Zůstat nebo nezůstat ve vztahu?
Ahoj, potřebovala bych slyšet zkušenosti lidí, kteří byli v dlouhodobě stagnujícím vztahu.
Mám pocit, že vedle manžela postupně ztrácím energii sama ze sebe. Nejde ani tak o jednu konkrétní hádku, spíš o dlouhodobý pocit pasivity, stagnace a toho, že život jen „nějak plyne“. Začínám mít dojem, že se mi nechce nic moc dělat, že jsem celkově bez jiskry a bez chuti do věcí, které mi dřív dávaly energii.
Nejvíc mě mate to, že chvíle, kdy jsem se cítila nejvíc svobodně, byly paradoxně ty, kdy byl mezi námi odstup a já si mohla dělat věci po svém bez tlaku nebo tíhy.
Zároveň máme problém v tom, že o těchhle věcech moc neumíme mluvit. Nejsme typ lidí, co by přirozeně a snadno komunikovali o emocích nebo vztahových problémech, takže se to v nás spíš hromadí než řeší.
Chodím i k psychologovi a snažím se v tom zorientovat, ale pořád sama nevím, jestli jde o období, které se dá změnit, nebo jestli už jen popisuju stav, který se táhne moc dlouho.
Zažil někdo něco podobného? Dá se z takové stagnace ještě vrátit zpět do vztahu, kde se člověk zase cítí živý? Co vám pomohlo?
Zažila jsem. A tou brzdou jsem si byla já sama, respektive má závislost na partnerovi.
Bývala jsem hodně vztahová...prostě dělat věci společně, třeba se i přizpůsobit druhému, ale mít i něco společného. Kámen úrazu byl v tom, že jsem chtěla, ať raději děláme třeba i nezáživné věci SPOLU, než mít zábavu každý zvlášť. Jenže ono se to po těch maličkostech nastřídá a člověka to pak dusí. Musí se to s mírou..
Partner má pomalou, pohodovou energii až by člověk plakal. Já jsem spíš činorodá, furt bych něco objevovala, zažívala, poznávala. Jako trochu jsme si to vzájemně předali a jsem za to ráda- já jsem se naučila relaxovat a nehnat se tolik a on zase se vykopat z rutiny občas.
Ale chce to z mé strany si to vědomě připomínat a když cítím, že jsem dlouho ve stojaté vodě, jdu a rozvířim ji. A je mi jedno, jestli s partnerem nebo bez. Ta zodpovědnost se zacházením své vlastní energie je na každém z nás. A nejde furt čekat na druhého, až on se přidá..
Můžete zkusit štěstí s někým jiným. Každý to má jinak. Já osobně bych neměnila. Mě vždycky pomáhá si představit, že bych byla s opakem partnera - někdo akční kdo chvilku neposadí, rozhazuje peníze za neustálé cestování, věčně vyhledává dobrodrůžo... nespokojí se s obyčejnými každodenními maličkostmi...děkuji, nechci😁 Chvíli by mě to bavilo, to jo, ale dlouhodobě nee😅 I když mě to občas se*e jaký můj partner je, neměnila bych.
Zkuste si o tom trochu popřemýšlet. Co vy sama můžete udělat, abyste obnovila svoji energii a znovu byla víc sama sebou? Druhého z toho vynechte. Tu svoji mističku si musí každý doplňovat sám, aby z ní pak mohl nabízet a dávat nejen druhým, ale hlavně sobě. Pasivně čekat, až nám ji někdo naplní, je vyčerpávající ( pro všechny zúčastněné) a není to dlouhodobě udržitelné pro nikoho.
.
Zažila jsem. A tou brzdou jsem si byla já sama, respektive má závislost na partnerovi.
Bývala jsem hodně vztahová...prostě dělat věci společně, třeba se i přizpůsobit druhému, ale mít i něco společného. Kámen úrazu byl v tom, že jsem chtěla, ať raději děláme třeba i nezáživné věci SPOLU, než mít zábavu každý zvlášť. Jenže ono se to po těch maličkostech nastřídá a člověka to pak dusí. Musí se to s mírou..
Partner má pomalou, pohodovou energii až by člověk plakal. Já jsem spíš činorodá, furt bych něco objevovala, zažívala, poznávala. Jako trochu jsme si to vzájemně předali a jsem za to ráda- já jsem se naučila relaxovat a nehnat se tolik a on zase se vykopat z rutiny občas.
Ale chce to z mé strany si to vědomě připomínat a když cítím, že jsem dlouho ve stojaté vodě, jdu a rozvířim ji. A je mi jedno, jestli s partnerem nebo bez. Ta zodpovědnost se zacházením své vlastní energie je na každém z nás. A nejde furt čekat na druhého, až on se přidá..
Můžete zkusit štěstí s někým jiným. Každý to má jinak. Já osobně bych neměnila. Mě vždycky pomáhá si představit, že bych byla s opakem partnera - někdo akční kdo chvilku neposadí, rozhazuje peníze za neustálé cestování, věčně vyhledává dobrodrůžo... nespokojí se s obyčejnými každodenními maličkostmi...děkuji, nechci😁 Chvíli by mě to bavilo, to jo, ale dlouhodobě nee😅 I když mě to občas se*e jaký můj partner je, neměnila bych.
Zkuste si o tom trochu popřemýšlet. Co vy sama můžete udělat, abyste obnovila svoji energii a znovu byla víc sama sebou? Druhého z toho vynechte. Tu svoji mističku si musí každý doplňovat sám, aby z ní pak mohl nabízet a dávat nejen druhým, ale hlavně sobě. Pasivně čekat, až nám ji někdo naplní, je vyčerpávající ( pro všechny zúčastněné) a není to dlouhodobě udržitelné pro nikoho.
.
@reeeza A právě být ve vztahu, ale aspoň jednou za čas se chovat jako single, to nás zbavuje té pasivní závislosti na druhém nebo tíhy rolí které máme ( partnerské, nebo třeba později mateřské) a nutí nás to žít si život i po svém.
Nastavovat hranice i podle sebe a pro sebe. Mít nějakou svou čistě vlastní životní perspektivu a sny nezávislé na našich rolích partnerky/ matky/ dcery atp.. Je to super způsob, jak zůstat sám sebou 🙂 Ideálně pořád v citovém napojení na partnera.
Možná to je ta cesta...
@khristeesi tak to me mrzi.
Deti mate?
Knihu 5 jazyku lasky jste cetli?
Urcite se da na kazdem vztahu zapracovat. Manzel stastny je? Neceho je si vedom nebo ne?
@duvera právě děti čekáme, a jinak jsme nečetli na to mi vždy odpoví, že to potřebuji jen já.
Zažila jsem. A tou brzdou jsem si byla já sama, respektive má závislost na partnerovi.
Bývala jsem hodně vztahová...prostě dělat věci společně, třeba se i přizpůsobit druhému, ale mít i něco společného. Kámen úrazu byl v tom, že jsem chtěla, ať raději děláme třeba i nezáživné věci SPOLU, než mít zábavu každý zvlášť. Jenže ono se to po těch maličkostech nastřídá a člověka to pak dusí. Musí se to s mírou..
Partner má pomalou, pohodovou energii až by člověk plakal. Já jsem spíš činorodá, furt bych něco objevovala, zažívala, poznávala. Jako trochu jsme si to vzájemně předali a jsem za to ráda- já jsem se naučila relaxovat a nehnat se tolik a on zase se vykopat z rutiny občas.
Ale chce to z mé strany si to vědomě připomínat a když cítím, že jsem dlouho ve stojaté vodě, jdu a rozvířim ji. A je mi jedno, jestli s partnerem nebo bez. Ta zodpovědnost se zacházením své vlastní energie je na každém z nás. A nejde furt čekat na druhého, až on se přidá..
Můžete zkusit štěstí s někým jiným. Každý to má jinak. Já osobně bych neměnila. Mě vždycky pomáhá si představit, že bych byla s opakem partnera - někdo akční kdo chvilku neposadí, rozhazuje peníze za neustálé cestování, věčně vyhledává dobrodrůžo... nespokojí se s obyčejnými každodenními maličkostmi...děkuji, nechci😁 Chvíli by mě to bavilo, to jo, ale dlouhodobě nee😅 I když mě to občas se*e jaký můj partner je, neměnila bych.
Zkuste si o tom trochu popřemýšlet. Co vy sama můžete udělat, abyste obnovila svoji energii a znovu byla víc sama sebou? Druhého z toho vynechte. Tu svoji mističku si musí každý doplňovat sám, aby z ní pak mohl nabízet a dávat nejen druhým, ale hlavně sobě. Pasivně čekat, až nám ji někdo naplní, je vyčerpávající ( pro všechny zúčastněné) a není to dlouhodobě udržitelné pro nikoho.
.
@reeeza taky si to říkám, ale u něho je problém, že když začneme tyhle věci řešit.. Tak vše obrátí ze jsem ta špatná, že on nic špatně neudělal. Sama vím ze oba dva jsme trochu manipulátoři 🤷🏼♀️ A tim si to děláme těžší.
@duvera právě děti čekáme, a jinak jsme nečetli na to mi vždy odpoví, že to potřebuji jen já.
@khristeesi to nevadi, tak si ji precti sama. Kdyz zacnes u sebe a zacnes si uvedomovat, co neni z Tve strany idealni a postupne to zmenis tak bude vase manzelstvi hned o 50 procent lepsi. A to uz vypada slibne, ne?
Take se pratelte s pary, ktere maji stastna manzelstvi a nebudou vas zrazovat, hazet flintu do zita apod.
@khristeesi to nevadi, tak si ji precti sama. Kdyz zacnes u sebe a zacnes si uvedomovat, co neni z Tve strany idealni a postupne to zmenis tak bude vase manzelstvi hned o 50 procent lepsi. A to uz vypada slibne, ne?
Take se pratelte s pary, ktere maji stastna manzelstvi a nebudou vas zrazovat, hazet flintu do zita apod.
@duvera bohužel, on žádné kamarády nechce od mých me distancuje.. a hlavně jsem moc mladá na to se bavit normálně s vdanými páry
@duvera bohužel, on žádné kamarády nechce od mých me distancuje.. a hlavně jsem moc mladá na to se bavit normálně s vdanými páry
@khristeesi tak to je pak tezke radit...
@khristeesi tak to me mrzi.
Deti mate?
Knihu 5 jazyku lasky jste cetli?
Urcite se da na kazdem vztahu zapracovat. Manzel stastny je? Neceho je si vedom nebo ne?