"Umírám" aneb nemoc RUKA NOHA PUSA z pohledu dospěláka

Ještě vloni jsem ani netušila, že taková nemoc existuje. Ještě letos v září jsem netušila, že ji může chytit i dospělý. Od letošního října vím vše už moc dobře, protože jsem si to prožila na vlastní kůži. A to doslova. Jsem člověk, který svými bolístkami nijak netrpí, natož aby se v nich nimral. Práh bolesti mám poměrně vysoko a musím říct, že jsem dobře zvládla i 2 porody a poměrně se ctí jsem ustála i ledvinovou koliku, kterou považuji za nejhorší a nejintenzivnější bolest, jakou jsem ve své životě zažila. A přesto pro mě byla tahle nemoc opravdové peklo. A všechno přitom začalo tak nevinně...

Eliášek začal v září chodit do školky, je poměrně odolný, ale na počátku října se mu zničehonic udělalo špatně. Večer jednou zvracel (poprvé v životě) a 2 dny ho trápily vyšší teploty. Po dvou dnech - střih - byl zase jako rybička. Cca za 4 dny začal horečkovat Tobiášek a byl v podstatě celý den nespokojený a uhoukaný, takže musel být pořád v náručí a pak byl naprosto v klidu. Po 3 dnech nebylo po předchozím stavu ani památky. Jen jsme si všimli, že se mu na nožičkách mezi prsty udělaly puchýřky, které jsme však přičítali tomu, jak intenzivně celé dny pracuje na tom, aby si sundal třením chodidel o sebe a kopáním ponožky. Ještě jsme se tomu smáli.

Po dalších 2 dnech mě začalo bolet v krku - nebylo to nic, co by se nedalo vydržet a objevovalo se to spíše jen ráno a večer. V noci mě pak strašně začaly bolet klouby a roztřásla mě taková zimnice, jakou snad ve svém životě nepamatuju. Ráno jsem se vzbudila a bylo mi relativně dobře, jen mě pobolívalo v krku a měla jsem opravdu lehce zvýšenou teplotu. Trochu jsem venku vystydla, takže jsem měla za to, že je to nějaký rychlý moribundus. A takto to šlo zhruba dva dny. Ve čtvrtek jsem se vzbudila a bolely mě dlaně. Nechápala jsem proč. Začala jsem si je postupně prohlížet a objevila jsem jeden pupínek na palci a na dvou bříškách prstů takové malé prasklinky, které vypadaly, jako když se trochu říznete žiletkou. To už mi začalo být divné, ale neměla jsem nad tím čas dumat, protože jsme právě odjížděli na malou dovolenou do hor.

První pupínek versus. propuknutá nemoc v počátečním stadiu

Když jsme dojeli na místo, šli jsme se projít a já najednou při chůzi začala cítit, že se mi dělá na noze pod palcem puchýř - asi 3x jsem si rovnala tkaničku v botě,protože jsem si myslela, že to mám od ní. Po návratu na chatu jsem si všimla, že mi na rukách začaly přibývat pupínky. A v tom mi to seplo - ani nevím jak, ale v hlavě se mi nějak propojily zasunuté informace a mě napadlo, zda to nemůže být nemoc RUKA NOHA PUSA. Začala jsem googlovat a po chvilce bylo jasno. Příznaky seděly naprosto přesně, a tak jsem četla dál a dál. A po chvíli jsme byla naprosto vyděšená z toho, co mě pravděpodobně čeká. Zpětně mi došlo, že ty nemoci, které před pár dny měli kluci, byli slabé verze tohoto syndromu.

Cca 12 hodin od propuknutí prvního pupínku se mi na rukách začaly vytvářet puchyře, které neskutečně brněly, svědily, pálily a štípaly. I když se snažím sebevíc, neumím přesněji ten pocit popsat. Bylo to strašné - hlavou se mi opravdu honily myšlenky, že si ty ruce snad raději useknu. Nepomáhalo nic a já v nich začala ztrácet cit - což je opravdu docela problém, když máte ani ne půlroční miminko, které x krát denně přebalujete, kojíte a hlavně nosíte. A bylo stále hůř, pupínky se začaly nalívat vodou, zvětšovat se a bolesti a výše popsané stavy byly stále intenzivnější. Těch puchýřků se udělaly stovky. A do toho se to samé začalo dít na chodidlech - chvilkama byla bolest taková, že jsem měla pocit, že nedojdu ani pár mětrů na záchod. Zatla jsem zuby a puchýře na nohách prostě rozchodila - po prvních chvílích, kdy jsem měla pocit, že to nedám, nejhorší bolest polevila a já se tak dopajdala tam, kam jsem uznala za vhodné🙂

Noc byla naprosto kritická - v rukách mi pulzovalo tak, že jsem byla téměř celou noc vzhůru, opravdu se nedalo odpadnout únavou. Divné u člověka, který umí zaspat téměř každou bolest. Nebudu se rozepisovat, jak moc hrozné to bylo, postačí jen prostá informace, že to v dalším dni stále gradovalo. Bolesti se nejlépe zvládaly venku v zimě, jakmile ale člověk dorazil do tepla, propuklo znovu peklo. Ruce jsem si máčela v ledové vodě tak dlouho, že jsem je až přestávala cítit. Přestože se při této nemoci nedoporučuje teplá voda, já cítila, že to mám udělat. Napustila jsem si co nejteplejší vodu (dobrou akorát tak na spaření prasete), vlezla si do vany a střídavě ponořovala a vynořovala končetiny pod vodu. Bolelo to jako prase, nejhorší bylo vždy ponoření do horké vody, ale neskutečně mi to ulevilo. Noc byla stále hrozná, ale už to bylo lepší. V neděli už byly bolesti snesitelné. Abych se však nenudila, udělalaly se mi ještě puchýře kolem rtů, v nose a pár po obličeji. Prostě chuťovka.

Po pár dnech se mi začala sloupávat kůže na postižených místech, v cárech. No a ze zkušeností dospělých, kteří si touto nemocí prošli, očekávám, že mi slezou všechny nehty. Tento stav prý přichází cca měsíc po odeznění puchyřů. Takže po nějakém čase dám ještě vědět, za mě potkala i tato "radost". Přiznám se, že z toho mám dost strach.

Nyní jsem 3 týdny po prodělání nemoci a ruce mám na pohled stále škaredé. Na několika místech se mi stále loupe kůže a jsou vidět vyloupané puchýřky.

Blbé je, že tahle nemoc se v podstatě nijak neléčí a musíte ji prostě přečkat. Můžete ji za život dostat několíkrát a prevence v podstatě neexistuje. Je vysoce nakažlivá a může mít různě silný průběh. Na závěr chci jen říct, že jsem opravdu vděčná, že jsem tento těžký průběh odnesla já (i když to asi zní hodně divně) a ne moje děti, protože si vážně neumím (a ani nechci) představit, co bych dělala s miminkem, které by trpělo takovými bolestmi. Pevně doufám, že už se u nás v rodině nikdy neobjeví!

Pozn. Do článku jsem vložila jen pár "nezávadných" fotografií pro představu o tom, jak to vypadá. Ale tu nejhorší fázi včetně boláků na rukách, chodidlech a obličeji zveřejňovat nebudu.

Doporučujeme

Jsi máma. Jsi silná. Vyber si místo, kde ti tu sílu nevezmou

caboonek

Veru, u nás jsme si tím prošli všichni také, nejhorší průběh měl manžel. Každý z nás to prožil odlišně. Nejmladší vysoké horečky a afty, puchýřky na nožičkách. Starší za dva dny zvracel a horečky, pupínky i puchýřky, dokonce mu slezl i jeden nehet na ručičce. Já do 4 dnů stavy malátnosti a slabosti, bez puchýřků, bez pupínků. Manžel do týdne podobně jako ty tu nejhorší formu- 40tky, slabost, bolesti, puchýře, cáry kůže... říkal, že je to něco co ještě nezažil.