturantů neuspěje. Co to znamená? Výsledky jsou zkrátka poctivější, nefalšují je.
V sousedním Dagestánu jsou tuny boháčů. Poslanci, starostové, ministři mají vily, spoustu drahých aut atd. V Čečensku to tak není. Úředníci nesmějí dávat na odiv své bohatství. Na rozdíl od Dagestánu můžete u ministerstev vidět zaparkovaná velmi levná auta zaměstnanců.
V Čečensku je něco takového nemyslitelné. Čečensko má jednoho bohatého muže – Ramzana Kadyrova. Jen on může mít drahá auta, paláce. Má palác v každém čečenském okrese, v každém větším městě/vesnici. Tak například součástí jeho paláce v Grozném je replika saúdské Káby, nejposvátnějšího místa islámu. Proč potřebuje tolik paláců? Z velké části jako bezpečnostní opatření. Nikdy nespí mimo své paláce, takže je musí mít v každém koutě země. I když navštíví Dagestán/Ingušsko, vždy se vrací spát do některého ze svých čečenských paláců
Kadyrovův režim není „kmenový“, jak se mnozí domnívají. Je to prostě monarchie. Ve skutečnosti bývají diskuse o „kmenovém uspořádání“ v souvislosti s Čečenskem značně orientalistické. „Ach, to jsou takoví divoši, tak to musí být kmenový systém“. To není pravda.
Čečensko je méně klanové, než většina lidí předpokládá, a Kadyrovův režim je *daleko* méně klanový. Na příbuzenství zde nezáleží ani zdaleka tolik, jak by si měli tendenci myslet.
Ano, Kadyrovovi bratranci, strýcové a synovci jsou vesměs dobře situovaní lidé, kteří mají nějaké peníze a postavení. Ale nejsou na vrcholu moci.
Nejsou to Kadyrovovi příbuzní, kdo tvoří vršek pyramidy. Jsou to jeho nohsledi, kteří osobně zabíjejí. Jsou to lidé, kteří svou loajalitu vůči Kadyrovovi postavili nad rodinné vazby a cokoli jiného. Jsou to lidé, kteří by pro Kadyrova zabíjeli (a mnozí to dělali) vlastní rodinné příslušníky.
Kadyrovovi nejmocnější nohlesdi jsou Patriot, Lord a Delimchanov. Z nich snad jen Patriot je Kadyrovovým vzdáleným příbuzným. Lord a Delimchanov jeho příbuznými vůbec nejsou. Přesto je pro jejich loajalitu postavil vysoko nad své příbuzné. Na oplátku oni se zřekli jakýchkoliv jiných vazeb a dokazují to tím, že v případě potřeby zabíjejí vlastní rodinu.
Osobní prvek je také důležitý, jakmile zabijete, jste přijati do svazku krve a nemůžete z něj ven. Zvlášť když zabijete vlastní rodinu. Na těchto lidech (z nichž Delimchanov, Lord a Patriot jsou nejvýše postavení) je zajímavé, že kombinují roli žalobce, soudce a vykonavatele. Říká se tomu jít za „výsledky“. Tenhle člověk přijde do vesnice, vybere si pár lidí, zabije je a řekne, že to byli teroristé/salafisté/wahhábisté. Těmto vraždám se říká „výsledky“, protože to jsou „klíčové ukazatele výkonnosti“, které Kadyrov posílá do Moskvy. Zároveň je to demonstrace loajality.
Tato moc je vykonávána s notnou dávkou libovůle: „Tak vy jste z té vesnice? Sakra, chtěl jsem si tam přijet pro výsledky, ale nestihl jsem to. Zastavím se později.“ Zabíjení je velmi personalizované a značně svévolné. Dobré pro vynucení poslušnosti ostatních.
Tato skupina zabijáků jsou lidé s nejvyšším postavením v Čečensku, Kadyrovovi blízcí příbuzní se před nimi takřka plazí po kolenou. Jsou s Kadyrovem osobně svázáni, a pokud padne, jsou odsouzeni k smrti. Jsou to tedy jeho nejdůvěryhodnější lidé. Z toho Lord velí armádě, Patriot osobní gardě a Delimchanov Kadyrovově skupině zabijáků v Moskvě. Delimchanov má největší vliv a Patriot nejmenší. Zdá se, že Kadyrov tomuto chlapíkovi věří, ale ne tak docela jeho úsudku.
Celkově je Čečensko na rozdíl od ostatních kavkazských regionů docela dobře organizované. Je to společnost s relativně nízkou mírou korupce, kde si okázalého životního stylu užívá pouze vládce, ale nikdo jiný si ho užívat nesmí. Systém je funkční, silnice a další infrastruktura jsou zde dobré.
Když přejedete do sousedního Dagestánu, změnu okamžitě pozná vaše prdel. Všechny prostředky na silnice zřejmě rozkradli. Na těch prašných silnicích pak nemůžete přehlédnout neskutečně luxusní auta. Na to ty peníze šly. Kontrast s Čečenskem je velmi zřetelný.
Ačkoli mnozí považují Čečensko a Dagestán za jeden region, je to velmi daleko od pravdy. V mnoha ohledech jsou to dokonalé protiklady. Čečensko je funkční monarchie a Dagestán je nefunkční oligarchie. Výsledek? V Dagestánu se dá dýchat a v Čečensku ne.“
Foto: Noční Groznyj s Mešitou „Srdce Čečenska“ Achmata Kadyrova
Pokud se vám moje činnost líbí, můžete mi poslat malý příspěvek na kávu:
buymeacoffee.com/lsulovska9F
K tomu Belorusovi..Zemřel běloruský ministr zahraničí Vladimir Makei.
A teď si možná říkáte "no a co". A já si to při první zmínce o jeho smrti říkal taky. Jenomže se nyní ukazuje, že jeho smrt má mnohem větší rozměr, než by jí člověk přisuzoval. Ale nejdřív rychlý sumář toho, kdo je Makei.
Makei je v první řadě profesionální politik. Prošel několik posty na různých ministerstvech, pracoval jako diplomat a později také jako asistent Lukašenka. Posledních 10 let je ministrem zahraničí a právě na pozici ministra často kritizoval Rusko a vyzýval vládu, aby navázala lepší vztahy se Západem. Nicméně v roce 2020 po masivních protestech v Bělorusku z ničeho nic otočil, demonstranty označil za agenty Západu a od té doby v podstatě papouškoval ruské pozice k válce na Ukrajině.
V pondělí přicestoval do Jerevanu na setkání Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), kde se měl potkat i s ruským protějškem Lavrovem, jenže setkání už neproběhlo. Makei mezitím zemřel. Úřady neinformovaly o příčině, nicméně součástí oznámení bylo, že "zemřel náhle". Bez zjevných zdravotních příčin nebo vnějších vlivů. Spekuluje se, že byl otráven.
Náhoda? Možná. Včera ale také vyšel článek od analytické skupiny Lansing Institute, který tvrdí s odvoláním na zdroje v ruských vojenských kruzích, že ruská GRU (vojenská rozvědka) se rozhodla pro drastický krok, jak zatáhnout Bělorusko do války: zabít Lukašenka a obvinit z atentátu Ukrajinu.
V takovém případě by totiž jeho pravomoci s pomocí Rusů mohl převzít generál Stanislav Zas, rodilý Ukrajinec, bývalý tajemník běloruské Bezpečnostní rady a bývalý generální tajemník právě CSTO, který je údajně loajalista Putinova Ruska, navíc pod kontrolou ruské GRU. O ruských jednotkách dislokovaných v Bělorusku opakovaně analytici tvrdí, že nevypadají jako invazní armáda. A možná ani takovou armádou být nemají. Možná je jejich smysl udržet pod kontrolou běloruskou armádu a politické špičky po případném atentátu.
Makeiovo úmrtí by v takovém scénáři mohl být způsob, jak vyslat varování běloruskému diktátorovi: buď půjde Bělorusko do války s tebou, nebo bez tebe. Nebo způsob, jak odstranit posledního člena Lukašenkova kabinetu, u kterého nejde očekávat plnou podporu.
Je to přílišná konspirace? Možná ano. Možná jsou to jen podivné shody náhod a zpravodajská hra. Je ale lepší se i na takovou možnost připravit, aby nás potom nezaskočila.
Co si myslíte vy? Náhoda, zpravodajská hra, nebo realita?
