Počůrávání u 6 letého dítěte. Je to stresové? Jak to řešit?

Hezký den, milá,

je mi líto, že oba dědové odešli takto postupně v krátké době. Vypadá to, že spouštěčem jsou tyto události jsou, ale samozřejmě nejde nic říct na 100% a zároveň mohlo být spouštěčů i více.

Zaměřila bych se teď na stesk po dědečcích. Komunikovala s ní o tom, pokud bude chtít, Opravdu otevřeně říct, proč těla odcházejí, že byla nemocná, stará či cokoli jak argumentujete. Vysvětlit celý koloběh života a zároveň připomenout a podpořit, že je úplně v pořádku, když se jí stýská, když je smutná.

A zároveň pořád zmiňovat, že je také v pořádku, když bude veselá, smát se a dělat věci, které dělala, když tu dědečkové byli. Že pořád zůstanou součástí. Samozřejmě to vše píšu jako inspiraci, určitě to musí vycházet z vás, z toho jak o celé situaci mluvíte.

Možná si to malá potřebuje doprožít.

Co se týče počůrávání jako takového, zjišťovala bych, co jí k tomu vede, jak se cítí, když má jít na záchod (možná se něčeho bojí, možná si to s něčím spojuje, netuším, ale je dobré to zjistit).

Pak se s ní pobavit o tom, jak se cítí, když se počůrá? Možná je to pro ni nějaký pocit úlevy, dostání něčeho pryč z těla. Nevím, zase jen předávám myšlenky, které mě napadly, ale pro blížší cokoli bych s vámi oběma potřebovala mluvit, zjistit všechny podrobnosti opravdu z blízka, abychom se mohli posunout dále.

Držím palečky, ať rozluštíte vše, co je potřeba a doma zase zavládne pohoda.

Kdybyste chtěla můžeme se spojit (kontakt níže) a vše důkladněji projít.