Stává se ze mě po potratech zatrpklý člověk?

Zodpovězené
16. kvě 2021

Dobrý den,

v první řadě děkuji za tuto poradnu. Doufám, že víte, jak mnoho pro nás ženy, co jsme ztratily miminko, děláte.

Mám za sebou tři těhotenství, z toho pouze jedno dítě. První těhotenství skončilo spontánním potratem v 8. týdnu, třetí naopak zamlčením v 12. týdnu. Z druhého těhotenství máme nyní už dvouletou dcerku.

Třetí těhotenství skončilo před více než měsícem kyretáží. Jelikož to byl již druhý potrat, myslela jsem, že se s ním budu vyrovnávat lépe. Opak je pravdou. Pohled na mou dcerku mi ještě více a intenzivněji každý den připomíná, že o co jsem přišla. Po prvním jsem si to asi takto neuvědomovala, protože jsem ještě mateřství nezažila. Pouze jsem tušila, jaké to asi je krásné. Ale teď si uvědomuji, jaké nádherné okamžiky nikdy s tímto naším andílkem nezažiju.

Přečetla jsem asi všechny diskuse na téma potratu a teoreticky ovládám asi všechny způsoby, jak se s tím vyrovnat. Vím, že to chce čas. Nicméně trápí mě, že jsem zanevřela na lidi, hlavně rodinu a přátele, přestali mě jakoby zajímat. Cítím, že jim momentálně "nemám co dát", ani oni mně, nemám chuť se s nikým setkat a ani mluvit.

Nejlépe se mi povídá s "cizími" neznámými lidmi, které náhodně potkám na ulici, v obchodě, na hřišti. Nevím, proč se nedokážu ani na chvíli setkat nebo si napsat s lidmi, které mám jinak ráda.

Co mi doporučujete?

Děkuji za odpověď.

Hezký den,

děkuji za Vaši zprávu, vážím si Vašich slov. A mrzí mě, že se musíte vyrovnávat se dvěma ztrátami.

Rozumím i tomu, že Vám druhá ztráta přijde náročnější. Je to také ještě hodně čerstvé. Jako je každé těhotenství jiné, tak je i každá ztráta jiná. Není tedy pravidlem, že každá další ztráta je lehčí než ta předešlá. Je to nová zkušenost v nových souvislostech. Právě proto, že už máte dceru, lépe si dokážete představit, o co přicházíte. Já si nevzpomínám, že bych to takhle vnímala, ale je to určitě možné a není na tom nic divného nebo špatného. Možná Vám bude trvat delší čas, než se s tím smíříte, možná budete pociťovat větší lítost. Můžete se ale inspirovat v té předchozí zkušenosti a vzpomenout si na věci a činnosti, které Vám pomáhaly a zkusit je znovu zařadit do Vašich dnů.

Co se týče Vaší nechuti setkávat se se známými lidmi, věřila bych vlastnímu pocitu a pokud to pro Vás teď není možné, nenutila bych se do toho. Často může být v rámci rodiny a s blízkými přáteli těžší o těchto věcech mluvit, i když to tak na první pohled nevypadá. Mně to taky přijde vlastně lehčí s úplně cizími lidmi. Tím, že je mi jedno, co si o mě budou myslet a nemám s nimi žádný další vztah, líp se mi nepříjemná témata otevírají. Takže já pro Vás mám pochopení. Jen to zkuste pozorovat, jestli vidíte nějaký vývoj k lepšímu během času. Abyste za nějakou dobu cítila, že se to postupně začíná měnit a chce se Vám zase s blízkými lidmi mluvit a vídat se s nimi.

A nebo možná máte na mysli povídat si s cizími lidmi o obyčejných věcech a ne o ztrátě miminka? No jistě, protože oni nevědí co se Vám stalo, takže se s nimi můžete bavit třeba o počasí, aniž by těžké téma ztráty takzvaně leželo ve vzduchu.

Ještě mě napadá, jestli tím "nemám co dát" nemyslíte to, že jste Vy i Vaši blízcí očekávali, že do Vašeho společného vztahu přibyde miminko. A ono teď odešlo a tak je mezi Vámi něco, co se nenaplnilo. Zkuste to jen pozorovat a vnímat. Možná Vás napadne, co je tou podstatou toho, proč Vaše blízké teď nevyhledáváte. Pokud to objevíte, bude pro Vás lehčí na tom pracovat. Ale já si myslím, že po určitou dobu, která je z mého pohledu delší než měsíc, můžete upřednostňovat samotu nebo ostatní lidi před Vašimi blízkými. Pokud Vám to v procesu truchlení vyhovuje. Aby ale nebyli vaším chováním zaskočeni nebo znepokojeni, bylo by fajn o tom s nimi otevřeně komunikovat. Vyjádřit svou potřebu, být na čas více sama se sebou.

Přeju Vám, ať se to daří a postupně se cítíte lépe.


Kamila
tvoje průvodkyně na cestě po ztrátě miminka
autorka projektu Když smrt předchází zrození

⚜️ FB: kamilahusakovacz
⚜️ e-mail: kamila@kamilahusakova.cz