Jak uspořádat dům pro spokojenost všech členů?
Řeším problém se synem. Je už velký, ale potřebuje být s někým. Když mu byly 4 roky, tak jsme se přestěhovali do současného domu, bohužel to je jen přestavba a máme patro. Už bych do toho nikdy nešla, ale je pozdě.
V přízemí máme kuchyň, obývák a pracovnu/jídelnu, v prvním patře mají děti pokoje a my ložnici. Syn by chtěl mít pokoj dole, ale nevím, jak to udělat. Aktuálně nás úplně vytlačil z obýváku, má tam hračky a tráví tam většinu času. Když tam přijdu, tak je nesvůj a posílá mě pryč, ale bojím se, že když přesunu obývák nahoru, tak se přesune nahoru, když tam budeme mít pokoj.
Máte nápad, jak uspořádat dům, aby všichni byli spokojení, nebo vydržet?
Myslela jsem si, že vám nevyhovuje, že syn okupuje obývák. Pokud nemáte problém s tím, že trávíte čas v pracovně, tak to nechte být. Za mě obývák v patře, kde není kuchyň, je nesmysl, ale to neznamená, že to nebude vyhovovat vám. Stůl nejde dát do kuchyně, obýváku? Každopádně syn se bude stěhovat podle toho, kde budete vy. To není rozmar, ale jeho potřeba bezpečí a jistoty, kterou bych nelámala přes koleno.
Upřímně bych s obývacím pokojemp neustupovala. On jak poroste a bude dospivat se všechno může změnit. Ale ustoupila bych s tou pracovnou a jídelnou. Pracovnu bych udělala na hoře. Nevím jak máte veliký obyvak , ale jídelní stůl by se tam nevešel? Že by jste ho měli tam. Protože lze předpokládat, že to bude jen na nějakou dobu než povyroste.
@wxkatuska stůl se jinam nevejde, hlavně je to můj pevný pracovní stůl, zůstává v pracovně.
Právě mám strach, že dám nahoru pracovnu a mám po práci, protože je budu budit, většinou šiju od devíti do půlnoci.
Proto je za mě nejschůdnější dat nahoru ten obývák.
já bych teda s obývákem nehýbala, už jen proto, že jsou tam další členové domáctnosti a obývací místnost je spolu s kuchyní prvním společným bodem, takže to bych nechala dole a přehodila bych synův pokoj s pracovnou
pracovnu si můžeš odhlučnit a bude to pro všechny menší zásah, než měnit dispozici obývací místnosti.
ale... to bych udělal já, nežiju v tom, takže...
ono z dalšího pohledu, když někdo přijde na návštěvu, tak ho "poženeš" přes celý dům do patra do obýváku...?...
patro je jako soukromí prostor, pokud tam někdo půjde, ok, ale posezení s přáteli, rodinou, známými, spolužáci ... tihle všichni přes celý dům...
i proto se nabízí jako nejmenší zlo, přehodit pracovnu s pokojem pro syna, aby ta spodní část byla pro všechny a patro vaše.
Pro většinu lidí je obývák a kuchyň společný a nedotknutelný prostor, ale podle toho co píšete, tak ty priority máte jinak a obývák v patře vám nevadí. Nikdo tady neví, jak žijete, kde trávíte nejvíce času, ani jaké máte dispozice domu. Udělejte to tak, ať jste spokojený všichni. Syn potřebuje být ve stejným patře jako vy, takže bych mu to umožnila. Domov má být bezpečným místem pro všechny. Co si o tom bude myslet návštěva bych vůbec neřešila, ta s vámi nebydlí.
@xxx3d starší syn je u sebe, když jde k nám, je mu jedno, kde jsme.
My moc návštěv nemivame, aktuálně máme návštěvy buď v kuchyni nebo v jídelně, ale nejvíc návštěv máme na jaře a v létě a to jsme v altánu.
pokud to bude vyhovovat takhle vám všem, tak jasně, šoupněte obývák do patra.
rozumím potřebě syna, brala jsem to tak, že pokud bude obývák, kuchyň a jeho pokoj dole, bude splněna jeho potřeba být sám, ale se všemi dokola
pokud ale obývák jako takový vlastně nepoužíváte a jste buďto v kuchyni, takže dole, nebo ve svých pokojích v patře, tak to klidně můžete prohodit, jak si psala a bude to ok pro všechny u vás doma 🙂
No a když dáš obývák do patra a budeš tam chtit trávit čas,tak syn stejně nebude chtit být sám dole ne 😃 budeš muset být dole v jídelně .. a kdyby jednou chtěl spát sám tak by taky nespal sám dole a vy nahoře v ložnici 🙈 já bych nestěhovala a počkala
@jana_a_jan myslím, že v době, až bude chtít spát, tak mu bude jedno, kde spí.
V jídelně/pracovně jsme zvyklí trávit čas. Tak to je 3 roky.
Ty z vás, co radí neustupovat, jak byste to řešily? Být na sílu v obýváku? Nechat ho hodiny trucovat na schodech? Jak dlouho to vydržet? Dneska jsme byli v obýváku a byl z toho vyloženě nešťastný.
Já nevím kdo je rodičem zdali on nebo Vy. Pokud uděláte kompromis tak ze své vlastní vůle . Já osobně bych se přestěhovala tedy , a vytyčila hranice .
A víte že vás manipuluje svými emocemi , jak je nešťastný a že opět jemu ustoupíte ? Myslite že je to v pořádku . U děti které už jedí samo a umí chodit na wc je dobré už nastavovat hranice .
@danikk79 rodiče jsme my, je to fajn kluk, poslouchá, pomáhá. Toto je jediný větší problém. Je vidět, že za to svým způsobem vlastně nemůže.
Nebylo by možné ten obývák přepažit třeba paravanem a udělat mu tam jeho koutek?
@danikk79 je nešťastný už dlouho, pořád čekám, kdy to přejde. Na nový dům si zvykal několik let. Vlastně ještě loni vzpomínal, že by chtěl zpátky.
On je hodně senzitivní, má problém s hlasitými zvuky, se změnami. Babička přestěhovala v obýváku křeslo a dlouho si ho stavěl na původní místo.
@skarol není to řešení, je náročný na prostor, potřebuje se hýbat, chodit, skákat. Obývák se prepazit moc nedá.
Naše děti 6 a 11 jsou v pokoji málo, a to je jen vedle přes chodbu. Co mu nechat v obýváku nějaký regál či jiný kus nábytku. Já to i chápu, dcera si vše nosí do obýváku a jídelny, protože nechce být sama, když třeba vařím a starší syn taky nerad sám. Netlačila bych na pilu, ať si hraje i mimo pokoj. My tedy večer vše uklidíme, děti odnesou do pokoje. Časem k tomu třeba dozraje a ocení soukromí.
@lennus on chce soukromí, ale chce nás slyšet. Chce být sám, ale vnímat život okolo sebe.
Ano, neustupovat. Máme děti 13, 10 a 6. Rozhodně vím, že ten desetiletý není už malý na to, aby dokázal pochopit, že má svůj vlastní prostor a obývák je prostor společný. A chápe to i ten malý. Mmch, ten desetiletý je registrovany hokejovy hráč, ten malý hraje fotbal. Nejlepší zábava je běhat, skákat, hrát fotbal, florbal apod...a prostě vědí, že v obýváku ne...když jsou u našich rodičů, kteří mají patro a nechtějí tam být sami, tak si prostě hrají v obýváku, ale pak to slozi. Fakt si "neusurpuji " obývák pro sebe. Takže ano, já bych jeho trucovani vydržela. Píšeš, že žádnou diagnózu, která by vyžadovala diametrálně odlišný přístup nemá, tak pak nevím, proč by měl mít privilegia na úkor cele rodiny. Ano, uznávám, že to zní drsne, ale jak mu jinak chceš vytočit hranice....
@enoli a jak dlouho vydržet? U nás to trvá už 6 let, teď 3 roky chce svůj prostor. Drží to pořád.
Vždyť má svůj prostor - ve svém pokoji. Přece nebude mít svůj pokoj a ještě obyvak🤷♀️. Pokud chce být v obýváku, tak ať respektuje, že vy tam budete taky. Otázkou je, jestli jste to někdy vydrželi nebo mu ustoupili. Třeba je prostě zvyklý na to, že se mu ustoupí. A pokud má prostorové náročné hry, vysvětlila bych mu, že obývák není telocvicna.
@enoli není zvyklý, že se mu ustupuje, spíš naopak. Držíme 3 roky. Není to tak, že by nás tlačil do změny, ale během Vánoc jsem se ho ptala, co by mu udělalo v roce 2025 radost a nejvíc by si přál mít pokoj dole.
Nahoře se mu nelíbí, bojí se tam. Ano, má tam svůj pokoj, ale za 6 let, co tu jsme, tam strávil tam méně času než v koupelně.
@enoli vy nemáte hypersenzitivní dítě? Sice to není pro většinu lidí známé, jako třeba autismus, ale autorce bych doporučila, si k tomu něco přečíst. Každopádně to není otázka hranic, je to skutečná potřeba toho dítěte, která trvá několik let. Jak dlouho by ho ještě měla trápit pod heslem ,,já jsem rodič, tak bude po mém, držím přeci svoje hranice, takže je vlastně v pořádku, že to činí mé dítě nešťastným, však ono si zvykne”. Ne, nezvykne, protože to není žádný jeho rozmar. Bude ho to klidně držet ještě několik let. Tak proč si tím dělat doma dusno, když to má řešení.
V tom případě už tu padlo, výměn pracovnu za pokoj nahoře. Ale nakonec - udělejte si to tak, jak to vyhovuje vám všem. Nám je do toho nakonec houby...
Já spíš nechápu, pokud vám někde řekli, že je vše v pohodě a neshledali žádný problém, vy jste tam toto nekomunikovali, pokud ano, nemohli vás přeci odbýt, že je vše OK, když evidentně není? Za mě to problém prostě je, nejen pro vás, ale hlavně pro syna, který, jak říkáš, není v pohodě, je z toho nervní. Osobně si myslím, že ani tím prohozením to nevyřešíte. Někdo tu psal o vyšetření a diagnoze jako o lámaní dítěte, to ale vůbec není pravda, naopak, může to celé vaší rodině ulevit, pokud by vám někdo (odborník) poradil, jak se synem pracovat a komunikovat. Třeba by stačilo pár setkání u psychologa, někdy opravdu stačí tak málo a řešení se najde. Cokoli, co tu zatím padlo, z nějakého důvodu nejde, přiznám se, že nic jiného, než tu bylo napsáno, mě opravdu nenapadá.
Mozna, ze to je úplná blbost, ale třeba by ta změna pomohla. Co zkusit jen prohodit vaší ložnici s jeho pokojem? Jestli se u vás v ložnici vyspí, tak mu tam je dobře, a třeba by tam mohl být i normálně přes den. Tím pádem byste nemuseli dělat nic s obyvakem. Možná mu fakt jen vadí ten jeho pokoj, jestli je nějak víc citlivej. Možná by mu "prestěhování" prospělo, měl by něco novýho, neokoukaného 🙂
Nejak nechapu, proc nelze mit pracovnu tam, kde spite. Ze siciho stroje nejde takovy hluk, aby rusil celou rodinu a kdyz uz, tak muzete zaizolovat mistnost a je po problemu. Obyvak v patře je uplna blbost, z TV jde kravál taky a pokud budete intenzivne si hrat deskovky nebo neco, tak taky budete rusit. Nehlede na navstevy..
@prostejina v ložnici čas netráví, i když tam má svůj vymezeny prostor. Vadí mu to, že nahoře neslyší běžný ruch domácnosti a nemůže nás hned vidět a slyšet. To, že by měl pokoj tam, jsme zkoušeli hned na začátku. Byla varianta, že by se prepazila ložnice a on tam měl z kousku svůj pokoj. On spí i u sebe bez problémů, když tam spím já. Spala jsem tam s ním skoro rok, aby si zvyknul. Není to o tom, kde je, ale kde jsou ostatní.
@wxkatuska my teď máme centrum v pracovně. Vyhovuje nám tam ten velký stůl.
@xxx3d spíš nahoru ten obývák.
Otázka je, jak dlouho to vydrží, pořád čekám, kdy se přemístí od nás a nic.