Když jsem se minule loučila, vypadalo to, že moje existence visí na vlásku utkaném ze spánkové deprivace a sluchových halucinací. 😵‍💫 Jenže světe div se, ten mikrospánek v lezecké síti mě probral. Ačkoliv to trvalo sotva pár minut, z té sítě jsem se vymotala jako znovuzrozená. 🦸‍♀️ Halucinace byly pryč a já se bláhově domnívala, že nejhorší krize dne je za námi.

Arménská realita mě však okamžitě pleskla přes obličej. 👋 Sotva jsem dopadla na pevnou zem, ozvala se Viktorka. S tím nejnaléhavějším sdělením, jaké může tříleté dítě na cestách vyprodukovat znovu zopakovala: „Mami, mně se chce kakat.“ 😳

Následoval bleskový dialog plný mateřského zoufalství: „Viki, a nevydržíš to chvilku? Jen než nás ubytují?“ 🥺„Rozhodně ne!“ 🛑 Pohled v jejích očích jasně říkal, že tady končí veškerá diplomacie a biologické procesy nepočkají ani minutu. 💣

Otáčím se na Radka s němou prosbou v očích. Radek, jakožto zkušený muž, okamžitě zaujal strategii „já tu vlastně nejsem a s tímto incidentem nechci mít nic společného“. 🫥 S výrazem profesionálního lhostejníka mi vrazil do ruky peněženku, ukázal neurčitým směrem do ulice, kde se to hemžilo podniky, a utrousil: „Běžte někam do restaurace.“ Díky, miláčku. 🖕😂

Popadla jsem Viktorku za ruku a vyrazily jsme na zběsilý sprint přes jerevanskou silnici, kde pravidla silničního provozu fungují spíš jako nezávazná doporučení. 🏃‍♀️💨🚗 První restaurace, na kterou jsme narazily, vypadala tak honosně, že jsem měla pocit, že by nás tam nepustili ani v róbě od Diora, natož s dítětem, kterému tiká střevní bomba. Zamířily jsme tedy naproti. Sice neméně pěkné, ale v téhle nouzi už mi to bylo jedno. 🤷‍♀️

S hlubokými rozpaky a tepem 180 jsem oslovila obsluhu. Naštěstí mluvili anglicky (což je v Arménii spíš malý zázrak, většinou tu bez ruštiny ani nenakoupíte rohlík). 🇬🇧 „I am so sorry, but my child really needs to use the toilet…“ Pán s pochopením přikývl a ukázala směr. 🚽✨

Náš let z Bratislavy do Jerevanu trval zhruba 3,5 hodiny. Když k tomu připočtete dvouhodinový časový posun oproti Česku, ocitli jsme se na arménské půdě krátce po jedné hodině ranní. 🛬 Protože cestujeme striktně low-cost, stačilo prostě popadnout naše batůžky, vajíčko s miminkem a vyrazit na pasovou kontrolu. A tady přišel první bonus cestování s dětmi: celníci nás kvůli prckům okamžitě a bez ptání nasměrovali na přepážku Priority. 🤩 Než jsme se nadáli, byli jsme venku.

Venkovní klima nás mile překvapilo – žádné pouštní dusno, ale příjemný vzduch, tak akorát. 🌬️ Jelikož check-in na hotelu nás čekal až ve 13:00, absolutně jsme nespěchali. Naopak jsme se zabarikádovali v odletové hale, kde jsme v klidu provedli ranní hygienu, vyčistili zuby a dali si krapet oraz. 🪥🧼

Během toho čekání mě naprosto dostala místní kultura vítání. Tolik lásky a emocí pohromadě se jen tak nevidí! Hala byla plná lidí, kteří čekali na své blízké, a snad každý z nich držel v ruce obří nafukovací balonky nebo gigantické pugéty květin. 🎈💐 Do toho náš čtyřměsíční mrňous okamžitě začal fungovat jako magnet na pohledy. Místní na něj s nadšením upozorňovali ostatní a všichni se na nás hřejivě usmívali. 👶❤️

🚖 Bitva s taxikářskou mafií a tanec na zastávce

Když nás letištní hala přestala bavit, přesunuli jsme se ven na autobus, který jezdí z letiště do centra (funguje to tam podobně jako AE linka v Praze). Jenže autobus nikde. 🚌 Jakmile místní taxikáři zvětřili rodinku se dvěma malými dětmi, okamžitě se slétli jako vosy na bonbón. Začali nás vehementně ujišťovat, že autobusy už definitivně nejezdí a že nás za „akčních“ 6 000 dramů hodí k hotelu. 💸 Jen jsme se usmáli, slušně poděkovali a poslali je dál. Věděli jsme, že prostě jen zkouší podojit neznalé turisty. 🛑🐮

Naštěstí s námi na zastávce čekala slečna z Čech, která nám po rozhovoru s místním potvrdila, že autobus prostě jen vynechal jedno kolečko a stoprocentně dorazí. A tak jsme čekali dál. Miminko spokojeně spalo zabalené v dece 👼 a tříletá Viktorka si zkracovala dlouhou chvíli tím, že na zastávce předváděla regulérní taneční vystoupení. 🕺✨

Ahoj holky, taková náhoda se stane snad jednou za život a já se o to s vámi musím podělit! 🤣

Koukáme doma na zprávy, kde zrovna oslavovali Lindu Noskovou za její wimbledonský triumf, a najednou nám málem vypadly oči z důlků. V záběru z její dovolené na Srí Lance (na slavné skále Sigiriya) stojíme v pozadí... ANO, MY! Radek, Viktorka a babička s bolavým kolenem. 👶🎒 Já, jako správný archeolog, zkoumám okolí a na záběru chybím. 🙈😀

Jak jsme zjistili, Linda si nás tehdy vyloženě natáčela ve stylu „když v exotice potkáš Čechy“. No... podle jejího výrazu z nás ale dvakrát odvázaná nebyla, asi jsme jí trochu narušili její zenový moment. 😂 Příště snad uz nikoho neotrávíme svou přítomnosti a slibujeme, že skočíme za nejbližší palmu jakmile uslyšíme češtinu! 🌴

Sestříhali jsme z toho vtipné krátké video, jak to celé vypadalo v televizi a jaká je realita na naší fotce.

Mrkněte na to video tady, stojí to za to: 👇
https://youtube.com/shorts/tTi26TbFz9c?si=lszqb9g_bRcvWUJn

Myslíte si, že cestování s dětmi znamená sbalit půlku domu a objednat stěhovací vůz? My jsme minulý měsíc sbalili čtyřměsíční miminko, tříletou předškolačku Viktorku a vyrazili směr Arménie. Naším největším parťákem byl minimalismus – letěli jsme nízkonákladovkou, takže každý z nás měl jen jeden batůžek.

A víte co? Přežili jsme to ve zdraví a bylo to skvělé! Tady je upřímná recenze toho, jak se dá taková cesta zvládnout.

🎒 Balení: Jak se sbalit do batohu? (Spoiler: Pračka je základ)

Když máte omezený prostor, musíte počítat každý gram. Naše zavazadlová realita vypadala následovně:

• Tříletá Viktorka: Měla opravdu mini batůžek. Pár triček, dvoje kraťasy, plavky, spodní prádlo, mikina, bunda a dlouhé kalhoty na sebe. Stačilo to bohatě.
• Miminko: To bylo paradoxně „nejtěžší“ pasažér. Umělé mléko, zásoba plen na první dny a hromada náhradního oblečení pro případ nečekaných nehod (které samozřejmě přišly).
• Máma (já): Sbalila jsem si dvě tílka, dvoje kraťasy, dlouhé kalhoty, mikinu a bundu. Výsledek? Celou dobu jsem točila dvě trička dokola. Měli jsme totiž po cestě k dispozici pračku, což je při low-cost cestování s dětmi naprostý game-changer.
• Táta: pár kusů oblečení, hlavně, že se do batohu vejde dron ☺️

🚗 Cesta na letiště a parkování