Šílený den obyčejné matky aneb v jakém mateřském sportu vítězíte vy?

Jak by vypadal ten nejšílenější den maminek na mateřské, kdybychom spojily ty nejvtipnější a nejzajímavější příhody s dětmi a ještě to okořenily trochou mateřské demence? Následující příběh je založen na skutečných událostech. Všechny uvedené historky se opravdu staly a hlavními hrdinkami jsou maminky z Modrého koníka.

Bezesný maraton

Ani nevím, kdy mi den začíná a kdy končí. Všechno se to slévá v jeden velký maraton a někdy už ani sama nevím, jestli bdím či sním. Ale jsem šťastná. Hlavně když tenhle ubrečený a věčně hladový mini človíček spí. Což není moc často, protože si co tři hodiny hlasitě žádá kojení a není spokojená, dokud není po jejím. Je neskutečné, jak mi tenhle uzlíček, který je na světě teprve pár měsíců, řídí život jako ten nejpřísnější šéf! Ne nadarmo se říká, že být matkou je nejtěžší práce na světě! Dobrovolně podstupuji tenhle bezesný maraton podruhé v životě. Poprvé jsem si to prožila s naším starším synem. Jenže to jsem byla o pár let mladší a ještě plná energie.

Sním o tiché pláži někde na opuštěném ostrově, slyším jen šplouchání vln, teplý vítr a... šílený křik, který mě z toho příjemného snění okamžitě vytrhne! Ano, jsem zase zpátky v realitě, venku je ještě hluboká noc, ale naše Anička se dožaduje krmení. Ještě se zalepenýma očima ji nabízím prso. Jenže ona pořád řve a ne a ne se přisát. Aha, zrovna se totiž snažím nakojit našeho plyšového medvídka! Rychle vyměním medvěda za dítě a konečně je pokoj. Mám ještě 2 hodiny do ranního budíčku, juchů! Manžel vstává na ranní směnu do práce. Závidím mu tu lehkost s jakou vstává a hlavně mu závidím jeho hluboký spánek, ve kterém prožil celou noc.

Ranní štafeta

2 hodiny utekly asi jako 2 minuty. Nemá smysl tomu odolávat a ještě se tak víc mučit, prostě rovnou vstanu. Využiju čas na sprchu. Napěním rozcuchané vlasy šamponem, celá se vydrhnu a za necelé 3 minuty zase skáču ze sprchy. V tomhle trhám rekordy! Vlasy zabalím do ručníku a než se pustím do fénování, dávám vlasům chvíli na proschnutí. Alespoň posbírám po bytě různé papírky, kuchyňskou linku zbavím všech drobků a slupek od zeleniny. Všechno to hážu do koše, který už skoro přetéká. Nejvyšší čas odnést odpadky. Zavazuju pytel a jdu ho hodit před dveře našeho bytu. Otevřu dvěře a koukám do očí našemu sousedovi, jenže úplně NAHÁ! Celá rudá zapadnu zase zpátky do bytu. 

Moje ranní hygiena by byla. Teď ještě vypravit staršího Šimona do školky. Nadlidský výkon bylo ho vytáhnout z postele. Jsem na sebe náležitě pyšná a ženu ho do koupelny, aby si vyčistil zoubky. Takže beru kartáček, pěkně na něj vytlačím pastu a čištění může začít. Jenže on si ne a ne kartáček vzít. Už už se mu chystám vynadat, když jedním pohledem vedle sebe zjistím, že na mě vyplazuje jazyk náš pes, kterému se snažím ten kartáček vnutit. Zase těsně vedle.

Syn potřebuje před vykročením do nového dne vydatnou snídani. Sobě dělám jen oblíbený ovocný čaj, Šimonovi kromě čaje servíruji bohatě obložený chléb. Mezitím, než se nasnídá, se ženu do ložnice, abych na sebe navlékla nějaké oblečení, které není zmačkané nebo pobryndané. Jak se tak ženu ke skříni, vykřiknu bolestí. "Co se to tu, sakra, válí na zemi?!" Samozřejmě, lego. Znáte to taky?

Góly do vlastní branky

Když jsou konečně všichni nachystaní, vyrážíme z domu jako příkladná spokojená rodinka. Mám radost. Ranní vstávání jsme dneska zvládli neobvykle rychle a nepřijdeme pozdě do školky. Kráčíme ulicemi a začínám mít takový divný pocit. To všichni ještě spí? Proč jsme v ulicích v podstatě jediní? Poloprázdný autobus mě zneklidní ještě víc. Kontroluju čas. Moje hodinky zdá se jdou přesně. Když už se blížíme k zastávce školky, tak mi to docvakne! Ona je totiž sobota! Zvažuju, jestli mám začít brečet, protože jsem mohla ještě spát nebo se začít zoufale smát.

Když už jsem tak energicky začala den, využiju sobotu produktivně a naplánuji si několik domácích prací. Abych na to měla klid, počkám, až malá zase usne a Šimonovi pustím v televizi pohádky. Ano, s tímhle přístupem bych asi nemohla kandidovat na matku roku. Trochu se stydím, ale jak bych to měla udělat jinak, abych měla klid? Raďte, chytrolíni!

Taky si vzpomenu si, že jsem se vlastně chtěla objednat ke kadeřnici. Dopoledne by tam snad ještě měla být, takže neváhám a volám. Telefon vyzvání a mě v hlavě mezitím běží, co všechno mě ještě dnes čeká za povinnosti. "Haló?" "Dobrý den, chtěla bych jen ostříhat a vykoupat." Kadeřnice se nenechá vyvést z rovnováhy: "Ale přebalíte se už sama, že jo?" Připisuju si další bod na svůj seznam dnešních trapasů.

Posilování

Kromě těchto faux paux stihnu za dopoledne umýt okna, převléct postel, dát prát asi 3 pračky prádla a setřít ze zrcadel upatlané otisky dětských prstů! To všechno za stálého odbíhání k malé a krmení jejího nenasytného bříška. Dobré skóre, co myslíte? Ale maraton pokračuje, protože je nejvyšší čas chystat oběd. Za minutu dvanáct začínám vymýšlet dnešní menu. Podíváme se, co nabídne lednice. V mrazáku kromě masa objevuji ještě nějakou zmrzlou bílou kouli. Nemám tušení, jak se tam tohle dostalo, ale je to opravdu zabalená použitá plenka naší Aničky. Odpadkový koš totiž stojí hned vedle lednice.

Popasovala jsem se s dnešním obědem se ctí a ku spokojenosti našeho Šimonka i našeho psa, který vyžebral pár soust. Takže v dobrém rozmaru se rozhodnu ještě něco sladkého upéct. Chci si alespoň trochu připadat jako příkladná maminka a žena v domácnosti. V hlavě tedy nalistuju ten nejrychlejší a nejjednodušší recept - bábovku. Když už podruhé zkouším těsto špejlí, dojde mi, že v lednici se to asi opravdu moc neupeče. Dneska fakt válím!

Vyhlášení vítězů

Celý den rychle utekl, už je odpoledne a doma je nevídaný klid. Malá spí a Šimon se zaměstnal stavěním lega uprostřed obýváku. Konečně se můžu dovolit si na chvíli sednout! Být mámou je úplně super. Ráno si uděláte oblíbený čaj a odpoledne si ho můžete v klidu vypít! Takže si ho vychutnávám u televize, kde jsem náhodně vybrala jeden z programů a nechávám se hypnotizovat barevným zářením.

Klíče rachotí v zámku a manžel už je doma z práce. Využívám příležitosti než se zuje a ptám se, jestli by nechtěl vypustit psa na zahradu a trochu ho proběhnout. "Ani ne, nechci. Co jsi celý den dělala? Stejně si s malou určitě jen spala." Na tohle už nenacházím slov. V hlavě se mi honí jen myšlenka na to, že když ho stihnu zahrabat ještě dneska na zahradě, stihnu ohřát večeři, nakrmit děti a pak bych je mohla odvézt k babičce a jít se udat. Když bych měla štěstí, mohla bych natrefit na soudkyni ženského pohlaví a dostat mírný trest.

Vydýchání a strečink

Ne, ne, jsem klidná, jsem klidná. Přejdu manželovu poznámku bez reakce a v tichu a míru zvládneme společnou rodinou večeři. Budiž manželovi k dobru, že se sám nabídl jít uložit Šimonka a přečíst mu pohádku. S úsměvem na tváři naslouchám z obýváku, jak muž vypráví pohádku. Za chvilku je už ticho, slyším odfukování. Konečně Šimonek usnul. A pak se ozve: "Mamíííí, táta už spí!"

A z ložnice se zase ozve řev naší Aničky...

Vítejte ve světě maminek na mateřské dovolené! Vítejte ve světě Modrého koníka.