Nehezké jednání zaměstnavatelů - vaše příběhy

@gracinka7 Byla jsem na tom podobne jako ty.Mela sem praci, ktera me celkem bavila, ale prostredi a kolektiv pro me byl stresujici. Trvalo to uz delsi dobu a ja chodila domu nekdy i s placem. Ale snazili sme se o miminko a ja mela stejne obavy jako ty (je blbe si hledat novou praci,nebude to vuci zamestnavateli fer a tak) nakonec me zdravotni problemy donutili to resit a odesla sem. V dalsi praci, kterou sem si nasla sem po 3 mesicich zjistila,ze sem tehotna (prusvih byl, ze sem jako vedouci pracovnik mela 6ti mesicni zkusebni dobu) tutlala sem to jakk dlouho to jen slo (abych se vesla do ochrane lhuty-ta ti zajistuje materskou i kdyz te vyhodi) Sice jsem pocitala s tim, ze me vyrazi jakmile jim to oznamim,ale v koutku duse sem spolehala na to,ze je to velka firma a ze by se mohli slitovat a nechat si me tam. Byla sem naivni,hodne naivni. Jakmile sem vedela,ze splnuji odpracovane hodiny(dny) tak jsem to v praci oznamila,protoze sem byla uz ve 4mesici a ty pvni 3 mi bylo silene spatne a potrebovala sem voraz(preradit na jine pracoviste nebo vice odpocinku,no proste pochopeni,ze sem v jinem stavu) Bylo mi receno, ze semnou bude prac.pomer ukoncen.Bohuzel zakon dovoluje zamestnavateli propustit tehotnou zenu ve zkusebni lhute.Zamestnavatel proste uvede jiny duvod nez tehotenstvi (ve zkusebce ani zadny duvod udavat nemusi) a je to.
Chtela sem ti tim, jen rict NESTRESUJ SE! Je to zbytecne. Kdybych zustala ve stare praci mozna bych to mela snazsi,mozna by se mi ani nepodarlo otehotnet (ve stare praci byl stres, nova me bavila a bylo mi fajn,byla semv psych.pohode) Sem rada,ze se mi vubec podarilo prijit do jineho stavu protoze sme se o to s manzelem snazili delsi dobu a neslo to. Ja vzdy rikam "Co se ma stat, stane se" a vsechny ostatni veci resimaz kdyz prijdou. Jasne mela sem litani po uradech a s rodinou sme procetli snad cely zakonikprace abychom se dozvedeli co a jak, ale delala sem to rada (i kdyz sem z toho mela nekdy hlavu v kybli) protoze sem to delala pro nadi malou. Za necely mesic by mela prijit na svet a ja ted na tu vsechnu patalii pohlizim jako na neco co me obohatilo.
Do priste sem poucena (i z jinych zkusenosti) ze zamestnavatel mysli predevsim na sebe a sz pak na sve zamestnance, takze kdyz bude neco vyhodnejsi pro nej a zamestnanec tim bide trpet...hadej jak se rozhodne.
Proste na to kasly...Mej cistou hlavu a netrap se,pokud to prijde,tak to prijde a ty se stim urcite nejak poperes😉
Psala sem to na rychlo z mobilu,snad je to srozumitelne a ne moc chaoticke. Stastnemu zivotu a dobrym zamestnavatelum zdar 🙂

Zdravím,rodila jsem v rodném městě,ale mateřskou už trávila ve městě mého muže.Jsem rok po rodičáku bez práce,cizí město,žádní známí,prac. příležitosti minimální.Muž jezdí mkd,tak na vše sama.Jednou jsem o práci lehce zavadila,ale....!!!Školka od půl sedmé,práce dojezd 45minut,tak sem chodila na půl osmé do dvou.Uhoněná,sedřená,BUZEROVANÁ a výdělek 5 500.Tahaly sme i 80kg bedny ve dvou,nebo 18kilovy výrobek si donést na pracoviště,15minut na něm dělat a zase ho odnést ven do druhé haly.Za těch blbých šes hodin to vzíz 50x.ZÁDA V HÁJI,RUKAMA SE ANI NENAJÍŠ A JEŠTĚ FUNGOVAT DOMA.Jsem šťastná,že mě propustili ve zkušební době!!!!!Svačina 20minut,montérky a boty nedostaneš,mistr buzeruje za každou blbost.

Ahoj, delší dobu jsem váhala, ale také se podělím. Po studiu na Vš jsem se vrátila zpátky domů na Moravu, Praha prostě pro mě nebyla to pravé ořechové... Jsem zkrátka vesan, co má rád svůj domov, zahradu, přátele a své zázemí. A hlavně (to jsem měla zmínit jako první)-chyběl mi přítel, vídat se jednou za měsíc po tři roky, to je prostě málo... Nicméně po škole jsem vzala po asi půl roce na pracáku jednu práci, servírka v kavárně, buzerace přes kamery, předposlední den zkušební doby jsem odešla. Peníze na pásce pomalu nebyly vidět... Dál asi za měsíc druhá práce-hurá v oboru hotelnictví. Ucházela jsem se o místo hlavní hospodyně v hotelu. Měla jsem dohlížet na pokojské a pod, řídit sklady čistících prostředků, čistírnu atd atd.. Ehm, z nabídky vylezla prach obyčejná uklizečka-hadr do ruky a ukliď celé patro, zítra dojedou papaláši z Prahy. S brekem první den, na co sem to zase naletěla, jsem teda šla a uklidila (uklízení se nebojím, jsem zvyklá na pořádek). Práce pochválena, spokojenost nad míru, já ale sedřená jak idiot a ze slíbeného původního platu 22 hrubého (prý k tomu bych se časem propracovala), jsem měla obdržet desítku hrubého měsíčně a další práci pro mě měli-hromadu nádobí (bílé i černé) v kuchyni... Takže druhý den jsem už nedorazila, jen jsem poslala sms, ať se mnou nepočítají. Pak do třetice další práce-servírka v restauraci, kde byl opravdu frmol. O kvalitě kuchyně by se dalo polemizovat ehm... Scénář se opakoval, hory doly naslibováno a já zase naskočila... Na první výplatní pásce místo 15čistého, minimální mzda, zbytek prý jako osobní ohodnocení a prémie a teď se podržte-v dýškách! A dýška skoro nikdo neměl, protože kasírovala vždy dceruška pana majitele. Kravička si dorazila kolem 11 hodiny na plac, v půl třetí už odcházela i s dýškama. A hádejte se... A při inventuře-ztratila se flaška Jacka Danielse. Jsi tu nová, kdo jiný by to vzal 😀 tak to zaplať.. teď se tomu směju, ale tehdy jsem si připadala opravdu jako debil. Nějaké peníze jsem potřebovala, takže jsem se rozhodla vydržet opět do konce zkušební doby a pak jsem odešla.
A tradá poslední pracovní zkušenost popíšu v dalším příspěvku (jdu si slít brambory ze sporáku), to bude snad i na článek... ty předchozí spálení, to byly jen "mladické" zkušenosti, z kterých se pak člověk poučí, jak teda rozhodně ne.

Tak já se nebudu moc rozepisovat. Ale v prvním zaměstnání v Praze (stěhovala jsem se za přítelem) jsem měla šéfa, který mě obtěžoval. Výše mzdy se odvíjela od toho, zda si v předcházejícím měsíci sáhnul nebo ne. Takže jsem dostávala minimální mzdu a chodila jsem do práce totálně vystresovaná. Ke konci zkušebky jsem tohle vzdala.
V dalším zaměstnání super, ale byla jsem jen záskok za meteřskou. Pak jsem přešla k jinému zaměstnavateli, práce suer, bavila mě, postupně jsem povyšovala, ale šéfové to byl horor. Jakákoliv pracovní neschopnost byla ze strany šéfů hrocena a to tak, že volali co mi je, kdy jako míním přijít. Takže se pak jakákoliv nemoc obrátila v to, že se přecházela. Bohužel takto fungovali všichni zaměstnanci. Pak sem onemocněla hodně,léčím se dodnes a vlastně pořád budu. No a to jsem byla na neschopence měsíc a půl, ale už po 14 dnech mi z práce volali, kdy přijdu, a že bych teda mohla chodit alespoň ve vycházkách. Naslibované hory doly,jak mi to proplatí, tak jsem šla a pak když byla výplata, tak všichni ze šéfů dělali, jako když o ničem nevědí. Do práce jsem chodila třeba i na 10h za den. Když bylo potřeba, aby v práci někdo zůstal dýl nebo přišel dřív, vždycky jsem byla vybraná já, jako nejzkušenější. No a nakonec to skončilo tím, že po 7 letech práce jsem byla označená za čůzu a měla jsem být vyhozená. le naštěstí se mi podařilo otěhotnět, ale už se děsím dne, kdy budu muset po rodičáku s nima můj odchod opět řešit. Navíc mi dluží neproplacenou dovolenou i přes to, že jsem jim poslala žádost o čerpání

Pokusím se to zkrátit. Moje nynější, poslední práce. Po cca dalších asi 4 měsících na pracáku jsem našla inzerát brigády ve vinotéce s vinárnou. To bylo něco pro mě-miluju dobré a kvalitní víno, na škole jsem se tomu věnovala trošku. Po týdnu z toho byla nabídka hlavního úvazku a hned odpovědná vedoucí. Potřebovali někoho, kdo "prodejnu-podnik" povede ve městě a nebudou muset jezdit ze 100km vzdáleného vinařství řešit provozní záležitosti. Plat už podle očekávání mizerný-minimální mzda a 3% provize z prodeje. Vinárna byla otevřena nově asi 2 měsíce. Po asi půl roce práce, kdy jsem se tomu věnovala totálně na plno, vyzdobit, zútulnit (byla to taková děsná díra, sklípek prostě). Dobrovolně jsem tam trávila čas navíc, přibrala brigádnici, pořádali jsme tam hudební večírky co 14 dní, cimbálovky, ochutnávky vín, na dlouhé chodbě vznikla koláž fotek z různých akcí, proběhlo několik oslav atd atd.. Ze začátku to vypadalo, že to nemá šanci na úspěch. Byla to ale práce pro mne jako dělaná. Nikdo mě nebuzeroval, měla jsem vpodstatě volnou ruku, hlavně, aby se zvyšovaly prodeje. Děsně mě to bavilo. Asi po roce se začalo ale něco dít na firmě...nějaké divné interní záležitosti, o kterých jsem neměla vědět. V tu dobu mi měnili pokladní systém, měnil se sortiment vína, ubylo druhů sudovky.. Lahvová vína byla super kvalitní, investovali velké prachy do nové, moderní technologie výroby. Přišel pokles mzdy, prý z důvodu snižování nákladů. Cca dva měsíce jsem řešila nějaké nesrovnalosti a ze dne na den mi bylo oznámeno, že propustili mou nadřízenou-oblastní obchodní manažerku. Šok přetrvával, byla perfektní a lobovala za nás maximálně. Druhá nadřízená byla taky moc prima, ale vedení prostě neseděla, byla příliš aktivní a šla si za vyšším platem. Já si žádala o přidání platu, ale furt nic...nebo alespoň o smlouvu na dobu neurčitou..ale furt nic.. pořád na určito. Uběhl druhý rok, to už byly problémy hodně znatelné, moje nespokojenost stoupala, kvalita sudového vína byla ta tam, zákazníci si stěžovali, odcházeli ke konkurenci a na mou žádost, něco s tím udělat, mávli rukou... proč taky, však oni nemusí každý den řešit nějaké stížnosti a reklamace. Byl to obrat o 360 stupňů..Zemřel totiž hlavní majitel a fabriku převzal jeho syn a to byl pro mne konec... Po prvním setkání jsme si nesedli. Potřeboval tam totiž někoho, kdo nebude mít ambice zvyšovat plat, zvyšovat úroveň, investovat do vybavení a podobně. Představoval si, že budu dělat obraty 250 tis za měsíc, aniž by třeba zauvažovali o změně reklamní strategie (která teda nebyla žádná)... Jednou mi dovezli letáčky, že ve svém volném čase mám chodit po náměstí a roznášet 😀 Prostě totální obrat. To nemluvím o inventurách. S novým programem jsem se naučila opravdu rychle, průser byl s kolegyní, která sice nalákala spoustu zákazníků, ale v 50 letech učit nové technologie, to prostě nešlo dohromady... a tak jsem denně řešila, že mi předává kasu s mínusem, že nenarazila to a to... Byla jsem dost vystresovaná, protože např.v inventurách mi lítaly nemalé peníze a já prostě nevěděla, co se sakra děje..Byla jsem už tak paranoidní, že jsem myslela, že mi tam krade kolegyně. Ale neměla jsem jediný důkaz. Do toho jsem řešila osobní problémy, zdravotní a rodinné, byla jsem na sesyp, že to vzdám, že si asi hodím mašli. Odejít jsem nemohla, s šéfkou jsem to neustále řešila, tutlala to, aby se to nedostalo k nejvyššíma snažily jsme se na něco přijít.. Kdybych odešla, musela bych ty ztráty vyrovnat ze svého už tak směšného platu. Přišla burčáková sezona a já asi po půl roce přišla na to, co se děje. Razily jsme správně, ale program měl chybu a neodečítal cca třetinu položek, které jsme markovaly, ze skladu. Docházelo pak k tomu, že jsem dorážela zboží dvakrát a platila jako kráva. Byl to mazec, psát každou položku ručně a kontrolovat a nabourat se nějakým způsobem do systému... Ale já to dokázala!!! Bohužel, než jsem stihla projít všechny položky, které se neodepsaly ze skladu, už už se na dálku přihlásila k programu účetní a začala to rychle spravovat...takže jsem se dostala na třetinovou částku, kterou mi měli vracet. Mrchy mě převezly rychle, aby nemuseli moc platit. A o 14 dní později, měla jsem rozjednané víno pro zákazníky na svatbu-velkoodběr a šéfka nereaguje na tel. Zvedl to někdo jiný se slovy-ta paní u nás už nepracuje, dostala výpověď. Takže co rok, to nová šéfová. Teď je tam třetí teda a mladší než já a sto chutí bych jí zakroutila krkem. Po seznámení jsem jí stručně povyprávěla, jak to tu vedu, náhled do knihy tržeb, výdajů, nákladů a pod... co jsme měli za problém s pokladním programem a na to mi řekla, že se diví, že mi ho zavedli vůbec, protože ona na firemní prodejně měla ten samý a nikdy jí inventury nevycházely a vědělo se, že má černé díry. No super, já žaludeční vředy a ono se to vědělo.... Pak následovaly instrukce, jak si to mladá představuje, že sudovku budou rušit, že chtějí prodávat jen lahve, že živou muziku zrušit, že nebudou platit symbolické peníze muzikantům, prostě ušetřit na čem se dá. Pak mi přetřásala každou korunku i za žárovky, jestli nestály nějak moc proboha. Na podniku jsem měla jednu paní "spojenkyni" ze zásobování a ta mne upozornila, ať si dám pozor, že mě chtějí vyrazit a čekají, až zakopnu na něčem. Nakonec se to vyřešilo samo nějak. Holky, po třech letech v práci, kterou jsem měla i přes ty problémy ráda, mi volala až správcová budovy (vinárna byla v prostorách v nájmu), abych rozhodně neukončovala neschopenku, protože firma vypovídá s okamžitou platností nájem. V červenci 2014 jsem otěhotněla, v září přišly problémy a okamžitě na neschopenku. Plánovala jsem se na prosinec ještě vrátit, to jsou nejlepší provize.. Ale od 1.12. provoz ukončen a nakonec si vinárnu vzala moje poslední kolegyně na živnost. No co myslíte, přišlo i nějaké psaní, že ukončují provoz?? Nic..výplatnice neposílají, sice tam mám nula nula nic, ale zakládat si to potřebuju už pro svůj klid. Takže každý měsíc jen pošlu maila, že chci to a to a pak teprv se něco děje. Teď jsem nastoupila na mateřskou a hodlám si mezi MD a RD vybrat ještě dovolenou. Ze zákona mají povinnost mi vyhovět, tak jsem zvědavá. Po těch všech problémech, kdy mi při závěrečné inventarizaci majetku přetřásali každou kytičku nebo dekoraci, by mě ani nenapadlo se vracet zpátky. Ono vlastně stejně nemám kam. Moje pracovní místo bylo zrušeno. Teď jedině, kdyby semnou chtěli vyběhnout, tak mi nabídnou pozici nějakou u nich na firmě a já to samozřejmě odmítnu. Jednak dělat s takovou bandou a dojíždět 100km denně, děkuji, nechci. Všechny rozumné lidi z tama vyhodili a zbyly tam jen nafoukane fifleny a par lidi, co si rozezere prachy navzajem.... Jsem zvědavá, jak to bude, až dočerpám rodičovskou dovolenou, jestli budu mít odstupné, nebo jak si to zařídí oni...
Omlouvám se za ooobr příspěvek, místy asi hodně zmatečný... Ale dost mě to mrzelo, že po třech letech snažení a dělání ze sebe doslova magora, žádný vděk a ještě jste ta nula, co vinárnu pohřbila...

Jééé, se mi to tu vložilo... chtěla jsem dát jen odkaz na článek, ať to tu "nezaseru" tak dlouhým příspěvkem.. 😒 😎 😀

@jika10 tak to je taky mazec...proč to ty lidi dělají, to fakt nechápu... A pak je druhá stránka a to, že starší lidi somrujou, že mladí-nebo cca do 30 let okupujou pracák a dělat nechtějí... Ale kdo by chtěl dělat, když má takové zkušenosti a při dalším pohovoru si připadá jak debil, co neumí do pěti napočítat a dělají výběrové řízení snad už i na uklizečky... A pak makej 12 hodin a za minimum... Kde to sme sakra? Já to v té vinárně vydržela přes tři roky zhruba, ale sama se teď divím, proč.. Jedna věc je, že bude fajn v životopise, že neměním tři práce za rok a měla jsem konečně stabilní práci, která mě svým způsobem bavila, ale ty nervy poslední rok, to byl děs... Nu což, alespoň si můžu napsat, že jsem dělala zodpovědnou vedoucí 😀 Jo a to nemluvím o tom, že vlastně existují sice minimální mzdy, ale také minimální mzdové tarify podle pracovní pozice..zjistila jsem to nedávno a samo, že jsem byla těžce podhodnocena.. ale co s tím?... asi vítr máchale...

@zuzka3112 JJ od té doby co jsem byla na neschopence a teď s malou a rodičáku, tak si taky říkám, proč já neodešla dříve a sama se divím, že jsem tam vydržela 7 let. Všichni odejití zaměstnanci, když jsem se s nima viděla mi říkali, že jsem blázen. Ale taky si můžu napsat do životopisu vedoucí sekretariátu a musím říct, že jsem se díky této práci naučila spoustu věcí, které dokážu vyřídit manželovi a nemusí si na to najímat firmy
A teda, jedním dechem jsem řečetla tvůj příspěvek a taky pěkný mazec. Já začínám pochybovat, že existuje nějaký "normální" zaměstnavatel. Snad jedině se uklidit na dobré teplé místečko do státní správy 😅 😝

no já tu pro menší představu hodím odkaz , je to jen kapička v moři toho co se u nás děje,ale tohle je snad už trošku víc přes čáru- http://www.prazsky-zpravodaj.cz/2015/02/zamestn...

marecek4 Jee, vy jste taky z pošty? Mohly bychom tady sepsat knihu o nekalostech a nátlaku pošty, co? :D

Ahoj holky , taky se musím podělit se svým příběhem. Nastoupila jsem do jedné firmy na pozici vedoucí jištění jakosti. Toto místo mi doporučila kolegyně z bývalé práce. Měla jsem ještě na výběr druhou firmu, ale přiznám se, že výše platu rozhodla. Kdybych však věděla.... Firma se zabývá výrobou farmaceutik. Mateřskou firmu máme kousek od Prahy a vedení se rozhodlo otevřít novou pobočku zabývající se výrobou cytostatických léčivých látek v Brně. Zde jsem i pracovala. Vedení jezdívalo každý čtvrtek na porady. Prošli jsme nějkolika audity, ale žádné zakázky. Vzhledem k tomu, že má fce byla vázana na výrobu (která nejela), nemohla jsem plnit své povinnosti. Proto mi zadávali jiné úkoly a termíny. Nakonec si na mne zasedli tak, že mne chteli vyhodit. Každá porada, kdy měli dojet, byla pro mne peklo, jen samé ponižování, jak nic nedělám, neplní termíny, nic neumím. Prostě psychika totálně v prdeli. Personální mi následně sdělila, že si mám podat dohodu, nebo mi vyhlásí válku. Samozřejmě dohodu jsem si sama podat odmítla, tak mi přišel vytýkací dopis ( mimochodem vytýkali mi úkoly, které nebyli v mé náplni práce). Věc jsem předala právníkovi. Následná porada stála za to. Nakonec to dopadlo tak, že jsem jela na služební cetsu do mateřské firmy, kde jsem byla 2 a pul měsice - od pulky října do vánoc (kolektiv hlavně moje šéfová byly úžasní, ztěžovat si nemůžu, aspoň jsem se vyhla poradám s vedením, ale asi si dokážete představit, jaký byl manželský život - napětí stres hádky). Každý víkend jsem jezdila domů k manželovi. Jezdita jsem vydržela do Vánoc, po Vánocích jsem se dohodla s mým dr, že nastoupím na neschopenku, na které budu tak dlouho, než se zadaří mimi (s manželem jsme několikrát podtsoupili IVF, vždy neuspesně). Nakonec se zadařilo a ted jsem mamcou a cekam co se bude dít až nastoupím do práce po mateřské🙂 Zatím to neřeším🙂

@eviknufik teda, taky dobrý holubník....

Jéé, historky z práce - tak těch bych měla!!! Povětšinou z té poslední před MD. Podotýkám, že šéf mě měl hodně rád - jako zaměstnankyni. Nebudu se moc rozepisovat a napíšu jen jednu asi tu "nej" story. Do práce jsem nastupovala jako asistentka ředitele (prodej) a na MD jsem odcházela jako hlavní účetní malé firmy. Firma měla asi 10 - 15 zaměstnanců. Já dělala všechny papíry pro šéfa. Jednou potřeboval něco vyřídit na úřadě, kam jsem běžně chodila (shodou okolností na tom úřadě pracovala moje máma, takže mě tam všichni znali už dávno před ). Chtěl vyřídit relativně nestandartní věc a byl pracovní den a já tam dojela asi 5 minut před koncem prac. doby. Bylo mi řečeno, že mi to dnes nikdo neudělá (ten, kdo to má na starosti tam není) a že mám přijet zítra. Rozloučila jsem se a jela jsem vyřizovat další věci. Mezitím tel se šéfem, kdy na mě ječel (je to cholerik), tak jsem ještě hodila se svým tel. někam pryč a šla si vyřizovat další věci (dělala jsem to většinou, když měl záchvat vzteku a chtěl si to vybít na mě - oprávněně či ne - oba jsme pak byli spokojeni - on se vyřval a já ho neposlouchala 😀 . Občas jsem z toho tel. jen slyšela: "Jsi tam??!!! Slyšíš mě vůbec???!!" tak jsem mu odpověděla, že ano a měla jsem klid. Kdyby věděl... 🙂 ). Po návratu do firmy jsem ho zastihla na dvoře (za sklem seděli zákazníci a vše slyšeli), hned na mě začal ječet jak si to představuju atd. Vyslechla jsem si omáčku a pak na mě ječel, že on má takové kontakty, o kterých se mi ani nezdá a že když on bude chtít, tak zítra skončím v barelu s kyselinou!!! Tak jsem na něj jen zůstala civět a v hlavě se mi přehrávalo, zda to myslí vážně? Do toho říká:" Nebo skončíš na Sibiři!!!" (asi měl pocit, že to s tou kyselinou přehnal). Když jsem slyšela tu poslední větu, tak jsem se začla strašně smát, otočila se a šla pryč. On: "Kam jako jdeš, já jsem ještě neskončil???!!!" Já: "Sbalit si věci! Na Sibiři je zima!!!" A šla jsem pryč... Můžu říct, že i když říkal takové věci, v konečné fázi mě fakt děsně rozesmál, protože jsem si říkala, že mi vyhrožuje, jak kdyby jsme byli na písečku a já mu sebrala kyblíček...Každopádně jsem si říkala, že od dospělého (60let)a inteligentního člověka je toto vážně totálně mimo mísu. Ve firmě nad kolegy jsem "vyhrála" zlaté místo ve hře: Kdo nejvíc vytočí šéfa 🙂

já pracovala dva roky v jednom nově otevřeném hotelu, líbilo by se mi tam, krásný prostředí, práce na recepci mě bavila, kolektiv víceméně dobrej, ale ředitelka! :( šmírovala (přes kamery), pomlouvala jednoho přes druhýho, povyšovala se.... ale byla jsem ráda, že vůbec pracuju, a byla jsem rozhodnutá tam zůstat do otěhotnění kvůli PPM, no vydržela jsem, dokonce až do šestého měsíce těhu... ale vzhledem k tomu, že tam dávají všem smlouvy jen na rok, na druhé dítě bohužel PPM mít nebudu :( už se mi několikrát sama ředitelka ozývala, jestli nechci občas na brigádu, jelikož se to tam kvůli tomu dusnu dost střídá, ale já na to už jaksi nemám nervy... je neuvěřitelný, jak může jedna taková - ta největší - ****a poslat celý hotel takhle do kopru ;(