Pracující máma dvouletého dítěte

Musíte být spokojená. Já si v holčiných 1,5letexh na 3 mesice dodelavaa praxi...denně, bylo to prima ale časově ohraničené. Od jejích 2 let jsem šla na částečný úvazek.

Zavisi aka praca, ja robim z domu a zacala som, ked mala Lucka 3 mesiace, ale pritom som kojila, potom asi od 18 mesiacov som ju dala do jasliciek a velmi dobre to znasala..ano niekedy je to zahul, ale inak som s tym spokojna a da sa to 🙂

Právě ze ta pracovni doba mi trosku vrta hlavou proste rano od 8-5 ctyri dny a jeden den do 4 , jako porad si rikam ze si to snad sedne a ja se s tím sziju,nejsem zase takova ze vse jen tak vzdám a vzala jsem to celkove jako výzvu. Mam jen jednu praxi a ta teda popravde neni nic moc skola taky jen matura a tohle je proste jine kafe ... je tezke najit tady práci a navic musim přihlížet k tomu ze partner chodi stabilne ranni odpolední takze ho.musim.nejak doplnit.

Jako uklidnuje me ze dcera je opravdu zatim uplne v pohode v jeslickach ,kdyz ji nekdo hlida proste je vysmata jen me je smutnp vice nez bych cekala ale tak teprve jsem zacala a tak je toho moc a ja nejak teprve osahavam tu práci ... jako na rok mam podepsanou smlouvu tak uvidime

já dávám malou do školky ve 25 měsících. starší šla ve dvou a půl. žádný problém. dlouhá mateřská je skvělá ale takhle strašně dlouhá (standardně 3 roky + ) je česká specialita. neříkám dat dítě do jeslí v roce,to je mazec. ale když je prckovi dva a víc,už je společenský, zvládá, vubec bych si nedělala hlavu . žádná patologie nehrozí ;)

muj klucik ma za tyden dva a jsem v praci dva dny v tydnu od zari. hlida babicka (plus jeste po skolkovem obede triletou). reknu Ti- zari bylo silene... deti plakaly, ze chteji byt s maminkou... po dvou tydnech jsem myslela, ze dam vypoved... ale pak se to nejak zlomilo, deti si zvykly a od rijna uz ok. nedovedu si vsak ted predstavit byt cely tyden v praci (to me ceka az za rok, kdy jdou oba mali do skolky). pokud se citis fajn, ditko je taky v pohode, neresila bych to... jak je psano vys, musis byt spokojena 🙂 to je na prvnim miste 🙂

Dekuju za nazory je fajn vedet ze nejsem za exota uplne doslova, jako takhle spokojena to je tezko rict perou se ve me pocity jakoze kazdy zacatek je tezky a chtela jsem tu praci zkusit ziskat lepsi praxi a vubec nejak proste fungovat jen me dostali nazory ze z toho bude mit mala trauma ze toho budu litovat ze jsem si ji neuzila ze je to moc brzy atd. Samozrejme ze mi je po ni smutno a ze si rikam jestli delam dobre ,ale proste opravdu nechci a nedovedu si predstavit jit do provozu a nebo delat opet prodavacku. ..

@laurinka2016 hele buď v klidu,tady na mě koukaj jak na exota že jde malá "až " ve dvou letech 😂 kdyby dlouhodobě plakala,nechtěla se zapojovat atd.,tak bych to asi zvážila. ale píšeš že zvládá dobře - vubec bych si nedělala hlavu. fakt ne 🙂

@laurinka2016 ja myslim, ze jsi udelala dobre a jde o ten start, ktery i u me s castecnym uvazkem byl narocny (u nas spis pro ty deti). takze rady, ze sis neuzila, ze bude dite trpet, neposlouchej, to je blbost. za tri mesice si ani nevzpomenes... a budete radi, ze vydelate na dovolenou a o to vic si ji uzijete 🙂

@laurinka2016 chodim do prace,ale jen 2krat v tydnu od 1/2roka malyho a zatim to jde..hlida babicka.Ve jeho 2letech( za 10mesicu) mam nastoupit na plny uvazek tj.denni a nocni 12tky.Sama jsem zvedava,jak to zvladne,ale muzu te uklidnit,nejsi v tom sama.Ty zacatky jsou krusny,kdyz decko breci...ale zvykne si..

@laurinka2016 Dcera byla v jeslich od 2 let, syn ve skolce od 2,5 roku 🙂

@laurinka2016 Měla jsem to hodně podobně - syn měl 2 roky a měsíc, když šel do jeslí a já se vrátila do práce (strašně jsem se tam těšila). Výčitky jsem neměla, protože jiná možnost nebyla, prostě jsme oba museli a hotovo. Ale ten stres, jak to všechno zvládnu, byl hroznej. Ráno odvézt do jeslí, přes den rychle všechno udělat, odpoledne sprintovat ho vyzvednout a ještě se strachovat, aby neonemocněl. Hlídání moc nebylo, takže jsem stejně každých 14 dní byla doma, protože chytil kdejakýho bacila. Navíc jsem si v práci připadala jak kretén, kterej za ty 2 roky úplně přišel o slovní zásobu a schopnost bavit se s dospělými. 🙂 Naštětstí si to po pár měsících sedlo. Teď, při druhém návratu do práce (za rok), se pokusím vyjednat kratší pracovní dobu, tak o 1-2 hodiny, abych měla víc času na přesuny i děti. Navíc starší pak nastoupí do školy a chci mít možnost se mu víc věnovat.
Hrozně záleží, jak to cítíš ty - když jsi vnitřně smířená, že jdeš do práce a dítě do kolektivního zařízení, pak je to OK a zvládnete to. Veliký plus je, že to dcera bere dobře. Mám v okolí velkou většinu matek, které mají strašné výčitky zo toho, že dítě "musí" ve 3 letech "odložit" do školky, protože matka se vrací do práce, ale rve jim to srdce. Pak je nejisté i dítě a nástup do školky je pro všechny děs.

Ahoj, taky pracuju...zpět do starého zaměstnání jsem nasoupila, když bylo dceři 18 měsíců (ale hlavně víkendy, kdy ona stejně bývala u babičky), pak zas chvíli pauza a pak znovu, když bylo synovi 15 měsíců (ale zase - hlavně víkendy, kdy fungoval manžel a babičky, do školky nastoupil ofiko teprve předevčírem). Letos v létě jsem práci měnila a měla jsem fakt hodně hektický měsíc a půl, kdy jsem děti skoro neviděla, z toho jsem též měla špatný pocit, ale věděla jsem, že se to zlepší a zlepšilo a teď jsem ráda, že jsem to vydržela, byť jsem padala na hubu. Teď mám práce dvě, ale časově jsem na tom asi lépe než předtím a o financích ani nemluvě 😀
Tu tvou situaci nikdo nerozhodne za tebe, opravdu hodně záleží na tom, jestli tě ta práce baví a možná třeba i jestli víš, že se to po tom školení zlepší. Pokud je odpověď na obě otázky ano, tak bych asi být tebou vydržela. Pokud si teď nejsi jistá ani jedním, tak to už je na pováženou. A pokud bys věděla, že to má nějaký špatný vliv na dcerku, tak to bych se na to být tebou vykašlala úplně. Ale myslím, že pokud jsi v práci spokojená, tak to na dceru špatný vliv mít nebude, však se říká, spokojený rodič, spokojené dítě 😉
Jo a jinak, nenech si do toho nikým kecat, u mě se taky lidi ještě dost diví, že už pracuju, ale mě ta práce baví a děti netrpí (nebo se mi to aspoň teď nezdá, i když jasně, taky si občas říkám, aby na mě za dvacet let nevychrlili, že měli trauma z toho, že jsem pracovala, ale takový pochyby má každej člověk)...

@odula opravdu děkuju, neplace vubec ze jsem pryc nebo ze jde do jeslí zboznuje tety a byt nekde v ruchu takze takhle je to v pohode jen to ze jsem i na moc pryc je dost silné kafe nechce tatinka jen me a to rve jak tarzan ale pres den vubec...

@verusky take ti moc děkuji právě proto jsem do toho sla aby jsme se meli lepe aby mi to vse doma prestalo lezt na mozek,partner je taky moc spokojeny vidim na nem ze je rad ze na to neni sam ... jen proste je to narocne a ja mam hlavu v pejru...mozna i pocit ze partner nechce ani slyset o dalším diteti za par let tak se to ve me pere

@laurinka2016 ale je s taťkou ;) to je hlavní. doma a ve známým prostředí. zvykne si. jak dlouho budeš jezdit na školení?

Obě děti od 2 let plný úvazek. Bylo to složité,ale jsem za to rada. Výdrž😀každý měsíc bude líp a líp! A ano-tady v ČR kdo není na mateřské 100 let je divný a matka krkavčí 😉

@iva27 ona naštěstí neplace krom teda toho kdyz jsem i na noc pryc to je peklo pro tatinka ale tak si rikam ze k sobe musi najit cestu... no ty dvanactky to je teda silne kafe ,klobouk dolu

@ilonne je fajn vedet ze nejsem opravdu mimo a ze jsou i mámy ktere to chapou a take praktikuji

šla sjem do práce když byli malému 2 roky taéjsem slyšela jak bych měla být doma (hlavně od své babičky - to mě fakt mrzolo) kdybych mohla tak bych doma byla, ale já do práce musela. Když říkám že 2,5 letech chodí do školky tak to je malý a zvládá to... ANO ve školce je šťastný 🙂. Na řeči nedej

@laurinka2016 já plánuju krasavu hodit tatínkovi na krk na noc í když jsem doma. zalezu do svý ložnice a budu dělat mrtvyho brouka. přesně - ať k sobě najdou cestu - oni totiž i prej děcka líp spí když je uspává (případně je s nima v noci) tatínek ;)

@soleilll s tou slovní zasobou to mam uplne stejne ... jako jak jsem psala jsem rozpolcena se svými pocity kdyz vidim jak je v pohode tak si rikam pohoda musim se jen poprat se sebou , kdyz jsem v praci tak ten pocit ze ji nemam u sebe je dost blbý. Co se tyce tech nemoci a hlidani toho se taky bojím protoze to bude mazec ...

@odula temer tri mesice , první mesic kazdy tyden na dva tri dny dalsi mesic uz je to volnejsi a ten posledni uz je to sem tam a zaverecne zkousky...

@sarkar ohledne toho baveni no zatim nedokážu posoudit protoze se musim porad ucit a sedet jen na počítači delat testy , ale az se dostanu k obsluze klientů tak si jsem jista ze uz budu ,,spokojena" ze můžu komunikovat ... ale celkove jsem tu praci nikdy nedelala takze nemuzu uplne rict jestli je to ono. Jinak samozrejme vim ze nikdo nic za me nerozhodne ani to nechci spis jsem chtela vedet jestli jsou ty pocity normalni a jestli si to nejak u vas sedlo

@nnnadja dekuji za radu a odpověd moc mi.to pomaha cist

Každopádně maminky opravdu moc dekuji za každou vasi zprávu za váš cas ... moc mi pomohlo vse co jste napsali, odula me i dobre pobavila a vsem vam klobouk dolů za vas přístup a otevřenost... padam únavou tak odcházím zatnu zuby pro nasledujici měsíce

@laurinka2016 já to měla trošku jinak. Když byl nejstarší rok, tak jsem chodila na brigády kdykoli byl její táta doma a přestala jsem, až když jsem to nezvládala kvůli pokrocilemu těhotenství. Těsně před porodem jsem dostala nabídku na práci v soukromých jeslích, kde jsem začala dva týdny po narození mláděte, to jsem tam samozřejmě měla s sebou. Teď jsem doma s dvouletou a půlročním a už teď je mi jasný, že pár let nic nezvládnu. Dopoledne člověk litá s a kolem prvků a odpoledne s pubertakama pořád nějaký popojíždění. Vlastně to mám dost odlišný, protože pokud nebudu muset, do práce se nevrátím. Reaguju hlavně kvůli těm, co si jak říkáš klepou na hlavu a tvrdí, že tvůj přístup je špatně. Ať se jdou bodnout. Tohle je něco, co si každej řeší podle svého,p otlaka jsem v jeslích spoustu maminek, co se vracely do práce i dřív a nebyli o nic horší mamky, než ty, co sedí doma, někdy dokonce naopak, protože byly "odpočatý" z práce,meli spoustu chuti věnovat se ratolestem v době kdy s nima byly naplno. Myslím si, že únava z nového uspořádání je normální a časem to bude jen a jen lepší. Držím palec. A z lidí si fakt nic nedělej, mě zase říkají, že jsem líná a že není normální být jen doma, takže ať si skubnou 😉

@laurinka2016 no to mě těší 😁 tak se krásně vyspi ať nebereš síly, 3 měsíce ubehnou jak voda a už to ani nebude tak náročný. hodně štěstí😙

Nestíhám přečíst všechny komentáře, ale napíšu jen co napadlo mě, protože jsem na tím už také přemýšlela, třídila si svoje myšlenky a uspořádávala život, určitě nejsi za exota, proč taky, každý člověk je jiný, má jiné priority, chce svůj život prožívat jinak a nikdo nemá právo ho nějak znevažovat, možná říct svůj názor, ač je nám to někdy nepříjemné, ale tím to hasne. Já to mám úplně opačně ( jsem proto špatná?), práce je pro mě úplně zbytečná věc, kdyby na světě neexistovaly peníze 😀 Nikoliv práce na sobě, studovat jazyky, všeobecné vzdělávání, kultutra, cestovat, zajímat se o všechno okolo sebe, ale nikoli od tmy do tmy. Měla jsem před dětma hezkou práci, jako bezdětnou mě to i bavilo, člověka to naplňovalo, ale ted chci být se svými dětmi, chci jim dát to nejvíce ze sebe, ukázat jim svět, naučit je co nejvíc věcí a sobě do nitra dostat co nejvíce krásných zážitků s nimy, protože brzy vyrostou a také bohužel život není nekonečnej, také okolo sebe vidím spoustu neštěstí,nemocí, bohužel i v rodině. Nechci se připravit o to, co je pro mě v životě nejcennější a co jediné má smysl ( pro mě), ostatní vnímám jen jako uměle vytvořený systém, kterého se v rámci společnosti musím účastnit, ale to, že moje dítě bude mít více zážitků s tetama z jeslí a já budu někde dělat mezitím uměle vytvořenou činnost je pro mě prostě nepřekonatelný, jsem vděčná za ČR, kdy můžu být s dětmi doma, manžel nás uživí a poté lze v práci domluvit poloviční úvazek, když už děti budou také ve školkách a školách. ALE, mám to tak nastaveno já, ostatní přeci ať si dělají co chtějí, hlavně at jsou všichni spokojení a prožijí svůj život tak, aby si mohli na konci říct, stálo to za to. Věřím, že kdybych dělala nějakou významnou práci, kde by výsledky opravdu k něčemu přispěly, budu na to koukat jinýma očima, ale jsem řadový pracovník, a jiná nebudu, nejsem dostatečně ambiciozní. Pokud ti práce vyhovuje, jsi štastná, bude i dcerka, toho se neboj, jen spokojení rodiče vychovají spokojené děti. A to je vidět i na tom, jak píšeš, že to dcerka zvládá.