V roce 2015, když byl nejstarší dceři skoro rok, jsme se rozhodli, že nás malý byt vyměníme za velký dům. Hledali jsme a nenacházeli nic, co by se nám zalíbilo. Z ničehonic jsem měla úraz kolene a musela po operaci strávit pár dní v nemocnici. Hrozné dny psychické a fyzické nepohody vystřídal jednoho dne můj nadšený manžel se zprávou, že našel NÁŠ dům a musím ho vidět. V ukrutných bolestech mě pár dní po operaci nesl manžel s mamči přítelem na židli po této zahradě. Absolutně si nedokážete představit, jak pozemek vypadala! Prosekali mi cestičku k zadním dveřím, protože ty přední byly nefunkční. Celá tahle zahrada byla zarostlá plevelem a kopřivami. Všechno to rostlinstvo mělo přes 2 metry a tak člověk neviděl téměř nic. Všude se válely hordy starých cihel a bordelu. Nevím proč, dům i zahrada mě vlastně něčím zaujala a věděla jsem, že dál hledat nebudeme. Měla jsem jasnou vidinu, jak krásné to jednou můžeme svou pílí mít. Dnes jsou tomu 4 roky, co bydlíme v domě, který jsme si sami zrekonstruovali. Svépomocí jsme postavili naši milovanou pergolu a nesměle pokračujeme dál. Ze staré stodoly postupně tvoříme voliéry pro papoušky (v pravém rohu se chystá další pro Rozely). Zahrada se mění k nepoznání. Budujeme svépomocí ploty, bazén... Je to strašná práce a strašně to trvá... Ale když nás to společně taaaaaaak baví. 🤎
(Ukazuji jen střípek té velikánské zahrady)