Jak zvládáte setkání s bývalým manželem?
Ahoj holky, mám otázku na vás rozvedené. Jak se cítíte, když potkáte bývalého?
Potkáváme se málo, nechybí mi, ale setkání s ním je vždycky očistec. Jsme od sebe 5 let, tak to není nic čerstvého, ale i tak.
Máte to také tak?
On mě nesnáší, mě je on úplně fuk. Setkání s ním bylo vždy nepříjemné. Ze začátku měl pořád něco proti mě, po tom, co jsem se ohradila, jeho řeči přestaly, ale tvářil se jak kakabus. Teď už se nevídáme, s dětmi už se 2 a půl roku nestýká .
My mame fajn vztahy. Resp. hodně věcí házím za hlavu. Pomyslím si něco, zanadávám a jdu dál ( kdyby byl úžasný, tak se nerozvádíme že ano). Občas si i v něčem vyjdeme vstříc. Voláme si každý týden v danou dobu kvůli dětem ( škola, turnaje, doktoři, jejich zájmy..)Jsme od sebe skoro 12 let, mám jiné starosti než řešit bývalého.
Za 10 let jsem ho potkala jednou plánovaně a to nam dělali prostředníka rodiče...nechci se s ním potkat,jeho výlevy před rozvodem,když jsme vše řešili papírově jsou ve me dodnes...řval po me jaká jsem kurva apod. Odešel on,já jsem sama celou dobu....dceru viděl též jednou a to až teď po těch 10letech a ona uz ho opět vidět nechce....takže fakt to ma každá jinak
Jako musíme spolu komunikovat kvůli dětem. Máme střídačku, ale vymínila jsem si předávání ve škole vždy v pondělí. Nemusíme se vidět. Když ho potkám třeba ve městě, někdy se pozdravíme, někdy se mineme jako cizí. Podle něj, já se nevnucuju. Ale v den synových 18.narozenin ho okamžitě všude blokuju, ptž komunikace už nebude třeba a soud mě už nebude moci nutit.
Zrovna v sobotu jsem ho po delší době viděla a děkuji bohu, že jsem bez něj a nemusím mu dělat ošetřovatelku.
My se uvidíme za pár měsíců u soudu a už teď mám z toho osypky. Bude ze sebe dělat chudáčka, přitom jeho žena nepracuje. A já budu ta největší mrcha, že chci zvýšit výživné na děti.
Z mé strany se cítím naprosto normálně. Je to člověk, se kterým jsem toho sdílela dlouho hodně, měla jsem ho hodně ráda. Ale vzhledem k tomu, že on si vsugeroval, že je největší chudáček na světě a já pro změnu potvora, je tam vždycky obava, jak se zase bude tvářit on, co za poznámku si neodpustí, co zase plácne za nesmysl. Potkáváme se minimálně. Trochu mě mrzí, že ho při tom nevidí jeho partnerka. Protože já bych nesnesla, aby se můj partner takhle k někomu choval. Postupem času se mi daří oprostit i od jeho hnusných výlevů, které občas přijdou. Bolí to, ale říkám si, že je to jeho vizitka, ne moje a utvrzuje mě to v dobrém rozhodnutí.