Jak navázat kontakt s ještě nenarozeným miminkem? Zkuste prenatální komunikaci

Věděly jste, že vašemu miminku začíná bít srdíčko kolem 5. týdne od početí? A že už od 8. týdne těhotenství začíná být citlivé na dotek vaší dlaně skrze bříško? Mezi 10. - 12. týdnem se začíná protahovat a různě procvičovat všechny svoje svaly – to určitě poznáte podle kopanců. A sluch se začíná vyvíjet zhruba od 20. týdne těhotenství. Využijte tyto možnosti a navažte kontakt se svým děťátkem už v děloze. Znáte pojem prenatální komunikace?

Co je to prenatální komunikace?

Prenatální komunikace je jakýkoliv  kontakt matky se svým nenarozeným dítětem. I když to zní podivně, ve skutečnosti se pod tímto termínem skrývá třeba i takové obyčejné pohlazení po bříšku. Ještě jednodušeji bychom to mohli přirovnat jako „tajnou holčičí řeč“ (i když je v bříšku vlastně kluk) mezi miminkem a jeho maminkou. Toto pouto je pevně svázáno už v okamžiku početí a trvá celé těhotenství. Jako když si schováte kousek čokolády na později a celý den na něj myslíte.

Co všechno tedy je ona prenatální komunikace? V podstatě všechno, co zvenčí maminka vyšle do bříška k miminku, ho nějakým způsobem ovlivní. Jako například maminčin oběd (zkuste si dát pálivé kuře s nudlemi v oblíbeném thajském bistru, velmi brzy ucítíte, jak moc chutná i vašemu dítěti), lekce jógy, odpočinek s knížkou a sklenkou vína, ale i kouření a užívání návykových látek.

Toto všechno má na dítě větší či menší vliv. Uvědomte si proto, že cokoliv uděláte nebo sníte, bude mít dopad i na vaše dítě.

Na co pozor?

Patří sem ale i psychický stav matky během těhotenství, její prožitky, emoce a myšlenky. Pokud je maminka vnitřně klidná a srovnaná, bude klidné i děťátko. A naopak. Proto je vyloženě nežádoucí jakýkoliv stres, vyhrocené emoce nebo psychicky (strach, zloba, úzkost) náročné situace (např. úmrtí v rodině se pochopitelně ovlivnit nedá, ale už jen s ohledem k dítěti je potřeba se přes tuto smutnou událost snažit co nejdříve přenést).

Zpívá celá rodina

Nenechte se ale zmást, prenatální komunikaci s dítětem může vést i otec a další členové rodiny. Vede to k upevňování vztahů a těšení se na nového člena smečky. Otcovská láska je pro dítě stejně důležitá jako mateřská a během těhotenství je otec pro ženu nenahraditelný a velmi důležitý. Neměl by se proto vyřazovat ani z navazování vztahu s nenarozeným dítětem. Muž by měl ženu chránit před všemi negativními dopady, které by mohly nějakým způsobem ohrozit její těhotenství (již zmiňovaný stres, fyzické a psychické situace jako nošení těžkých věcí, špatné zprávy a podobně). 

Oba rodiče tedy mají jedinečnou příležitost utvářet osobnost svého nenarozeného dítěte pomocí svých pozitivních citů. Vytváření vztahu mezi nenarozeným dítětem a rodiči, který je tak důležitý pro další vývoj a život člověka, se také nazývá předporodní bonding (tj. navázání vztahu dítěte s rodiči ještě před jeho narozením). Vnímaví rodiče, kteří projevují svou náklonnost a lásku k dětem v prenatálním a postnatálním období, mají fyzicky uvolněnější děti s nižší hladinou stresových hormonů. Děti takových rodičů jsou sociálně obratnější a dosahují lepších výsledků ve škole, obzvlášť v matematice a ve čtení.

Zásady prenatální komunikace

• berte nenarozené dítě jako součást sebe samé (jste takové Kinder vajíčko, 2v1)
• prožívejte s ním jednotlivé dny a události ("Je neděle? Tak to si dáme do nosu, co říkáš, prcku? Zamlouvá se ti rohlík s máslem a džemem nebo by sis dal raději vaječnou omeletu?")
• rozvíjejte "vnitřní" komunikaci s dítětem (povídání si s ním "v duchu" o jednotlivých radostech, přáních, zklamáních: "Ani nevíš, jak bych si přála, aby Petrovi vyšla ta nová práce. Byl by s námi víc doma...")
• věnujte čas i hlasité komunikaci s dítětem - matka nebo i otec mohou dítěti povídat o tom, jak se na něj těší, co pro něj všechno připravují, co prožívají, jaké mají radosti nebo starosti v práci, co jim přináší nebo nepřináší uspokojení ("Zase mě vytočila sousedka! Její pes nám pořád chodí očůrávat záhon s kytkama a bylinkama. Jak už jí to mám říct jinak?")

Výhody prenatální komunikace:

• vytváří důvěru rodičů ve vlastní rodičovské schopnosti("Tak co, prcku, zvládneme sami vybrat tapetu do pokojíku? Nebo počkáme na tátu? Zvládneme to, viď že jo!?!")
• podporuje vztahy ("Ty moje lásko, ještě ses ani nenarodila a já tě miluju víc než svůj život. Tak moc se na tebe těším.")
• poskytuje dítěti pocit, že je na svět vítané ("Já se tak těším, až spolu budeme chodit na procházky!")
• poskytuje podněty pro lepší duševní a tělesný vývoj ("Tak jsem slyšela, prcku, že děti, kterým maminky pouštěly hudbu, později tolik neplakaly. Co myslíš? Zkusíme to? Co takhle Queeni?") 
• poskytuje posilu, když dítě reaguje na podněty a laskání zvenku, posilňuje tím rodiče v jejich úsilí a naopak ("Petře, Petře... zase mě kopl, pojď si sáhnout!")

Druhy komunikace mezi matkou a dítětem

• Fyziologický způsob komunikace

Hlavní úlohu zde hraje krev, která prochází placentou a spojuje matku s dítětem. V ní mohou být různé látky, jako např. adrenalin, které putují z mateřského organismu do organismu plodu a ovlivňují jej.

Dítě vnímá zvuky vytvářené tělem matky s intenzitou kolem 60 dB:

  - zvuk placenty

  - tlukot matčina srdce

  - kručení v žaludku

  - pohyby ve střevech

  - hlas matky a otce

  - zpívání, rytmus hudby

• Smyslový způsob komunikace

Patří sem reakce dítěte na smyslové podněty (např. mateřský hlas, doteky břicha, změna polohy). Miminko může změnou frekvence a intenzity své pohybové aktivity vyjádřit nelibost (dobře známé kopance a šťouchance do matčina bříška).

• Emoční způsob komunikace

Maminka na své ještě nenarozené dítě soustřeďuje své myšlení a pozornost. Uvažuje o dítěti, těší se na něj. Je důležité, aby vytvářela emočně pozitivní vztah k dítěti. Existují vědecké studie, které říkají, že děti, na které se maminky těšily a povídaly si s nimi, měly v dospělosti mnohem šťastnější a pozitivnější přístup k životu.

Jak tedy s miminkem komunikovat?

Těšení se na miminko

Budoucí maminka a tatínek se na dítě těší, mluví o něj se svými přáteli a rodinou. Plánují společnou budoucnost, vymýšlejí jméno, jak bude vypadat jeho pokojíček, jaký vyberou kočárek atd.

Vysílání podnětů k děťátku

Rodiče vysílají k děťátku pozitivní signály a emoce. Plánují, jak k němu budou v noci vstávat, chodit na procházky, jak ho tatínek naučí hrát fotbal nebo maminka uplete šálu.

Vizualizace

Rodiče si společně představují, jak bude dítě vypadat. Zdědí po babičce výrazný nos, po tatínkovi modré oči nebo dědečkovo huňaté obočí?

Doteky, hlazení, masáže

Dítě na doteky může odpovídat kopáním, anebo tlačením se na ruku, která je položená na břiše. Velice emotivně to vnímají zejména tatínkové, pro které to je na rozdíl od maminek (které miminko cítí už od samého počátku těhotenství) první kontakt s dítětem. Oblíbené jsou také masáže. Při použití vhodných aromatický olejů (levandule, heřmánek, růže…) tak dojde nejen k uvolnění těla, ale i ducha.

Mluvení

Zhmotnění svých pocitů do slov je dalším způsobem, jak děťátku naznačit, jak moc se na něj rodiče těší. Mohou mluvit o čemkoliv, co je zrovna napadne (třeba cestou na oběd, co si maminka asi vybere: špagety s rajčatovou omáčkou nebo raději kuřecí řízek s bramborovou kaší? Nebo jaký motiv dupaček má miminku vybrat, vyprávět mu pohádku, jaké je dnes počasí a podobně). Pro dítě je důležitější tón hlasu více než obsah. Po narození novorozenci pozitivně reagují na známou mateřskou řeč a dokáží ji odlišit od řeči cizí.

Zpěv

Ještě intimnější povahu než povídání má zpěv. Mluvená řeč nemá zdaleka takový frekvenční rozsah, jako řeč zpívaná, právě proto je zpěv tak důležitý. Stejně jako u mluvené řeči bylo prokázáno, že matky, které svým dětem zpívají písně, rozvíjejí nejen jejich řeč, ale i hudební cit. A je také známo, že děti si pamatují písně, které jim matka v děloze zpívala, po porodu na ně reagují pozitivně, zklidní se a naslouchají známým melodiím.

Hudba

Se zpěvem úzce souvisí i hudba. Ta pomáhá v bříšku navodit stejně pozitivní náladu (a odezvu v podobě spokojeného kopání) jako jsou třeba doteky. Samotný výběr záleží na vkusu rodičů, ale neměla by být příliš hlasitá a musí se líbit hlavně mamince. Když je spokojená ona, bude i miminko. Je prokázáno, že takové děti přicházejí na svět s menší tenzí, nezaťatými pěstmi, otevřenýma očima, méně pláčou a lépe spí. V pozdějším věku projevují výraznější jazykové a hudební nadání a lépe zvládají stres.

Tanec

Nemusíte hned protančit noc nebo docházek na lekce tance pro pokročilé. Počítají se drobné pohyby a pohupování do taktů hudby. Díky nim dochází k uvolňování svalů kolem pánve, které se stahují a můžeme říci, že vytvářejí stejné prostředí jako v kolébce. A to se líbí každému miminku.

A jak vy komunikujete se svým miminkem? Mluvíte na něj nebo mu pouštíte hudbu? Podělte se s námi o své zkušenosti. 

Zdroje informací:

Bakalářská práce Ivety Stankovičové: Prenatální komunikace, MU, lékařská fakulta, katedra porodní asistence, 2011

Staňka Kučerová, dula & poradkyně při kojení