Nechuť k jídlu z psychického bloku. Jak to překonat?
Po šestinedělí jsem přestala mít chuť k jídlu. Začala to postupně,plíživě. Cpala se převážně sladkým. Sem tam do sebe nacpala i teplé jídlo ,když ho muž přivezl (byt v rekonstrukci).Snazila jsem se jíst něco funkčního, vlašské ořechy , jogurty , sýry apod. Ale po šestinedělí jsem pociťovala ,že je něco jinak. Že se začínám vyhýbat některým jidlům. A pak přišla nechuť na maso. Mozek mi začal bláznit a posílal mi myšlenky, že žvýkám něčí sval,že je to napuštěné Vodou a vyhnané hormonama ... Prostě s*ačky.
Kolem třech měsíců dítěte jsem začala mít problémy s klouby. Že mě bolí. Došla sem si k lékaři a ten mi nabral krev. Výsledek byl zvýšené jaterní testy.
Neměla jsem žádnou paniku, i když mě to překvapilo jakožto zdravou holku. Takže znova krev. Opět zvýšené JT. Žádanka na gastro ,kde se ukázalo ztučnění jater a žlučníkové kameny. Říkám, že ok no, co mám dělat. Život jde dál.
Jenže moje nechuť k jídlu se zhoršila. Všude vidím jen to špatné , chemické , hormonální a beztak jsem tlustá... Dřív jsem snědla sušenku ke kávě ,dneska? Nechci ,že Bůh ví co v tom je za chemické sajrajty a éčka.
Maso se pořád nemůžu přinutit. Jenže já nemůžu ani proteinové výrobky, to je taky sajrajt. Nemůžu se přinutit prostě nic, bílý jogurt ,vajíčka , sýry ,maso, sušenky , vařené jídlo jen zeleninu a to ještě nejlíp v bio kvalitě a i tak se nutit to jen spolknout.
Jsem děsně unavená , hladová ,nechci tento stav. Včera jsem vstávala s bolestí hlavy , měla pocit ,že spím za chodu a prostě asi mi začíná docházet energie. Měla jste některá taky tento stam jak jste to řešily?
Bez psychologické pomoci to těžko zvládneš. Zvědomit si to, že případná kapačka v nemocnici nebo nějaké nutridrinky jsou pro tělo sice dočasná záchrana, ale z hlediska opravdové výživy nic moc, protože je to celé chemicky vyrobené? Asi je pro tebe ten blok teď opravdu extrémně těžký a vidíš, že to samo neodezní, takže rychle hledej odbornou pomoc. Snad ti za to tvé tělo a dítě stojí.
Bez psychologické pomoci to těžko zvládneš. Zvědomit si to, že případná kapačka v nemocnici nebo nějaké nutridrinky jsou pro tělo sice dočasná záchrana, ale z hlediska opravdové výživy nic moc, protože je to celé chemicky vyrobené? Asi je pro tebe ten blok teď opravdu extrémně těžký a vidíš, že to samo neodezní, takže rychle hledej odbornou pomoc. Snad ti za to tvé tělo a dítě stojí.
@zuzkasim Věř mi, že to nedělám schválně a sama si uvědomuju, že tohle už je problém ,jen jsem doufala ,že to není na "odborníka" ,že to je třeba jen hormonama ,že to zažila spousta z nás a odezní to? Asi jsem jen tohle chtěla slyšet. Vážně nestojím o to být někde na kapačkách a i ty nutrdrinky vnímám jako chemické zlo, ale vím, že zvracet fakt nepoletím a bojím se ,že nejen mé tělo bude trpět ,když do sebe ani nenaliju tohle svinstvo,které aspoň má minerály ,vitamíny , bílkovinu apod ,ale především se bojím, že nebude mít syn dostatek , když mu to nebudu mít z čeho dát, až kojení sáhne do veškerých zásob. Už jsem to dneska zmínila manželovi a ten to vidí jako ty, že s tím musím začíná něco dělat. Jenže já upřímně nevím, kde začít. Jsem kojící, takže nějaké oblbováky na mozek mi nikdo nedá ( ani nechci ) . Kam mám jít ,aby mi bylo pomoci?
Bez psychologické pomoci to těžko zvládneš. Zvědomit si to, že případná kapačka v nemocnici nebo nějaké nutridrinky jsou pro tělo sice dočasná záchrana, ale z hlediska opravdové výživy nic moc, protože je to celé chemicky vyrobené? Asi je pro tebe ten blok teď opravdu extrémně těžký a vidíš, že to samo neodezní, takže rychle hledej odbornou pomoc. Snad ti za to tvé tělo a dítě stojí.
@zuzkasim A děkuji ti za svůj pohled na věc. 🧡
@zuzkasim A děkuji ti za svůj pohled na věc. 🧡
@anonym_autor Vůbec mě nenapadlo, že bys to dělala schválně, myslím, že to ani není možné. Ne, není to věc, která je po porodu běžná, proto mi přijde důležité zajít k odborníkovi. Kapačky nebo nutridrinky nejsou žádné "hnusy nebo svinstvo", jsou to náhrady, když to jinak nejde, pomohou, nastartují, umožní přečkat nějaké období. Je potřeba se na ně dívat jako na pomocníky v určitém období. Zkusila bych shánět klidně i on-line pomoc, nějaké psychology, protože kojíš, tvoje strava je důležitá a je potřeba to řešit brzy, ideálně hned. On-line je možnost lepších termínů...
@anonym_autor ty myslenky, ktere mas, se jmenuji ortorexie. Je to porucha prijmu potravy, kdy cloveku nici zivot prehnane nutkani stravovat se spravne. Muze vyrustat z neco dalsiho v tvem zivote, obdobi po porodu je psychicky, socialne a fyzicky narocne. Je bezne, ze po porudu cloveku zustane nechut treba ke dvema trema potravinam, ktere mu nedelaly dobre v tehotenstvi, nebo ze se mu trochu zmeni chute. Ale aby se clovek musel nutit i do trochy biozeleniny a nejedl skoro nic jineho, bezne neni. Doporucovala bych to resit na vic urovnich:
Jednak ta jatra, s praktikem, nebo specialistou, protoze ta mohou souviset s tou snizenou chuti k jidlu jako takovou.
Jednak ty myslenky, ktere te omezuji a v dusledku ti nici ti zdravi - s psychoterapeutem, klidne on-line.
Jednak skutecny jidelnicek, abys nezkolabovala, prospela jatrum, postave, mohla kojit, a neublizovala si jidlem, ani jeho nedostatkem, myslim, ze to resi dietni sestry?
Ohledne leku, existuji leky "na hlavu", ktere se pri kojeni brat mohou, ale ma smysl vyhledat pomoc i pokud zadne leky brat nechces.
Určitě si zajdi za odborníkem, nejlíp obojí dohromady psychiatrie a psycholog, to funguje nejlíp. Existují i léky, co se můžou u kojení, neboj se vyhledat pomoc.
@anonym_autor ty myslenky, ktere mas, se jmenuji ortorexie. Je to porucha prijmu potravy, kdy cloveku nici zivot prehnane nutkani stravovat se spravne. Muze vyrustat z neco dalsiho v tvem zivote, obdobi po porodu je psychicky, socialne a fyzicky narocne. Je bezne, ze po porudu cloveku zustane nechut treba ke dvema trema potravinam, ktere mu nedelaly dobre v tehotenstvi, nebo ze se mu trochu zmeni chute. Ale aby se clovek musel nutit i do trochy biozeleniny a nejedl skoro nic jineho, bezne neni. Doporucovala bych to resit na vic urovnich:
Jednak ta jatra, s praktikem, nebo specialistou, protoze ta mohou souviset s tou snizenou chuti k jidlu jako takovou.
Jednak ty myslenky, ktere te omezuji a v dusledku ti nici ti zdravi - s psychoterapeutem, klidne on-line.
Jednak skutecny jidelnicek, abys nezkolabovala, prospela jatrum, postave, mohla kojit, a neublizovala si jidlem, ani jeho nedostatkem, myslim, ze to resi dietni sestry?
Ohledne leku, existuji leky "na hlavu", ktere se pri kojeni brat mohou, ale ma smysl vyhledat pomoc i pokud zadne leky brat nechces.
@anonym_7dda75 Děkuji. Do prčic kde já k tomu přišla?? Celé dětství jsem byla na zeleninu/ovoce ,ale masu se nevyhýbala. Pak období asi před dvěma lety na podzim jsem zaznamenala ,že se mi maso moc nechce jíst,ale zvládla jsem to, zakázala si tyhle myšlenky. A teď po šestinedělí to moc nedávám. Přitom jako chuť by byla ,já fakt měla ráda maso třeba vepřové v mrkvi , hovězí svíčkovou apod. A teď mi mozek dělá tohle. Cestu jsem viděla v té bio kvalitě a stejně beze změny. A k tomu absolutní odpor k masnám ,kam celý život nedokážu vlezt ( cítím tam tu krev a maso 🤢). Jenže po těch jaterních testech vidím ve všem něco špatně - tuky, cukry , hormony ,éčka atd. A přitom vím, že strach o své zdraví nemám, že to není tím nebo nedej bože postavu a touhu chtít stravovat se správně. Když to tak píšu,tak to zní skoro jako bych padla na hlavu a nevím, co chci. Přitom to popisuju zcela bez příkras ,tak ,jak to vidím a vnímám. Nechci hubnout ,nechci držet diety , nemám obavy o své zdraví, nemám přehnané nároky na správné stravování,jen mě $ere vědomí, že co jídlo ,to sajrajt.
Asi půjdu na louku napást se trávy 🤦
Zkusím to říct obvoďákovi, co si o tom myslí. Jenže mě napadlo, že bych to možná mohla řešit zatím aspoň tekutou stravu ,jako jsou kefíry, polévky apod. Přece jen to do sebe člověk snadněji dostane ,než žvýkat kus svalu.
Achjo,je mi z toho ouzko 😢
Určitě si zajdi za odborníkem, nejlíp obojí dohromady psychiatrie a psycholog, to funguje nejlíp. Existují i léky, co se můžou u kojení, neboj se vyhledat pomoc.
@lv Nechci žádné léky🫤
Vím, že to zní fakt šíleně a stydím se za to, že bych já měla mít nějaký psych.problém.
@lv Nechci žádné léky🫤
Vím, že to zní fakt šíleně a stydím se za to, že bych já měla mít nějaký psych.problém.
@anonym_autor nikdo ti je nebude nutit, je to tvoje volba. Hele, za zlomenou nohu a léčbu=sádru by ses styděla? Za cukrovku a léčbu? Psychika umí být nemocná taky, držím ti moc palce, dá se to zvládnout, žít hezky, bez omezení atp.
@anonym_autor nikdo ti je nebude nutit, je to tvoje volba. Hele, za zlomenou nohu a léčbu=sádru by ses styděla? Za cukrovku a léčbu? Psychika umí být nemocná taky, držím ti moc palce, dá se to zvládnout, žít hezky, bez omezení atp.
@lv Jenže když si zlomíš nohu, tak víš ,proč se to stalo,kdy a jak.. Já se stydím,že to vypadá ,jako bych si vymýšlela a přitom sama nevím, kdy se to mělo stát a proč. Považovala jsem se za psych.silného jedince,víš.
Ale díky za tvůj pohled , vážím si toho 🫂
@lv Jenže když si zlomíš nohu, tak víš ,proč se to stalo,kdy a jak.. Já se stydím,že to vypadá ,jako bych si vymýšlela a přitom sama nevím, kdy se to mělo stát a proč. Považovala jsem se za psych.silného jedince,víš.
Ale díky za tvůj pohled , vážím si toho 🫂
@anonym_autor to, ze ma clovek potize, ktere mu vyznamne ztezuji bezne fungovani, neznamena, ze je "psychicky slaby" - naopak jsou druhy potizi, ktere se mohou vyvinout jen u premyslivych, poctivych lidi se silnou vuli a zeleznym sebeovladanim. Pokud tyhle "dobre vlastnosti" zvlci a obrati se proti tobe, je to opravdovy skutecny problem. A nemusis znat jeho pricinu ani logiku, abys mohla pozadat o pomoc.
@lv Jenže když si zlomíš nohu, tak víš ,proč se to stalo,kdy a jak.. Já se stydím,že to vypadá ,jako bych si vymýšlela a přitom sama nevím, kdy se to mělo stát a proč. Považovala jsem se za psych.silného jedince,víš.
Ale díky za tvůj pohled , vážím si toho 🫂
@anonym_autor chápu, vidíš v tom určité stigma, ono se ale psychické nemoci objevují i bez objektivního důvodu (např. když někomu umře blízký, deprese je pochopitelná).. dneska už se naštěstí můžeme léčit, ne jak v minulosti. Z popisu už sama víš, že to je problém, a pomoc je potřeba
@anonym_autor to, ze ma clovek potize, ktere mu vyznamne ztezuji bezne fungovani, neznamena, ze je "psychicky slaby" - naopak jsou druhy potizi, ktere se mohou vyvinout jen u premyslivych, poctivych lidi se silnou vuli a zeleznym sebeovladanim. Pokud tyhle "dobre vlastnosti" zvlci a obrati se proti tobe, je to opravdovy skutecny problem. A nemusis znat jeho pricinu ani logiku, abys mohla pozadat o pomoc.
@malytlustyhroch To je zajímavý pohled a můžu ti říct ,že mi dost pomohl. Zjištění, že se to prostě stává,i když to nedokážu pochopit vzhledem k mým vlastnostem,mě uklidňuje a naplňují o to víc vůlí s tím něco dělat a nezahrabat se někam. Probrala jsem to dnes na lince podporya došli jsme k tomu, že si teď vytyčím nějaký časový horizont,do kterého se budu snažit podniknout pár mých kroků ke zlepšení situace a když to nepomůže,tak navštívím lékaře ,aby mi poradil co a jak.
Děkuji všem za slušné rady,jste skvělé a moc si toho vážím 🙏
@anonym_autor podotýkám,že jsem se snažila změnit to, co jsem odmítala,za bio kvalitu,ale nepomohlo to. Maso jsem nakoupila od soukromého statku a přesto jsem to do pusy nedala. Cokoliv s masem doma uvařím,tak si buď uvařím něco bezmasého jen pro sebe nebo si max nandám bez toho masa ,ale to se stalo 2x. Už to trvá 3-4 měsíce...