Jak uspořádat dům pro spokojenost všech členů?
Řeším problém se synem. Je už velký, ale potřebuje být s někým. Když mu byly 4 roky, tak jsme se přestěhovali do současného domu, bohužel to je jen přestavba a máme patro. Už bych do toho nikdy nešla, ale je pozdě.
V přízemí máme kuchyň, obývák a pracovnu/jídelnu, v prvním patře mají děti pokoje a my ložnici. Syn by chtěl mít pokoj dole, ale nevím, jak to udělat. Aktuálně nás úplně vytlačil z obýváku, má tam hračky a tráví tam většinu času. Když tam přijdu, tak je nesvůj a posílá mě pryč, ale bojím se, že když přesunu obývák nahoru, tak se přesune nahoru, když tam budeme mít pokoj.
Máte nápad, jak uspořádat dům, aby všichni byli spokojení, nebo vydržet?
@veruuu_kubesovic on nás tam nechce. Chce mít svůj soukromý prostor, ale zároveň nás mít blízko.
@veruuu_kubesovic já pochopila, že když chce být syn sám, vyhání naopak on je
A tak jinak, má teda nějakou diagnózu?
jak tu někdo psal, pokud nemá nějaký problém, či není autista, tak bych nic nestěhovala, když chce být s vámi, může, pokud chce mít vlastní prostor, má pokojík, víc bych neřešila, co se přesunů týče
@moudivlacek j my nemáme 2+1, ale 5+1, prostoru máme hodně, tak bych byla ráda, aby byli spokojení všichni. Jak by to bylo ve 2+1 opravdu řešit nepotřebuju.
O žádné diagnóze nevím. Je citlivější a hodně senzitivní třeba na zvuky. Dodnes nezvládá třeba vysavač.
Pokud jsme v obýváku, je hodně nervózní, chodí všude, pak skončí na schodech a sedí tam, proto jsme se přesunuli do jídelny.
OK v tom případě hodně štěstí, případně s ním zajít za odborníkem a nechat si poradit.
Náš syn (nyní 8 let) taky nechce být sám ve svém pokojíčku v patře, potřebuje vědět, že má někoho poblíž. Má to tak od malička, tak to vlastně neřeším a v obýváku mají děti hračky. Nejradši si hrají právě v obýváku, do pokojičků se chodí spát. Máme tedy obývák jako velkou hernu, ale nijak nám to nevadí, travíme společně rádi čas. Nebyla by to třeba možnost i pro vás?
A kde spí? Pokud by měl pokoj dole, spal by dole úplně sám?
Jinak my máme patrový dům, a děti (4 a 8) si hrají víceméně jen dole v obýváku a já to mám ráda a užívám si to, že jsme pohromadě.
Co mu v obýváku udělat mini koutek, kam si zaleze, když bude chtit mit klid (třeba právě to křeslo)?
@westie on nás u sebe chce a nechce. Tak to funguje teď, já jsem v jídelně nebo kuchyni a on chodí do 5-10 minut mi něco říct, je u mě třeba 5 minut a vrací se do obýváku.
Pro nás by bylo ideální uspořádání, jako má kamarádka. Mají uprostřed velký obývák a z něj se jde do ložnice, pracovny a dětskych pokojů. Naprosto super, kdy mají místo, kde jsou všichni, ale jak má někdo potřebu, má se kam schovat, ale pořád o sobě vědí.
@eviicka spí v ložnici, sám spát nechce. Má v ložnici svou postel a svůj spací kout. V jeho pokoji je jen jeho oblečení.
Pokud ani ve svém pokoji nespí, tak pak nějak nevidím důvod, proč mu ho za každou cenu vnucovat (naše děti spí také s námi a jejich pokoje jsou ve stádiu plánování protože je nepotřebují). Zařídila bych mu dole koutek, stan, křeslo nebo nějaké takové útočiště a nehledala komplikovaná řešení, které tedy asi stejně fungovat nebude (obývák nahoře).
Když to tak čtu… jak to zvládá ve škole? Jak se zapojuje do kolektivu a zvládá se orientovat v sociálních vazbách?
Nepřemýšleli jste o nějakém odbornějším poradenství? Přeci není “normální” aby desetiletý kluk spal s rodiči v ložnici a diktoval jim kde mohou a nemohou být a za jakých podmínek. Asi bych se s někým zašla poradit. Když nic, tak nic, za to nic nedáte, ale možná rozklíčujete víc…
@journals diagnostiku má za sebou a vše v pořádku. Já třeba s rodiči spala hodně dlouho, trpěla jsem na noční můry. Dlouho jsem nesnesla být v místnosti a mít tam otevřené dveře. Takže každý, má něco.
On nám neřekne na plnou pusu, ať jdeme pryč, že nás tam nechce, ale ptá se, jestli tam budeme dlouho. Když jsme tam dlouho, je jak lev v kleci. To začalo tak před 3 lety, do té doby byl jak ocásek a měla jsem ho pořád nalepeného na sobě. Nikdy nepadlo, že má odejít, že chci být sama.
Má trošku autistické rysy, ale to neznamená nic špatnýho. Taky to doma mám, děti každý svůj pokoj, ale spí stejně v ložnici u mě a hrají si v pokojích pouze s někým. Minimálně samy. Takže to chápu. Když mají hračky dole nebo si je přinesou z herny, tak o nich vůbec nevim. Ale donekonečna to taky nejde dělat. Z té jídelny nejde udělat hernu? nebo vyčlenit ten koutek v obýváku? Obývací pokoj nikam nahoru nestěhujte, to nic nevyřešíte. Prostě buď si musíte zvyknout nebo mu udělat koutek někde dole, prostě potřebuje k tomu vědět, že tam je někdo kolem a není sám. To je celé. Nahoru by muselo jít vše, takže tohle řešení není. Nebo pracovnu místo jeho pokoje? pokud s tím je v pohodě druhé dítko? každopádně spát tam nebude, ale o to tolik asi nejde. Držím pěsti, ať něco vymyslíte.
Obývák bych do patra nestěhovala, ale pokud je větší a šel by nějak přepažit/ opticky oddělit jeho kout?
Tak aby měl soukromí a přitom byl blíž dění. Na stan je už asi velký, ale vyřešit to nějakou knihovnou, vyšším kallaxem nebo posuvnou stěnou by nešlo?
Docela me prekvapuje kolik lidi tu radi diagnostiku a reseni "problemu" v klukovi. Tahat kluka po vysetrenich a hledat navody jak to v nem zlomit, kdyz reseni je snazsi, vyhovet mu a zkusit to jak si preje on. Je to porad jeste malej kluk, kterej chce mit mamu v blizkosti a jestli je citlivejsi, tak o to vic. Tady nejake neustopila bych mu z principu vazne nechapu. Je snad clenem rodiny a ta by se mela snazit o to, aby dum vyhovoval vsem. Verim, ze nejake pro vsechny vyhovujici reseni najdete.
@dejvitka diagnostika v techto pripadech neslouzi k tomu, aby se dite "zlomilo", ale k pojmenovani problemu a tim i doporuceni, jak s takovym ditetem pracovat, aby bylo spokojene a postupne se naucilo v ramci moznosti zvladat jemu neprijemne situace.
@anonym podle popisu mi to prijde na hypersenzitivni dite plus tam budou nejake rysy PAS. Hypersenzitivitu nezmenis, osobne bych opticky oddelila cast prostoru v obyvaku (nabytkem, poridit detsky stan do mistnosti apod.). Tam bude mit pocit soukromi a zaroven zbytek rodiny v dosahu tak, jak potrebuje. Konkretni reseni zalezi na dispozici a prostoru obyvaku, asi nejvic flexibilni mi prijde ten stan, ktery se da jednoduse slozit, kdyz je napriklad navsteva a je potreba vic mista, a pak ho zas rozlozit.
@dejvitka Tak podstatou definice problému není někoho "lámat", ale právě ten problém identifikovat.
@anonym Myslím, že to hlavní, co byste si měli doma uvědomit, jsou různé scénáře + jak ten dům využíváte. Druhé dítě je zalezlé v pokojíčku a s ostatními nekomunikuje nebo chce být taky s vámi? Co ta pracovna - jsou tam i stroje - proč zrovna ta třeba nemůže být jako samostatný pokoj? Nebo pracuješ v pracovně a při tom jsou ostatní kolem tebe? Jak často se sejdete jako rodina společně? Kolik prostoru potřebuje ten který člen domácnosti pro sebe?
U nás doma v 2+1 to vypadá tak, že máme společný pokoj na spaní, v obýváku jsou hračky, v kuchyni stůl a výtvarné věci - a většinou to skončí tak, že syn si nehraje v obýváku (byl by tam sám), ale je se mnou v kuchyni. Pokud se přesunu do obýváku, přesune se se mnou. Když měl potřebu "vlastního" prostoru, tak si tam vyráběl různé domečky nebo měl v koutě stan.
Nečetla jsem všechny komentáře tak nevím jestli to tu už nezaznělo. Večer chodí spát kam chce spát v obyváku nebo chodí spát bez problémů do pokoje na horu? Pokud večer chodí spát bez problemu na horu do svého pokoje. Asi bych spíš přemýšlela jak mu v tom obyvaku vytvořit svůj koutek aniž bych rušila obývák. Nevím jak to máte dispozičně v tom obyvaku , ale nešel by kousek třeba přepažit skříni , závěsem tak aby měl soukromý ale mohly jste být v tom obyvaku i vy? Oni i existují skříně vyloženě na přepaženi místnosti , které jsou přístupné z obou dvou stran.
Koutek v obýváku neni pro naši dispozici vhodné řešení, jsou tam krbovky, piano a manželův pracovní stůl. Jemu koutek nestačí, jeho hry jsou hlučné a pohybově náročné, využívá celou plochu místnosti.
Druhé dítě je v největší pubertě, tak je většinu doby u sebe a chodí na jídlo. Občas s námi večer shlidne film, nebo si zahraje deskovku, jde na procházku.
Nejvíc času jsme v pracovně. Je to samostatný pokoj, jen zároveň slouží jako jídelna a případně i jako pokoj pro hosty, máme tam roztahovací gauč. Teď ho vyuzivame vlastně jako obývák, u stolu se píšou úkoly, hrajeme tam deskovky.
@dejvitka jak ti tu holky napsaly diagnostika slouží k odhalení problémů a nějakému lámání. Ano, taky se může zjistit, že jde proste jen o rozmar. A v tom případě 10ti letemu diteti věnuji obývák, do kterého nesmím a budu sedět na židli v jídelně? To opravdu ne. Tak buď chce být s námi, ať tam je, ale nebude nám přece narizovat, že my tam být nesmíme (respektive nebude se ani takto tvarit). Příště bude chtít pro sebe celý dům a my se vystehujeme do garáže?
Pak se také může stat, že nějakou "diagnozu" má a je na místě hledat jiná řešení, i třeba za cenu větší ztráty soukromi/pohodlí..
My máme dvoupatrový dům a děti 5 a 4r jsou s námi stále v obýváku spojeným s jídelnou a kuchyní. Kluci mají vymezenou skříň na hračky, v kuchyni dva šuplíky na papíry a pastelky, žijí s námi prostě společně v obývacích místnostech. Vsak ta chvíle, kdy budou chtít být zavřeni jen v pokojíčku nebo mimo domov úplně , přijde.. Mam kolem sebe spoustu lidi s malými dětmi a všichni žiji společně přes den v obýváku a kuchyni. Pokud už jsou děti školního věku, mají i své pokojíčky, když je potřeba byt sám, ale i tak mají v obýváku prostě vymezený prostor pro hračky, když chtějí byt s rodiči, návštěvou apod dohromady. Je to, za me, normální 🙂
@eliska_r ale synka nikdo z obýváku nevyhání, to autorka psala sama, u nich je úplně jiná situace než uz vás, kdy to společné bytí v obýváku vyhovuje vám i dětem a zároveň mají pokojíčky, kde mohou trávit čas sami, pokud o to stojí, to je za mě naprosto v pořádku, ale zde to prostě takto nefunguje, proto se maminka ptá, jak to řešit ;)
co vyměnit jeho pokoj za pracovnu?
z pracovny dole bude jeho pokoj, a z jeho pokoje nahoře tvoje pracovna.
Také mám hypersenzitivní dítě a člověk to jejich nastavení silou nezmění nebo za vysokou cenu a následky se záhy dostaví v jiné podobě. Každopádně já bych mu udělala pokojík z pracovny a pracovnu šoupla do patra. Obývák a kuchyň bych nechala jako centrum pro celou rodinu.
@alice180 mně přijde, že to je nešvar téměř všech diskuzí, nejen zde na MK
ano, ale tam není pořád, a je tam jen s ní(?), ono ve 2+1 pokud jste třeba 4 by prostě ten prostor pro sebe kdy chce neměl... sama píšeš, že vás z obýváku vyhání