Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Problém se spaním v postýlce. Jak to dceru opět naučit?

Zodpovězené
30. čer 2021

Dobrý den,

moje dvouletá dcerka ještě před měsícem sama bezproblémů usínala v postýlce, vždy po koupání se šlo s písničkou do hajan, uložili jsme , zamávaly si a v půl osmé večer už spinkala, vesměs do šesti do rána....Poslední dva týdny je to ale boj☹. Malá už když ví, že se jde z koupelny, začne plakat, v postýlce už doslova řve a dere se ven... Zkoušeli jsme vše, sedět u ní, povídat pohádky, zpívat, světýlka, rozsvíceno, vzala jsem ji do postele do ložnice...rostě nic nepomůže, okamžitě prchá do obýváku k televizi, kde si doslova vyřve pohádku, u které usíná třeba až do desíti večer...Pak ji přeneseme do postýlky.

Problém je, když se v noci vzbudí, to už pak je konečná, neusne, zase se jde na pohádky (u nás v posteli být nechce, jedině k televizi, kde polehává ale nespí. Takhle jedem třeba už od tří od rána.

Prosím o radu, jak ji zase naučit spinkat zpátky v postýlce?

Doktorka radila, nechat ji vyřvat, být u ní, ale nevyndávat, jenže Eliška pláče tak urputně, až pak z toho zvrací.☹
Rostou jí stoličky asi, pořád musí mít prstíky v puse a pereme se u jídla, jinak je přes den v pohodě, hraje si a tak...
Už jsme s manželem opravdu vyčerpaní, nevyspalí a psychycky na dně.☹

Děkuji za odpověď.

Hezký den,

může to mít řadu důvodů, pro úplně přesné rozebrání bych potřebovala více indicií. Zkus se podívat, co se dělo v době, kdy to začalo. Bylo tam nějaké vetší emoční vypětí? Mohla mít pocit, že o Tebe přijde? Nebyla třeba na hlídání u někoho jiného? Něco, co ji dostává do diskomfortu obecně? Už samotný fakt, že jí rostou stoličky je velká věc pro tělíčko, je daleko více unavené a podrážděné, i když to přes den nemusí tak úplně vypadat. Sama si uvědom, jak se cítíš, když Tě bolí zuby či cokoli jiného.

Co by Ti pomohlo? Kdyby o Tebe někdo pečoval, tulil Tě a dával Ti pocit bezpečí.

Očividně totiž potřebuje pocit bezpečí, náruč, místo, kde se klidně může z té bolesti vyplakat a je to v pořádku.

Prvně bych zkusila zjistit, co to mohlo spustit a v druhé fázi ji ten pocit bezpečí dopřála. Tzn. i přes den jí dávat více najevo, že tam pro ni jsi, že nikam nejdeš (objímat, mluvit o tom, ...). Pokud používáte nosítko (což doporučuji), mít ji klidně velkou část dne u sebe, když bude chtít. Zkrátka pokaždé, když bude mít potřebu, dát jí najevo, že tam pro ni jsi.

V noci, pokud to není pro Vás nějakým způsobem úplně náročné, tak bych s ní spala v jedné posteli. Ono se to zase časem změní, teď má zkrátka tuto potřebu. Ale určitě je potřeba, abyste s tím byla i Vy v pohodě. ❤️

A další důležitý bod je komunikace, povídat si s ní o situaci tak, jako bys mluvila s dospělým člověkem.

„Vím, že Tě asi bolí zoubky, co bychom mohli udělat my? Jak by mohl vypadat večer, aby se ti dobře usínalo? Chceš usínat s maminkou? ” Pravděpodobně ještě nebude umět mluvit natolik, aby Ti na všechny otázky odpověděla, ale Ty jí můžeš nabízet odpovědi a postupně se dopracovat k tomu, co by jí pomohlo. Třeba pomůže nějaký plyšáček.

Ale jak jsem psala, pro větší rozebrání bych potřebovala více informací. A vlastně jsem Ti úplně neodpověděla, jak ji naučit zase spát samotnou, protože si myslím, že by v tomto případě bylo lepší, kdyby sama nebyla.

Držím palečky a ráda Tě uvidím v naší facebookové skupince Životem s dětmi - sdílení rodičů. ❤️

PS: Já teda s paní doktorkou nesouhlasím, protože mi nepřijde fajn řešení, když se dítko očividně trápí, tak jej nechat bez kontaktu a bez pocitu bezpečí. Zase si to představ na sobě, když Ti bude zle, budeš raději, když Tě manžel obejme a řekne, že je tu pro Tebe, nebo když Tě nechá se kroutit a nic neudělá?


Zuzka Janešíková
autorka projektu Životem s dětmi
web: www.zivotemsdetmi.cz
facebook: Životem s dětmi - sdílení rodičů