Pracujete v manželově podniku nebo máte vlastní kariéru?

Já to tak mám, starám se o faktury a objednávky. Na manželovi finančně závislá jsem, ale protože před tim, jsem byla spoustu let doma, jako osoba pecujici o deti, tak to neřeším. Máme tedy společný účet a třeba dům je napsaný na mně, takže to mám jakoby trochu "pojištěné", kdyby náhodou něco. Jsem takhle spokojená.

brala bych to... nebyt uvazana "na cizim"...

No mě jde právě o to, že celý život vlastně dřu na cizím majetku. Teď jak stárnu, tak si to uvědomuji. Čeho se i bojím, je taková ta ztráta kontaktu s lidmi.

Myslím, že to může fungovat za určitých pravidel. Především bych chtěla, aby to bylo legální ve smyslu řádné smlouvy a peníze bych chtěla dostávat na účet vedený na mé jméno. Je tady vždy riziko, že při výpadku nebo omezení zakázek na tom tratíte celá rodina, protože nemáte diverzifikované příjmy, zase odejít do jiné práce můžeš vždycky.
Moje sestřenice takto pracuje v manželově firmě, chválí si především flexibilitu, dělá taxikáře dětem a obstarává při tom pochůzky, nákupy, atd. Na druhou stranu pracuje prakticky nonstop a nemá přesně vymezený čas, kdy prostě zaklapne dveře kanceláře a jde domů.
My s manželem pracujeme v jedné firmě (oba jako běžní zaměstnanci) a musím říct, že to je občas velmi náročné, protože se vidíme prakticky pořád. Někdy je těžké netahat si práci domů a hlavně oddělit pracovní problémy od osobních. Když je v práci vyhrocené období, přenáší se to i domů a já osobně mám problém rychle přepínat mezi pracovním a osobním já.

No nemam to tak uplne, ale vlastne jo. A sere mne to. Ja jsem presne jak ty typ zamestnance, urcity cas nekde v praci a doma volno. Manzel je osvc. Sam na sebe. Take delal truhlarinu, to bylo ok, to delal nekde na dilne. Ale od kovidu zacal velmi rozvijet i svuj konicek- vyrabeni z kuze. Sem tam jsem mu pomohla, psala za nej maily, udelala mu instagram (a casem i stranky a fb)... Ted to budou 2 roky kdy seknul s truhlarinou a zivi se jen tim brasnarstvim. Dela to doma. Tzn.je furt doma, je tady furt bordel a neni tu vubec misto ani cas na odpocinek. Ja prisla v 18h z prace, a kolikrat do s nim do pulnoci honila praci, aby to mohl vzit o vikendu na trhy. Tak nejak pomalu a nepozorovatelne mne to sezralo a silene mne to zere. A nevim co s tim.
Dalsi vec je, ze mi prijde, ze ho akorat furt dotuju. On utrati majlant za nase jidlo domu (vari), ale ja mu zas velmi casto platim jeho material.

Znám pár párů v okolí. Asi největší problém je, že jsou spolu vlastně pořád (zmizela konverzace o tom co v práci toho druhého) A problémy/hádky typu řešení pracovních věci u večeře, o víkendu atp. Občas je problém rozlišit vztah zaměstnanec/manželka - myšleno například když žena zapomene zaplatit fakturu, tak se ten problém řeší jinak než když by to zapomněl řadový zaměstnanec.

@voskovkyapastelky pred materskou jsem pracovala v jedne rodinne firme (ja nebyla rodina) a kolikrat jsem byla svedkem, ze sef (manzel) sjel ucetni (manzelku) za nejaky problem - kdyby to byla cizi ucetni, tak by se takhle k nim nechoval.. ale ono zalezi na cloveku, ten sef byl hrozne vybusny i jako clovek, ne jen sef... Zase ale ta manzelka si plno veci vyridila kdy chtela - napr. ja si kadernici, doktory atd. objednavala mimo pracovni dobu, ona vetsinou v pracovni dobe, neresila jestli dostane dovolenou..

S manželem truhlářem pracovala švagrová po RD spoustu let. Švagr je případ, který nedokáže odmítnout zakázku. Takže si časem museli nastavit pravidla a pracovní dobu (švagrové). Ostatní zaměstnanci šli domů a oni dva dodělávali práci. Jinak byla spokojená, ale oni dva jsou tip, že spolu mohou být 24/7 a je jim to málo 😉

Pracujeme spolu s mazelem, je to fajn a funguje nam to dobre. Nevyhody jsou, ze obcas se osklive pohadame kvuli praci a pak samozrejme to, ze kdyz se neco pokazi, mame problem oba - neni tam zadny bod jistoty (jako kdyz prisel Covid)
Aby to fungovalo musi si ale sednou spousta okolnosti. Napriklad - musite byt oba naladeni stejne nebo velmi podobne. Manzel je podnikavy typ a ty naopak rada odchazis s cistou hlavou? To nemuze fungovat. Bude na tebe nastvany, ze by bylyo potreba jeste neco dodelat a ty uz to v patek v 7 vecer delat nechces.
Asi by bylo fajn si rict, proc domu chodis ze soucasne prace urvana a bez energie. Vysava te prostredi? Vysava te "tvoje vlastni hlava" a ten pocit, ze z toho mas malo? Spatne vedeni? Interakce s ostatnimi zamestnanci? Nebo je to proste hodne prace?
Prace ve spolecnem podniku muze na prvni pohled vypadat super, delas na svem, jsi vic panem sveho casu a vynalozene usili zustane doma. ALE chce to velke pracovni nasazeni, jinak je to proste blby, sebekriticky zhodnotit svoje schopnosti a hlavne si rict, jestli je clovek pripraveny na to, ze ta prace bude s tebou najednou porad a domu s cistou hlavnou moc nechodis

@tereza0111 Já jen dodám, že manžel je velmi klidný a není vůbec výbušný. Na to, že má tolik práce a stresu se nenervuje. Já jsem například spoustu let ve stresu. Díky práci mám i o volno hodně starostí a neumím vlastně odpočívat. S manželem jedině, kdy se pohádáme, nebo hádali je kvůli práci a starost o dítě. On na to nemá čas zařizovat ještě domácnost a obstarávat věci do školy. Mě dřív nevadilo pracovat na zkrátka cizím majetku. Chtěla jsem stále růst, učit se novým věcem. Ale čím jsem starší, tím zkrátka mě to už unavuje. Nevím jak u ostatních. Ale u nás, pokud zaměstnanec umí, dělá práci za tři, má nejvíc naloženo a neustále ho otravují s presčasy. Koukala jsem i schválně po jiných prací a přijde mi to všude stejné. Za málo peněz, hodně muziky. Mám nějaké i zdravotní problémy spojené s prací, neumím se uvolnit o volno. Neustále nemáme lidi. Chtěla bych se po tolika letech těšit na období Vánoc, léta, mít víc času na sebe atd.

No tak u nas to bylo uplne naopak. Jako zamestnanci klidek pohoda (manzel byl taky chvili zamestnany a pak osvc ale neee doma, domu praci netahal) . Od ty doby co dela doma, tak ma volno tak 14 dni za rok. Jako 14 dni z tech 365 co rok ma. Svatky a vikendy pracuje taky. Ale on je workoholik, a to co dela ho bavi. Bohuzel to stahuje i mne🤪

Jsme s manželem v jedné vlastní firmě.
Pracovní smlouva jako taková u nás , jako manželů nehrozí.
Jsem vedena jako spolupracující osoba.
Takže marodka až od 14. dne a nula nula prd.
Jak tu zaznělo, pokud se něco poděla, jedeme v tom oba.
Nejhorší v tom je, že máme práci, u které jsme téměř 24 hodin denně.
Jinak práce fajn, nesu odpovědnost za cizí lidi, když něco pokazim, tak si to taky opravím.
Znovu bych do toho nešla.

Holky a jakou práci byste místo toho dělaly, pokud některá nemáte vysoké vzdělání a talent na nějakou určitou dovednost? Pouze pro zajímavost. U mě se bojím, že jsem společenská a že po půl roce bych byla taková mimo. U nás například také nemůžeme v určité období čerpat dovolenou. Kolem Vánoc například vůbec. V létě vždy max týden. Teď jsem si vydupadala týden v červenci a týden v srpnu. A v hodně zaměstnání to tak funguje. Nikdy jsem tedy nemarodila.

Já jsem s manželem v jeho firmě pracovala 11 let než umřel. Vše bylo oficiální na smlouvu, takže jsem dostávala normální výplatu a rozhodně jsem necítila, že bych byla závislá na manželovi. Výhodu to mělo v tom, že jsem nemusela nikam chodit, byla tzv. na HO a měla čas na děti. Pracovala jsem, kdy se to hodilo mě, takže ráno, když byly holky ve školkách/školách a pak večer, když už spaly. Nám to s manželem takto vyhovovalo

Tak hodne zen dela virtualni asistentku. Nebo treba to co delaly ve firmach, delaji na sebe pro klienty, vim treba o jedne, ktera ve firmach pracovala na pozicich, ze vlastne vzdycky zefektivnovala ty procesy, nebo naklady, a nakonec tohle zacla delat externe, najimaji si ji na to firmy, dela to treba rok dva, ten sef to pak uz treba zvlada sam se svym tymem... To nemusi byt spatne vyuzut to, v cem mas praxi.

Jinak uz hodne bylo receno, ja bych si taky vyjasnila, ze se nejak zvladnete respektovat s pracovnim režimem... Ja treba delam sama na sebe a po narocnych rocich rozjezdu uz fakt nejsem schopna pracovat po vecerech. Pro ditko chodím cca na 15.hod a proste potom uz do toho nechci cumet, to by me zabilo.

A videla jsem firmu, kterou vedli dva bratri a vpodstate oni se neustale hlidali, jestli ten druhej dost pracuje. Mela jsem pocit, ze se tinhle vzajemne dohnali k neustale praci nejmene 12 hod denne a uplne to nevypadalo, ze by si uzivali, ze maji rodinnou firmu a mohli by byt v pohode. Tak to clovek nechce, ze jo.

No a jestli by ti chybela spolecnost nebo ne, to tezko rict no

Já bych do toho šla. Místo prodavačky najdeš vždycky, kdyby ses chtěla vrátit do práce mezi lidi. Budeš mít víc času na sebe, na dítě, budeš méně ve stresu. Zvlášť, když píšeš, že manžel je pohodář, tak tě asi nijak honit nebude. Mám kamarádku, jejíž rodiče to tak měli. Mamka pracovala jen dopoledne a odpo už byla doma. Kamarádka nemusela chodit na obědy do jídelny. Bylo to fajn a její mamka byla dříve učitelka, takže si taky odpočinula.

Pracuji s manželem, ale mame spolu s.r.o. a pak každý svůj živnosťák. Nám to naopak vyhovuje, popovídáme si v práci nebo cestou v autě a doma pak už řešíme jen děti.