Malý byt s dětmi. Jak tam žít a nezbláznit se z toho?
Kdopak ví, jak žít v 1+1 ve čtyřech a nezbláznit se z toho?
@layaa rozkládací gauč už je doma, tak uvidíme, jak to bude se skládáním (rozloží i složí se jednou rukou), každopádně jsme ho pořizovali i kvůli návštěvám, protože kvůli druhé postýlce musíme zrušit mini posezení, co tu máme a v kuchyni se sedět nedá. Proto by třeba ta výklopná postel nebyla úplně řešení pro nás.
@pratensis Jasne, plne chapu. My take chteli/chceme do domecku. Nakonec jsme poridili chatu, prave kvuli zahradce. Tez vidim velkou vyhodu v pesteni🙂 Ale i zahrade pro deti vubec. Ja to urcite nemyslela tak, ze by lide s domem ci vetsim bytem byly nejaci bohaci, ale zarazilo me, kdyz jsem cetla nekolik prispevku, jak by si zivot v byte mensim nez 3kk nedokazali predstavit. Ja bych treba ve stavajicich cenach 3kk nekupovala, ale jsou situace, kdy ti prijde do cesty domek ci byt vyhodne - podedis pozemek, pripadne oboji, privatizace a podobne. Tak to urcite jooo.. Ja prave od zacatku lituji, ze jsme nedostali nejaky mensi byt, ten druhy pokoj vyuzivame asi teprve rok, spi tam manzel, ale klidne by mohl byt j v obyvaku. Ale je to hezky byt, zkousela jsem i za mensi menit a vlastne vsechny byty v horsim stavu nebo nad garazi, tridenym odpadem ( sklo), autobusovou zastavkou ci v prizemi, v hroznem dome a podobne. Tak jsem se s tim smirila.-) Prave me mrzi, ze tu nemuzu zakorenit, pro me je to hrozne dulezite citit, ze to je misto, kde muzu zestarnout a zustat az do konce zivota. Proto si rikam, ze nejake 2kk 60m2 s dobrou konstituci je pro rodinu vlastne uplne idealni. A nebo domecek a jak ty rikas vyuzivat jako pracovnu a podobne. Volne mistnosti se daji predelat budoucnu na druhy byt a podobne.-)
@kaja2016 Jo, přesně, ono taky záleží na prostorových dispozicích toho bytu apod. Já jsem dneska přemýšlela, že my tu vlastně taky obýváme 2+1 v tom domě (když teda nepočítám mužovu pracovnu). Jenomže místnosti jsou velké a máme skladovací prostory jinde (spíž u kuchyně, velesklep - až skoro moc, půdu). Byt jsme měli na počet místností větší, a stejně to bylo nepraktické. Ale asi i tím, jak jsme to brali jako prozatímní řešení. Kdyby to bral, jak píšeš, člověk jako místo k zestárnutí, tak investuje do vestavných skříní a dalších vychytávek, aby to bylo šikovné a praktické...
A nemůžete tu jednu místnost využít jako technickou - šatnu, skladiště apod. Já vím, že se to zdá jakoby "škoda", ale pokud ji jinak moc nepotřebujete, tak to není špatné. Mám jednu kamarádku, co právě říkala, že volili menší byt přestože na větší by měli finance. Že měli pocit, že ve větším by se vzájemně ztráceli, a že jim to takto vyhovuje. Žijí hodně aktivně v tom smyslu, že hodně jezdí na výlety, cestují, sportují, doma až tak času netráví... tak mi to dávalo smysl. Jenomže pak jednou říkala, že věci po starší dceři vozí v krabicích skladovat k rodičům (asi 150 km), než do nich doroste mladší. Tak to mi zas třeba přijde škoda, pokud měli možnost zvolit větší prostory...
No ale každý má tyhle věci úplně jinak... Já jsem do téhle diskuze zabrousila jednak pro inspiraci, kdyby někdo poradil dobré nápady, to se hodí vždycky. A pak i proto, že jsem taky roky bydlela na pidiprostoru, ale teda sama. S dětmi bych si to na malém prostoru, kde se třeba právě musí skládat postele apod., neuměla moc představit (právě proto jsem zareagovala - myslela jsem, že to byla narážka na tuhle moji poznámku). Ale chápu, že jít to musí, když musí, jen mám k těm lidem prostě obdiv. Máme známou rodinu, která žije se třemi malými dětmi na polosamotě v jedné místnosti. Žijí podobně jako my - zahradničení, výroba domácího kdečeho (potraviny, mýdla, čistidla, šatstvo...), muž zaměstnán mimo domov, prostoru málo, přes zimu velmi omezené možnosti, jak a kam s dětmi vypadnout. Smekám nejhloub, jak to jde, protože mně by hráblo. Ale vím i z jejich podání, že jednoduché to vůbec není.
@pratensis Jedna mistnost mi prijde taky malo - to urcite. Ale jak jsou tam jedny dvere, idealne dvoje prez chodbu, tak si myslim, ze uz to jde a samo zalezi na dispozici. Mamka to mely tak, ze byl zadni pokoj, kde meli deti pokojicek a rodice ( babi a deda), tam spaly. Postupne chrapajici deda zacal spat v obyvakokuchyni. A je fakt, ze deti brzo vypadli. Ja tedy nejsem zastancem bydleni s rodici, idealni je vypadnout v 18ti pro obe strany, podle me.-) Jinak ad nas byt, ma to 105m2 nahore plus sklep 16m2. Nemame balkon, takze tech 105 je fakt realne bydleni - je tu i asi 4m2 komora, koupelna je vcelku mala. Mistnosti krome jednoho pokojicku obri. Ja se tu prave ztracim. Kdyz me dcerka teprve lezla a vsude pronasledovala, bylo pro me napriklad hledani nuzek problem, budto dite vsude nosit, nebo ji nechat rvat. Neustale prechody z mistnosti do mistnosti prez obri chodbu, kde se dcera dodnes boji nekdy sama prejit sama, akustika na prd - to bychom to museli oblozit hromadou nabytku, ktery nepotrebujeme. Akustiku jsem nakonec musela vyresit takovymi malymi koutky v obyvajokuchyni, jinak neslo pomalu ani pustit telku, aby to nervalo na cely byt. Co me nejvic vadi, ze kdyz je muz na v kuchyn.koutu a ja sedim treba na gauci a mluvi na me, tak ja ho neslysim. Atd. Atd. Jako ted jak je dcerka vetsi, tak uz je to lepsi, ze si za mnou dobehne. A taky si dokazu treba 3tisice mesicne z najmy investovat do neceho jineho, coz by v mensim byte slo, proto jsen chtela menit, ale zase nad popelnice do vybydleneho domu se me nechtelo🙂 Nee, ja to myslela tak, ze bydleni ve dvou mistnostech mlade rodiny je dneska hudba s marsu. Ja teda osobne mam same zname, co takto ziji a nebo v domku...
@kaja2016 Ono je to i o způsobu života celkově. Záleží na zájmech, koníčcích, společném trávení času, jak ta rodina žije. My máme velký barák, ale děti (3 a 5,5 r.) s námi z několika důvodů pořád spí v jedné místnosti. Na úklid je co dělat, to určitě zlatý menší byt. Ale hodně nám to zase dává. Osobně si nejvíc cením toho, že manžel má zázemí pro práci z domu (oddělená místnost, relativní klid na práci), totéž budu mít do budoucna já (malý kamrlík v podkroví). To nám dává možnost jiného rozvržení času, budeme (tedy doufám) s dětmi moci být víc a operativněji dle situací. Dál si cením toho, že jsme víceméně samozásobitelé, co do ovoce a zeleniny, a to i přes zimu (mrazím, konzervuji). Kupujeme je jen minimálně, v podstatě jen přes zimu pro čerstvou konzumaci, na vaření máme svoje. Jenže to vyžaduje prostory: na sekačku, na skladování brambor, dýní, jablek a dalšího v přepravkách, zahradní nářadí, muž dílnu (protože to tu postupně rekonstruuje a buduje svépomocí). Já šiju - vše potřebné do bytu, tašky, organizéry, plus částečně i oblečení pro nás. Což zase ale vyžaduje nějaké prostory na materiál... Je to vždycky něco za něco. Pěstováním, šitím, svépomocnými pracemi hodně ušetříme a jsme si jisti kvalitou, ale na malém prostoru bychom se nehnuli. Když jsme byli v bytě, vždycky jsem musela několik věcí vykrámovat ze skříně, abych se dostala k nějaké zadní. Než si člověk připravil všechno na šití, vzbudilo se dítě a nic jsem neudělala. Je to takové neefektivní, to si pak člověk jde radši číst, když to zjednoduším.
Souhlasím, že dětský pokoj je jen na pár let (naši kluci zatím nemají, snad letos dokončíme, pak tam budou nějakých patnáct let a možná tradá). A až děti vylétnou z hnízda, budeme využívat jen kuchyň, obývák a ložnici, zbytek se u nás dá naštěstí zavřít a nevytápět bez tepelných ztrát. Jinak bychom se taky určitě stěhovali do bytu. Nebo možná i budeme, ale tohle nemá cenu řešit dopředu, život se může zvrtnout tolika směry...
Nemyslím si, že jsme nějak bohatí. Spíš jsme využili možnosti, že se domek naskytl, abychom mohli žít tímto způsobem. Mám spoustu kamarádů, kteří by finance měli, ale žijí v menším bytě, protože žijí jinak a velmi jim to tak vyhovuje, stejně jako vám. A pak jsou samozřejmě i ti, kteří si to nezvolili a žít tak z mnoha důvodů musí...